Úvod

V současnosti prožíváme novou digitální a komerční éru, která polyká zejména naši nejmladší generaci, generaci Z (narození od roku 2000). Jejich první kontakt s online světem nezřídka nastává již v děloze své matky ve formě uveřejnění prvních ultrazvukových fotografií široké veřejnosti na sociálních sítích. Po příchodu na svět, po odříznutí přirozené pupeční šňůry, zanedlouho však nabudou novou v podobě moderních zařízení, ať už jde o mobil, tablet, notebook, chytré hodinky atp. pomocí kterých jsou neustále, ve dne i v noci dostupný – online.

Bezmezný online svět láká ty nejmenší zejména svou barevností, hravostí, dobrodružností a živostí, avšak nejen že oni, ale ani samotní dospělí si neuvědomují jeho nepříznivé, ba ohrožující vlivy a účinky. Nelze se však divit, protože dnešní dospělí se do tohoto nového digitálního světa nenarodili, a přestože jsou mezi nimi i technicky zdatnější, výrazná většina nedisponuje ještě s dostatečnými znalostmi ani zkušenostmi s internetovými ohroženími a nebezpečími a proto si je nejen nepřipouštějí, ale často je prostě ani neznají, co by přímo bylo prvořadé.

Přestože příslušná problematika online nebezpečí je velmi aktuální a paleta internetových rizik se neustavičně zvyšuje, rodiče a odpovědné osoby jí věnují poměrně malou pozornost a právě tato politováníhodná skutečnost nás inspirovala v tom, abychom se v příslušné práci věnovali jednotlivým online rizikům a možnostem prevence vůči nim. Naši pozornost jsme výrazně zaměřili i na obsahy online her, se kterými jsou děti nejvíce v kontaktu během bytí online.

Cílem naší práce bylo nabídnout stručný obraz o nejzávažnějších rizik současného kyberprostoru a pomocí provedených výzkumů poukázat na nezbytnou potřebu řešení problematiky nepříznivého a nebezpečného vztahu nezletilých a internetu a to hlavně se záměrem na oblasti online her a rodičovské mediace.

Rizika kyberprostoru

Virtuální svět dokáže bezpodmínečně obohatit nejen fantazii, ale také reálný život nezletilých. Nenabízí jen možnosti a příležitosti k pružnému myšlení, vybudování a poznání osobnosti, vyzkoušení nových rolí1, ale poskytuje také rozmanité zdroje a podklady pro učení a vzdělávání, příležitost pro sdílení a výměnu znalostí, zkušeností, názorů a zájmů2, zlepšuje pozornost, informační a mediální gramotnost, schopnosti řešení problémů, komunikační schopnosti. Rovněž je vhodným nástrojem i pro snadné odreagování se od každodenních problémů a od každodenního neustálého „kolotoče života“.

Třeba si však uvědomit, že virtuální svět se stále více podobá reálnému, tedy jako všechno v něm, i ten má i stinnou stranu, která představuje obrovskou hrozbu zejména vůči bezbranným nezletilým, kteří jsou lehkou kořistí internetových kriminálníků.

V současnosti internetových nebezpečí je nespočet mnoho a jejich počet proniknutí globální sítě i do mobilních zařízení teprve zvyšuje. Po delším studiu problematiky jsme se rozhodli, že pro přehledné zohlednění nejčastějších a nejzávažnějších online rizik ohrožujících naše ratolesti si využijeme klasifikace od známé, vysoce uznané profesorky, Sonie Livingstonové, která je navzdory své „neaktuálnosti“, z roku 2009, platná však dodnes.

Tabulka Nr. 1: Klasifikace online rizik 4, 5

Profesorka S. Livingstonová6 on-line nebezpečí vzhledem k nezletilým dělila do čtyř základních oblastí podle jejich charakteru: agresivní, sexuální, hodnotový nebo komerční a rovněž dohlížela na znázornění skutečnosti, že děti nemusí být jen příjemci daných útoků, ale mohou se na nich i aktivně podílet, dokonce i sami vytvářet.

Agresivní obsahy a aktivity

Globální síť je přeplněná různými webovými stránkami, fotografiemi, videi, hrami a komerčními obsahy s agresivním nádechem (násilí, nenávist, bitva, vražda, týrání, brutalita atd.) bez jakéhokoli omezení. S danými obsahy se děti často setkávají, ať už náhodně při surfování na internetu, nebo na základě záměrného vyhledání. Není vzácné totiž, že mládež přímo dané agresivní scény vyhledá, sdílí, přeposílá v rámci kolektivu, zejména z důvodu falešné představy o tom, že příslušnými aktivitami (ať už podílením se na šíření, nebo vlastní tvorbou agresivních obsahů) prokáží svou odvážnost, mužnost, získají uznání. Příslušné představy a tendence vznikají u dětí nejen kvůli každodennímu obklopení danými, mediálními obsahy, ale také kvůli snadno dostupnými, stále více atraktivními tvz. „nenormálními“, „vyvražďovacími“ hrami s „antihrdiny“ 7.

Agrese je bezpodmínečně přítomna také u takzvaných cyberbullyingu, cyberstalkingu a cybergroomingu, které jsou v okruhu mládeže také rozšířeny, přestože si to často sami dospělí a rodiče nechtějí uvědomit.

Cyberbullying, neboli kybernetické šikanování využitím internetu podle dostupných údajů je přítomno kolem poloviny mládeže viz. 8, 9 Cyberstalking, kybernetické pronásledování, nebo „opakované, dlouhodobé, systematické a stupňované obtěžování“ 10 online, také se často vyskytuje v okruhu mládeže, přičemž má nezřídka podobu nevinné hry vymyknuté zpod kontroly11, 12. Nepotěšující je nadále i skutečnost, že podle už alespoň jednou navázal kontakt s cizím člověkem, přičemž 84% z nich s nimi i osobně setkalo. Někteří respondenti totožného výzkumu se přiznali ik tomu, že na daných setkáních byli i přímo napaden13. K příslušným událostem se obvykle dochází prostřednictvím dlouhodobé úplné manipulace oběti. cybergroomingu, kterým obvykle konečným cílem je, nevinné děti zneužít, ať už v podobě fyzického útoku, znásilnění, nucení na zločin, nebo únosu14. Groomeři jsou kvalifikovaní útočníci, kterým těžko vyhnou a odolají nezletilí, kteří nejsou dostatečně připraveni na výskyt daných online ohrožení.

Agresivní obsahy nemusí být jen dočasným nepříjemným zážitkem, ale styk s nimi nepopiratelně může ponechat na dětech doživotní psychickou i fyzickou stopu, ať už v podobě různých poruch, jizev nebo negativního směřování do budoucna.

Online sexualita

Generace Z má sklon spíše „dozrát“ vzhledem k předchozím generacím. Současná mládež už po zahájení základní školy je poměrně důkladně informován o sexu, ba před jejím ukončením jsou už i nezřídka sexuálně aktivní. Charakter, důvěryhodnost a reálnost daných informací je však často diskutabilní, totiž na dané sexuální a pornografické obsahy často narážejí jen náhodně. při nevinném surfování na internetu, ale nejednou je i sami vyhledají z přirozené zvědavosti, ale je třeba si uvědomit, že ani u jedné verze není zaručena kvalita zdroje online obsahu. Děti, ale ani samotní rodiče si často neuvědomují, jaké nepříznivé důsledky pro následující psychický i sexuální vývoj dítěte může mít pozdní styk s příslušnými obsahy, zejména v případech, kdy samotný akt je zobrazován nepřirozeně, falešně.

Přestože boj proti sexuálním online obsahům a vyhýbání se jim v kyberprostoru vzhledem k nezletilým je u většiny rodičů prvořadé, protože internet je jednoznačně danými obsahy přeplněný, málo z nich však zná několik druhů a forem daných obsahů, kvůli čemuž je i samotná mediace vůči nim nedostatečná. Kromě různých přímých resp. nepřímých sexuálních obsahů, například online bannery, nebo webové stránky určené dospělým, je nutné si brát ohled také na internetem poskytované možnosti sexuálního obtěžování, kyberstalkingu se sexuálním nádechem, sextingu, útoků pedofilů, produkce a šíření dětské pornografie.

Online sexuální obsahy, kterými nezletilí bez jakýchkoli omezení se setkávají během pobytu v kyberprostoru, mohou být zodpovědné nejen za porušení zdravého vývoje dětí, ale mohou se stát i důvodem pro zvýšení počtu sebevražd, klinických případů a sexuálních kriminálníků15.

Nepatřičné hodnoty

Jelikož internet je svobodné médium, tvůrci jeho náplně jsou samotní uživatelé, kteří si jej doplňují is obsahy, které mohou nepříznivě ovlivňovat nezletilé, negativně zformulovat jejich postoje, názory i chování. Přestože dnešní mládež v kyberprostoru se pohybuje mnohem zručněji než dospělí, nemají dostatek zkušeností k tomu, aby dokázali náležitě zvažovat adekvátnost sdílených hodnot, tzn. si mohou za pravdivé a správně hodnotit informace a viděné online aktivity, které nemají žádný reálný podklad, nebo jsou zfalšované, hrané, nebezpečné nebo škodlivé. Daná skutečnost je velmi ohrožující, zejména v případě, kdy se online šíří a podporují obsahy jako rasismus, intolerance, extremistická hnutí, diskriminace, různé sekty, návykové, psychoaktivní a omamné látky, výživové doplňky (anabolické steroidy, pilulky na hubnutí atd.), bulimie, anorektické, sebe. Ačkoli méně očividné, přesto však stejně neprospěšné a děti matoucí jsou i různě zkreslené a falešné údaje publikované laiky, které mohou být prostředky i záměrné manipulace, zneužití a mohou směřovat vývoj nezletilých nesprávnou cestou16. K tomu, aby nezletilí dokázali správně ohodnotit a následně selektovat důvěryhodnost online dostupných informací, je nezbytné aby pomocí dospělých se jim rozvinulo kritické myšlení.

Komerční obsahy a nekalé marketingové praktiky

Politováníhodné skutečnosti, že děti jsou neustále online jsou si vědomi i pracovníci marketingové komunikace a reklamy, kteří stále více obracejí svou pozornost, než na cílovou skupinu právě na online generaci, tzn. generaci Z, jako na segment budoucích spotřebitelů. U příslušné generace ještě poměrně lehce zneužijí své často nekalé online marketingově-komunikační praktiky přesvědčování, kterým jsou dospělí již „imunní“ a jejichž prostřednictvím se přesto „skrz“ dětí si ještě dokáží „vynutit“ dosažení svých komerčních cílů, kterými jsou samozřejmě většinou prodej a zisk.

Dospělí si často už ani neuvědomují přeplněnost online (tzv. „plnoznačkového“) prostředí různými propagačními obsahy17, protože se u nich časem vybudovala nejen schopnost „bannerové slepoty“, tedy automatického prohlédnutí reklamních bannerů, ale schopnost přehlédnutí a ignorace i většinu dalších nástrojů online propagace. Daná tendence není však charakteristická ještě pro nezletilé, oni si online reklamy všímají, často i dříve než samotnou náplň stránek, zpráv, videí atd., které vyhledali.

Jelikož internet je médium, u kterého neplatí obecná pravidla tradičních médií, je třeba si uvědomit, že i dětem jsou dostupné propagační obsahy nevhodné a často zrovna jejich věku nepřiměřené (s agresivním, erotickým, pornografickým, rasistickým, hazardním, násilným obsahem, s propagací alkoholu, drog, chirurgických zákroků).

Nástrojů online marketingové komunikace v současnosti je již nespočitatelné množství, jelikož neustálou vyspělostí techniky vždy přibývají novější a novější možnosti pro komunikaci firem. Mezi nejpopulárnějšími nástroji vzhledem k nezletilým najít různé webové stránky, blogy, plošné reklamy (bannery, pop-up reklamy, buttony), SEM, SEO, PPC a kontextové reklamy, behaviorální reklamy, virální, e-mail a mobilní marketing, marketing na sociálních sítích a advergaming18. Všechny dané nástroje mají tendenci vlastním způsobem škodit dítěti, ať už z hlediska obsahu, poselství nebo umístění komerce.

Z hlediska na skutečnost, že internet více ovlivňuje uživatele v porovnání s tradičními médii (z důvodu časově delšího kontaktu a uživatelem individuálně přizpůsobených nabídek, např. pomocí cookies), velmi pozoruhodná a stejně nepotěšující jsou fakta, že i drtivá většina přímo dětských webových stránek obsahuje nějakou formu reklamy nebo komerční odkazy19, 22, 21

Profesorka S. Livingstonová do nebezpečných online komerčních obsahů ve svém dělení zařazuje i ty, jejichž cílem je vylákat osobní údaje od dětí (ať už ve svůj prospěch zadavatelů, nebo na zneužití a škodu), stejně jako aktivity jako nelegální stahování, hacking a různé herní, hazardní aktivity ze strany dětí jako aktu.

Kromě podotklých oblastí internetových nebezpečí samozřejmě existuje i mnoho dalších, které do stejné míry ohrožují zdravý, ať už psychický nebo fyzický vývoj mládeže, jako například. různé druhy online závislostí (závislost na počítačových her, online obchodování, informací, virtuálních vztahů, gamblingu, pornografie atd.), kterým se stále frekventovaněji podlehnou i ti nejmladší, nebo nebezpečné užívání sociálních sítí (zneužití osobních údajů, zfalšování údajů, zneužití nevhodných fotografií a videí). phishing, pharming, hoax atd.) a podobné. Jako jednu nejzávažnější problematiku z hlediska online rizik nemůžeme vynechat ani stále více se vyskytující tendenci u nezletilých – ztrátu vztahu s realitou a preferenci virtuálního na úkor reálného života.

Online hry a advergaming

Nepopiratelnou skutečností je, že nejpřirozenější aktivitou dětí je hra. Nedávno provedené výzkumy potvrdily, že není to odlišné ani v kyberprostoru, totiž přibližně až 90% dotázaných nezletilých hraje hry online a to polovina z nich až každý den. 23, 24, 25 nedostatečné, nebo často i bez jakékoli rodičovské mediace. Z toho důvodu se nemůžeme divit, že si nezřídka je zaujmou a následně si zvolí hry, které nejsou pro ně jednak obsahově vhodné (agresivní, sexistické, vulgární, rasistické atd.), jednak se zaměří na advergaming neboli hry obsahující reklamy (in-game advertising) nebo hry přímo vytvořené za účelem reklamy.

Z hlediska advergamingu je velmi důležité si uvědomit, že nezletilí si jednoznačně nedokážou rozeznat účel příslušných her, ba často nejsou schopni advergamy ani odlišit od „klasických“ online her (např. podle průzkumu Media Awareness Network26 z 5200 dětí ve věku 4-11 let více než reklam, podle výzkumu Wollslagera28 z webové stránky Neopets.com, obsahující příliš mnoho advergamů, dokázali respondenti rozeznat jen 23% z nich; Jako další negativum advergames bychom mohli uvést i fakt, že jejich výrazná většina je vytvořena firmami nabízejícími nezdravé potraviny s vysokým obsahem cukru, soli a tuku29, 30, 31, 32, 33, které jsou nebezpečné vzhledem k neprospěšnému vlivu na zdravou výživu dítěte a podporu obezity.

Mezi stinné stránky online her bychom zařadili i tendenci budování závislosti na hrách, neoprávněné shromažďování dat o dětech a rovněž iimplikaci nevhodného obsahu (agresivní, erotický, materialistický, hazard, neetický atd.).

V loňském roce se uskutečnil v tuzemsku zajímavý výzkum34 z příslušné oblasti, v němž jednak shromažďovaly údaje o aktuálně populárních online hrách v okruhu mládeže ve věku 10 – 15 let, jednak kvalitativně obsahově analyzovaly 5 her (Grand Theft Auto, Counter Strike, Call of Duty, Dead nejfrekventovaněji uvedené příslušnými recipienty přičemž obsahovaly explicitní (zjevný) in-game advertising. Jejich výsledky z dotazníkového sběru dat od recipientů potvrdily již jinými výzkumníky35, 36 zveřejněné informace o tom, že: většina, až 97% recipientů hraje online hry; 49% z nich každý nebo každý druhý den; přičemž 64% her obsahovalo in-game advertising; 29% advergame a jen 7% her neobsahoval komerční obsahy. Analýza vybraných populárních her při které zaměřily svou pozornost na zkoumání jejich celkového charakteru na základě čtyř hlavních kategorií (agresivita, sexualita, hodnoty, komerce) vybrané totožně podle v předchozí části zmíněného dělení profesorky S. Livingstonové přinesla překvapivě znepokojující, až šokující výsledky. Zjistilo se, že každá analyzovaná hra obsahovala vysokou míru agresivity a stejně vysoký počet nevhodných a škodlivých hodnot, jako např. násilí, intoleranci, krev, šikanování, brutální a neetické aktivity. Rovněž v každé hře se vyskytly komerční obsahy, kromě záměrného explicitního však implicitní (méně zjevný, skrytý) in-game advertising. S ohledem na náplň, bez výjimky obsahovaly explicitní propagaci vlastní značky a značky svého výrobce, nadále frekventovaně se v nich vyskytovaly propagace různých videoher, elektroniky, filmových produkcí, automobilů a finančních služeb. Dvě hry (Grand Theft Auto a Dead Rising) politováníhodně obsahovaly reklamy také na nezdravé potravinové produkty s vysokým obsahem cukru, soli a tuku, na alkoholické nápoje i na tabák. Z pěti her ve třech (Grand Theft Auto, Dead Rising, League of Legends) byly přítomny i sexuální obsahy, od jemných sexuálních nádechů až k tvrdým pornografickým scénám, což vzhledem k věku hráčů podobně jako v případě komerce, nevhodných hodnot a agrese je jednoznačně nepřijatelné.

Na základě získaných údajů autorka výzkumu T. Tóthová37 nepopiratelně konstatovala, že příslušné hry nejsou přiměřené k věku dětí, nejsou jim vhodné, jsou až přímo nebezpečné. Jednoznačně navrhla, že by bylo nezbytné, aby výběr her hrané dětmi online by probíhalo společně s dospělými, protože děti sami ještě nejsou schopny se správně rozhodnout, ještě neporozumí ani účelům advergamů a rovněž nejsou schopny správně a kriticky ohodnotit nakolik nevhodné a nebezpečné chování hrdinů v her je neakceptovatelné v reálném světě.

Přestože příslušné výzkumy přinášely znepokojující výsledky, právě v těch spočívá jejich přínos – zaměří naši pozornost na problematiku dětem volně dostupných škodlivých online her a zvýrazní důležitost nutně se zabývat s ní.

Mediace v kyberprostoru

Mezi aktuální problematiky nejen rodičů nezletilých, ale i vychovatelů a učitelů se v moderním světě zařadil už i pobyt dětí ve virtuálním světě. V současnosti je totiž třeba si uvědomit, že děti nejsou v bezpečí při sezení před monitorem, v ruce s telefonem či tabletem ani v pohodlí domova nebo ve školní lavici. Online svět je neustále obklopuje neodděleně od jeho nebezpečí a rizik.

Přestože prvořadou v každé domácnosti s nezletilými by bylo zabezpečení dotyčných technických zařízení a aplikace rodičovské mediace, stejně aktivní jako i restriktivní, jejich aktuální úroveň je podle dosud dostupných údajů příliš nízká, nedostatečná38, 39

Rodiče nepovažují technické zabezpečení (instalaci různých filtrovacích, blokovacích programů atd.) zařízení před nevhodnými obsahy ke kterým mají děti přístup za podstatné, ačkoli daný krok by měl být prvním a to ještě před jakýmkoli stykem dítěte s internetem40. Úroveň rodičovské mediace na Slovensku, je velmi nepotěšující - aktivní mediaci, která v sobě zahrnuje zejména zájem o online aktivity, všímavost chování, rozhovory a poučení nezletilých o internetových nebezpečích, ohroženích, o správném používání technických prostředků, vhodném chování a ochrany v kyberprostoru aplikuje doma v průměru méně než polovina1 recipientů), zatímco restriktivní mediaci zahrnující stanovení pravidel používání dotyčných technických prostředků s přístupem k internetu, zejména navazující se na stanovení časového limitu, omezení a výběru navštěvovaných webových stránek, pravidel navázání nových kontaktů online, zákazů poskytování osobních údajů, sdílení nevhodných obsahů, nakupování online a otevírání a stahování rodičů jako aktivní mediaci. Daná čísla jsou nepochybně velmi nízká, i bez ohledu na srovnání se zahraničními studiemi42, 43, v nichž daná procenta u obou druhů mediací dosahují více než 80%.

Pro důkladnou ochranu svých dětí by měli mít rodiče vždy aktuální podrobný rozhled v dané problematice, být poučen všech rizik a nebezpečí, jejich příznaků i možností vyhýbání se jim a na základě daných znalostí by měli dokázat správně vychovat své ratolesti a zajistit jim bezpečný pobyt online.

Správné internetové výchově by se měli nadále zúčastnit i učitelé mládeže, nejen proto, že ve škole stráví většinu svého času, ale také z důvodu, že během výuky stejně často jsou online. Pro zajištění správného směřování a celkového vývoje dětí bychom považovali za potřebné zavedení do programu vyučování mediální (online) výchovu jako samostatný vyučovací předmět, v jehož rámci by se děti seznámily s reálnými příběhy online kriminality, a kde by se učili správně se pohybovat v kyberprostoru, rozeznat útok a rychle.

Kromě samotných rodičů a školství ochrany dětí online by se měly podílet i na to vyhrazené státní a mezinárodní organizace, sdružení a projekty zajišťující prospěšné materiály a různé příručky podotýkající se dané problematiky a poskytující poradenství a pomoc (např. eSlovensko, o. z. Zodpovedne.sk, Pomoc.sk, Ovce.sk, Bezpečný.

Závěr

Účinky analyzovaného média, internetu jsou různorodé, mohou být nepopiratelně přínosné, ale stejně tak nebezpečné, škodlivé a je nezbytné abychom uměli je včas rozeznat a se rozhodnout, které z daných aspektů podpoříme, a které redukujeme44.

Záměrem naší práce bylo poskytnout stručné informace o aktuální problematice internetu a jeho nebezpečných obsahů vůči nezletilým. Jsme pociťovali potřebu upozornit na nutnost řešení virtuálních útoků zacílených na nezletilé a na neodkladnou nutnost aplikace ochranných opatření nejen rodiči, ale stejně tak i učiteli a státem, z důvodu nepotěšujících výsledků dosud provedených výzkumů potvrzujících zanedbání příslušné, přesto obzvlášť důležité problematiky, která je jednoznačně. Naši děti nepopiratelně musí být v moderním, technickém světě mediálně gramotné a pod potřebnou kontrolou dospělých, aby byla zaručena jejich bezpečnost nejen v reálném, ale i ve virtuálním světě.

Autoři: Mgr. Györgyi Janková, PhD. Mgr. Týma Tóthová Projektová podpora: Studie byla podpořena grantem a je dílčím výstupem projektů KEGA: 035UKF-4/2015 Socializační a edukační funkce marketingového komunikátu jako odrazu mediální kultury a UGA III/9/2014 Ortorexie v masmediálním prostoru. Seznam použité literatury CALVERT, S. 2008. Children as Consumers: Advertising and Marketing. V The Future of Children. ISSN 1054-8289. 2008, vol. 18, no. 1, p. 205–234. CULP, J. et al. 2010. Characteristics of Food Industry Web Sites and „Advergames“ Targeting Children. V Journal of Nutrition Education and Behavior. ISSN 1499-4046. 2010, vol. 42, no. 3, p. 197-201. DULOVICS, M. 2011. Děti a mládež jako recipienti mediálních obsahů. In Technology of education. ISSN 1335-1202, 2011, vol. 19, no. 4. GREGUSSOVÁ, M. – DROBNÝ, M. 2013. Děti v síti: Jak chránit sebe a naše děti na internetu [online]. Bratislava : Občanské sdružení eSlovensko, 2013. 106 s. . [staženo dne: 2013.01.06.] Dostupné na internetu: http://sheeplive.eu/sites/default/files/fe60a14952205f7624f7ca02b99c53e5 ISBN 978-80-970676-6-3. HANG, H. 2014. Advergames: It's not child's play : výzkumná zpráva. [online]. UK : University of Bath, 2014. 5. [cit. 2015.11.15.] Dostupné na internetu: http://opus.bath.ac.uk/40437/1/advergames.pdf. HULANOVÁ, L. 2012. Internetová kriminalita páchaná na dětech. Praha : Triton, 2012. 224 v. ISBN 978-80-7387-5. KOPECKÝ, K. 2010. Stalking a kyberstalking – nebezpečné pronásledování: studia. Olomouc : NET UNIVERSITY, 2010. 14s. ISBN 978-80-254-7737-3. KRČMÁROVÁ, B. - VACKOVÁ, K. 2012. Dítě předškolního a mladšího školního věku a internet. In Děti a online rizika: sborník studií [online]. Praha : Sdružení Linka Bezpečí, 2012. 13-28. [staženo dne 2015.10.15.] Dostupné na internetu: http://www.pomoc-online.cz/data/articles/down_183.pdf . ISBN 978-80-904920-3-5. LIVINGSTONE, S. – DUERAGER, A. 2012. Jak mohou parents support children´s internet sagety? [online] London: The London School of Economics and Political Science (EU Kids Online). 2012. [cit. 2014.03.11.] Dostupné na internetu: http://eprints.lse.ac.uk/42872/1/How%20can%20parents%20support%20children%E2%80%99s%20internet%20safety%28lsero%29.pdf ISSN 2045-256X. LIVINGSTONE, S. – HADDON, L. 2009. Shrnutí projektu EU Kids Online : závěrečná zpráva. [online]. London : London School of Economics and Political Science, 2009. p. 9 [cit. 2015.11.11.] Dostupné na internetu: [. LIVINGSTONE, S. 2009. Děti a Internet: Velké Expectations, Challenging Realities. Cambridge : Polity Press, 2009. 301p. ISBN 978-0-7456-3194-3. LIVINGSTONE, S. et al. 2012. Risks and safety on internet: perspektiva evropských dětí: plné findings a policie implications z EU Kids Online survey of 9-16 let staré a jejich rodiče v 25 zemích [online] London: London School of Economics and Political Science. 2012. [cit. 2014.01.09.] Dostupné na internetu: http://eprints.lse.ac.uk/33731/1/Risks%20and%20safety%20on%20the%20internet%28lsero%29.pdf NAIRN, A. – DEW, A. 2007. Pop-ups, pop-unders, bannery a tlačítka: etika online reklamy na primární školní děti. In Journal of Direct, Data a Digital Marketing Practice [online]. ISSN 1746-0174. 2007, vol. 9. [cit. 2015.10.10.] Dostupné na internetu: http://www.palgrave-journals.com/dddmp/journal/v9/n1/full/4350076a.html. PACHNER, J. – ANDROI, A. 2011. Kids in play. In Marketing Magazine. ISSN 1196-4650. vol. 116, no. 3, p. 26-31. RIDEOUT, V. 2014. Advertising to Children and Teens: Current Practices : výzkumná zpráva. zpráva [online]. San Francisco : Common Sense Media, 2014. [cit. 2015.11.15.] Dostupné na internetu: https://www.commonsensemedia.org/research/advertising-to-children-and-teens-current-practices# . SOONTAE, A. et al. 2014. Children´s Advertising Literacy for Advergames: Perception of the Game as Advertising. V Journal of Advertising. ISSN 0091-3367. 2014, vol. 43, no. 1, p. 63–72. TARI, A. 2011. Z generáció. Budapest: Tericium Kiadó, 2011. 351 s. ISBN 978-963-9633-92-6. TÓTHOVÁ, T. 2014. Nebezpečí internetu a alternativy ochrany nezletilých : bakalářská práce. Nitra : UKF, 2014. 79 sekund. TÓTHOVÁ, T. 2016. Online marketing a dítě: diplomová práce. Nitra : UKF, 2016. 115 sekund. VALCKE, M. et al. 2011. Long-term studium bezpečného internetu Použití mladých dětí. In Computers & Education / An International Journal. ISSN 036-1315. 2011. vol. 57, no. 1, p. 1292-1305. VEĽŠIČ, M. 2015. Děti a rodiče v kyberprostoru: výzkumná zpráva [online]. Bratislava : Institut pro veřejné otázky a Nadační Fond Telekom, 2015. [cit. 2015.10.10.] 18 v. Dostupné na internetu: http://www.ivo.sk/buxus/docs//publikacie/subory/Deti_a_rodicia_v_kyberpriestore.pdf . WALRAVE, M. – HEIRMAN, W. 2012.

Adolescents, Online Markting and Privacy: Predicting Adolescents Willingness to Disclose Personal Information for Marketing Purposes. In Children & Society. ISSN 1099-0860. 2012, vol. 27, no. 6, p. 434-447.](http://www.lse.ac.uk/media@lse/research/EUKidsOnline/EU%20Kids%20I%20(2006-9)/EU%20Kids%20Online%20I%20Reports/cz_summary.pdf</a)

1 TARI, A. 2011. Z generáció. Budapest : Tericium Kiadó, 2011. 2 LIVINGSTONE, S. – HADDON, L. 2009. Shrnutí projektu EU Kids Online [online], [cit. 2015.11.11.] Dostupné na internetu: http://www.lse.ac.uk/media@lse/research/EUKidsOnline/EU%20Kids%20I%20(2006-9)/EU%20Kids%20Online%20I%20Reports/cz_summary.pdf . 3 KRČMÁROVÁ, B. – VACKOVÁ, K. 2012. Dítě předškolního a mladšího školního věku a internet. In Děti a online rizika [online], [staženo dne 2015.10.15.] Dostupné na internetu: http://www.pomoc-online.cz/data/articles/down_183.pdf. 4 TÓTHOVÁ, T. 2016. Online marketing a dítě. Nitra : UKF, 2016. 5 LIVINGSTONE, S. 2009. Děti a Internet: Velké Expectations, Challenging Realities. Cambridge : Polity Press, 2009. 6 LIVINGSTONE, S. 2009. Děti a Internet: Velké Expectations, Challenging Realities. Cambridge : Polity Press, 2009. 7 DULOVICS, M. 2011. Děti a mládež jako recipienti mediálních obsahů. In Technology of education; vol. 19, no. 4. 8 LIVINGSTONE, S. et al. 2012. Risks and safety on the internet: pohled na evropské děti: plné findings a policie implications z EU děti Online survey of 9-16 let staré a jejich rodiče v 25 zemích [online], [cit. 2014.01.09.] Dostupné na internetu: http://eprints.lse.ac.uk/33731/1/Risks%20and%20safety%20on%20the%20internet%28lsero%29.pdf . 9 GREGUSSOVÁ, M. – DROBNÝ, M. 2013. Děti v síti: Jak chránit sebe a naše děti na internetu [online], [staženo dne: 2013.01.06.] Dostupné na internetu: 10 KOPECKÝ, K. 2010. Stalking a kyberstalking – nebezpečné pronásledování. Olomouc : NET UNIVERSITY, 2010. 11 HULANOVÁ, L. 2012. Internetová kriminalita páchaná na dětech. Praha : Triton, 2012. 12 TÓTHOVÁ, T. 2016. Online marketing a dítě. Nitra : UKF, 2016. 13 VALCKE, M. et al. 2011. Long-term studium bezpečného internetu Použití mladých dětí. In Computers & Education / An International Journal; vol. 57, no. 1, p. 1292-1305. 14 TÓTHOVÁ, T. 2016. Online marketing a dítě. Nitra : UKF, 2016. 15 TÓTHOVÁ, T. 2016. Online marketing a dítě. Nitra : UKF, 2016. 16 TÓTHOVÁ, T. 2016. Online marketing a dítě. Nitra : UKF, 2016. 17 RIDEOUT, V. 2014. Advertising to Children and Teens: Current Practices [online], [cit. 2015.11.15.] Dostupné na internetu: https://www.commonsensemedia.org/research/advertising-to-children-and-teens-current-practices#. 18 TÓTHOVÁ, T. 2016. Online marketing a dítě. Nitra : UKF, 2016. 19 RIDEOUT, V. 2014. Advertising to Children and Teens: Current Practices [online], [cit. 2015.11.15.] Dostupné na internetu: < https://www.commonsensemedia.org/research/advertising-to-children-and-teens-current-practices#>. 20 PACHNER, J. – ANDROI, A. 2011. Kids in play. In Marketing Magazine. vol. 116, no. 3, p. 26-31. 21 NAIRN, A. – DEW, A. 2007. Pop-ups, pop-unders, bannery a tlačítka: etika online reklamy na hlavní školu dětí. In Journal of Direct, Data a Digital Marketing Practice [online]. vol. 9. Dostupné na internetu: . 22 WALRAVE, M. – HEIRMAN, W. 2012. Adolescenty, Online Markting and Privacy: Predicting Adolescents´ Willingness to Disclose Personal Information for Marketing Purposes. In Children & Society; vol. 27, no. 6, p. 434-447. 23 CULP, J. et al. 2010. Characteristics of Food Industry Web Sites and „Advergames“ Targeting Children. In Journal of Nutrition Education and Behavior; vol. 42, no. 3, p. 197-201. 24 VEĽŠIČ, M. 2015. Děti a rodiče v kyberprostoru: výzkumná zpráva [online], [cit. 2015.10.10.] Dostupné na internetu: http://www.ivo.sk/buxus/docs//publikacie/subory/Deti_a_rodicia_v_kyberpriestore.pdf . 25 TÓTHOVÁ, T. 2016. Online marketing a dítě. Nitra : UKF, 2016. 26 SOONTAE, A. et al. 2014. Children´s Advertising Literacy for Advergames: Perception of the Game as Advertising. In Journal of Advertising; vol. 43, no. 1, p. 63–72. 27 SOONTAE, A. et al. 2014. Children´s Advertising Literacy for Advergames: Perception of the Game as Advertising. In Journal of Advertising; vol. 43, no. 1, p. 63–72. 28 HANG, H. 2014. Advergames: Není dětem hrát [online], [cit. 2015.11.15.] Dostupné na internetu: . 29 CULP, J. et al. 2010. Characteristics of Food Industry Web Sites and „Advergames“ Targeting Children. In Journal of Nutrition Education and Behavior; vol. 42, no. 3, p. 197-201. 30 PACHNER, J. – ANDROI, A. 2011. Kids in play. In Marketing Magazine. vol. 116, no. 3, p. 26-31. 31 CALVERT, S. 2008. Children as Consumers: Advertising and Marketing. In The Future of Children; vol. 18, no. 1, p. 205–234. 32 HANG, H. 2014. Advergames: Není dětem hrát [online], [cit. 2015.11.15.] Dostupné na internetu: http://opus.bath.ac.uk/40437/1/advergames.pdf. 33 SOONTAE, A. et al. 2014.

Children´s Advertising Literacy for Advergames: Perception of the Game as Advertising. In Journal of Advertising; vol. 43, no. 1, p. 63 – 72. 34 TÓTHOVÁ, T. 2016. Online marketing a dítě. Nitra : UKF, 2016. 35 VEĽŠIČ, M. 2015. Děti a rodiče v kyberprostoru: výzkumná zpráva [online], [cit. 2015.10.10.] Dostupné na internetu: http://www.ivo.sk/buxus/docs//publikacie/subory/Deti_a_rodicia_v_kyberpriestore.pdf. 36 CULP, J. et al. 2010. Characteristics of Food Industry Web Sites and „Advergames“ Targeting Children. In Journal of Nutrition Education and Behavior; vol. 42, no. 3, p. 197-201. 37 TÓTHOVÁ, T. 2016. Online marketing a dítě. Nitra : UKF, 2016. 38 TÓTHOVÁ, T. 2014. Nebezpečí internetu a alternativy ochrany nezletilých. Nitra : UKF, 2014. 39 VALCKE, M. et al. 2011. Long-term studium bezpečného internetu Použití mladých dětí. In Computers & Education / An International Journal; vol. 57, no. 1, p. 1292-1305. 40 TÓTHOVÁ, T. 2014. Nebezpečí internetu a alternativy ochrany nezletilých. Nitra : UKF, 2014. 41 TÓTHOVÁ, T. 2014. Nebezpečí internetu a alternativy ochrany nezletilých. Nitra : UKF, 2014. 42 LIVINGSTONE, S. – DUERAGER, A. 2012. How can parents support children´s internet sagety? [online], [cit. 2014.03.11.] Dostupné na internetu: http://eprints.lse.ac.uk/42872/1/How%20can%20parents%20support%20children%E2%80%99s%20internet%20safety%28lsero%29.pdf . 43 LIVINGSTONE, S. et al. 2012. Risks and safety on the internet: pohled na evropské děti: plné findings a policie implications z EU děti Online survey of 9-16 let staré a jejich rodiče v 25 zemích [online], [cit. 2014.01.09.] Dostupné na internetu: http://eprints.lse.ac.uk/33731/1/Risks%20and%20safety%20on%20the%20internet%28lsero%29.pdf . 44 TÓTHOVÁ, T. 2016. Online marketing a dítě. Nitra : UKF, 2016.