The family as pillar of culture in Roma Předpokladem vyváženého rozvoje společnosti je i prosperita rodiny. Z pohledu sociální politiky je základní jednotkou státu a v ní se naplňují nejpodstatnější vztahy solidarity, vzájemné sociální pomoci a formuje se osobní odpovědnost občana za svůj vlastní osud. V podstatě, každý člověk bez ohledu na rasu, barvu pleti, národnost či jiné rozdílnosti, prochází rodinou a v jednotlivých etapách života zastává v ní různé role. Rodina je modelovou dílnou chování člověka, v ní si osvojuje „morální kodex“ chování, který je specifický v každé rodině, napodobuje rodičovské vzory a utváří hodnotový systém. (1) 1 Romská rodina

Obecně lze říci, že romská rodina i v současnosti reprezentuje tradiční typ vícegenerační rodiny. To je i nejvýraznější rozdíl mezi romskou a majoritní rodinou – tradiční romská domácnost se rozpadá do nukleární podoby až v současnosti a ne jako u neromské populace v první polovině 20. století. Tím představuje romská rodina až do současnosti odlišný typ rodiny, ale její odlišnost není podmíněna etnicitou, ale spíše posunutím v čase.(2)

Pod tenkou skořepinou přizpůsobení se Romů okolí ve kterém žili, bylo u nich cítit tep zcela jiného života, jiného životního rytmu. Pochopit „jinakost“ romské komunity znamená uvědomit si, že jejich tradice je na hony vzdálena tradici usedlých národů. Ti, co považují Romy za parazity, si neuvědomují, že právě oni mají v mnoha oblastech důležitou roli. Romskou kulturu lze pochopit jen porozuměním „cikánské duše“. Jejich kulturní rozptýlenost a přístup okolí jim neumožnily vytvořit stálé hodnoty, a proto nestavěly budovy, města ani památky, tak jako jiná společenství. Vytvořili si vlastní svět, který je obrazem jejich duše. U Romů dominuje silný návyk a potřeba tělesné blízkosti. \"K podstatě romství patří i ochota dělit se. Úcta k hostu je na prvním místě a patří stále, iv těch nejzaostalejších osadách k romským ctnostem. Citová spontánnost a živý temperament Romů se projevuje v jejich veselosti, zábavě a tanci. \"City a láska jsou vyjadřovány spíše řečí těla.

Manželský svazek, „úradně“ potvrzený, Romové převážně neuznávají. V partnerském svazku často žijí od 16. roku života. Velkou roli při výběru budoucí nevěsty má matka syna. V dnešní době jsou už mladí pokrokovější, ale i přesto synové čekají na souhlas matky, odebrání, zda je dívka vhodná. Je-li odezva pozitivní, syn je velmi šťastný.(4)

Můžeme však konstatovat, že během poslední generace romská rodina zeslábla. Jde především o její vytržení z tradiční velkorodiny. Pohromou pro ně byla dobře míněná snaha sociálních pracovníků, kteří vidíce hladové a špinavé dítě, usoudili, že musí být rodičům odebráno. Dětský domov zajistil kvalitní stravu, hygienu a pravidelnou školní docházku, poškodil však schopnost navázat silné citové vztahy. Nemohl nahradit rodinu. Dnes můžeme v romských rodinách zaznamenat násilí na dětech, které bylo podle historiků výjimkou. Časté je také zanedbávání v důsledku alkoholu a drogové závislosti. Ojediněle se můžeme setkat is případy „krvysmilstva“ (incest), kdy manželským životem žijí otec s dcerou, matka se synem nebo bratr se sestrou.(5)

„Sociální postavení, kulturní úroveň Romů a míra jejich „romství – romské identity“, jsou velmi různorodé: od romských milionářů po sociálně odkázané rodiny, od uzavřených komunit se silnou vnitřní genderovou hierarchií až po relativně adaptované, individualizované rodiny, nehlásící se k původní komunitě, hledající“.

Na začátku zájmu o kulturu a sociální život Romů si musíme uvědomit, že nastolené téma je třeba chápat a reflektovat nikoli jako problém asociální a chudé skupiny lidí, se kterou si společnost „neví rady“, ale jako problém, který vyplývá z různosti kulturních tradic, norem, hodnot, kulturních vzorů, institucí. Studium kultury Romů v našich zemích znamená zároveň i reflexi změn vlastní majoritní kultury, především jejích kulturních vzorů. Žijeme zde spolu či vedle sebe již několik staletí. Uvědomění si vztahů mezi tradičním, politickým, ekonomickým, vnitroskupinovým a extraskupinovým modelem komunikace v posledních desetiletích v romské minoritě i neromských majoritách podněcuje k dalším úvahám a studiím o kulturní změně.(7) 2 Pohled Romů na vzdělání

Romové vnímají školu jako uzavřený prostor oproti „otevřenému prostoru jejich životního kontextu“. Schodiště, uzavřené místnosti, které vyžadují určitý druh chování: nekřičet, neběhat, atp. Romské děti jsou vychovávány svobodně v rodinné skupině, zatímco ve škole jsou nuceny respektovat vnější normy a povinnosti, které pro ně nemají smysl.(8) „Škola dítě omezuje a zároveň trestá, pokud je jazyk i svět, o kterém se musí učit, vzdálen od jeho světa. znemožňují. Dítě má pocit, že jeho kultura je zakázána a je z toho pomýlené a nejisté.“(9).

Dlouhá léta se snažíme jakoby zvenčí zavést do těla život. Atakujeme hrad, o kterém nevíme, kdo je v něm a jakou má sílu. Objevujeme jevové stránky věci, ale neobjevujeme a neznáme hloubku problému romské povahy, romské duše. Chybí nám vize, jak se Romové mají změnit, jak se máme změnit my ostatní... Taková perspektiva vyžaduje trpělivost, systematičnost, musí úmyslně zanedbávat momentální politický efekt či přečerpání určených finančních prostředků. To vyžaduje kontinuální snahu nezávislou na tom, jaká vláda bude u moci. V souvislosti s touto situací můžeme mezi základní problémy charakteristické pro všechny aktéry, kteří participují na zlepšování společenského a socioekonomického postavení Romů na Slovensku, zařadit právě nekoordinovanost jednotlivých aktivit, tříštění snah a vynakládaných finančních prostředků, které jen znásobují celkovou neefektivnost řešení.(10)

Jedním ze znaků, který reflektuje zlepšování situace Romů na Slovensku, je i sebeuvědomování romského národa. Spočívá především ve zvýšené poptávce po vlastním tisku, médiích, politických stranách, jakož i organizacích zajišťujících ochranu práv národnostních menšin. Romská média musí odrážet svou strukturou vnitřní strukturu komunity. U Romů totiž nejde jen o naplňování standardních potřeb národa v rámci rozvoje vlastní kultury, ale současně io možné odstraňování zbytečného napětí ve společnosti. Je vhodné zmínit alespoň ty nejdůležitější, které Romům umožňují plnohodnotné zapojení se do společnosti:

  • V r. 1992 Ministerstvo kultury SR svým dekretem podpořilo zřízení romského profesionálního divadla ROMATHAN. Vznik byl motivován snahou o zrovnoprávnění podmínek pro šíření, rozvoj a upevňování kultury a kulturnosti národnostních menšin (zvláště romské) žijících na Slovensku
  • V r. 1998 byl zřízen Sekretariát zmocněnce vlády SR na řešení problémů romské menšiny. Vláda Slovenské republiky k 1. červenci 2001 jmenovala novou zmocněnkou vlády pro romské komunity Kláru Orgovánovou.
  • V r. 1998 vláda Slovenské republiky zřídila post místopředsedy vlády pro lidská práva, menšiny a regionální rozvoj, který je koordinujícím orgánem pro otázky národnostních menšin a lidských práv.
  • V r. 1999 byla zřízena Rada vlády Slovenské republiky pro národnostní menšiny a etnické skupiny – je poradním, iniciativním a koordinačním orgánem vlády Slovenské republiky pro oblast státní národnostní politiky. Rada doporučuje Vládě Slovenské republiky řešení postavení národnostních menšin na Slovensku.
  • „Romano Nevo Ľil“ (romský nový list) – Nezávislé kulturně-společenské noviny Romů na Slovensku. Cílem je poskytovat Romům (a majoritě) pravdivé informace o Romech v České republice, ale iv zahraničí.
  • Romská tisková agentura (Roma Press Agency) RPA – Jejím cílem je podporovat respektování práv romské komunity, vzdělávání romských novinářů a v konečném důsledku podpora integrace romské menšiny do společnosti.(11)

Když vezmeme v úvahu fakt, že Romové žijí na území Slovenska téměř 700 let, musíme konstatovat obrovskou sílu jejich sebezáchovy, která je vedla k tomu, že právě oni nesplynuli s jinou kulturou. "Který jiný národ si během dlouhých staletí bez vlastního území a spisovné řeči udržel a neztratil svou vlastní identitu?" Je třeba, abychom Romy přestali vnímat jako něco negativního, a soustředili se na mnohá pozitivní fakta. Před očima však stále musíme mít jasný cíl. V tomto případě jde o vzájemné soužití dvou odlišných a přece seberovných kultur. Romské a neromské.

Závěr

Každý národ, každá národnost, každý člověk má vlastní, tajemný vnitřní pocit krásná. Největší krása a bohatství spočívá právě v jejich originalitě. Každé etnikum má něco, co je vlastní pouze jemu. Je to mentalita, kultura, zvyky, tradice, psaná a nepsaná pravidla života. Je mnoho věcí, které by mezi nás mohly postavit bariéry. Ty nejhorší však nejsou mezi námi, ale v nás. Předsudky a nevědomost nám brání, abychom měli rádi Romy tak jací jsou. Lidé si o Romech dělají obraz podle bulvárních plátků, médií a jiných pomluv. Máme raději senzaci než skutečnou pravdu. Nedokážeme na nich vidět nic pozitivního. Stále je vnímáme jako něco jiného, ​​co nepatří do společnosti, ale kdesi jinde, na okraj. Romové jsou opravdu jiní než ostatní etnika, ale to, že je někdo jiný, neznamená, že je horší než já, to, že já jsem lepší. Na každém člověku lze najít něco dobrého. Pokud to nenajdeme, v nás je chyba.

Autor: PhDr. Tatiana Zdravecká

(1) LEŠKOVÁ, Lýdie: Děti ze znevýhodněného rodinného prostředí a jeho vliv na utváření jejich hodnotové orientace. In: Výchova k hodnotám ve škole a rodině. Sborník z mezinárodní vědecké konference 24-25.květen 2005 v Ružomberku.. Ružomberok: Ústav pedagogických věd Pedagogické fakulty Katolické univerzity , 2006, s.291 (2) ŘADIČOVÁ, Iveta: Hic Sunt Romales. Bratislava: Nadace S:P:A:C:E:, 2001, s.64 (3) KUHNOVÁ, D.: http://putnici.sk/newsread.php?newsid=225 (04. 02. 2007). (4) MAGDOLENOVÁ, K.: http://www.chantenet.sk/section=forum&x=146241 (04. 02. 2007). (5) Srov.: ŘÍČAN, P. : S Romy žít budeme - jde o to jak. Praha : Portál, 2000. 47-48. (6) POLÁKOVÁ, E. - FABIÁNOVÁ, V. : Postavení a role romské ženy ve společnosti. Nitra : Vyd. Pedagogická fakulta UKF, 2003, st. 102. (7) Srov.: DUBAYOVÁ, M. : Romové v procesech kulturní změny. Prešov : Vyd. Filozofická fakulta Prešovské univerzity, 2001, s. 8-48. (8) Srov.: VZDĚLÁVÁNÍ: SPOLEČNÝ PROJEKT : Klíčové otázky a strategie pro integraci romské mládeže do vzdělávání. Madrid : Fundación Secretariado Gitano, 5-20. (9) LIÉGEOIS, J. P. : Romové, Cikáni, Kočovníci. Bratislava : Vyd. Academia Istropolitana, 1995, s. 12 194. (10) Srov.: VALACHOVÁ, D. – a kol. : Vzdělávání Romů. Bratislava : SPN, 2002. 11. (11) Srov.: VAŠEČKA, M. : Souhrnná zpráva o Romech na Slovensku. Bratislava : PaP, 2002, s. 1 171-190.

Seznam bibliografických odkazů DUBAYOVÁ, M. : Romové v procesech kulturní změny. Prešov : Vyd. Filozofická fakulta Prešovské univerzity, 2001. ISBN 80-8068-059-0 LEŠKOVÁ, Lýdie: Děti ze znevýhodněného rodinného prostředí a jeho vliv na utváření jejich hodnotové orientace. In: Výchova k hodnotám ve škole a rodině. Sborník z mezinárodní vědecké konference 24-25.květen 2005 v Ružomberku.. Ružomberok: Ústav pedagogických věd Pedagogické fakulty Katolické univerzity , 2006, ISBN 80-8084-065-2 LIÉGEOIS, J. P. : Romové, Cikáni, Kočovníci. Bratislava : Vyd. Academia Istropolitana, 1995. ISBN 80-967380-4-6 POLÁKOVÁ, E. - FABIÁNOVÁ, V. : Postavení a role romské ženy ve společnosti. Nitra : Vyd. Pedagogická fakulta UKF, 2003. ISBN 80-8050-738-4 ŘADIČOVÁ, Iveta: Hic Sunt Romales. Bratislava: Nadace S:P:A:C:E:, 2001, 318 s. ISBN 80-88991-13-7 ŘÍČAN, P.: S Romy žít budeme - jde o to jak. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178-41-9 VALACHOVÁ, D. – a kol. : Vzdělávání Romů. Bratislava : SPN, 2002. ISBN 80-08-03339-8 VAŠEČKA, M. : Romové. Bratislava : In: Kollár, M. - Mesežnikov, G. (Eds.) : Slovensko, 2001. VAŠEČKA, M. : Souhrnná zpráva o Romech na Slovensku. Bratislava : PaP, 2002. ISBN 80-88935-41-5 VZDĚLÁVÁNÍ: SPOLEČNÝ PROJEKT : Klíčové otázky a strategie pro integraci romské mládeže do vzdělávání. Madrid: Fundación Secretariado Gitano. Elektronické zdroje KUHNOVÁ, D. http://putnici.sk/newsread.php?newsid=225 (04. 02. 2007). MAGDOLENOVÁ, K. http://www.chantenet.sk/section=forum&x=146241 (04. 02. 2007).