Words for every day

Rozhodující hledisko učení lidí po celý život člověka není ani ekonomické ani profesní ani kariérní hledisko, ale je jím Rozvíjení: Ducha - Duše - Těla člověka. Z toho pro člověka plyne, že učit se ne že je třeba, ale učit se člověk musí, a to od kolébky až po hrob. I v poslední vteřině pozemského života se musí člověk učit a pokorně, poslušně plnit Hlavní roli života člověka na Zemi: Stávat se vyspělým člověkem a Být vyspělým člověkem v mezích svých vlastních daností od Boha – odborně vyjádřeno, v rámci svého Genotypu a Dědictví předků po věky věků.

Proto se nikdy neptáme na co je nám třeba učit se po celý život a tedy jak v dětství a mládí, tak v dospělosti, či ve starším věku a také ve vysokém věku. Vždy je nezbytné učit se – tak jako neustále dýcháme, tak se i neustále učíme. Učíme se nejen po hrob, ale až za hrob. Přece kdo za nás má zvládnout přechod z hmotného bytí do bytí po pozemském životě?

Poznání každého člověka, které je přetaveno do rozumové, citové, mravní zkušenosti člověka je originální, jedinečné a proto naprosto nepřenosné. Jenže poznání se musí interiorizovat, tedy člověk musí zvnitřnit to, co poznává. Znitřněním toho, co člověk poznává si to i uvědomí, chápe to, ví to. Vědět je vyšší úroveň fungování člověka. Vědět znamená poznání transformovat do žití prostřednictvím: Rozumu a Srdce, neboť Člověk je celostní Bytost: Poznává – Ví – Koná a přitom a zároveň Cítí a Hodnotí.

Člověk má dospět ke své vlastní moudrosti, kterou umí i autenticky vyjádřit. K moudrosti dospěje pouze a jedině vlastním cítěním, vlastním přemýšlením, vlastním chováním a vlastním jednáním.

K čemu edukovat lidi? K systémové způsobilosti k žití - čili vychovávat a vzdělávat k tomu, aby si člověk byl plně vědom, že je ve své podstatě Duchovní bytostí a podle toho aby tak i žil - to znamená choval se a jednal. Pouze tehdy má člověk šanci pozitivně se rozvíjet rozumově, citově a mravně a stávat se tak vyspělým člověkem. Lidé jsou svou podstatou Duch vyjádřen jejich jedinečnou vlastní Duší, resp. Psychikou. Duše je svou podstatou individualizovaný projev Ducha.

Představme si, že člověk je „Počítač,“ ve kterém je podstatný Program: a tím je Duše: tu si lze představit jako Božský software darovaný Člověku. Systém tělesného organismu člověka si lze představit jako Božský hardware darovaný člověku.

Plně si uvědomuji, že Vám - ctěným čtenářům, předkládám myšlenky, které se mohou zdát, že jsou pouze a jen nějakou spekulací. Jenže zároveň se ptám, odkud se vzali tyto „spekulace“ v mé hlavě a v mém srdci? Pokud víme, že nic, co se děje v životě, a nic co se děje v člověku, není žádná náhoda! Všechno co se děje je zákonité. Protože, obrazně řečeno: „Pán Bůh nikdy nehraje kostky.“

Všichni tušíme, ba i víme, že na úsilí vzdělaných a prosociálně jednajících lidí závisí v mnoha směrech kvalita života v celé společnosti. Od odborníků s vysokou motivací ke konání dobra a ve prospěch mnoha lidí se odvíjí i dobré žití v dané společnosti. Otázkou je, do jaké míry je člověk v konkrétní společnosti, ve které žije – jako jednotlivá osoba zodpovědný za svůj rozvoj a život.

Dovolte pár poznámek k tématu zodpovědnost člověka za svůj život. Vyjádřím se zjednodušeně takto: povahu sociálního života člověka tvoří hodnoty, které vyznává, kterými se řídí, na jejichž základě se chová a koná.

Co však člověk dneška preferuje? Jaké materiální, duševní, duchovní hodnoty vyznává? Je pravdou, že jaké hodnoty vyznáváme, takoví i jsme? Zvnitřněné hodnoty konkrétního člověka lze vytušit z jeho postojů a zájmů. Avšak jeho hodnoty se plně zviditelní v jeho jednání, v jeho činech a skutcích.

Co se však děje s hodnotami současných lidí v našem geospolečenském prostoru? Dá se říci, že žijeme „věk velké krize lidských hodnot.“ Žijí dnešní lidé v souladu s duchovním, duševním a tělesným genotypem člověka? Otázky a odpovědi jsou spjaty s tím, jaký smysl a význam se přisuzuje lidskému životu. Zdá se, že lidé dneška si osvojují zničující způsoby života. Z jednání mnoha lze usuzovat, že člověku dnes stále častěji chybí zdravý selský rozum v přístupu k vlastnímu životu. V relativním blahobytu lidé zcela zapomněli na dětský, panenský přístup k životu, na pravdivé žití s ​​otevřenou myslí a srdcem. Jsou nejednou ovlivněni i pokřivení spekulativním způsobem života, který se ve společnosti uplatňuje jako monetární koncept, čili peníze nahradily právo, morálku i Boha. Jsou ovlivněni zhoubným vlivem informací. Lidé neumí odhalit manipulativní praktiky s jejich vědomím ze strany masmédií či internetu - dnes hlavními nositeli veřejného mínění, které je postaveno nikoli na čisté pravdě, ale na polopravdách a na lži.

Jenže kulturní člověk přímo bytostně potřebuje rozvíjet duchovní stránku své osobnosti a prahne po pravdě, svobodě a seberozvoji. V současnosti se druh, nazvaný kulturní člověk ztrácí. Dnešní společnost tvoří především civilizovaní lidé. Nicméně je rozdíl zda je člověk kulturní nebo civilizovaný. Jak jsme již zmínili, pro kulturního člověka je podstatný seberozvoj a duchovní stránka života. Pro civilizovaného člověka je podstatný materiální blahobyt a osobní profit. Společensky expanduje a sám sobě je zároveň manažerem úspěchu i manažerem neúspěchu. Kulturu národů, hlavně duchovno, pořádek a disciplínu vyměnily civilizační trendy masy lidí, hlavně konzum, chaos a bezduchá zábava.

Zdá se, že v epicentru hlavního zájmu řízení světa se neukotvil jedinečný koncept rozvoje lidské bytosti, ani humanistická seberealizace člověka, ani duchovní zušlechtění lidí. Lidé samotní však mají možnost volby, protože disponují dvěma způsoby jednání: reakcí a odezvou. (Osho,2007.)

  • Pokud člověk odpovídá reakcí, tak jedná nevědomě. Protože pouze mechanicky reaguje na podněty zvenčí. Takový nevědomý člověk je předvídatelný a lze jej snadno manipulovat. Koná nezodpovědně zpravidla z nevědomosti a psychické nevyspělosti.
  • Pokud člověk odpovídá odezvou, tak jedná vědomě. Protože si je vědom podnětů zvenčí. Takový vědomý člověk je nepředvídatelný a nedá se manipulovat. Koná zodpovědně zpravidla z vědomosti a psychické vyspělosti.

Odpovědnost konkrétního člověka za svůj život závisí na jeho vlastní životní moudrosti, ke které může dospět:

  • Získáváním životního náhledu a nadhledu tím, že poznává, prožívá, jedná.
  • Uvědoměním si vlastní životní cesty tím, že se se učí způsobilostem potřebným pro život.
  • Prácí na vlastním duchovním, psychickém a sociálním rozvoji tím, že se učí a vzdělává.

Člověk je dítětem Nebe a žije na Zemi. Pokud ho chceme pochopit, musíme dohromady znát a respektovat jeho duchovní, duševní a tělesné vlastnosti.

Sociální edukace člověka je podle nás významným způsobem rozvoje vědomí lidí, které se stává, jak to vystihl S.Grof, pravděpodobně „kritickou podmínkou pro zachování života na této planetě“. (S. Grof – H. Z. Bennett, 1992, s. 201.) Ptáme se, do jaké míry je současný člověk jako osoba zodpovědný za svůj život? Odpověď možná vyvstane i ze životních zkušeností všech vás, naši vzácní čtenáři.

Slova na povzbuzení od světoznámého ruského spisovatele Borise Pasternaka: "Život, to není jen polem projít."

Autor: Prof. PhDr. Maria Machalová,CSc. Literatura GROF,S. - BENNET,H.Z. 1992. Holotropní vědomí. ( Tři úrovně lidského vědomí, formující naše životy). Praha: Nakladatelství GEMMA. 225s. ISBN 85206-18-8. OSHO, 2007. Kniha poznání. (Objevte cestu k vnitřní svobodě.) Praha: Pragma, 2007. 270s. ISBN 978-80-7349-082-9.