Šikanování ve školním prostředí

Bullying in a School Environment

ÚVOD

Následující článek je zaměřen na sociálně-patologické jevy, konkrétně šikanování, které se vyskytuje poměrně často ve školách. Může se vyskytovat během pobytu na kroužku, v koleji, ale i na ulici, případně se k tomu přidružuje i kyberšikanování, které je také rozšířeno mezi dětmi, mládeží. V průběhu měsíců březen, duben 2019 byl rozdán dotazník žákům na dvou středních školách - Střední zdravotnická škola (počet respondentů 86) a Střední odborná škola pedagogická (počet respondentů 59), kde jsme se snažili zjistit míru výskytu šikanování, případně zda přišli do kontaktu se šikanováním. Následnou komparací výsledků jsme vyvodili závěry o výskytu šikany a možné prevenci. Tímto pojmem se budeme zabývat i proto, že ze dne na den má šikanování jako sociálně-patologický jev stoupající tendenci, přestože školy realizují různé besedy a vedou diskuse k tomuto tématu. Žáci i jejich rodiče jsou informováni a obeznámeni s prevencí a řešením šikany dětí a žáků ve školách a školských zařízeních metodickým pokynem, tedy směrnicí 36/2018 vydanou MŠVVaŠ SR, o které informuje ředitel školy, sociální pedagog, koordinátor prevence, třídní učitel a jiní odborní pracovníci o preventivních činnostech.

Proč vlastně k šikaně dochází, můžeme říci, že je to většinou způsobeno zvýšenou agresí, kterou si dítě vybíjí na vrstevníku, případně mladším dítěti. Dítě vědomě ubližuje svou silou jinému dítěti, dělá mu příčky, vysmívá se mu a pod. Agresor může mít problémy s chováním, s rodiči nemá vytvořen dobrý vztah, vyskytují se problémy ve škole, v mezilidských vztazích a svoji agresivitu vyvršuje především na slabších, mladších žácích. Agresivní chování může mít různé podoby. německý pedagog Winkel, (in Hatar, 2004), shrnul pět výskytů dětské a mládežnické agrese:

• agrese jako forma hry - dítě si ověřuje svou sílu, případně chce mít radost z vítězství a proto si vyhledává slabší dítě, které dokáže porazit. - agrese jako obranný mechanismus* - kde oběť se brání útočníkovi, a v konečném důsledku může oběť ublížit útočníkovi.
• agrese jako reakce frustrovaného jedince - v tomto případě se dítě cítí méněcenné a hledá náhradu za svou prohru ublížením slabšímu jedinci.
• agrese jako forma zvědavosti - děti zjišťují, kde jsou jejich hranice, co je povoleno a co zakázáno. Taková forma může vyústit v egoistické prosazování.
• agrese jako nevhodná forma touhy po lásce - dítě svou pozornost získává negativním chováním a jednáním, uspokojováním svých potřeb, přičemž si neuvědomuje své jednání.*

Šikanování, jak máme výše zmíněno, má různé podoby, které se mohou odrážet na psychickém ale i fyzickém zdraví žáka. Hlavním cílem výzkumu bylo zjistit výskyt šikany a také, zda žáci přišli do kontaktu s tímto jevem ve školním prostředí na dvou vybraných středních školách.

VÝZKUM

Do výzkumu bylo zapojeno celkem 145 respondentů, z toho 86, ((35) 40,69% dívek, (51) 59,30% chlapců) bylo ze Střední zdravotnické školy (SZŠ) a 59 (100% dívek, 0% chlapců) ze Střední odborné školy pedagogické (SOŠPg. Dále už budeme uvádět jen zkratky středních škol. Výzkum byl realizován v 1. a 2. ročníku.

Se šikanováním se na SZŠ setkalo 18,60% chlapců a 60,47% dívek, na SOŠPg to bylo 88,14% dívek. Z daného nám vyplývá, že se se šikanováním setkalo více dívek než chlapců.

Tabulka Nr. 2

Nejčastější místo, kde k šikaně dochází: ve škole SZŠ 50% a SOŠPg 81%, na kroužku SZŠ to bylo něco jen přes 4,65% av SOŠPg 3,39%, na ulici uvedlo ze SZŠ 37,21% a SOŠPg až 55, 8,14% a SOŠPg 10,17%, objevila se i kyberšikana na SZŠ v podílu 2,33% a vůbec se nesetkali se šikanováním 24,41% respondentů. Z toho nám vyplývá, že k šikaně nejvíce dochází ve školách, ale i na ulici. V otázce č.3 respondenti mohli označit několik možností, proto četnost respondentů se liší se základním vzorkem.

Tabulka Nr. 3

Při odpovědi na otázku, zda byli osobně šikani byla odpověď ve větší míře ne - SZŠ dívky 56,98% a chlapci 15,12%, na SOŠPg nebyly šikanovány dívky uvedlo 72,88%. V předchozí otázce č.1 2, zda se setkali se šikanováním, měli zjevně na zřeteli při odpovědi, že to nemuselo být šikanování související přímo s nimi, spíše byli jako svědci.

Tabulka Nr. 4

Tělesné napadení (kopání, drcení...) uvedli respondenti ze SZŠ v počtu 25 (29,07%) a ze SOŠPg 20 (33,90%), ničení osobních věcí (oblečení, školní potřeby...) ze SZŠ označilo 14 (16,28%) respondentů a 8 vydírání (finanční, psychické - nošení svačiny apod.) ze SZŠ 20 (23,26%) respondentů, a ze SOŠPg 23 (38,99%) respondentů, kyberšikanování uvedlo ze SZŠ 16 (18,60%) a ze SOŠpg 7 (1 nesetkali se se šikanováním ze SZŠ 27 (31,40%) a SOSPg 10 (16,95%). Jak můžeme vidět z výzkumu, je zřejmé, že žáci používají různé podoby šikany, jako nejpočetnější odpověď bylo tělesné napadení, ničení osobních věcí ale i vydírání. Otázka č. 1 5 mohli respondenti uvést několik odpovědí, proto četnost respondentů se liší se základním vzorkem.

Tabulka Nr. 5

Na otázku, zda byl žák dlouhodobě šikanován, zdůrazňuji, že tuto otázku jsme položili záměrně, protože za šikanování se pokládá opakované ubližování, respondenti odpověděli takto: ze SZŠ i SOSPg odpovědělo ve stejném počtu 9, více než 2x v procentuálním podílu SZŠ (10,47%) podílu 15,25%, ne stalo se to jen jednou označilo odpověď 40 (46,51%) respondentů SZŠ a 7 (10,17%) SOŠPg, ne, nebyl/a jsem šikanován/a odpovědělo 37 (43,02%) respondentů SZŠ a 43 (72,8). Opět se nám potvrzuje, že žáci byli většinou svědky šikany, touto otázkou jsme si chtěli potvrdit výskyt šikany na školách z čehož vyplývá, že šikana se vyskytuje ve školách, ale v menší míře, protože 10,47% žáků SZŠ a 15,25% SOŠPg uvedlo.

Tabulka č.6

V následující otázce, komu by oznámili šikanu mohli označit respondenti více odpovědí, proto četnost výzkumného vzorku není shodná s četností základního vzorku. Nejvíce odpovědí, neřekl/a o šikanování nikomu označilo 47 (54,65%) respondentů ze SZŠ a 21 (35,59%) respondentů ze SOSPg, rodiče, nebo příbuzného by si vybralo 20 (23,26%) respondentů ze SZŠ, 35 učiteli by se svěřilo 13 (15,12%) respondentů ze SZŠ a 14 (23,73%) respondentů ze SOŠPg, spolužákovi by to řeklo 11 (12,79%) respondentů SZŠ a 12 (20,34%) respondentů SOŠPg. Z dané tabulky vidíme, že více než polovina žáků ze SZŠ by to neřekla nikomu a více než polovina respondentů SOSPg by si vybrala rodiče nebo příbuzného.

Tabulka Nr. 7

V následující otázce, zda má respondent kamarádů, odpověděli takto: více než 3 kamarády označilo 79 (91,86%) respondentů SZŠ a 55 (93,22%), jednoho kamaráda označili 4 (4,65%) respondenti SZŠ a 1 (1,70%) respondent SOŠPg, ne v procentuálním podílu 3,49% respondentů SZŠ a 5,08% respondentů SOSPg. Podle počtu kamarádů nelze jednoznačně potvrdit, zda respondent je šikanován, má-li více kamarádů nebo méně, či dokonce žádného.

Tabulka Nr. 8

V případě, že by se respondent dozvěděl, že je někdo šikanován se zjišťovalo, komu by to oznámil: nejvíce odpovědí respondenti uváděli, že by to řekli rázně agresorovi, tedy tomu, kdo šikanuje, aby tak nedělal 54 (62,79%) respondentů SZŠ a ale jen 21 (35) škole: 37 (43%) respondentů SZŠ, až 35 (59%) respondentů SOPgŠ, navrhl by šikanovanému, aby se vyhýbal agresorovi: 13 (15,12%) respondentů SZŠ, 5 (8,48%) respondentů SOPgŠ, jiné - 1 (1,1 by agresora, ale 3 (3,49%) respondenti SZŠ a 4 (6,78%) respondenti SOPgŠ by to řekli rodičům agresora. Respondenti SZŠ v nadpoloviční většině 62,79% by tuto situaci řešili tváří v tvář agresorovi a to tak, že mu řeknou, aby to nedělal, ale 59% respondentů SOPgŠ by to oznámili škole.

Tabulka Nr. 9

Z našeho výzkumu vyplývá, že více dívek než chlapců se potýká se šikanou, nejvíce šikany se děje ve školách a na ulici. Při odpovědi, zda byli respondenti šikanováni, uvedlo více než polovina ne, a jen něco do 20 % uvedlo, že bylo šikanováno. Nejvíce se šikanování projevuje v ničení osobních věcí, až 84,75% respondentů SOŠPg z celkového počtu 59 respondentů, ale SZŠ uvádí nejčastější šikanování - tělesné napadení v procentuálním podílu 29,07% z celkového počtu 86 respondentů. Z výzkumu je zřejmé, že žáci používají různé formy šikany a komparací odpovědí vidíme, že na jednotlivých školách dochází k rozdílným formám šikany, konkrétně, mezi děvčaty na SOŠPg dochází více k ničení osobních věcí a na SZŠ respondenti uvedli, že šlo o tělesné napadení.

Doporučení v prevenci šikany jsou:

• prevence má být zaměřena nejen na žáky, učitele, ale i rodiče, kteří dostávají informace na rodičovských setkáních. Prostřednictvím sociálního pedagoga, případě jiného odborného pedagoga účastnit se diskusí, besed, které mohou být realizovány přímo ve školním prostředí, nebo vyhledávat takové diskuse;

• učitelé musí být všímavější k žákům, zaujmout žáky na vyučování, diskutovat se žáky, podporovat v nich zájem o studium – vytvářet pozitivní klima ve třídě;

• na hodinách využívat modelové situace šikany, kde se žáci mohou vžít do role oběti, následně o tom diskutovat;
• žáci, kteří jsou oběťmi, se nesmí bát o tom mluvit ve škole, doma nebo kamarádovi;
• zapojovat žáky do aktivit, s motivem odmítání násilí, například. tvorba nástěnek, které budou na očím všem;
• učit žáky asertivnímu chování - umět přijmout lidi takové jací jsou, respektovat jejich názory, vyznání, hodnoty, ale zároveň neprosazovat své zájmy a názory na úkor jiného. Závěr

Škola má pro žáky vytvořit dobré, pozitivní klima školního prostředí, aby si byli vědomi toho, že pokud se vyskytne nějaká situace, učitel je zde pro ně, který pomůže danou situaci řešit. Úkolem třídních učitelů je být všímaví a tak včas může odhalit šikanování. Vzájemnou diskusí a dobrou atmosférou ve třídě si může učitel vytvořit důvěru a respekt svých žáků, kteří se mu na oplátku budou svěřovat.

Prvořadá je prevence šikanování na školách, diskutovat s rodiči žáků - agresory, kteří provokují mladší nebo fyzicky slabší žáky, aby se předešlo psychickému, fyzickému násilí a tím ik možné tragédii.

Autorka: Mgr. Miriama Pačnárová, PhD. Seznam bibliografických odkazů

ĎURKOVIČOVÁ, T. 2003. Agresivita a šikanování ve školách: metodický list. Trenčín: Krajská pedagogicko-psychologická poradna. 2003. HATÁR, C. 2004. Termonilogické poznatky k agresi agresivnímu chování dětí. In. Mládež a společnost, Bratislava, 2004, č.1/2004, s.13-20. HUCÍKOVÁ, M. 2004. Poruchy chování a učení. Aktualizace č.2. Expert pro včasné odhalování poruch a poradce při práci s problémovými dětmi a rozhovorech s rodiči. Bratislava: RAABE, 2004. ISBN 80-968117-6.2. PETLÁK, E. 2006. Klima školy a klima třídy. Bratislava: Iris, 2006. 119s. ISBN 80-890189-7-1. PIOVARĆIOVÁ, Z. 2014. Problémy v chování. [online]. [cit. 2019-05.15]. Dostupné na: https://www.ppppoprad.sk/ako-zvladnut-problemy-v-spravani.html ŘIČAN, P. 1995. Agresivita a šikana mezi dětmi. Praha: Portál, 95s. 1995. ISBN 80-7178- 049-9 Směrnice č.1 36/2018 k prevenci a řešení šikanování dětí a žáků ve školách a školských zařízeních. [Online]. Bratislava: MŠVVaŠ ČR. Dostupné na: https://www.minedu.sk/smernica-c-362018-k-prevencii-a-rieseniu-sikanovania-deti-a-ziakov-v-skolach-a-skolskych-zariadeniach/