1 Šikanování ve školním prostředí a jeho formy

Problém šikanování patří mezi nejčastěji sociálně-patologické jevy ve školním prostředí. Evropská zpráva o prevenci špatného zacházení s dětmi, kterou vydal Regionální úřad WHO pro Evropu (WHO/Evrope) v roce 2013, říká, že šikanování vyvíjené dětmi (často skupinami dětí) vůči jiným dětem je v současnosti jedním z nejčastějších typů násilí mezi dětmi. Obsahuje fyzické, psychické au starších školáků i sexuální násilí. Z naší praxe vyplývá, že nezraňuje jen momentální integritu obětí, ale má často dlouhotrvající dopady na jejich celkový vývoj, vzdělávání a sociální začlenění. Šikanování lze specifikovat jako úmyslné jednání namířené proti jinému subjektu (jednotlivci, skupině), jehož cílem je poškozování zdraví (psychického, fyzického) a nátlak proti jeho lidské důstojnosti. Je to jednání pro, které je charakteristické, že mezi agresorem a obětí jde o nevyrovnaný poměr sil a opakované, úmyslné útoky směřující k fyzickému nebo psychickému ublížení, agresi. (Kolář, 2011) Výzkumný ústav dětské psychologie a patopsychologie tuto nelichotivou situaci dokumentuje i následujícími zjištěními (2002-2003):

  • z 2776 dotázaných siedmaků a osmaků (výzkum se uskutečnil na 20 základních školách v Bratislavě, Košicích, Námestově a Dolním Kubíně) jich až 44% přiznalo, že byly obětí šikany.
  • téměř 31% dětí se se svým trápením nezdůvěří nikomu. Z necelých 70% obětí šikany, které k tomu najdou odvahu, si téměř polovina (49%) postěžuje pouze kamarádům a spolužákům, jen 33% to řekne rodičům a 13% šikanovaných dětí hledá pomoc u učitelů.
  • nejnebezpečnějšími místy šikany jsou třídy během přestávek, což uvedlo 39% dotázaných a na druhém místě uvedly děti chodby (24%). Naopak nejbezpečněji se děti cítí v jídelnách (pouze 4% jich uvedly jako místo, kde se staly obětí šikany).
  • Až 60% případů šikany ohlásili učitelé.

S rozvojem informačních a komunikačních technologií se šikanování přeneslo i do této oblasti. Elektronické šikanování (cyberbulying), kyberšikana, je definováno jako zneužívání mobilních telefonů a internetu k posílání agresivních a nenávistných zpráv za účelem zastrašování jejich příjemce. (www.zodpovedne.sk) Internetové prostředí poskytuje velké možnosti pro tyto aktivity. Jeho nevýhodou je vysoká anonymita, která usnadňuje tuto činnost. Agresor má za cíl útočit na ostatní uživatele mobilních telefonů nebo internetu. Elektronický násilník zažívá pocit zadostiučinění, když může jinou osobu vystrašit, rozrušit a znejistit posíláním nevhodných textových zpráv a mailů. počítač, mobil a internet Zákeřnost tohoto druhu šikany spočívá iv tom, že může být nepřetržité a jeho potenciálními oběťmi může být velké množství uživatelů internetu a mobilních telefonů. Jsme názoru, že v některých případech může mít mnohem hlubší dopad na oběť než fyzické šikanování.

1.1 Znaky a stupně šikany

Pedagogičtí pracovníci by měli být zorientováni v problematice šikany, znát jeho druhy a znaky, umět identifikovat projevy, aby mohli realizovat opatření a prevenci. Pomocí těchto znaků rozlišuje J. Verbovská (2000) jednotlivé stupně šikanování:

  1. stupeň – zrod ostrakismu - ve skupině se objeví dominantnější jedinci, ale i jedinci méně oblíbení, nevýrazní, utažení. Tito se ocitnou na tzv. sociometrickém ocase skupiny a jako první zažijí prvky šikany. Tento jev se nazývá ostrakismus. Na začátku jde o nenápadné mírné formy – převážně psychického násilí, neuznávání, ignorování, vystavení posměškům a pod.
  2. stupeň – fyzická agrese a přitvrzování manipulace - vzniká při náročných situacích, za zvyšování skupinového napětí, kde začnou ostrakizovaní jedinci sloužit jako ventil, na kterém se vůdci odreagují. Přerůstání do druhého stupně může vzniknout i při zahnání nudy nebo sejde-li se ve třídě několik agresivních jedinců, kteří začnou pro získání dominantního postavení ubližovat slabším.
  3. stupeň – klíčový moment vytvoření jádra skupiny – skupina vytvoří agresivní jádro skupiny a jeho členové začnou již systematicky spolupracovat a rozvíjet formy agrese. Přednostně atakují slabší jedince a okruh rozšiřují
  4. stupeň – většina přijímá normy agresorů – podskupina agresorů získává dominantní postavení a vliv. Normy a praktiky jsou přijímány (hlavně ze strachu) většinou členů skupiny a stávají se nepsaným zákonem.
  5. stupeň – totalita, dokonalé šikanování – jedná se o stádium vykořisťování, dochází k rozdělení skupiny na „otrokáře“ a „otroky“. Vůdci způsobují bolest, příkoří. Původně neutrální a nesouhlasící s násilím jsou stále konformnější, i sami se (stále více) aktivněji účastní organizovaného násilí. Přijímá se ideologie násilí.

K usnadnění procesu diagnostikování šikany ve školním prostředí si doporučujeme všímat projevů a příznaků tohoto jevu v přímé a nepřímé podobě.

Přímé příznaky šikany:

  • posměch, posměšné poznámky na adresu dítěte, pokořující přezdívky, nadávky, ponižování, hrubé legraci na jeho účet. Rozhodujícím kritériem je, do jaké míry je toto dítě konkrétní přezdívkou, „zábavkou“ a pod. zranitelné,
  • kritika dítěte, výčitky na jeho adresu, zejména pokud se prodávají nepřátelským, až nenávistným, případně pohrdavým tónem,
  • příkazy, které dítě dostává od jiných dětí, zejména pokud se podávají panovačným tónům a skutečnost, že se jim dítě podřizuje,
  • honění, strkání, šťouchání, údery, kopání, které nemusí být zvlášť silné, ale je nápadné, že jejich oběť nevrací,
  • bitvy, ve kterých jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout (menší dítě někdy s pláčem).

Nepřímé příznaky šikany:

  • dítě je během přestávek často samo, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády,
  • při týmových sportech bývá dítě voleno do družstva mezi posledními,
  • během přestávek vyhledává blízkost učitelů,
  • má-li dítě promluvit před třídou, je nejisté, ustrašené,
  • působí smutně, až depresivně, nešťastně, stísněně, mívá blízko pláče,
  • zhoršuje se jeho školní prospěch, někdy náhle,
  • věci má poškozené nebo zničené, případně rozházené,
  • má zašpiněný nebo poškozený oděv,
  • odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které dítě neumí uspokojivě vysvětlit.

Následky čtvrtého a pátého stupně šikany jsou velmi závažné, dotýkají se celé osobnosti. Při dlouhodobém brutálním šikaně se oběť často zhroutí a nabude panického strachu o své zdraví a život, trpí poruchami spánku, nočními děsy, psychosomatickými problémy například únava, nevolnost, bolesti hlavy, břicha, dusivé astmatické záchvaty a podobně. Může se stát, že oběť není schopna pokračovat ve studiu ani po přeřazení na jinou školu.

Učitel a hlavně rodič může na oběti odpozorovat následující příznaky:

  • za dítětem nepřicházejí domů spolužáci nebo jiní přátelé,
  • dítě nemá ani jednoho přítele, se kterým by trávilo volný čas, telefonovalo.
  • dítě nezvou na návštěvu k jiným dětem,
  • nechuť jít ráno do školy (zejména, pokud předtím mělo dítě školu rádo). Dítě odkládá odchod z domu, případně na něm při pečlivější pozornosti spatřovat strach. Ztráta chuti k jídlu,
  • dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí o dovoz a odvoz autem,
  • dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu),
  • usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu,
  • dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se,
  • dítě bývá doma smutné, ať apatické nebo se objevují výkyvy nálad, zmínky o možné sebevraždě. Odmítá se svěřit s tím, co ho trápí,
  • dítě žádá o peníze, přičemž udává málo věrohodné důvody (např. opakovaně říká, že je ztratilo), případně krade doma peníze,
  • dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí,
  • dítě je obvykle, nečekaně agresivní vůči sourozencům nebo jiným dětem, možná projevuje zlobu vůči rodičům,
  • dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno vrací, snaží se zůstat doma. Své zdravotní potíže může přehánět, případně je simulovat,
  • dítě se zdržuje doma více, než mělo ve zvyku.

1.2 Aktéři šikanování a násilí

Šikany se často dopouštějí sebejistí, neúzkostní, tělesně zdatní chlapci a dívky. Mohou, ale trpět pocity méněcennosti, závidí svým kamarádům úspěchy ve školní práci. U agresora převládá touha dominovat, ovládat druhé, bezohledně se prosazovat, ubližovat, snadno se urazí. Agresor prostřednictvím násilí oběti vnutí postoje, způsoby myšlení a jednání, které by oběti dobrovolně nepřijaly. Přesvědčují, podvádějí a manipulativně řídí spolužáky k nesvobodným rozhodnutím.

Za oběť lze považovat žáka, žáku nebo skupinu žáků vystavenou opakovanému násilí a jsou opakovaně vystaveni negativnímu chování jednoho nebo více spolužáků. Obětí se může stát kdokoli z dětí, nejvíce jsou ohroženy děti, které jsou delší dobu objektem agrese jiných, dítě, které přišlo z jiného kolektivu, má určitou odlišnost (handicapované), přednost (výborný prospěch, školní úspěch, dobrý vztah s pedagogem), ze sociálně slabé rodiny, odlišné rasy. Obětí šikany může být i dítě tělesně slabé a neobratné s neschopností bránit se, vyhýbající se sportu, dítě které je nadměrně chráněno rodiči, kde jejich přehnaná péče ho nenaučila samostatnosti a prosazování se v kolektivu. Velmi rizikové děti jsou z rodin s nepříznivým socioekonomickým statusem, kde rodina snižuje možnost obrany dítěte, vysokou mírou tolerance násilí v rodině, otevřenou agresivitou v rodině. Méně početná skupina obětí jsou provokující oběti, které vyvolávají ve svém okolí hněv nebo napětí, jsou často hyperaktivní, vyvolávají negativní reakce a následně po překročení hranice se sami stávají oběťmi násilí.

U oběti se mohou vyskytnout následky v sociální a osobnostní adaptaci:

  • nepozornost při vyučování,
  • zhoršení prospěchu,
  • tendence k neomluvené absenci,
  • poruchy sebehodnocení a narušené, negativní sebepojatí,
  • celková nejistota a stále přítomný strach.

Následky šikanování jsou závislé na míře obranyschopnosti oběti, dlouhodobosti a formě agrese. Potřeby oběti jsou ve škole často dlouhodobě neuspokojovány, její vztah ke škole je negativní.

2 Trestněprávní hledisko šikanování

Šikanování a násilí je bezesporu vážným sociálně-patologickým jevem, jehož převýchova a resocializace je velmi náročná. Je třeba informovat žáky, že tyto formy chování nejsou neškodným humorem, zábavou, ale mohou naplnit skutkovou podstatu přestupku nebo trestného činu.

Přestupkový a trestní zákon neznají skutkovou podstatu přestupku nebo trestného činu „šikanování“. Z hlediska přestupkového zákona může šikanování žáků naplňovat skutkovou podstatu přestupku proti občanskému soužití (§49) a přestupku proti majetku (§50). Z paragrafu 49 v souvislosti se šikanováním vybíráme:

Přestupku proti občanskému soužití se dopustí ten, kdo:

  • jinému ublíží na cti tím, že ho urazí nebo vydá na posměch,
  • jinému z nedbalosti ublíží na zdraví,
  • úmyslně naruší občanské soužití vyhrožováním újmou na zdraví, drobným ublížením na zdraví, nepravdivým obviněním z přestupku, schválnostmi nebo jiným hrubým chováním.

Přestupku proti majetku (§50) se dopustí ten, kdo úmyslně způsobí škodu na cizím majetku krádeží, zpronevěrou, podvodem nebo zničením nebo poškozením věci z takového majetku nebo se o takové jednání pokusí. (škoda do 266 Eur) Odpovědným za přestupek není zodpovědný ten, kdo v době jeho spáchání nedovršil patnáctý rok svého věku.

Šikanování spadá pod kategorii více trestných činů, což si málokdy aktéři šikany uvědomují. Šikanování se bezprostředně dotýká §189 - vydírání, §192 - nátlak, §155-157 - ublížení na zdraví, §212 - krádež, §215 - neoprávněné užívání cizí věci, §360 - nebezpečné vyhrožování a §365 - výtržnictví.

Vydírání vymezuje §189 jako trestný čin, kterého se dopouští ten, „kdo jiného násilím, hrozbou násilí nebo hrozbou jiné těžké újmy nutí, aby něco jednal, opomenul nebo trpěl.“ Pachatel tohoto trestného činu bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až šest let. Odnětím svobody na čtyři až deset let bude pachatel potrestán, spáchal-li tento čin například na chráněné osobě (např. dítě – osoba mladší osmnácti let, nenabyla-li zletilosti již dříve), spáchal-li ho se zbraní (zbraň je cokoliv, co lze útok vůči tělu učinit důraznějším), z poms.

Nátlak vymezuje § 192: "kdo jiného nutí, aby něco jednal, opomenul nebo trpěl zneužívající jeho hmotnou nouzi nebo naléhavou nemajetkovou potřebu, nebo tíseň vyvolanou jeho nepříznivými osobními poměry, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta." Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li uvedený čin například. na chráněné osobě, se zbraní, z pomsty. Odnětím svobody na čtyři léta až deset let bude pachatel potrestán spáchá-li uvedený čin tak, že jím způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt nebo jím způsobí značnou škodu.

Ublížení na zdraví - § 155, odst. 1) „kdo úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví, bude potrestán odnětím svobody na čtyři léta až deset let. Odst.3) odnětím svobody na deset až patnáct let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen nebezpečného uskupení, nebo za krizové situace §156, odst.1) Kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až dvě. pachatel potrestá, spáchá-li čin uvedený v odst. 1 na chráněné osobě nebo ze zvláštního motivu § 158 Kdo jinému z nedbalosti ublíží na zdraví tím, že poruší důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, bude potrestán odnětím svobody.

Krádež - §212, odst. 1) \"kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a způsobí tak malou škodu, bude potrestán odnětím svobody až na dva roky. V souvislosti s problematikou šikany z odst.2) vybírám \"stejně jako v odst.1 bude potrestán, kdo si pris vloupáním, bezprostředně po činu se pokusí uchovat si věc násilím nebo hrozbou bezprostředního násilí, čin spáchá na věc, kterou má jiný na sobě nebo u sebe, byl za obdobný čin v předchozích dvanácti měsících postižený Násilné odebrání věci (peněz, jídla, oblečení, hraček) loupeže - §188, odst.1 - "kdo proti jinému použije násilí nebo hrozbu bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, bude potrestán odnětím svobody na tři až osm let." Rozhodující je totiž samotný fakt, že bylo použito násilí a nikoli výše hmotné ztráty.

Z §215 - Neoprávněné užívání cizí věci vybíráme „kdo se zmocní cizí věci malé hodnoty v úmyslu přechodně ji užívat nebo kdo na cizím majetku způsobí malou škodu tím, že neoprávněně věc, která mu byla svěřena, přechodně užívá, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok. až do 2660 Eur).

Nebezpečné vyhrožování § 360 - Kdo jinému vyhrožuje smrtí, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu, bude potrestán odnětím svobody až na dva roky. Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li takový čin závažnějším způsobem jednání, na chráněné osobě, proto, aby jinému zmařil nebo ztížil uplatnění jeho základních práv a svobod, ze zvláštního motivu, nebo veřejně.

Šikanování může velmi často nabýt skutkové podstaty trestného činu výtržnictví podle § 364 - kdo se dopustil slovně nebo fyzicky, veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že: napadne jiného, hanobí státní symbol, historickou nebo kulturní památku nebo kulturní akce nebo vyvolává veřejné pohoršení prováděním pohlavního styku nebo prováděním sexuálního exhibicionismu nebo jiných patologických sexuálních praktik, bude potrestán odnětím svobody až na tři roky. Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li uvedený čin ze zvláštního motivu, závažnějším způsobem jednání, nebo v přítomnosti skupiny osob mladších osmnácti let.

Je důležité si uvědomit, že když jsou pachateli děti mladší 14 let, nejsou trestně zodpovědné. Tresně zodpovědný není ten, kdo v době spáchání činu nebyl příčetný (§ 12).

Trestně zodpovědný je ten, kdo v době spáchání činu dovršil 14 rok svého věku. To však neznamená, že nemohou být postiženy jiným způsobem. V případech, kdy běžné výchovné postupy nemají účinnost, je nutné se obrátit na sociálního kurátora příslušného Úřadu práce sociálních věcí a rodiny. Kurátor je oprávněn ve vážných a odůvodněných případech na základě šetření vydat předběžné opatření pro umístění dítěte do příslušného ústavu. Toto opatření platí až do vydání řádného rozsudku soudu. Z praxe víme, že realizovat tato opatření je náročné.

Rodiče se při zanedbávání výchovy (toulání, ponocování, asociální chování) dopouštějí trestného činu (§ 211), umožňují-li svému dítěti vést zahálčivý nebo nemravný život.

Učitel nebo vychovatel, kterému bude znám případ šikany a nepřijme v tomto směru žádné opatření, se vystavuje riziku trestního postihu. Takovým jednáním může pedagogický zaměstnanec naplňovat i skutkovou podstatu trestného činu nepřekažení trestného činu nebo neoznámení trestného činu. Při podezření, že šikanování naplnilo skutkovou podstatu přestupku nebo trestného činu, je ředitel školy povinen oznámit tuto skutečnost příslušnému útvaru Policejního sboru ČR. Školy jsou dále povinny bez zbytečného odkladu oznámit orgánu sociálně-právní ochrany skutečnosti, které ohrožují žáka nebo, že žák spáchal trestný čin, popřípadě opakovaně páchal přestupky.

Pedagogové by se měli při řešení této problematiky zkontaktovat se sociálním kurátorem as policií, jelikož při šikanování se mohou setkat sice „jen“ s vyhrožováním, pokud však agresor vzbudí u jiného důvodnou obavu a důsledkem je neblahý psychický účinek na oběť, jde také o trestný čin (ne. Přestože se to dospělému může zdát banální, dítě tím psychicky trpí a možné jsou i trvalé následky.

Závěr

Faktory násilí spočívají na celém komplexu determinantů. Velmi významnou roli připisujeme rodině a sociálně-ekonomické situaci, v níž se uskutečňuje socializace mládeže, osvojování si společenských hodnot, rolí a vzorů chování. Dítě se často stává svědkem násilí ve vlastní rodině, často i objektem. Vzniká první představa násilí jako normy chování, vzniká tak negativní model napodobování chování.

Autorka: poř. PhDr. Ludmila Húsková Použitá literatura

KOLÁŘ, M. (2011). Nová cesta k léčbě šikany. Praha: Portál 2011, 336s. ISBN 978-80-7367-871-5. VERBOVSKÁ, J. (2000). Šikanování na škole. Prešov : 2000 ONDREJKOVIČ, P. a další. (2000). Sociální patologie. Bratislava : 2000 ŘÍČAN, P. (1995). Agresivita a šikana mezi dětmi. Praha: 1995 Trestní zákon č. | 300/2005 Sb. Zákon o přestupcích č.j. 372/1990 Sb. Metodické pokyny č. 1 7/2006-R Ministerstva školství SR. Výzkumný ústav dětské psychologie a patopsychologie (2002-2003) www.zodpovedne.sk