Školní batoh, sešity, penál, pera, tužky, pravítka, gumy... Rodiče školou povinných dětí na Slovensku koncem prázdnin často musí načíst hlouběji do peněženky. To, že základní vzdělání je nezbytné a povinné, je však pro většinu tak samozřejmostí, že to ani nevnímají. Obvykle, dokud se dítě znovu nezeptá: „A proč musím chodit do školy?“ Děti v Keni nejsou povinny chodit do školy. I kdyby hned všechny chtěli, stát stále nemá tolik škol, do kterých by se vešly. Nemá dost tříd, ale ani zaplacených kvalifikovaných učitelů. I tak – oproti některým jiným africkým státům je Keňa v oblasti základního vzdělání o krok vpřed. Od roku 2003 je tam základní vzdělání bezplatné. Rozhodnutí vlády zrušit poplatky za studium na základní škole způsobilo malou revoluci - ve školním roce 2004 nastoupilo do škol 7,4 milionu dětí, o 1,5 milionu více než rok předtím. Přibyly děti zejména z chudších rodin, které ještě dokázaly utáhnout výdaje na školní uniformu a nejzákladnější školní potřeby.

Pro školy to ovšem znamená nový nápor. Jsou přeplněné, nemají dost budov, vybavení, ani učitele. Na jednoho učitele ve třídě připadá často 80 až 100 dětí. Problém je zejména ve slumech - rozrůstajících se chudých čtvrtích velkých měst. Ve školní budově, která je jednou třídou, jsou děti natištěny vedle sebe tak, že nemohou pořádně psát. Věnovat dětem více individuální pozornosti je pro učitele při tolik počtu téměř nemožné.

Přijetí zákona o volném přístupu k základnímu vzdělání dětí mělo velký dopad i na nevládní a církevní organizace. Jeden z hlavních keňských projektových partnerů sdružení eRko – Mukuru Promotion Centre, který ve slumu Mukuru spravují Sestry milosrdenství, se snažil přeorientovat a začal více spolupracovat s vládou.

Projekt v 80. a 90. letech postavil a vybudoval šest základních škol přímo mezi úzkými ulicemi slumu Mukuru v hlavním městě Nairobi. Jejich vzdělávací program je dnes jedním z největších a nejznámějších ve slumu Mukuru. Díky němu se dostaly do škol tisíce dětí v době, kdy se mnohé potulovaly po ulici.

Po přijetí nového zákona byly školy zaregistrovány jako státní a velká část učitelů je placena z rozpočtu na základní vzdělání. Toto umožnilo projektové plány dále rozšířit - přibyly třídy pro zaostávající žáky, vzdělávání dospělých, rozšířilo se řemeslné centrum pro ty, kteří nemohou po skončení základní školy pokračovat na střední.

Projekt v letech 2008–2011 spolufinancuje Evropská unie a zaměřený je širší, nejen na zlepšení kvality základního vzdělávání.

V roce 2011 by základní školy ve slumu Mukuru mělo navštěvovat 5500 dětí. V rámci projektu se již podařilo postavit dvě nové budovy škol. Cílem je také zvýšit počet učitelů tak, aby na učitele ve třídě připadalo méně než 40 žáků. V rámci projektu proto zaměstnali 23 dalších učitelů. Vzdělávací program zahrnuje také děti, které vyžadují speciální pozornost. V rámci každé školy vznikly pomocné třídy pro 10-15 dětí s poruchami učení, ale i ty, kteří se přihlásili do školy později jako běžní prvňáčci. Základy čtení a psaní by jinak děti měly dostávat v deseti nových předškolních třídách.

V rámci projektu také vytvořily osnovy pro základní kurz čtení, psaní, počítání, zdravovědy a kurz drobného podnikání. Kurzy jsou určeny pro 200 rodičů ročně. I v této oblasti je vidět pokroky. „Je to povzbuzení, když vidíte dospělé, kteří se už nemusí podepisovat otiskem prstů a umí vyplnit tiskopisy, které je třeba k otevření bankovního účtu,“ říká Daniela Petrášová, projektová koordinátorka eRka, která pět let pracovala v Nairobi.

Jelikož děti ve slumech žijí v sociálně slabých podmínkách, ve škole prostřednictvím Světového potravinového programu OSN dostávají obědy. Na školách jsou zaměstnáni i sociální pracovníci, kteří se snaží řešit problémy spojené s vymeškávaním školy a sociálními problémy.

Jedním z hlavních cílů vzdělávacího programu ve slumu Mukuru je, aby více než polovina absolventů základní školy udělala státní závěrečné zkoušky tak, aby měly šanci pokračovat ve studiu na střední škole. Umožnit dětem chodit do školy totiž samy o sobě nestačí.

Zdroj: http://www.dobranovina.sk

Článek vyšel v bulletinu Rozvojová pomoc - Podzim 2010. Vydává jej Platforma mimovládnych rozvojových organizácií (MVRO), která je sdružením právnických osob - střešní organizací 31 (23 řádných členů a 8 pozorovatelů) slovenských nevládních organizací, které se zabývají zejména zahraniční rozvojovou a humanitární pomocí.