Úvod

Mnozí autoři tematizují, které sexuální aktivity už můžeme považovat za sex. Z jejich výzkumů vyplývá, že k sexuální interakci může dojít i bez toho, abychom měli sex. Vymezení toho, co se považujeme za „sex“, neurčí, co je to sexuální interakce. Analýza těchto problémů nám pak nabízí odpovědi na otázku, co považujeme za sexuální nevěru.

Důležitým pojem, který musíme definovat je pojem „sex“. Protože pod výkladem tohoto termínu si více představí mnohé. Domnívat se, že pod pojmem sex vnímáme jen penetraci nebo heterosexuální pohlavní styk, by byl mýtus. Poukazují na to například. širší definice sexuality ((Marková, 2007, 2012, Lukšík, Supeková, 2003 aj.). Je zřejmé, sex zahrnuje i jiné projevy sexuality a náklonnosti. Pokud dokážeme definovat, co je to sex, dokážeme říct co považujeme za nevěru. Lidé se neshodnou v tom, co už to může být. cybersex, striptýz, pornografie, sex s roboty.

V první řadě je nutné vymezit co považujeme za sexuální aktivitu. Panuje několik názorů, které definují tento pojem. Sexuální aktivita může být sexuální reprodukcí, doteky, které vyvolávají sexuální potěšení (Goldman, 1977). Vnější projevy sexuální aktivity jsou například hlazení penisu, tření klitorisu, pronikání do pochvy nebo konečníku nebo lízání různých tělesných partií (Mc Queen, 2020). Ve spojitosti s takovým chováním mimo primární vztah panuje konsensus o sexuální nevěře. Problém nastává v případě, že neumíme přesně říci, jaký je záměr těchto doteků. Příkladem může být lékařské vyšetření. Netušíme zda doktor vykonává svou práci rutinně, nebo zda při vyšetření prsu nepociťuje vzrušení. Gray si myslí, že sexuální aktivitou je tomu v případě, že osoba zažívá nějaké vzrušení i když bez původního záměru. Z toho vyplývá, že „žádná činnost není sexuální aktivitou, pokud z ní nevyplývá potěšení“ (Gray, 1978, s. 194). Uvědomění si tohoto momentu je klíčové. Pokud si v jistou chvíli uvědomím, že mé sexuální potěšení není morální, můžu v činnosti pokračovat, ale potlačovat sexuální vzrušení. Tehdy to sexuální aktivita není. Pokud však budu pokračovat a prožívat rozkoš, tak to je sexuální aktivita (Mc Queen, 2020). Jiní autoři si myslí, že do sexuální aktivity se nemůžu zapojit nevědomky, protože si ji vždy uvědomuji. To naznačuje důležitost záměru pro určení, zda něco sexuální aktivitou je či není. Jde o to, zda má osoba v úmyslu ukojit sexuální touhu ať už svou nebo partnerovu (Mc Queen, 2020). Mc Queen V článku Sexual Interaction and Sexual Infidelity nabízí zajímavý názor když tvrdí, že i jakákoli jiná činnost nespojovaná s pohlavními orgány může být považována za sexuální aktivitu, pokud ji vykonáváme vědomě. Nemusí dokonce přicházet ani k potěšení z této činnosti, stačí, že jde o naplnění nějaké touhy. Pokud však provádíme „aktivitu“ vědomě, ale s nějakým jiným (instrumentálním) záměrem, jak zplodit dítě, nebo jen ztopořit penis za účelem změření jeho velikosti nepovažujeme to za sexuální aktivitu. Stejně tak znásilnění nepovažujeme za sexuální aktivitu ze strany oběti. Bylo by hloupé domnívat se, že znásilněná osoba si tento akt užívá a pociťuje uspokojení sexuální touhy.

K sexuální interakci dochází, když dva nebo více lidí vykonávají sexuální aktivitu společně. „Sexuální aktivitu“ jsem definoval jako činnost zahrnující záměr uspokojit sexuální touhu t. j. vyvolat sexuální potěšení (Mc Queen, 2020). Je však třeba dodat, že ne každá sexuální aktivita musí znamenat i sexuální interakci. K tomu abychom uměli říci kdy se jedná o interakci musí být všechny z těchto možností: a) vzájemná odezva, b) souhlas ke společné činnosti, c) souhlas ke vzájemné podpoře (Bratman, 1992, s. 327). Znamená to, že partneři se „dohodnou“ na společné činnosti, podporují se, pomáhají si při dosažení „cíle“. Podle Bratmana sexuální interakce znamená, že se dva nebo více lidí ochotně věnují stejné činnosti s úmyslem uspokojit sexuální touhu. Stručně řečeno, interagují s cílem produkovat sexuální potěšení pro jednoho nebo více z nich (Bratman, 1992, s. 328-329). Záměr nebo úmysl je při sexuální interakci nejdůležitějším bodem. Není nutné, aby oba partneři dosáhli cíle (řekněme orgasmus, nebo uspokojení), důležitý je záměr. Z toho vyvozujeme, že sexuální interakce nevyhnutelně nezahrnuje sexuální touhu. V každém případě se jedná o interagování i bez uspokojení, nebo touhy jedné osoby. Pokud se například muž (unavený po práci) obětuje a bude uspokojovat svou ženu za účelem jejího orgasmu, jedná se o sexuální interakci, i když on při tom neprožívá sexuální vzrušení. Tento případ pod sebe zahrnuje a odvozuje i sexuální nevěru.

Dalším příkladem interakce je masturbace. Partneři mohou masturbovat a toho druhého „používat“ jako objekt své touhy. Společně se věnují sexuální činnosti, i když to na první pohled dělá každý sám. Celkově platí, že sexuální interakci chápeme jako proces kde se oba dohodnou na participaci i když jeden z partnerů není zrovna sexuálně aktivní (může být jen objektem touhy nebo pozorování).

Když to shrneme, můžeme definovat sexuální interakci jako sexuální aktivitu zahrnující dva nebo více lidí, při které mají účastníci a) v úmyslu mimo jiné uspokojit jednu nebo více sexuálních tužeb, tzn. j. touhu po sexuálním potěšení; b) vzájemně reagují na společné uspokojování sexuálních tužeb; c) se navzájem podporují při uspokojování (toužeb); d) mají záměr spolupráce. Z tohoto důvodu sexuální interakce mohou probíhat na velké geografické vzdálenosti a časové úseky (Mc Queen, 2020).

Které projevy chování můžeme považovat za nevěru a které ne?

Pokud mluvíme o sexuální nevěře, je nutné vzít v úvahu, že klasický monogamní vztah v sobě zahrnuje sexuální exkluzivitu. Společnost očekává sexuální aktivitu výlučně ve vztahu, a to bez diskusí o její platnosti. V návaznosti na předchozí myšlenky tvrdíme, že sexuální nevěrou označujeme různé druhy sexuální interakce. Může se jednat o virtuální nevěru (prostřednictvím webkamery, audio/video nahrávek), vzájemnou masturbaci, líbání a podobně. Mc Queen nepříklad zmiňuje, že striptýz nebo tanec u tyče nemusí být vždy chápány jako nevěra. Pokud požádám striptérku/striptéra, aby mi udělal striptýz za účelem mého uspokojení, tak to nevěra je. Na druhé straně pokud se ocitnu na večírku kde kolega / kolegyně objednal / a striptérku / striptéra, která / který kolem mě tančí a já se toho jinak neúčastním, jsem sexuálně neaktivní / a, pak to jako nevěru nechápeme. Problémem by bylo pokud bych s touto osobou interagoval za účelem touhy (Mc Queen, 2020).

Nutno dodat, že za sexuální nevěru nepovažujeme jen penetraci, ale i jiné projevy sexuální náklonnosti. Těmito projevy mohou být orální sex, masturbace, erotická masáž a mnoho jiných projevů spojených s tělem. Specifickým problémem je pornografie. Woollard tvrdí, že shlédnutí pornografie nepředstavuje nevěru, protože člověk nijakým způsobem neinteraguje s druhou osobou (Woollard, 2010, s. 96). Místo toho ji vnímá jako fantazírování, při kterém si představujeme různé scénáře. Pro většinu lidí je porno video jednoduše pobídkou pro jejich vlastní sexuální potěšení. Při sledování videa nemají v úmyslu mít s někým sexuální interakci. V tomto případě jde o sexuální aktivitu, nikoli o sexuální interakci. Problém nastává pokud si s osobou na druhé straně začneme vyměňovat nebo nahrávat podobná videa. Dnes už fungují on-line porno herečky, které s vámi povídají za web kamerou. Tuto aktivitu považujeme za sexuální interakci, tzn. z. i za nevěru. Dalším problémem je pokud má Váš partner jinak nastaven morální žebříček a sledování pornografie spojené s masturbací považuje za nevěru. Je však mnoho vědců, kteří se shodují na tom, že tuto aktivitu nechápou jako nevěru vůči partnerovi. Další otázkou je sex s roboty. Podle Scheutze a Arnolda, nepovažujeme takový akt za skutek nevěry, protože strojům chybí kognitivní schopnost. Také styk se zvířaty nepovažujeme za nevěru, právě kvůli tomu, že nejsou autonomní ve vztahu k lidské sexualitě (Scheutz a Arnold, 2017, s. 255). Tyto dva projevy chování jsou sice ze strany člověka sexuální aktivitou, ale nikoli sexuální interakcí.

Proč jsou zadaní lidé na seznamovací aplikaci Tinder?

V návaznosti na možné způsoby a projevy virtuální nevěry poukážeme na novodobý fenomén seznamovacích aplikací. Podle výzkumu "Why are you cheating on tinder?" existuje ve společnosti skupina zadaných jedinců, kteří využívají Tinder pro různé účely (Timmermans, Caluwéb, Alexopoulosc, 2018). Je tedy aktivní používání Tinderu zadaným partnerem hrozba, nebo nevěra?

Ze vzorku respondentů se zjistilo, že 17,1% vysokoškolských uživatelů (v partnerském svazku) Tinderu poslalo někomu cizímu zprávu (Weiser a kol. 2017). "Taková zjištění tedy naznačují, že uživatelé v závazném vztahu mohou používat Tinder z jiných důvodů, než jsou důvody vedoucí k sexuální nevěře. Bylo by navíc vhodné přezkoumat, zda se motivy a výsledky chování jednotlivých uživatelů odlišují od motivů a výsledků chování single uživatelů Tinderu" (Timmermans, Caluwéb a Alex0oulos. 133-134). Předpokládáme, že lidé se přihlašují na podobné seznamky kvůli snaze najít si partnera/partnerku. Avšak nedávné výzkumy píší o nové tendenci zejména u mladých lidí. S rozvojem seznamovacích aplikací vzniká nový trend, a to ne nutné hledání partnera na seznamce, ale spíše nový sociální kontakt, potvrzení vlastní hodnoty či upevnění svého ega.

Z australské studie vyplývá, že 10% uživatelů Tinderu, kteří jsou v závazném vztahu, uvedlo, že aplikaci využili k získání nového sexuálního poměru (Hobbs, Owen, & Gerber, 2017). Potvrzují, že Tinder jim usnadnil najít si extradyadický vztah. Nejde jen o hledání nových sexuálních zážitků mimo vztah, ale belgický výzkum potvrzuje, že lidé hledají i extradyadický romantický vztah (Timmermans, Courtois, 2018, s. 59-70). Mnozí lidé se bojí být singly, samota je pro ně trest a proto využívají Tinder ke zmírnění těchto pocitů. Předcházejí pocitu samoty a sklíčenosti, což je však dvousečná zbraň. Mladí lidé si snadno vytvářejí závislost na nových "lajcích" a ztrácejí čas scrolováním po obrazovce. Lidé si takto zvyšují ego a mají falešný pocit vlastní zajímavosti. Míra vlastní hodnoty u single lidí na seznamkách je vyšší oproti míře vlastní hodnoty zadaných lidí, kteří jsou také aktivní na seznamovacích aplikacích. Osoby v partnerském vztahu, které jsou aktivní na Tindru vykazují vyšší stupeň neurotických poruch, nižšího sebevědomí a podobně.

52% respondentů, přihlášených na Tinderu, mělo osobní setkání s jiným uživatelem Tinderu, když byli v závazném vztahu (Timmermans, Caluwéb, Alexopoulosc 2018, s. 133-134). Z těchto 52% odpovídajících 78,3% uvedlo, že měli francouzský polibek s minimálně jedním uživatelem služby Tinder, 63,5% strávilo jednu nebo více nocí ve společnosti druhého uživatele Tinderu. Také 48,3% uživatelů mělo jeden nebo více příležitostných sexuálních vztahů během primárního svazku (Timmermans, Caluwéb, Alexopoulosc, 2018, s. 134) Z daného vyplývá, že používání Tinderu osobami ve svazku indikuje částečný problém v primárním vztahu, nebo může jít o vedlejší cíle. Tento výzkum spíše naznačuje, že zadaní uživatelé Tinderu mají větší zájem vyhledávat krátkodobá setkání, uspokojit svou zvědavost nebo frustraci. V případě single uživatelů dochází spíše k seznamování se na delší období než k seznamování na krátkodobý epizodní vztah. Dalším záměrem je zvědavost, vyzkoušet si novou seznamovací platformu, zvýšit si ego a předcházet osamělosti.

Výzkumy tedy potvrzují hypotézy, že pokud je v primárním svazku něco nezdravého, může to vyvolat právě potřebu socializace prostřednictvím Tinderu nebo jiných seznamovacích aplikací. Projevy nefungujícího vztahu jsou samozřejmě i jiné více, nebo méně viditelné, avšak toto je jeden z indikátorů, který poukazuje na jisté nitro partnerské problémy. Jak jsme již zmínili, nejde tedy jen o potřebu seznámení se, ale také o potřebu zvýšení si vlastního sebevědomí.

Autor: Mgr. Boris Kněžko Katedra všeobecné a aplikované etiky FF UKF v Nitře Text vznikl díky podpoře grantu VEGA 1/0426/18: Psychologické, socio-kulturní a biologické zdroje lásky.

Seznam použité literatury

Blow, AJ, and K. Hartnett. 2005. Infidelity in committed relationships II: A substantive review. Journal of Marital and Family Therapy 31(2): 217–233.

Bratman, M.E. 1992. Shared cooperative activity. The Philosophical Review 101(2): 327–341.

Goldman, A. 1977. Plain sex. Philosophy & Public Affairs 6(3): 267–287.

Gray, R. 1978. Sex and sexual perversion. Journal of Philosophy 75(4).

Hobbs, M., Owen, S., & Gerber, L. (2017). Liquid love? Dating apps, sex, relationships a digitální transformace intimacy. Journal of Sociology, 53, 271–284. https://doi. org/10.1177/1440783316662718.

Lukšík, I. - Supeková, M. 2003. Sexualita a rodovost v sociálních a výchovných souvislostech. Bratislava: Humanitas, 2003.

Marková, D. 2007. Předmanželská sexualita v kontextech sexuální diverzity a variability. Bratislava: Regent, 2007.

Marková, D. 2012. O sexualitě, sexuální morálce a současných partnerských vztazích. Nitra: Garmond, 2012.

Paddy Mc Queen 2020. Sexual Interaction and Sexual Infidelity. The journal of ethics, 2020.Springer

Scheutz, M., a T. Arnold. 2017. Intimacy, bonding, and sex robots: Examining empirical results and exploring ethical ramifications. In Robot sex: Sociální a etické implicace, ed. J. Danaher and N.

Timmermans, E., & Courtois, C. (2018). Od swiping do pohlavních pohlaví a/nebo sdružených vztahů: Exploring the experiences of Tinder users. The Information Society, 34, https://doi.org/10.1080/01972243.2017.1414093.

Timmermans, E., De Caluwe, E. C. Alexopoulos. 2018. Why are you cheating on tinder? Exploring users´s motives and (dark) personality traits. Computers in human behavior; 2018. Elsevier.

Weiser, D. A., Niehuis, S., Flora, J., Punyanunt-Carter, N. M., Arias, V. S., & Baird, R. A. (2018). Swiping right: Sociosexualita, intentions k ingenikulaci a infidelity experiences on Tinder. Personality and Individual Differences. https://doi. org/10.1016/j.paid.2017.10.025.

Woollard, F. 2010. Cheating with Jenna: Monogamy, pornography, and erotica. In Porn - Philosophy for everyone: Jak to myslíte s kink, ed. D. Monroe, 93–104. London: Blackwell.