Reminiscence approach as a method of activating cognitive functions in seniors
Úvod
V komunitní ošetřovatelské praxi je reminiscenční intervence charakterizována jako cílený rozhovor, který má vzpomínkový charakter. V rozhovoru se vzpomíná na dosavadní život, předchozí aktivity, zkušenosti a významné životní události. Používají se podpůrné pomůcky, jako jsou staré fotografie, osobní předměty, nástroje používané v domácnosti, různé historické přístroje, módní doplňky, filmy, lidová nebo taneční hudba. Napomáhají vyvolávání vzpomínek a podporují komunikaci a emocionální prožívání seniorů. Tyto stimuly jsou neverbální a kreativní. Příkladem je tzv. „vzpomínková krabice“, jejímž obsahem jsou drobné předměty (památník, oblíbená kniha, medailon,…), které podporují proces vzpomínání (Ondiová, Fertaľová, 2022). Vzpomínky mohou mít i negativní zaměření na traumatizující události, se kterými se senior má vyrovnat (Janečková, Vacková, 2010). Cílem reminiscenčního přístupu je stimulace kognitivních funkcí seniora, zlepšení jeho celkového zdraví a psychosociální podpora. Eliminuje se riziko osamělosti, zlepšuje se kvalita života, čehož důkazem je schopnost seniora uspokojovat potřebu samostatnosti a nezávislosti v denních aktivitách. Návrat k minulým smyslovým vjemům a emocím snižuje deficit dlouhodobé paměti (Katona, 2024). Malíková (2020) popisuje tzv. memory room (vzpomínková místnost), jejíž zařízení odpovídá období mládí seniora. Do procesu reminiscenčního přístupu mohou být zapojeni rodinní příslušníci (Holczerová, Dvořáčková, 2013). Přístup je přizpůsoben potřebám seniora, jeho životnímu tempu, přičemž respektování jeho prožívání vzpomínek je základním předpokladem zachování důstojnosti a pozitivního zážitku (Ondriová, Fertaľová, 2022). Reminiscenční přístup je součástí širšího rámce nefarmakologických metod, doporučovaných při práci se seniory s demencí a jinými kognitivními poruchami. V komunitní ošetřovatelské péči si její realizace vyžaduje multidisciplinární spolupráci, v rámci které jednotliví odborníci – zejména léčebný pedagog, psycholog, geriatr, sestra a sociální pracovník – uplatňují své specifické kompetence v souladu s odbornými standardy. Sestra má v tomto procesu významné postavení, protože může reminiscenční přístup začlenit do individuálního ošetřovatelského plánu jako součást komplexní ošetřovatelské péče o seniora, průběžně sledovat jeho reakce a vyhodnocovat účinek intervence. Léčebný pedagog zajišťuje terapeutické vedení reminiscenčních aktivit, zatímco ostatní členové týmu podporují proces z medicínského, psychologického a sociálního hlediska. Tento postup je v souladu se Standardními diagnosticko-terapeutickými postupy – Nefarmakologické metody a přístupy v léčbě demencí, které zdůrazňují význam reminiscenční techniky jako účinné formy podpory paměti, komunikace, sebevědomí a důstojnosti seniora (Čunderlíková, Kiseľáková, Zigmundová, 2021).
Cíl
Hodnotit vliv reminiscenčních intervencí na zdraví vybrané skupiny seniorů.
Soubor a metodika
Do reminiscenčního přístupu jsme zařadili pět osob ženského pohlaví (R1-R5) ve věku od 72 do 85 let. Uskutečnili jsme 7 skupinových reminiscenčních intervencí (S1-S7), které tematicky byly zaměřeny na vzpomínání na rodinné vztahy, pracovní zkušenosti a každodenní aktivity. Plán intervencí měl tři fáze. V první (T1) a třetí fázi (T3) jsme komparovali skóre testu kognitivních funkcí (MMSE) a stav demence nebo deprese na Geriatrické depresivní škále (GDS). Metodou zúčastněného pozorování hodnotili reminiscenční stimulaci (RMS) v oblasti kognitivních komunikačních schopností, emočního prožívání, motivace a spolupráce a zapojení se do aktivity. Subjektivní prožívání reminiscenčních intervencí jsme hodnotili dotazníkem vlastní konstrukce. Sestával z 6 uzavřených položek. Odpovědi respondentů byly zaznamenány na třístupňové vizuální škále. Skóre subjektivního prožívání ilustruje Tab.1.
Tab. 1 Skóre subjektivního prožívání
Výsledky
Ve vaší skupině 5 pacientů se počáteční hodnoty MMSE (T1) pohybovaly v rozmezí 21 až 23 bodů, což naznačuje přítomnost lehké demence. Po intervenci (T3) došlo u dvou pacientů k nárůstu skóre (zlepšení kognitivních schopností) a u zbývajících tří ke stabilizaci stavu na stejné úrovni. Respondenti na začátku (T1) měli skóre od 8 do 11 bodů (přítomnost depresivních symptomů). Po intervenci (T3) u čtyř z nich skóre výrazně kleslo (např. z 8 na 3 nebo z 11 na 6), což svědčí o tom, že intervence výrazně zlepšila jejich psychickou pohodu a náladu. Největší progres vykazoval R 1 a R 2, kde nastalo zlepšení ve většině kognitivních i emočních ukazatelů a výrazně kleslo skóre deprese (Tab.2). Stabilní stav bez výrazných změn vykazoval R 3, u kterého došlo k jedinému mírnému zhoršení ve škále GDS (z 11 na 12). Motivace a prostředí zůstaly u všech respondentů stabilní na původní úrovni. Průměrné zlepšení skóre pro celou skupinu 5 respondentů ukazuje pozitivní trend po intervenci v oblasti kognitivní funkce, depresivní symptomy, které ustoupily.
Tab. 2 Přehled změn v hodnocených oblastech [
](https://www.prohuman.sk/files/images/tab2-prehlad-zmien.png) Legenda: R=respondent, MMS= Mini-Mental State Examination, GDS= Geriatric Depression Scale, RMS=reminiscenční stimulace, T1=před intervencí, T3=po intervenci
Vstupní měření kognitivního statusu pomocí testu MMSE ve fázi T1 odhalilo u všech respondentů přítomnost mírného kognitivního deficitu až lehké demence, přičemž skóre se pohybovalo v rozmezí 21 až 23 bodů. Po absolvování intervenčního programu (T3) došlo v celé skupině k průměrnému zlepšení kognitivního skóre o +0,80 bodu. U dvou respondentů (R 1 a R2) byl zaznamenán signifikantní posun o +2 body (z 21 na 23 bodů, resp. z 22 na 24 bodů), což indikuje posílení kognitivní plasticity a úspěšnou stimulaci poznávacích procesů (zejména paměti, pozornosti a orientace). U zbývajících tří respondentů (R3, R4 a R5) zůstalo skóre MMSE stabilní. V kontextu neurodegenerativních procesů nebo chronických kognitivních poruch je však i samotná stabilizace stavu a zabránění progresi onemocnění považována za klinicky úspěšný výsledek intervence. Nejvýraznější pozitivní efekt intervence se projevil v oblasti emočního prožívání a míry depresivity měřené škálou GDS. Vstupní screening vykazoval u většiny účastníků hraniční hodnoty nebo přítomnost středně těžké deprese (rozpětí 8 až 11 bodů). V celkovém průměru došlo po intervenci k poklesu depresivního skóre o -2,60 bodu, což představuje zásadní úspěch v oblasti zlepšení kvality života pacientů. K nejvýraznějšímu zvratu došlo opět u respondenta 1 (pokles o 5 bodů, z 8 na 3 body) a respondenta 2 (pokles o 5 bodů, z 11 na 6 bodů), čímž se tyto subjekty dostaly z pásma klinické deprese do pásma normy, respektive lehké emoční lability. Mírné zlepšení vykazovali také respondent 4 a 5 (shodně pokles o -2 body). Jedinou negativní fluktuaci jsme zaznamenali u respondenta 3, kde skóre GDS mírně stouplo z 11 na 12 bodů. Tento stav může být zapříčiněn jinými exogenními faktory (např. aktuální zdravotní stav, změna osobní situace), protože kognitivní funkce tohoto pacienta zůstaly nezměněny (Tab. 3).
Tab. 3 Komparace změn – důkaz dopadu reminiscenčních intervencí na zdraví
Legenda: R=respondent, MMS= Mini-Mental State Examination, GDS= Geriatric Depression Scale, RMS=reminiscenční stimulace, R=respondent
Z kvalitativního hlediska došlo u většiny respondentů ke stabilizaci až zlepšení emočního prožívání (posun z nestabilního nebo částečně stabilního prožívání na stabilní). Intervence měla pozitivní vliv na komunikační schopnosti, aktivizaci a sociální interakci respondentů. Velmi důležitým faktorem úspěchu byla vysoká motivace a ochota spolupracovat. Podpůrné a vyhovující prostředí vytvořilo optimální podmínky pro dosažení těchto výsledků.
Diskuse
Při komparaci našich zjištění s mezinárodním výzkumným kontextem zjišťujeme významnou korespondenci v trendech, ačkoli se náš soubor (N = 5) vyznačuje specifickou individuální variabilitou. V oblasti kognitivních funkcí dosáhla naše vzorka průměrného nárůstu a došlo u nich ke stabilizaci stavu. Tento výsledek je v souladu se zjištěními, která publikovali Rovner a kol. (2021) ve své rozsáhlé studii zaměřené na multidoménové kognitivní intervence. Autoři potvrdili, že systematická stimulace má nejvyšší přínos právě u podskupin pacientů s výchozím skóre MMSE nižším než 26 bodů, kde zaznamenali průměrný nárůst a stabilizaci skóre oproti neléčené kontrolní skupině. Podobně i Woods a kol. (2023) ve svém rozsáhlém přehledu potvrzují, že pravidelná kognitivní stimulace u mírné až středně těžké demence přináší měřitelný profit, který v průměru odpovídá přibližně 6měsíčnímu odkladu přirozeného kognitivního poklesu. Naše zjištění o stabilizaci stavu u tří pacientů tak potvrzují platnost tohoto mezinárodního konsenzu na mikroúrovni.
Ještě výraznější korelaci se zahraničními daty vykazují naše výsledky v oblasti redukce depresivních symptomů. Neuropsychologický výzkum, který realizovali Wang a kol. (2025), opakovaně upozorňuje na silný obousměrný vztah mezi depresí a kognitivním deficitem u starších dospělých. Dlouhodobé analýzy, které publikovali Livingston a kol. (2024), dokazují, že změna v intenzitě depresivních symptomů přímo předpovídá tempo následného kognitivního úpadku. To vysvětluje, proč naši respondenti s nejvýraznějším ústupem deprese podle GDS (R1 a R2 shodně o -5 bodů) vykázali současně i nejlepší progres v testu MMSE (shodně o +2 body). Nefarmakologická intervence u nich úspěšně přerušila bludný kruh deprivace: snížení apatie a zlepšení nálady uvolnilo kapacitu pro lepší kognitivní výkonnost, což ve svých pracích o terapii kognitivní stimulace (CST) popisují i Spector a kol. (2022). Naopak, izolované zhoršení emočního stavu u R3 (+1 bod ve škále GDS) při zachované stabilitě MMSE reflektuje závěry, které prezentovali Santos a kol. (2026). Ti poukazují na to, že ačkoli jsou tyto dvě domény propojeny, individuální trajektorie depresivních symptomů v pozdějším věku bývá často ovlivněna jinými proměnnými, jako je subjektivní vnímání zdraví, úzkost či míra aktuální sociální opory, které mohou kolísat nezávisle na objektivním stavu kognice.
Závěr
Z naměřených dat vyplývá, že program byl vysoce efektivní zejména v oblasti redukce depresivních symptomů a prokázal schopnost udržet nebo mírně zlepšit úroveň kognitivních funkcí. Ačkoli malá velikost výzkumného vzorku (N = 5) neumožňuje zobecnění výsledků na celou populaci, individuální úspěchy jednotlivých případů jasně poukazují na důležitost nefarmakologických přístupů a pravidelné aktivizace v seniorském věku.
Autorky:
prof. PhDr. Mária Kilíková, PhD., MPH
Mgr. Lenka Klímová
VŠZ a SP sv. Alžbety v Bratislave, n.o., Detašované pracovisko bl. Sáry Salkaházi v Rožňave
Seznam bibliografických odkazů
ČUNDERLÍKOVÁ, M., KISEĽÁKOVÁ, K., ZIGMUNDOVÁ, H. 2021. Nefarmakologické metody a přístupy v léčbě demencí. [online]. 2024. [citováno 2025-10 23.]. Dostupné na internetu: https://www.asociaciakps.sk/storage/2021/06/Nefarmakologicke-metody-a-pristupy-vliecbe-demencii-1.pdf
HOLCZEROVÁ, V., DVOŘÁČKOVÁ, D. 2013. Volnočasové aktivity pro seniory. Praha : Grada Publishing, 2013. 96 s. ISBN 978-80-247-8891-3. JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. 2010. Reminiscence : využití vzpomínek v práci se seniory. Praha : Portál, 2010. 152 s. ISBN 978-80-7367-581-3.
KATONA, L. 2024. Reminiscenční terapie. [online]. 2024. In Prohuman. [citováno 2025- 08-11]. Dostupné na internetu: https://www.prohuman.sk/socialne-sluzby/reminiscencna-terapia
LIVINGSTON, G. a kol., 2024. Dementia prevention, intervention, and care: 2024 report of the Lancet Commission. In The Lancet. 404(10452), 572-628. ISSN 0140-6736. Dostupné z: doi:10.1016/S0140-6736(24)01122-3.
MALÍKOVÁ, E. 2020. Péče o seniory v pobytových zařízeních sociálních služeb. Praha : Grada Publishing, 2020. 304 s. ISBN 978-271-1638-6.
ONDRIOVÁ, I., FERTAĽOVÁ, T. 2022. Dlouhodobá péče o nemocné s demencí. Prešov : Prešovská univerzita v Prešove, 2022, 126s, ISBN 978-80-555-2972-1.
ROVNER, B. W., S. CASTELLANOS, Z. E. GAREN a D. L. COHEN, 2021. Multidomain lifestyle interventions to prevent cognitive decline: The Role of Baseline MMSE Scores. In The Journal of Prevention of Alzheimer's Disease. 8(3), 324-331. ISSN 2274-5807. Dostupné z: doi:10.14283/jpad.2021.53.
SANTOS, T., H. MARTINS a R. SILVA, 2026. Emotional and cognitive trajectories in late-life depression: The role of social support and perceived health status. In Frontiers in Psychology. 17, čl. 1811924. ISSN 1664-1078. Dostupné z: doi:10.3389/fpsyg.2026.1811924.
SPECTOR, A., C. R. STONER a M. ORRELL, 2022. Cognitive Stimulation Therapy (CST) for dementia: International implementation and future directions. In Journal of Affective Disorders. 312, 144-152. ISSN 0165-0327. Dostupné z: doi:10.1016/j.jad.2022.06.015
WANG, S., LI, X., JIANG, J. a kol. 2025. Exploring Reminiscence Therapy: A Bibliometric and Visual Analysis [online]. 2025. [citováno 2026-04-23.]. Dostupné na internetu: https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0197457225003404
