V roce 2015 přijaly členské země OSN sedmnáct Globálních cílů, nebo: Cílů udržitelného rozvoje (Sustainable development goals – SDGs ), kterým předcházelo osm ambiciózních, ale těžko naplnitelných rozvojových cílů tisíciletí. Současná sedmnáctka Globálních cílů představuje společnou shodu zemí v tom, jakým směrem by se měl ubírat rozvoj společnosti v zájmu snížení chudoby a nerovností u světové populace, a jak by měl být zajištěn dlouhodobě udržitelný růst a důstojné podmínky pro život. Intuitivně žít a fungovat podle Globálních cílů

Globální cíle usilují o zamezení diskriminace, ochranu životního prostředí, udržitelný ekonomický růst, posílení svobody a lidských práv, jakož i bezpečnosti a míru. Jsou to zjevné, možná každodenní věci a pojmy, které mnozí bereme jako samozřejmost a hlouběji o nich nepřemýšlíme. No ne všude jsou samozřejmostí, jejich dodržování je zanedbané či potlačované. Právě to se týká nás všech, přičemž je jedno, na kterém kontinentu žijeme a zda se naše domovina řadí mezi tzv. rozvojové nebo rozvinuté země.

Přestože se jedná o univerzální cíle, které se týkají každého z nás, pravda je taková, že lidé v EU (včetně ČR) o nich mají jen velmi malé povědomí. Podle výsledků průzkumu Evropské komise vyplývá, že zhruba třetina občanů a občanek sice uvádí, že má o Globálních cílech povědomí, ale jen 6% lidí je skutečně zná a rozumí jim.

Důležité však není nazpaměť jmenovat všech sedmnáct Globálních cílů. Je lepší, než podle nich obyvatelstvo intuitivně funguje a žije. Například tříděním odpadu, koupí férových produktů, recyklováním výrobků, snižováním spotřeby plastu či redukcí freonů se přibližujeme k tématům trvale udržitelného rozvoje. Je chvályhodné, že stále více lidí se zajímá o negativní dopady změny klimatu, přírodní a později humanitární katastrofy a následné fenomény s tím spojené (hladomor, vysídlování, konflikty). Snaží se pochopit nejen následky a přispět k jejich řešení, ale také hledat a odstraňovat jejich příčiny. Nejen mladí (často zahraniční zkušeností 'osvícení') lidé chtějí vědět, co konkrétně mohou udělat směrem ke zmírnění chudoby, odstranění klimatické krize, ukončení humanitárních katastrof a k zajištění bezpečného a důstojného života pro všechny, i vrstevníky a vrstevnice na opačné polokouli. Aby tak nemuseli zažít na vlastní kůži útěk ze svých domovů.

Právě proto chce Ambrela nastartovat veřejnou diskusi, nastínit možné akce a zapojit do nich nejen partnerské organizace (nevládky či akademii), ale i média a mocné, tedy strůjce politiky.

Jednou z hlavních témat, kterým se věnuje náš tříletý mezinárodní projekt ‚Globální cíle a migrace' / ‚SDGs a Migrace – Multipliers and Journalists Addressing Decision Makers and Citizens in the EU', jakož i kampaň 'Tváře migrace' (Faces of Migration – FoM), je podporován Evropskou unií. Migrace, jako jev, který zde byl, je a bude, a nelze se tvářit, že je to nějaký nový či ojedinělý fenomén Evropy 21. století. Přestože v předvolebních bojích pojem migrace (často v nesprávném významu a opředený dezinformacemi) je politickými stranami používán jako horká karta ve snaze manipulovat s předsudky a hlasy voličů, voliček.

Trvale udržitelný rozvoj společnosti a migrace jsou velmi úzce propojená témata. Změna klimatu a neřešitelná chudoba v tzv. rozvojových zemích Globálního Jihu jsou nejčastějšími faktory, které migraci po celém světě zásadně ovlivňují – vnitrokontinentální, i tu mezi kontinenty (kterou nejčastěji vidíme zobrazenou v médiích). Je to téma, které v současné Evropské společnosti rezonuje. Obyvatelstvo má strach z nepoznaného a všechny mýty a nepravdy o migrujících (či spíše prchajících lidech za bezpečím a důstojným životem v Evropě), uveřejňované na konspiračních webech je v něm utvrzují. Veřejná diskuse na toto téma v zemích EU včetně Slovenska má často populistický charakter, je založena na vzbuzování strachu a posilování nenávisti. Chybí prostor pro věcný dialog – postavený na faktech. A na tvářích migrace – na konkrétních příbězích obyčejných lidí, kteří museli pro nějaký vážný důvod svůj domov opustit a vydat se na nejistou cestu za lepší budoucností.

Spolupráce s médii i politickými subjekty

V rámci našich projektových aktivit budeme zkoumat daný stav, analyzovat současné studie a vytvářet nové. Připravujeme také veřejné akce a tematické kampaně (jak již probíhající FoM), čelící předsudkům a mýtům – zaměřené nejen na mladou generaci ve snaze téma migrace vysvětlit, přiblížit, polidštit, uchopit a zabojovat s dezinformacemi o ní. Chceme ukázat lidem mimo Bratislavu, jak naše členské organizace realizují aktivity v rámci rozvojové spolupráce a humanitární pomoci v zemích původu migrujících lidí s cílem vytvořit jim důstojné podmínky pro život a živobytí, aby utíkat z domovů vůbec nemuseli.

Důležitá je také spolupráce s novináři a novinářkami, celými redakcemi, jelikož bude třeba zajistit více prostoru pro globální výzvy a rozvojová témata (jakými migrace a udržitelný rozvoj jsou) v médiích. Zorganizujeme workshop nebo pracovní snídani, popřípadě novinářskou cestu do země, ovlivněné migrací, kam směřují finance z EU (nebo rovnou z rozpočtu ČR) na řešení situace (např. Turecko, Libanon, Libye). Bude také náročné, ale velmi účinné oslovovat politiky a političky na národní i evropské úrovni, zvyšovat tak tlak na jejich rozhodnutí a naplňování cílů udržitelného rozvoje. A aby každá předvolební kampaň nesklouzla do zneužívání tématu migrace na politické cíle.

Projekt zafunguje díky aktivitě a odvaze sedmi evropských partnerů

Projekt ‚Globální cíle a migrace' / ‚SDGs a Migrace – Multipliers and Journalists Addressing Decision Makers and Citizens in the EU'‚ jakož i kampaň ‚Tváře migrace' (Faces of Migration – FoM), jehož je naše Ambrela za Slovensko součástí2, odstartoval v březnu 2009. zavázalo) sedm nevládních organizací ze sedmi evropských zemí. Projekt realizujeme za finanční podpory Evropské unie v rámci programu Development Education and Awarness Raising (DEAR). Partnery projektu tedy jsou:

  • Diakonie ČCE (Česká republika) – nadnárodní koordinátor projektu a lídr kampaně 'Tváře migrace'. Přední humanitární a rozvojová organizace, poskytující pomoc a podporu nouzným po celém světě.

  • Global Call to Action Against Poverty – GCAP (Belgie) – globální sdružení nevládních organizací, které usiluje o snižování chudoby a nerovnosti ve více než 100 zemích světa.

  • BPID (Bulharsko) – bulharská národní platforma, sdružující neziskové organizace, které se zabývají rozvojovou spoluprací.
  • FOCSIV (Itálie) – federace křesťanských organizací, které se věnují mezinárodnímu dobrovolnictví.
  • ActionAid Hellas (Řecko) – mezinárodní organizace, zaměřená na realizaci rozvojových projektů s rozsáhlými zkušenostmi z osvětové a vzdělávací činnosti.
  • Povod (Slovinsko) – nevládní organizace, působící v oblasti rozvojové spolupráce a globálního vzdělávání. Jejím cílem je především aktivizovat občanskou společnost a posilovat její úlohu ve společnosti.
  • Ambrela (Slovensko) – střešní organizace 27 organizací, které se věnují rozvojové spolupráci, humanitární pomoci, globálnímu rozvojovému vzdělávání a/nebo udržitelnému rozvoji doma a/nebo v zahraničí.

V každé zemi bude mít projekt svou národní podobu, která bude odpovídat lokální situaci a tomu, jaké povědomí už obyvatelé a obyvatelky dané země o tématech udržitelného rozvoje a migrace mají. Úplně jinde (zejména v propojení na nedávnou tzv. uprchlickou krizi) jsou naši partneři z Itálie a Řecka, kteří o svých pohledech na téma připravili krátké dokumentární filmy. Jeden se týká agro-mafie a zdírání migrantů na pracovním trhu, druhý postavení žen (nejen migrantek a uprchlík) a jejich příspěvku k domácí ekonomice. I my v létě chystáme krátké filmy k této problematice. Více o projektu a kampani lze nalézt na stránce Ambrely zde: https://ambrela.org/projekty/globalne-ciele-a-migracia/

Text: Boba Markovič Baluchova, Foto: Ambrela a archiv kampaně Tváře migrace Poznámka: Projekt ‚SDGs a Migrace – Multipliers and Journalists Addressing Decision Makers and Citizens in the EU' je financován z programu Evropské unie pro vzdělávání a zvyšování povědomí (DEAR). Více informací naleznete tu. Za obsah článku nese výhradní odpovědnost autorka, a nemusí nutně odrážet názory Evropské unie.