Úvod

V příspěvku prezentujeme některé zkušenosti s použitím nástrojů na měření psychologické resilience, přičemž jsme se zaměřili na dvě výzkumné otázky – ověřování teoretického modelu, který je v pozadí té které metodiky a zjišťování mezipohlavních rozdílů ve skóre resilience, resp. specifika skóre resilience u kariérně úspěšných žen.

Z množství definic psychologické resilience, které najdeme v odborné literatuře (viz např. Davidson a spol., 2005, str. 43; Tugade a Fredrickson, 2004, str. 320; Luthar a Cicchetti, 2000, str. 858; Connor a Davidson, 2003, str. 76; Miller, 2003, str. 245), upřednostňujeme definici Mastena (2001): Resilience představuje skupinu jevů, které jsou v pozadí dobrého výsledku, kterého člověk dosahuje navzdory vážnému ohrožení jeho adaptace či vývoje. (Masten, 2001, str. 228). Konkrétní „obsah“ konceptu resilience však jednotliví autoři operacionalizují ve svých měřicích nástrojích s většími či menšími vzájemnými odchylkami.

V současném teoretickém prostoru, kde psychologie průběžně přichází s novými konceptualizacemi osobnostních dimenzí, kterými se vystihují různé aspekty výkonu a výkonnosti, je „diferenciální diagnostika“ přinejmenším tak důležitá, jako samotná definice. Proto je velmi užitečné odlišit resilienci od tří příbuzných konceptů, kterými jsou hardiness, thriving a posttraumatický růst. Hardiness (odolnost; Kobasová, 1982) je tvořena třemi složkami - pocitem kontroly nad vlastním životem, uvědomováním si smyslu vlastního života a nahlížením na změnu jako na výzvu; thriving (úspěšnost; Carver, 1998) představuje snížení reaktivity na stresory a růst „zvládání“ stresorů; posttraumatický růst (Linley, Joseph, 2004; Tedeschi, Calhoun 1996, 2004) je tvořen osobním růstem po absolvovaném traumatu.

Metoda

Ve studii jsme použili dvě metodiky na měření resilience. První byla Resilience Scale for Adults (dále jen RSA) (Friborg, Hjemdal, Rosenvinge & Martinussen), která operacionalizuje resilienci ve čtyřech faktorech:

  • Zkušenost se stresory
  • Adaptabilita osobnosti
  • Podpůrné sociální prostředí
  • Zkušenost a odhad schopnosti kompenzovat/vyřešit problémy

Druhou metodikou byl The Baruth Protective Factors Inventory (dále jen BPFI) (Baruth & Carroll) a ta operacionalizuje resilienci ve třech oblastech, z nichž první má čtyři podoblasti:

  • Dispoziční atributy:

  • přesvědčení o osobní kompetenci

  • životní optimismus
  • míra strukturovanosti v životě

  • sociální kompetence

  • Rodinná koheze

  • Externí sociální podpůrný systém

Podrobné studium jednotlivých položek těchto metodik nás vedlo k reflexi toho, že několik oblastí se v těchto dvou metodikách konceptuálně překrývá – označili jsme je v textu (výše) kurzívou. Kromě toho každá z metodik prezentuje některé oblasti, které jsou pro ni jedinečné – v případě RSA je to zkušenost se stresory a v případě BPFI jsou to životní optimismus a míra strukturovanosti v životě.

Zajímalo nás (1) zda se potvrdí teoretické modely (tzn. operacionalizované oblasti resilience), které tyto dvě metodiky reprezentují a (2) zda společná faktorová analýza výsledků z obou metodik ukáže překrytí, tzn. teoretickou blízkost jednotlivých oblastí resilience – zejména těch, u kterých jsme porovnáváním položek předpokládali konceptuální blízkost. Kromě toho jsme se - vzhledem k disponibilitě údajů od specifického vzorku kariérně úspěšných žen - zajímali o to (3) zda lze kariérně úspěšné ženy, v porovnání s reprezentativním vzorkem populace, charakterizovat odlišnou mírou resilience (a v čem konkrétně). V tomto kontextu bylo však zajímavé podívat se také na mezipohlavní rozdíly v resilienci (na reprezentativním vzorku populace).

Vzorek

Výzkumný vzorek tvořil kvazi reprezentativní vzorek dospělé populace v produktivním věku 18 až 65 let (N 500) nitranského kraje (vyrovnání v pohlaví, věku a vzdělání). Kromě toho jsme měli k dispozici data od 16 kariérně úspěšných žen, které byly součástí jiného výzkumného projektu (výzkum determinant ženské kariéry – participantky byly topmanažerky ve veřejné i soukromé sféře, úspěšné podnikatelky, úspěšné umělkyně apod.).

Výsledky

  1. Ověřování teoretického modelu

Vypočítali jsme index reliability (Cronbach Alfa) i faktorovou analýzu pro každou metodiku. V případě škály RSA se ve faktorové analýze potvrdily 4 faktory (vysvětlující spolu 61,4 % variance), avšak index reliability byl sotva na uspokojivé hranici (Cronbach Alfa 0.69). V případě škály BPFI faktorová analýza přinesla 8 faktorů (vysvětlujících spolu 58,4 % variance) namísto 6 dimenzí teoretického modelu; většina dimenzí však byla potvrzena, některé byly pouze naznačeny; index reliability byl uspokojivě vysoký (Cronbach Alfa 0.87). Naše empirické údaje tedy do značné míry potvrdily jednotlivé teoretické modely za škálami reliability RSA a BPFI.

Když jsme však zrealizovali společnou faktorovou analýzu všech položek (celkem 48) obou metodik RSA i BPFI, získali jsme 12 faktorů (vysvětlujících spolu 61,8 % variance) a neukázalo se prakticky žádné překrytí příbuzných dimenzí ze škál RSA a BPFI – jako by neexistovala shoda mezi tím, co měří jedna a druhá metodika určené na zjišťování míry resilience. Tento překvapivý poznatek je v tuto chvíli těžko interpretovatelný a bude vyžadovat další empirické zjišťování.

  1. Mezipohlavní rozdíly

Při zjišťování mezipohlavních rozdílů v reprezentativním vzorku populace se ukázaly významné rozdíly, které jsou v převažující většině „ve prospěch“ mužů:

Můžeme tedy konstatovat, že se ukázalo, že v dimenzích resilience muži dominují nad ženami v:

  • adaptabilitě osobnosti,
  • zkušenosti/odhadu schopností kompenzovat/řešit problémy,
  • přesvědčení o osobní kompetenci,
  • životním optimismu.

Ženy dominují nad muži jen v jedné dimenzi resilience, a to v

  • externím podpůrném sociálním systému.
  1. Resilience „úspěšných žen“

Vzhledem ke skutečnosti, že jsme měli k dispozici údaje o skóre ve škálách resilience od extrémního vzorku 16 kariérně velmi úspěšných žen, zajímalo nás, zda a nakolik se odlišují v jednotlivých dimenzích resilience od reprezentativní ženské populace. Tabulka ukazuje, že významné rozdíly ve směru vyššího skóre resilience byly v šesti z osmi dimenzí. V jedné dimenzi (zkušenost se stresory) bylo skóre úspěšných žen překvapivě nižší než u reprezentativního vzorku a pouze v jediné dimenzi nebyl signifikantní rozdíl (externí sociální podpůrný systém).

V čem jsou „úspěšné ženy“ jiné? Úspěšné ženy dominují nad ženami v reprezentativním vzorku populace v reflexi následujících dimenzí:

  • adaptabilitě osobnosti,
  • zkušenosti/odhadu schopností kompenzovat/řešit problémy,
  • přesvědčení o osobní kompetenci,
  • životním optimismu,
  • rodinné kohezi,
  • podpůrném sociálním prostředí a
  • nízké zkušenosti se stresory.

Diskuze

Získané údaje nás vedou ke značné opatrnosti při nahlížení na psychologickou resilienci jako na jednoznačně definovanou a ohraničenou psychologickou dimenzi. Zdá se nám potřebné zdůraznit, že ačkoli měřicí nástroje, které jsme použili (dotazníky RSA a BPFI v našem překladu) poměrně spolehlivě reflektovaly čtyř- a šestidimenzionální model jednotlivých teoreticky předpokládaných dimenzí resilience, nepodařilo se nám ani v nejmenší míře prokázat jakékoli teoretické překrytí mezi jejich dimenzemi. A to navzdory tomu, že při konceptuálním porovnání několik dimenzí těchto metodik vychází z obdobných teoretických předpokladů toho, co by „za“ dimenzí psychologické resilience mělo být. Ověřování konceptu psychologické resilience, a zejména její diferenciálně diagnostické odlišení od příbuzných konceptů, je tedy stále velkou výzvou pro základní výzkum.

Navzdory tomu považujeme za pozoruhodná zjištění o mezipohlavních rozdílech v postulovaných dimenzích resilience, která hovoří o tom, že u mužů můžeme počítat s výrazně vyšším skóre v některých dimenzích, které by mohly být významné při dosahování vynikajícího výkonu a čelení různým bariérám na cestě dosahování cílů: adaptabilitě osobnosti, zkušenosti/odhadu schopností kompenzovat/řešit problémy, přesvědčení o osobní kompetenci a životním optimismu. Naopak, u žen v tomtéž smyslu lze počítat s významně vyšším vlivem uvědomované externí podpory v sociálním systému než u mužů.

Kromě toho je podnětné zjištění, které je dalším závažným argumentem do diskusí o možnostech a způsobech dosahování rodové rovnosti, a to, že kariérně velmi úspěšné ženy disponují sebeobrazem, který z hlediska konceptu resilience není jakýmsi ztotožněním se se sebeobrazem mužského stereotypu (ve smyslu „vyrovnání se mužům“), ale představuje osobitou strukturu. Ta je charakteristická signifikantní dominancí téměř ve všech dimenzích modelu psychologické resilience (adaptabilita osobnosti, zkušenost/odhad schopnosti kompenzovat/řešit problémy, přesvědčení o osobní kompetenci, životní optimismus, rodinná koheze, podpůrné sociální prostředí) nad reprezentativním vzorkem žen, se dvěma výjimkami: jednou je snížená zkušenost se stresory v porovnání s reprezentativním vzorkem žen a druhou je indiferentnost externího sociálního podpůrného systému pro resilienci úspěšných žen.

Autoři: Gabriel Bianchi, Ivan Lukšík, Miroslav Popper Centrum excelentnosti SAV pre výskum a rozvoj občianstva a demokracie a Ústav výskumu sociálnej komunikácie SAV* Literatura:*

Baruth, K. E., & Carroll, J. J. (2002). A formal assessment of resilience: The Baruth Protective Factors Inventory. Journal of Individual Psychology, 58, 235 - 244.

Carver, C. S. (1998). Resilience and thriving: Issues, models, and linkages. Journal of Social Issues, 54, 245 -2 66.

Connor, K. M., & Davidson, J. R. T. (2003). Development of a new resilience scale: The Connor-Davidson resilience scale (CD-RISC). Depression and Anxiety, 18, 76 - 82. Davidson, J. R. T., Payne, V. M., Connor, K. M., Foa, E. B., Rothbaum, B. O., Hertzberg, M. A. et al. (2005). Trauma, resilience, and saliostasis: Effects of treatment in post-traumatic stress disorder. International Clinical Psychopharmacology, 20, 43 - 48.

Friborg, O., Hjemdal, O., Rosenvinge, J. H., & Martinussen, M. (2003). A new rating scale for adult resilience: what are the central protective resources behind healthy adjustment? International Journal of Methods in Psychiatric Research, 12, 65 - 76.

Kobasa, S. C. (1982) The hardy personality: Toward a social psychology of stress and health. In: Glenn S. Sanders, Jerry Suls (Eds.): Social PSychology of Health and Illness, LEA, str. 3 - 32.

Linley, P. A., & Joseph, S. (2004). Positive change following trauma and adversity: A review. Journal of Traumatic Stress, 17, 11 - 21.

Luthar, S. S., & Cicchetti, D. (2000). The construct of resilience: Implications for interventions and social policies. Development and Psychopathology, 12, 857 - 885.

Masten, A. (2001). Ordinary magic: Resilience processes in development. American Psychologist, 56, 227 - 238.

Miller, E. D. (2003). Reconceptualizing the role of resiliency in coping and therapy. Journal of Loss and Trauma, 8, 239 - 246.

Tedeschi, R., & Calhoun, L. (1996). The Posttraumatic growth inventory: Measuring the positive legacy of trauma: Journal of Traumatic Stress, 9, 455 - 471.

Tedeschi, R., & Calhoun, L. (2004). Posttraumatic growth: Conceptual foundations and empirical evidence. Psychological Inquiry, 15, 1 - 18.

Tugade, M. M., & Fredrickson, B. L. (2004). Resilient individuals use positive emotions to bounce back from negative emotional experiences. Journal of Personality and Social Psychology, 86, 320 - 333.

Wald, J., Taylor, S., Asmundson, G. J. G. , Jang, K. L., Stapleton, J., McCreary, D. (2006). Literature review of Concepts - Psychological Resiliency. Toronto, Defence R&D Canada

Příspěvek byl prezentován na 5. ročníku konference pod názvem ,,Psychologie zdraví 2010“, která se konala dne 19. května 2010 v Bratislavě. Konferenci organizovala sekce psychologie zdraví SPS při SAV ve spolupráci se sekcí zdraví Ministerstva zdravotníctva SR. Na přípravě akce se dále podíleli: Národný ústav srdcových a cievných chorôb v Bratislave, VŠZaSP sv. Alžbety v Bratislave, Kancelária WHO na Slovensku, KISH Košice, Katedra psychológie FF KU v Ružomberku a Katedra psychológie FF TU v Trnave.

Sborník příspěvků z 5. konference psychologie zdraví, Bratislava, 2010 byl vydán pouze v elektronické formě Dostupnost: http://www.prohuman.sk/psychologia/zbornik-prispevkov-z-konferencie-psychologia-zdravia-2010