Naše současnost je známá životním kontextem lidí, který lze nazvat „globalizovaná sociální psychika.“ Lidé žijí svůj život v prostředí sofistikovaného síťování a nepřeberné nabídky způsobů materiální spotřeby, zábavy, sociální komunikace i sociálních vztahů, které jsou mohutně nasměrovány na obyvatelstvo hlavně ekonomicky rozvinutějších zemí a tímto obyvatelstvem jsou také ochotně přijímány. Obrazně řečeno, dnešní lidé v ekonomicky vyspělých státech mají permanentní pocit duchovního hladu, pocit duševního (psychického) hladu, pocit tělesného hladu. Čím se vyznačuje dnešní doba „hladného ducha“? Fakticky, všeho materiálního a často kvazi či opravdu duchovního a duševního je mnoho, a lidé přesto prožívají nedostatek naplnění potřeb svého vlastního ducha a vlastní duše i vlastního těla. Avšak pravdou je, že lidé mají mít právo a stejně tak i reálnou možnost:

  • Rozvíjet a chránit svého ducha a duchovnost, neboť nepřežijí bez své duchovní energie víry a smyslu života a své duchovní síly.
  • Rozvíjet a chránit svou duši a duševnost, neboť nepřežijí bez své duševní energie myšlení, emocí, citů, hodnot, postojů a činů a své duševní síly.
  • Rozvíjet a chránit své tělo a tělesnost, neboť nepřežijí bez své tělesné životní energie, zdraví a tělesné síly.

Názor o spojitosti ducha, duše a těla člověka podepřeme tvrzením Longchenpa, tibetského učitele 14. století, který popsal tři aspekty neposkvrněné nebo bezvadné existence člověka takto (In: D. Boadella, 1996, s. 10, 11):

  • Nedělitelnost - integrace trhliny uvnitř člověka a jeho integrace do jeho prostředí.
  • Radost - fundamentální zkušenost s tím, jak nebýt rozdělen, nebýt sám proti sobě.
  • Vyzařování - kvalita, která vyjadřuje radost z bytí az jednoty ducha, zářícím půvabem.

V případě, že jsou tyto tři primární kvality neposkvrněné – bezvadné existence člověka od sebe „odtrženy“, Longchenpa tvrdí, že „se otáčejí“ a toto otáčení se Vysvětluje takto:

  • Otočení se radosti snižuje bioenergetickou hladinu, vede k opanování člověka libidem - pudy, k pocitu nespokojenosti, ke ztrátě slasti a k přání myslet pouze v pojmech účelovosti.
  • Otočení se vyzařování zvyšuje srdeční tep, zesiluje rozrušení a nechuť, zvýrazňuje oddělení se od prezentovaných základních postojů, vnáší zmatek a narušuje klid člověka.
  • Otočení se nedělitelnosti se projevuje tupostí, ztrátou lesku a depresivní, malátnou, línou a těžko pochopitelnou duší člověka.“

Podle H. Guentera ( In: D. Boadella, 1996, s. 11):

  • Primární, čili. „neroztržený“ životní proces vede k vyšším organizačním formám psychiky člověka s optimálním stavem hodnot s flexibilním otevíráním osobních hranic. Nedělitelnost je svou podstatou neentropická a podporuje otevřenost bytí.
  • Sekundární, čili „roztržený“ proces je však uzavřen do sebe, motá se v bludném kruhu a vede k tuhnutí, ztrátě energie, nemoci a smrti. Ztráta integrity člověka je entropická.

Přistavme se při vážném tvrzení, že „ztráta integrity člověka je entropická.“ Ptáme se, co to může znamenat pro bytí člověka? Existence a funkčnost člověka spočívá v principu integrace. Narušení integrace člověka neboli přísného uspořádání komunikace a vztahů člověka je aktem rozštěpení se (oddělení se, dezintegrace). Pokud se člověk neintegruje (duchovně, psychicky, tělesně, sociální), ztrácí svoji celistvost a nemůže dále dobře fungovat, resp. nemůže fungovat vůbec.

Člověka vnímáme, chápeme, respektujeme jako holistickou (celkovostní) bytost. Integrita je klíčem ke zdravé existenci a neintegrita je klíčem k zániku živého systému – člověka. Jakékoliv bytí musí v určitém tvaru a v určité kvalitě dané existence "držet pohromadě". Narušená integrita člověka se projeví jako duchovní, duševní a tělesný disharmonický stav nebo patologický stav.

V takovém stavu člověka "nejen radost a potěšení jsou oslabené, ale i vyzařování se brzy ztrácí. Oči přestávají zářit a kůže je jako těsto. Celkově chybí život." (In: D. Boadella, 1996, s. 11.)

Vycházíme z přesvědčení, že „hladový duch“ dnešní doby, který se podílí na chudobě ducha, duše i chudobě sociální a materiální, je spjat s narušenou osobní integritou a sociální integritou lidí.

Sociální edukace vychováváním, vzděláváním, poradenstvím má potenciál k tomu, aby se zabránilo „otočení se“ lidí od jejich podstaty, která dohromady spočívá v nedělitelnosti, v radosti, ve vyzařování osoby. To je základ pro dobrý a zdravý život. Současné žití lidí se jeví v mnohém jako jejich vychýlení se od vlastní podstaty a tím i od dobrého života. Účelem sociální edukace je pomáhat lidem, aby dospěli duchovně, psychicky a sociální. Podpořit jejich kompetence pro život a zodpovědnost za vlastní život.

Duchovní krize

Důsledkem duchovní krize ve společnosti je zásah do společenského vědomí a následně i do individuálního vědomí. Ve vědomí se snáze udomácňují entropické myšlenky, jejichž následkem je ničivé jednání. V životě společnosti hraje důležitou roli účinná sociální etika. Jen tak lze očekávat, že neetická rozhodnutí a jednání jednotlivců a skupin nebude považována za normální projev. A naopak, že se etické jednání bude považovat za nenormální projev. Nemá se to dít v současné epoše lidstva, kdy „věda vstoupila do „lidského věku“, kdy veškerá síla vědeckého poznání bude směřovat k člověku jako svému hlavnímu objektu. To však vyžaduje rozumu a humanitě odpovídající sociální podmínky, z nichž vyroste nový étos vědy“ (I. Frolov, 1987, s. 74) a sami podotýkáme, že vyroste nejen étos vědy, ale i étos sociálního chování a jednání lidí.

Zmíněný autor dále konstatuje „v tomto stadiu si člověk možná uvědomí svou jedinečnost, rozumnost a humánnost, ale my dnes neumíme posoudit, jaké důsledky z toho vyplynou.“ Humanistický přístup předpokládá (s.73) "nové vědecké a filozofické pojetí smyslu lidského života a zároveň celostní, morální a sociální pokrok lidstva dnes iv budoucnosti. Na této cestě bude muset člověk určitě ještě mnohé změnit a překonat."

Prevence disharmonických a patologických stavů žití lidí

Vyjádření I. Frolova nás vedou k otázce: Co se jednou život lidí zeptá? Možná se život zeptá následující:

  • Jak jsme se podíleli na tvorbě žití na Zemi?
  • Proč a jak jsme ubližovali sobě a druhým?
  • Co jsme předali ze svého talentu životu na Zemi?
  • Co jsme dali ze své duše druhým lidem a životu na Zemi?
  • Jak jsme se naučili nepodléhat degradaci života lidí a čelit manipulacím a pokusům o zpředmětnění člověka?
  • Jak jsme se postavili na odpor vůči skrytému výsměchu duše a ducha a osobní identity?

Život každého člověka se neměří množstvím výsledků jeho činností, jeho úspěchy v osobní kariéře, jeho nabytým vlastnictvím materiálních statků, ale měří se tím, kolik moudrosti a dobra svým tvůrčím žitím předává Životu na Zemi.

Následek duchovního, duševního a tělesného hladu lze rozpoznat:

  • Na úrovni ducha jako duchovní hlad v podobě poruchy duchovního zvládání života, což se projeví: ve ztrátě víry v život (nechuť žít); ve ztrátě naděje spojené se smyslem života (bezvýchodnost v žití); ve ztrátě lásky k životu (znecitlivění v žití). V důsledku čeho lidé trpí psychickými a tělesnými onemocněními. U člověka je narušena spirituální energie.
  • Na úrovni duše jako duševní (psychický) hlad v podobě poruchy psychického zvládání života, což se projeví: v poruchách myšlení; v poruchách cítění; v poruchách motivací, tzn. potřeb, motivů a cílů řízení; v poruchách psychické regulace a hodnocení vlastního jednání. V důsledku čeho lidé trpí psychickými a tělesnými onemocněními. U člověka je narušena psychická energie.
  • Na úrovni těla jako tělesný hlad v podobě poruchy tělesného zvládání života, což se projeví: v psychosomatických poruchách a onemocněních; v poruše příjmu potravy; v látkových a nelátkových závislostech; v civilizačních chorobách (srdečně cévní onemocnění, nádorová onemocnění). V důsledku čeho lidé trpí psychickými a tělesnými onemocněními. U člověka je narušena tělesná energie.

Pro vysvětlení je třeba dodat, že energie není teoretický konstrukt, ale reálná síla, která působí. Dispoziční prognostik S. Sohr (2000, s. 131) konstatuje, že „energie je síla“ a působí jak v tělesné, tak v duchovní oblasti a v duševní oblasti.

Následující text uvádíme z práce D. Boadelly (1996, s. 12-13) proto, abychom čtenářům poskytli objasnění pojmů duše, duch, které často používáme v tomto příspěvku. Vybíráme vyjádření významných vědců a odborníků:

  • D. Boadella konstatuje, že jemnou dimenzi bytí uznává stále více fyziků. ... - Podle fyzika D. Bohma existuje vztah a vzájemná výměna mezi vnějším základem našeho denního života (tedy naše existenciální putování v určitém těle, v průběhu určitého času a na určitém místě) a vnitřním základem ... našich archetypálních vzpomínek, představ mimo čas i prostor.
  • Psycholog C. G. Jung tuto jemnou dimenzi nazval oblastí JÁ a oblastí Jástva a H. Ali mluvil o člověku Ducha ao člověku Světa.
  • S.White psal o vztahu „zahušťovaného“ vesmíru tuhé hmoty k „nezahušťovanému“ vesmíru, který se konstantně nachází za všemi podobami vesmíru.
  • Biolog R. Sheldrake vzrušil vědecký svět touto hypotézou: \"Vytváření tvaru a hmoty není určováno pouze známými biochemickými a fyzikálními procesy, ale stejně tak i přesně nelokalizovanými morfologickými poli. Ty nepřepravují žádnou rozpoznatelnou energii, ale komunikují vzorce, koncepty a informace. Sheldrakova hypotéza podporuje názory mnoha náboženství, že jemnější roviny bytí organizují roviny níže. Stejně tak jako vlnění v sobě obsahuje existenci částic.
  • Psychofyzik H. Andrade (dávněji před Sheldrakem) představil „biologicky organizovanou matrici,“ to znamená jemné informační pole, které řídí a tvaruje podobu fyzikálního těla.
  • Pojem duše je slovenský překlad řeckého slova psyché a latinského slova anima.
  • D. Boadela (1996, s. 15-16) uvádí některé významy duše - psyché, z nichž uvádíme následující: duše je - nevědomí (osobní a transpersonální), nadvědomí, vědomí, protiklad těla, život těla.
  • Psychoterapeut D. Boadella používá slovo duše (1996, s. 16) k vyjádření "vytváření a formování hlubokého, pro osobu významného centra v průběhu její pouti životem. V tomto smyslu nemůže být naše duše oddělena v průběhu života v těle od naší somatické zkušenosti."

Sebeidentifikace jako nejvýznamnější faktor rozvoje člověka

Prvotní úlohou sociální edukace je z našeho pohledu: Učit lidi, a vzájemně se naučit žít tak, abychom neubližovali sobě, neubližovali druhým lidem, neubližovali všemu živému na naší planetě Zemi. Hlavní okruhy sociálního učení se lidí, jsou podle našeho přesvědčení, témata spojená se sebeidentifikací:

  • Hledání odpovědi na otázku Kdo jsem? To znamená poznání a pochopení vlastní osobní identity.
  • Hledání odpovědi na otázku Odkud přicházím (pocházím)? To znamená poznání a pochopení vlastní duchovní identity.
  • Hledání odpovědi na otázku Co je mým životním úkolem v kruhu lidí? To znamená poznání a pochopení vlastní sociální identity.
  • Hledání odpovědi na otázku Co smím a co nesmím? To znamená poznání a pochopení vlastní morální identity.

Jenže, když se v životě člověka objeví takové situace, tranzity, události, problémy, kterým osoba nerozumí a nechápe je, protože "od určité hloubky mystéria reality, jim nemůže rozumět," tehdy "možná musíme odložit svou běžnou identitu, pokud chceme odhalit svou nejhlubší identitu. Podobný paradox řekl vlastně Ježíš, ztratit.“ (D. Boadella, 1996, s. 22)

Smysl sociálního učení se člověka vyjádříme úkoly, kterým se nikdo z lidí nemůže vyhnout, i kdyby to chtěl udělat. Člověk má podle nás tyto životní úkoly:

  1. Úloha: Vynořit se z oceánu vlastní nevědomosti a duševní tmy a uvědomit si svou osobu prostřednictvím sebeuvědomění. Vést hovory s sebou a zeptat se sám sebe v co věří, co prožívá, co jedná. Prostředkem mu je sebezpytování.

V této souvislosti si dovolíme použít slova D. Boadellu (1996, s. 22-23), kterými přesně pojmenovává to, co považujeme za důležité i my: \"vše co stojí mezi naší podstatou a jejími projevy v našem denním životě je stín. Prožíváme větší část našeho života v temnotě. cestu, jeho prst ukazuje na překážku, kterou musíme odbourat.

Poučení: Krishna Murti řekl - Máš-li řešit nějaký problém, nepokoušej se ho řešit, ale sedni si a skutečně si ho prohlédni. Dej mu světlo.“ - Úloha: Respektovat a důstojně i pravdivě a poctivě plnit své vlastní poslání člověka na této Zemi prostřednictvím seberealizování se. Rozhodujícím hlediskem celoživotního učení lidí není ani ekonomické hledisko, ani profesní hledisko, ani kariérní hledisko, ale je jím hledisko rozvoje nadání člověka k vlastnímu životu v podobě systémové způsobilosti člověka k žití.

Hlavním úkolem života z pohledu sociální edukace člověka, je být duchovně, psychicky, sociálně vyspělým člověkem v souladu s vlastním genotypem as kulturním dědictvím předků. Člověk má splnit povinnost učit se od početí až po hrob, ba až za hrob. Přece, kdo za nás zvládne přechod z časného života v hmotném světě do života po pozemském životě?

Co je výsledkem učení lidí/

Je jím poznání, které je u každého člověka transformováno do jeho vlastní rozumové, citové, mravní zkušenosti. Poznání je u každého člověka originální a jedinečné a proto naprosto nepřenosné. Poznání osoby se musí interiorizovat, tedy člověk musí zvnitřnit, osvojit si to, co poznává. Pouze tehdy, je-li poznání něčeho zvnitřněno (osvojeno) člověk nabyl vědomost, čili něco se naučil tak, že to ví.

Vědět je vyšší úroveň psychické regulace a fungování člověka, který je celostní (holistickou) duchovní, psychickou a tělesnou bytostí. Vědět znamená poznání transformovat do žití jednáním člověka prostřednictvím jeho rozumu (myšlením, cítěním, hodnocením) a srdce (intuicí, cítěním, hodnocením).

Člověk jako celostní bytost myslí, cítí a hodnotí vždy. Tehdy když poznává, ale i tehdy když ví, a také tehdy když jedná. Člověk je autentická bytost s vlastním přemýšlením, prožíváním, moudrostí, ale také is vlastní duševní nevyspělostí.

Na co má být zaměřena sociální edukace člověka?

K formování způsobilosti lidí k žití s tím záměrem, aby byli schopni, pohotoví a odvážní chránit:

  • svou jedinečnou identitu,
  • svou autonomnost a důstojnost,
  • svůj přirozený rozum a autentické myšlení,
  • svou schopnost tvořit a být tvořícím člověkem.

Jsou-li lidé toho schopni, stávají se duchovně a psychicky vyspělými osobami, které cítí, myslí, hodnotí a jednají jako sociální a kulturní osoby. Komunikují a uskutečňují sociální role a identifikují se s duchovními hodnotami společenství v souladu s vlastními hodnotami, přičemž naplňují svou osobní historii lidské bytosti na Zemi.

Význam sociální edukace lidí

Sociální edukací lze podpořit lidi v jejich motivaci k tomu, aby se stali seberealizujícími se lidmi. Tvůrce humanistické psychologie A. Maslow, ve svých holisticko – klinických studiích vymezil charakteristiku seberealizujících se lidí takto: (Maslow, A. 1970, s. 153-174. In: Hall, C. S.- Lindzey, G., 1997, s. 175):

  • Jejich životní orientace je realistická.
  • Akceptují sebe, jiné a svět lidí vůbec, jakož i přírodu tak, jak to je.
  • Jsou spontánní v chování a jednání, v komunikaci, v mezilidských vztazích.
  • Orientují se spíše na řešení rozmanitých problémů a úkolů života, než na svou osobu.
  • Vytvářejí kolem sebe sociální atmosféru nestrannosti, nezaujatosti, velkorysosti.
  • Mají intenzivní potřebu být sami se sebou, mít své soukromí.
  • Lidí a věci, situace a problémy vidí nově, nejsou stereotypní.
  • Většinou mají mystické nebo spirituální, ale ne jen náboženské zážitky.
  • Identifikují se s lidským rodem, mají cit společenství a sociální zájem.
  • Preferují hluboké lidské vztahy jen s několika, ale zvláště milovanými a milujícími lidmi, před povrchními vztahy s mnoha lidmi.
  • Uznávají a řídí se demokratickými hodnotami a postoji.
  • Mají spíše filozofický než ironizující a sarkastický smysl pro humor.
  • Jsou vysoce tvořiví. Odporují konformitě vůči kultuře.
  • Prostředí spíše transcendují neboli duchovně ozvláštní, než by se s ním pouze vyrovnávali.

Životní vývojové a rozvojové úkoly a epocha netrpělivosti

V životě lidí jak jednotlivců, tak i společenství existuje mezi generacemi propojení, provázanost a pouto, které nelze vymazat. Právě naopak, v zájmu sociálního zdraví společnosti je třeba provázanost sociálních skupin respektovat a podporovat. Všechny generace plynou v jednom toku času. Avšak generace mají své vlastní životní vývojové úkoly, které se odvíjejí od jejich genotypu a stejně tak mají i své vlastní rozvojové úkoly, které se odvíjejí od kulturního, sociálního a edukačního prostředí, ve kterém žijí. Generace lidí jsou vedeny k tomu, aby realizovaly vlastní jedinečné socializační, výchovné a vzdělávací úkoly v daném čase a prostředí.1 Realizaci životních rozvojových úkolů lidí současnost žičí v podobě nepřeberného množství možností a druhů seberealizace. Zároveň však společenská atmosféra, krize ve společnosti postmoderní doby, podmínky zabezpečení každodenního života, v mnohém lidi omezují a potlačují.

A. Carpentier, (1987, s. 169) označil současnost za „epochu netrpělivosti.“ Souhlasíme s ním. Přesně vystihl to, co máme na mysli v souvislosti s důležitou úlohou sociální edukace pro lidi dneška. A. Carpentier píše: Naše epocha probíhá ve znamení netrpělivosti. Celý svět kamsi spěchali. Celý svět chce ihned ochutnat plody svého snažení. Jedni chtějí nahrabat jmění, jiní dosáhnout úspěchů. Umělec i vědec si chce co nejrychleji osvojit celé bohatství výtvarných a vědeckých prostředků, aby během dvou - tří let uskutečnil průlom v rozvoji malířství, hudby, literatury nebo vědy, a zvládl rychlým skokem průlom ve své profesní kariéře. Každý jednotlivec, každý lidský kolektiv pociťuje tajnou a neuhasitelnou žízeň nově, ať už v umění, vědě, výrobní sféře, v osobní kariéře. Vyjádření A. Carpentiera doplníme našim názorem na „epochu netrpělivosti“: Příčinu výše zmíněných jevů ve společnosti a v lidském chování je třeba hledat i ve snižování hodnoty lidské osobnosti ve společnosti vůbec. Lidem není vždy umožněna seberealizace jaká jim náleží. Jenže lidé mají životní úkol realizovat se a tím způsobem předat Životu to, co dostali do vínku. Své nadání a svůj talent mají zúročit celoživotním úsilím. Aby tvořivou seberealizací předávali své duchovní a duševní dary. Lidé mají povinnost a tím i právo vzdělávat se, pracovat, tvořit pro sebe a pro druhé a zasluhují si mít k tomu optimální podmínky i živoucí materiální, sociální, kulturní a duchovní podporu. Je přece známou pravdou, že „není lepšího osudu pro člověka, než dobře splnit své poslání.“ (Montaigne)

Čím může přispět sociální edukace dospělých?

Sociální edukace dospělých je výchovnou, vzdělávací a poradenskou pomocí lidem k jejich:

  • Sebeuvědomění, protože si mají být vědomi toho kdo jsou, jaké mají duchovní poslání v životě, jak mají jednat a co mají ve svém žití tvořit.
  • Sebeúcte, protože si mají být vědomi toho, že jsou jedinečné a neopakovatelné lidské bytosti obdařeny jedinečným talentem a energií lásky k sobě ak druhým.
  • Sebareflexie, protože si mají uvědomit svou zodpovědnost za své smýšlení, chování a jednání, kterými zanechávají po sobě ve světě nesmazatelnou stopu svých citů, myšlenek a činů.
  • Odvaze duchovně a duševně postupovat a zastat se své osoby, to znamená: mít jasno v hlavě, pracovat poctivě, nebát se, zanechat pravdivé svědectví svého života, starat se o duši, dodržovat morálku, být zodpovědným člověkem.

K čemu sociálně vychovávat a vzdělávat lidi dneška ? Odpověď na otázku zní: Empaticky a odborně kompetentně, tzn. moudře podporovat celoživotní učení lidí v zájmu jejich osobního rozvoje as velkým respektem k jejich jedinečným duchovním, psychickým a tělesným talentům. Život konkrétního člověka ani zdaleka nespočívá v opakování, ani v parafrázování žití druhých lidí, ale má být autentickým sebevyjádřením a individuálně jedinečným způsobem Bytí člověka v daném čase a v daných životních kontextech.

Autorka: Prof. doc. PhDr. Maria Machalová, CSc. Prof. v oboru Sociální práce Doc. v oboru Andragogika CSc. v oboru Psychologie PhDr. v oboru Psychologie

Literatura

BOADELLA,D. 1996.: Soma, Jáství a Prapůvod. In: Energie & Charakter. Vědecký časopis. Roč.1, č.1, s.8-26.

CARPENTIER,A.,1987. Epocha netrpělivosti. In: Budoucnost v přítomnosti. Bratislava: Aurora, s.169.

FROLOV,I.,1987. Budoucnost lidstva. Humanistické aspekty pokroku ve vědě. In: Budoucnost v přítomnosti. Bratislava: Aurora 74.

HALL,C.S.- LINDZEY,G. 1997. Psychologie osobnosti. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelství. ISBN 80-08-00994-2.

MACHALOVÁ,M. 2004. 2006. Psychologie ve vzdělávání dospělých. Bratislava: Rádio Print,1.vyd.ISBN 80-969339-6-5; Bratislava: Gerlach Print,2.vyd. ISBN 80-89142-07-9.

MACHALOVÁ,M. 2011. Biodromální psychologie pro pomáhající profese (sociálních pracovníků, sociálních pedagogů a androragů) Brno: Institut mezioborových studií IMS. ISBN 978-80-87182-10-9.

MACHALOVÁ,M. 2014. Edukační sociální práce. Prešov: Prešovská univerzita. ISBN 978-80-555-1118-4.

MASLOW,A. H.1970. Motivation and personality (2nd ed.). New York: Harper. SOHR,S.2001. Legenda o životě. Havířov: Dimensis.

1 Životním vývojovým úkolům a rozvojovým úkolům věnujeme velkou pozornost dlouhodobě a výsledky naší teoretické práce na toto téma jsou obsaženy ve více publikacích, např.: MACHALOVÁ,M. Psychologie ve vzdělávání dospělých. 1.vyd. Bratislava : RadioPrint, 2004; 2.vyd. Bratislava: Gerlach Print, 2006. MACHALOVÁ,M. Biodromální psychologie pro pomáhající profese (sociálních pracovníků, sociálních pedagogů a a ndragógů). Brno : Institut mezioborových studií IMS, 2010. MACHALOVÁ,M. Edukační sociální práce. Prešov: Prešovská univerzita, 2014.