Role celoživotního učení a edukační sociální poradenství

The role of lifelong learning and educational social counselling. Poradenství jako dosud známý systém záměrné a institucionalizované pomoci, je pro mnohé stále neznámou, nedostupnou a také nevyhledávanou službou. Prvky globálního uvažování lidí současnosti lze podle nás identifikovat iv jejich motivaci k vyhledávání pomoci prostřednictvím jiných a nových způsobů poradenství.

Lidé upřednostňují takové informace, které sami aktivně zpracovávají podle vlastních aktuálních potřeb a tak se vyhledávanou formou poradenské pomoci stává interaktivní vzdělávání. Do popředí se dostává neformální poradenství realizované skupinově a hromadně především v rámci neformálního vzdělávání a informálního učení se lidí, a méně v rámci vzdělávání ve formálních vzdělávacích institucích.

Stoupá také popularita sebevzdělávání a učení prostřednictvím interaktivních audiovizuálních programů a internetu.

Pro ilustraci uvádíme, bez komentáře, výsledky malé sondy, kterou jsme realizovali v souvislosti s uvažováním o praktickém významu tématu edukačního sociálního poradenství.

Názory dospělých na potřebu edukačního sociálního poradenství při výskytu sociálních problémů 1 Výsledky průzkumné sondy názorů studentů externího studia Vysoké školy

V případě vlastního sociálního problému by přijaly poradenskou pomoc ve formě:

1. Odborné pomoci prostřednictvím své účasti na diskusní a interaktivní vzdělávací akci na téma problému ( Ž+M ) 51%
2. Řešili by svůj problém aktivně sami (Ž+M) 71%
3. Hledali by informace (Ž+M)

• na internetu 77,84%
• v rozhovorech s blízkými lidmi 72,28%
• v knihách 38,88%
• v rozhlase 4,17%
• v televizi 2,78%

4. Vyhledali by individuální poradenskou konzultaci - odborného poradce - Ženy 93,28% - Muži 62,50%
5. Účastí na vzdělávací akci v malých skupinách (Ž+M) 80,60%
6. Považují vzdělávání způsobem diskuse, zážitků a aktivity za účinný prostředek svépomoci při řešení problému jejich žití (Ž+M) 91,79%
7. Upřednostnily by v rámci poradenské pomoci akce v rámci neformálního vzdělávání - kurzy, tréninky, besedy, přednášky mimo škol (Ž+M) 84,94%

Celoživotní učení a poradenství

V souvislosti s poradenstvím pro dospělé je koncepce celoživotního vzdělávání a učení lidí objevná v tom, že podporuje vzdělávání jako druh, formu a metodu aktuální situační i komplexní integrované (holistické) pomoci lidem. Obsahově a metodicky, jakož i personálně dobře zabezpečené a vhodně vedené poradenské vzdělávací aktivity mohou hrát důležitou roli skupinového a hromadného poradenství pro dospělé. Stávají se tak důležitým prostředkem prevence i řešení sociálních problémů dospělých. Zároveň jsou jedním ze způsobů aktivizace individuálního psychického potenciálu osob a jejich mobilizace ke svépomoci při zvládání výskytu rozmanitých sociálních problémů. Prostředkem k tomu je poradenský proces a sebeřízené učení dospělých osob.

Kritérium stanovení cílů edukačního sociálního poradenství vyplývá ze specifického zaměření tohoto poradenství, ve kterém se má klientům poradenství prostřednictvím edukačně sociálních , tzn. výchovnovzdělávacích poradenských aktivit: a programů:

1. Poskytnout poradenská pomoc při prevenci a zvládání sociálního problému a nabídnout možnost poradenského vedení ke svépomoci při prevenci a zvládání sociálního problému. Vedení klienta ke svépomoci je orientováno na individuální psychickou změnu, která v zásadě vede zpravidla ik potřebě změny situace, okolností, podmínek i způsobu vlastního žití.
2. Motivovat klienty poradenství k rozvoji jejich psychického a sociálního potenciálu. Čili podpořit transformaci dispozic dospělých na jejich způsobilosti myslet, cítit, hodnotit a jednat v sociálním prostředí na úrovni osobnostně vyspělé, tzn. psychicky dospělé osobnosti, která je - psychicky i sociálně adaptovaná a integrovaná; která je myšlením, cítěním a jednáním relativně autonomní a zodpovědná; která se chová a koná prosociálně a žije jako tvůrčí lidská osobnost.

Edukační sociální poradenství2

Naše představa o propojení edukace s celoživotním poradenstvím je založena na úvaze o „mystické svatbě“ interního psychologického prostředí bytí člověka s externím prostředím člověka. Aktivitami edukace v součinnosti se strategií celoživotního poradenství, se naskýtá šance a způsob k pochopení člověka i jeho žití v rámci jednoty a spolupůsobení psychologie člověka – jeho psychiky, čili myšlení a prožívání a také chování, jednání – na straně jedné, s povahou přírodního, sociálního, kulturního prostředí, ve kterém žije, na kterém žije. Sociální problémy totiž vznikají jako následek narušené rovnováhy v systémovém vztahu člověka a jeho způsobu života v konkrétním prostředí.

Záměrem práce na konceptu edukačního sociálního poradenství je vytvořit inovativní druh, obsah a metodu celoživotního poradenství na základě uplatnění výchovných a vzdělávacích procesů v poradenské činnosti. S tím, že člověka chápeme jako permanentně se rozvíjející systém, který žije a projevuje se jako celek a jednota Těla - Psychiky (přežívání a jednání) - Duchovna (vyššího smyslu života) - Sociální (komunikace a vztahů).

Edukační sociální poradenství je hraniční oblastí poradenské teorie a praxe, která se zatím v systému poradenství nevyhranila. Termínem edukační sociální poradenství se vyjadřuje obsah sociálně podpůrných výchovně-vzdělávacích poradenských aktivit, které jsou adresovány osobám v sociálním ohrožení. A to v důsledku sociální události či neúnosně zhoršených sociálních životních podmínek.

Sociální problémy vznikají, projevují se a přetrvávají podle principu dialektické jednoty vyjádřené následovně: problém jednotlivce je i problémem všech, čili společenství jako celku. A problém Společenství je i problémem jednotlivce, čili konkrétního člena rozmanitých skupin, ve kterých lidé plní své sociální role a úkoly. Poznání psychologie člověka a psychologie sociálních skupin má pro poradenskou pomoc rozhodující význam.

1. Edukační sociální poradenství lze vymezit jako druh odborného a pomáhajícího poradenství. Zaměřuje se na zjištění příčin vzniku sociálních problémů, na vymezení povahy sociálních problémů klientů z hlediska edukační determinace jejich výskytu. z důvodu nízké úrovně vzdělání, nevhodné profesní kvalifikace ve spojitosti se zaměstnatelností v určitém prostředí trhu práce, psychickou nezralostí dospělých osob ve spojitosti s jejich nízkou úrovní sociálně psychologické způsobilosti k žití v sociálně náročných životních podmínkách.
2. Za konstituční aspekt edukačního sociálního poradenství považujeme sociální funkci edukace. Jedná se o způsob socializace, personalizace a enkulturace člověka v rámci sociálních skupin (rodiny, školy, zaměstnání, zájmových a volnočasových skupin a dalších skupin). Z hlediska sociálních klientů – účastníků poradenských programů a aktivit poradenského procesu považujeme edukační sociální poradenství za důležitý prostředek a významnou formu sociální pomoci a za druh sociální služby.3
3. Edukační sociální poradenství se realizuje v sociálním prostředí. Je determinováno a funguje v mezích a v souladu s literou sociální politiky i vzdělávací politiky ukotvené v příslušných zákonech (zákon o sociální pomoci, zákon o sociálních službách, zákon o službách zaměstnanosti, zákon o dalším vzdělávání a další).
4. Z hlediska poznatkové a metodologické báze se v edukačním sociálním poradenství kapitalizují poznatky více věd, zejména sociální práce, sociální andragogiky a sociální pedagogiky, sociální psychologie, poradenské psychologie a andragogické psychologie v jejich interdisciplinárním průniku. To může podpořit účinnost (synergický efekt) při vytváření programů akcí edukačního sociálního poradenství.
5. Edukační sociální poradenství považujeme za výchovně vzdělávací sociální poradenské vedení lidí v následujícím duchu:

• Aby se rozhodli učit se a vzdělávat se, v zájmu dosahování své psychické a životní změny i řešení, či zlepšení své sociální situace.
• Aby setrvaly v procesu edukace a aktivně se na něm podílely ve vlastním zájmu zvyšování, prohlubování a rozšiřování si své profesní kompetence, ale zejména své sociální a psychologické způsobilosti k žití vůbec.
• Aby se naučili efektivně a systematický učit se a rozšiřovali i prohlubovali si své způsobilosti jednak v souvislosti s jejich uplatněním na trhu práce a jednak v souvislosti s konstruktivním tvůrčím přístupem k sociálním životním úkolům, které mají být splněny v průběhu jejich životní cesty.

Edukačním sociálním poradenstvím se odkrývá další pohled na smysl a zaměření edukace a také na význam využití tradičních edukačních metod i samotného poradenství. V situaci hospodářského „úpadku“ společnosti a jednotlivců, může být edukační sociální poradenství nejen finančně méně náročnou sociální pomocí, ale i dlouhodobou investicí do rozvoje lidských zdrojů. Jedině učením se člověk mění vžité, nefunkční a zdraví škodlivé postoje k sobě, k druhým lidem ik realitě. Jako příklad lze uvést sociální a psychický syndrom naučené bezmocnosti, který se stává „problémem člověka se sociálním problémem“. Smyslem edukačních sociálních poradenských aktivit je profesionální podpora učení lidí, aby se dosáhlo změny v jejich nazírání, v hodnocení a v postojích k osobní sociální situaci.

Role celoživotního učení4 / 5

V konceptu edukační sociální práce a edukačního sociálního poradenství v jejím rámci, se zviditelňuje průnik teoretických aspektů sociální práce a jejích hraničních edukačních věd: sociální pedagogiky a sociální andragogiky a také je zřejmý přesah edukace do praxe sociální práce. V uvedeném konceptu se také odráží názor, který se nachází ve formulaci strategie celoživotního učení a celoživotního vzdělávání lidí a sice, že jsou to především danosti a aktivity lidí, které hýbou rozvojem celé společnosti.

Vycházíme z předpokladu, ověřeného životem, že člověk v přiměřených podmínkách disponuje po celý svůj život schopností psychicky se zdokonalovat a kvalitativně na vyšší úrovni měnit své chování i jednání. Psychologicky jde o proces dosahování celostnosti osoby. A ta má tendenci k sebeřízení a sebeuvědomění. Avšak to se může stát pouze díky spontánnímu nezáměrnému učení se zkušeností, jakož i díky záměrnému řízenému učení se prostřednictvím vzdělávání. Je třeba lidi nabádat k tomu, aby respektovali učení jako přirozený proces živého organismu vůbec a člověka zvlášť. Vzhledem k poslání sociálních pracovníků, kteří mají poskytovat sociální pomoc ve formě edukačního sociálního poradenství, je nanejvýš užitečné chápat učení se člověka jako interiorizaci – psychické zvnitřnění. To znamená formování struktur lidské psychiky zpracováním podnětů zvenčí a osvojováním si individuálně potřebných informací. Učí se celá lidská bytost a tedy učení se je živý a tvůrčí proces.

Interiorizaci chápeme jako komplexní proces tvorby, ve kterém se rozvíjí a projevuje uvědomělá i neuvědomená část psychiky člověka. Interiorizace je takový proces učení, který se neděje pouze kognitivně, tzn. poznávacími procesy, ale i podílem temperamentu osoby, jejích schopností, vlastností, její motivace a hodnotové orientace. Interiorizací se utváří a formuje lidská osoba a její personální, sociální a kulturní identita., která se komplexně označuje termíny osobnost a individualita. V našem chápání je osobnost socializován tedy zespolečenštěný člověk a individualita je psychicky, duchovně a sociálně vyspělá lidská osobnost. Individualitu jsme označili také termínem psychicky dospělá osobnost.

Uvádíme to proto, že smysl edukačního sociálního poradenství, podle nás, spočívá v sociální pomoci s tím cílem, aby se u klientů sociální práce podporoval rozvoj jejich socioopsychické způsobilosti k žití, která je pro nás ve vymezení konceptu edukačního sociálního poradenství zatím hypotetickou proměnnou.

Předpokládáme, že podmínkou žití člověka v sociálním prostředí je jeho způsobilost sociálně se adaptovat6, to znamená prokázat, uplatnit i rozvíjet svou:

1. Schopnost socializovat se, to znamená učit se způsobem nabývání sociální zkušenosti.

• Jednotlivec se učí tak, že se socializuje „kontaktně“ v mikroprostředí, tzn. v malých skupinách prostřednictvím meziosobní komunikace a vztahů mezi Já a Ty a mezilidské komunikace mezi Já a My, Já a Vy, Já a Oni (přičemž My, Vy, Oni jsou pojmenováním malých skupin, ve kterých se jednotlivec pohybuje).
• Jednotlivec se učí také tak, že se socializuje „distančně“ v makroprostředí, tzn. ve velkých skupinách prostřednictvím jak meziosobní, tak mezilidské komunikace a vztahů mezi Já a My, Já a Vy, Já a Oni (přičemž My, Vy, Oni jsou pojmenováním velkých skupin, ve kterých se jednotlivec pohybuje).

2. Schopnost identifikovat se, to znamená učit se identifikováním se s někým a něčím v okolí a prostředí.

• Jednotlivec se identifikuje sociální, to znamená osvojuje si, přijímá, respektuje a dodržuje sociální vzory, normy, hodnoty, zvyky, tradice v komunikaci a ve vztazích mezi lidmi ve skupinách, ve kterých žije. To vše se od něho očekává i požaduje a to vše dodržuje více či méně vědomě a dobrovolně, v zájmu zachování rovnováhy a souladu individuálního a skupinového žití člověka.
• Jednotlivec se identifikuje psychologicky, to znamená psychicky neboli svým myšlením, emocionálním a citovým prožíváním, zájmy, postoji, hodnotami a jednáním přijímá za své vlastní sociální role a sociální úkoly různého druhu (v rámci rodiny, profesionálního uplatnění se, zájmového uplatnění se). To vše se od něho očekává i požaduje v zájmu zachování rovnováhy a souladu tělesného, ​​psychického, sociálního a duchovního aspektu žití člověka.
• Jednotlivec se identifikuje kulturní, to znamená přijímá, respektuje a dodržuje kulturní vzory, normy, hodnoty, zvyky a tradice malých skupin, ve kterých žije a respektuje kulturu širších společenství lidí i mimo své sociální skupiny. To vše se od něho očekává a požaduje v zájmu zachování rovnováhy a souladu života lidstva na Zemi.
• Jednotlivec se identifikuje duchovně, to znamená přijímá a ochraňuje i rozvíjí duchovní sféru svého žití uznáváním, respektováním a dodržováním duchovních vzorů, norem, hodnot, zvyků a tradic společenství lidí. Tím dosahuje a kultivuje i svoji psychickou a sociální vyspělost. To vše v zájmu uchování a šíření duchovních tradic jako transferů důležitého poselství a způsobu pro smysluplné naplnění osobní historie člověka a smysluplnosti žití lidí vůbec.

Kontext edukační sociální práce7

Koncept edukační sociální práce, který tvoří rámec našeho uvažování o edukačním sociálním poradenství jsme teoreticky uvedli v jiných našich pracích (např v monografii Edukační sociální práce, 2014). Tentokrát pouze stručně konstatujeme, že teoretickou a praktickou autonomii edukační sociální práce zdůvodňujeme sociální funkcí edukace, to znamená sociálního vychovávání, sociálního vzdělávání a výchovně vzdělávacího sociálního poradenství. Edukační sociální práci chápeme jako novotvar a subsystém vědy - sociální práce a subsystém praxe sociální práce. Edukační sociální práce se profiluje tím, že při řešení sociálních problémů sociálních klientů ale rovněž i ve fázi identifikování a prevence sociálních problémů, působí prostřednictvím cílených výchovně vzdělávacích a poradenských aktivit v rámci a prostřednictvím programů či aktivit celoživotního sociálního vychovávání, vzdělávání a poradenství. Základem pro implementaci konceptu edukační sociální práce je realizace edukačních programů zaměřených na potenciální a reálné klienty sociální pomoci a sociální služby. Obsah i nástroje pomoci, které používá edukační sociální práce souvisí se skutečností, že život člověka má sociální rozměr a vyžaduje od lidí neustálé přizpůsobení se prostřednictvím učení, které má být podněcováno edukačními aktivitami. Vliv výchovy, vzdělávání a poradenství nelze obejít, protože řešení sociálního problému je v konečném důsledku vždy zasahováno do procesu psychické a sociální adaptace člověka v prostředí, ve kterém žije. Použití edukačních prostředků je zpravidla cíleným pokusem o korekci osobního přístupu klientů k životní situaci, události, sociálnímu problému.

Edukační sociální poradenství, stejně jako ostatní druhy poradenství, participuje na identifikaci sociálních problémů a na poskytování poradenské pomoci jednotlivcům, skupinám a komunitám. Na sociální problém, reflektovaný jak teoreticky, tak prakticky – jako problém konkrétních lidí, se v tomto druhu poradenství nahlíží přes optiku edukační, tzn. výchovné a vzdělávací determinace vzniku, přetrvávání a způsobu řešení sociálního problému. Samozřejmě, že se v poradenském přístupu musí respektovat komplex determinantů, protože sociální problém je výsledkem mnoha příčin. V edukačním sociálním poradenství se kromě výše zmíněných determinantů přihlíží také k vážnému dopadu psychologických a duchovních příčin na výskyt a individuální povahu sociálního problému osob a skupin. Prostředky, se kterými se pracuje v edukačním sociálním poradenství jsou aktivity výchovného vlivu a vzdělávání.

Autor: Prof. PhDr. Maria Machalová,CSc. Literatura:

MACHALOVÁ,M.2010.Biodromální psychologie pro pomáhající profese (sociálních pracovníků, sociálních pedagogů a androragů). Brno : IMS. ISBN 978-80-87182-10-9. MACHALOVÁ,M. 2010.Sociálně-andragogické poradenství a sociální problémy. In: Andragogika. Čtvrtletník pro rozvoj a vzdělávání dospělých.. Roč.14, č.3, s.11-12. MACHALOVÁ,M.2011. Edukace dospělých a sociálně-andragogické poradenství. In: Andragogická revue. Roč.3,č.1,s.40-47. MACHALOVÁ,M. 2012.Edukační práce. In: Sociální a duchovní revue. Roč.3., č.2, s.2-15. MACHALOVÁ,M. 2012.Edukační sociální poradenství pro dospělé. In Celoživotní učení a sociální politika: Vazby a přesahy. Praha : AIVD, 2012, s.153-167. MACHALOVÁ,M. 2014.Edukační sociální práce. Prešov : Prešovská univerzita. ISBN 978-80-555-1118-4.

1MACHALOVÁ,M. Sociálně-andragogické poradenství a sociální problémy. In: Andragogika : čtvrtletník pro rozvoj a vzdělávání dospělých. Roč.14, č.3, 2010, s. 11-12. 2 MACHALOVÁ,M. Edukační sociální poradenství pro dospělé. In: Šerák,M. a kol. Celoživotní učení a sociální politika: vazby a přesahy. Praha : AIVD ČR,2012.s.153-167. 3 MACHALOVÁ.M. Cíle a úkoly edukačního sociálního poradenství v kontextu celoživotního učení. In: Sociální a duchovní revue. Roč. 3, č.1, 2012, s. 1 2-11. 4 MACHALOVÁ ,M. Cíle a úkoly edukačního sociálního poradenství v kontextu celoživotního učení. In: Sociální a duchovní revue . Roč.3, č.1, 2012, s. 1 2-11. 5 MACHALOVÁ,M. Edukace dospělých a sociálně-andragogické poradenství. In: Andragogická revue. Roč. 3, č.1, 2011, s.40-47. 6 MACHALOVÁ, M. Biodromální psychologie pro pomáhající profese (sociálních pracovníků, sociálních pedagogů a androragů). Brno : IMS, 2010. 7 MACHALOVÁ,M. Edukační sociální práce. In: Sociální a duchovní revue. Roč.3, č.2, 2012, s.2-15