Social communication jako důležitý materiál v Management of Social Work Potřeba člověka být v kontaktu s jinými lidmi, vyměňovat si s nimi různé informace, myšlenky, názory a postoje je jedním z nejdůležitějších předpokladů jeho existence. Interakce je proces, ve kterém více osob je pro sebe vzájemně podnětem, tedy navzájem na sebe reagují. Při interakci je chování jedné osoby reakcí na druhou. Například, pokud se setkají dva lidé, jeden se promluví a druhý reaguje. Tím se mezi nimi vytvoří sociální kontakt. Podávání informací při interakci, sdělování nějakých údajů při přímém i nepřímém sociálním styku nazýváme komunikací. Komunikace je základní složkou interakce i mezi lidmi v managementu sociální práce. Aby lidé mohli komunikovat, potřebují určitý, společně známý soubor významů.

Schopnost komunikace se vyvíjí v průběhu fylogenetického i ontogenetického vývoje. Způsobilost a potřebu předávat si informace nemají jen lidé, ale také živočichové. Komunikace člověka je v porovnání s dorozumíváním zvířat bohatší a má více forem. Zvířata si předávají informace zejména o nebezpečí, množství a výskytu potravy a pod. Komunikují například zvuky, pachy či postojem těla. Člověk předává složitější údaje – myšlenky, názory nebo potřeby. Může komunikovat pohybem, mimikou, ale také slovem, hudbou či obrazem. Komunikace je biologickou potřebou každého organismu a nedostatek přijímání jakýchkoli informací se projevuje negativně na psychice člověka. S rostoucí úrovní komunikativních kompetencí se zlepšuje sociální kompetence. Psychologicky je nejdůležitější v sociální interakci vzájemné pochopení a vzájemné porozumění, což se samozřejmě od lidí čekává. Na rozhovoru některých lidí je vidět, že si vůbec nerozumí. Nedokáží si porozumět, přestože mluví stejnou řečí. Otázka vzájemného porozumění a pochopení je velmi důležitá pro dobré vztahy mezi lidmi, zvláště v managementu sociální práce.

Společensko-politické změny po pádu totalitního systému výrazně ovlivnily přístupy k řešení sociálních problémů obyvatelstva. Vyskytly se nové sociální problémy jako nezaměstnanost, bezdomovectví, žebrání, různé sociálně-patologické jevy, atp. Sociální situace jednotlivých občanů se postupně zhoršovala. Začali být odkázáni na sociální pomoc státu formou sociálních dávek nebo jiných sociálních služeb. Tato situace nutně potřebovala nový přístup v sociální oblasti. Žádala se potřeba nových sociálních forem a metod, které by pomohly klientovi, rodině či skupině zvládnout jejich náročné životní situace s cílem optimálně fungovat ve svém sociálním prostředí. Na takovou pomoc nám slouží sociální management.

Management vhodný pro sociální práci je tzn. proces tvorby a udržování prostředí, ve kterém jednotlivci společně pracují a účinně dosahují vybraných a stanovených cílů. „Manažment je proces optimalizace využití lidských, materiálních a finančních zdrojů k dosažení cíle.“(1) K tomu je nutná vhodná komunikace v managementu sociální práce. Komunikace je základním spojovacím článkem mezi lidmi v každé oblasti, nejen v oblasti managementu sociální práce. Jen prostřednictvím dobré komunikace mohou lidé v každé organizaci pracovat efektivněji jako celek.

Sociální komunikace je proces, v jehož rámci se sdělují a vyměňují informace. Charakterizujeme ji jako sdělování informací v sociálním chování a sociálních vztahů lidí. Odedávna se slovo informace spojovalo s procesy lidské komunikace, přenosy zpráv a oznamováním. V chápání sociální komunikace jako přenosu informací v sociálním chování a sociálních vztahů lidí se objevuje jako součást komunikace interakce, tzn. j. působení lidí na sebe navzájem. Z akceptování interakce jako procesu organicky spojeného s komunikací vychází jiná definice. V ní se priorizuje další stránka komunikačního procesu - schopností komunikace ovlivnit druhého jedince. Východiskem pro tvorbu těchto definic je interpersonální komunikace. Vzniká a využívá se zejména v komunikačních výzkumech realizovaných v rámci psychologických věd, které se později využívají v komunikaci v managementu. Sociální komunikace je proces, ve kterém „jednotlivec (komunikátor) předá podněty (obvykle verbálními symboly), aby modifikoval chování jiných jedinců – adresátů.“(2) Ke komunikaci dochází tehdy, když jeden systém – zdroj – ovlivňuje stavy a aktivity jiného systému – příjemce – výběrem mezi alternativními signály. Komunikace v sobě zahrnuje všechny procesy, kterými lidé na sebe navzájem ovlivňují. Tedy společné podílení se lidí na každé činnosti ve vzájemném kontaktu je komunikace. Člověk v přítomnosti jiného člověka nemůže nekomunikovat. V této definici je obsažena skutečnost, že komunikace není jen přenos zprávy, ale také podílení se jiných lidí na komunikaci. Ačkoli jen tím, že jsou přítomni během komunikace. Čili komunikace je jakákoli interakce mezi lidmi. Zvlášť mezi lidmi v managementu sociální práce, kde se komunikuje dost intenzivně.

Sociální komunikace v managementu sociální práce na jedné straně sjednocuje lidi, kteří pracují a rozdílnou měrou se účastní úspěchu. Na druhé straně komunikace v managementu sociální práce vstupuje do všech procesů řízení a podmiňuje jejich kvalitu a efektivnost. Je skutečným nositelem společenského procesu. Umožňuje sociální interakci, která činí z člověka společenskou bytost.

Komunikace mezi lidmi existuje odjakživa. Do komunikace se pojem pozornosti začal dostavět mnohem později. Přece, co už může být snazší než mluvit! Samozřejmě, že není nic těžšího. Mezilidská komunikace, vzájemná interakce, dorozumívání nebo oznamování něčeho někomu patří mezi základní lidské aktivity. Porozumění mezi lidmi se děje prostřednictvím komunikace. Téměř 70 % času ve stavu bdělosti věnují lidé komunikaci - čtení, psaní, mluvení a poslechu. Přitom nejvíce nedorozumění pramení z nedostatečné komunikace. Podstatou komunikace je vzájemné informování se, které je založeno na předání a přijímání informací. I když informace jsou základem komunikace, je mezi nimi zásadní rozdíl. Výchozím bodem v procesu získávání informací jsou údaje, které se zpracovávají, aby poskytly požadovaný účinek. Proces poskytování informací jejich uživatelům představuje komunikaci. Informace tvoří vše nehmotné, což je pro člověka užitečné a má smysl. Je to uspořádaný a účelně zpracovaný soubor dat. Komunikace je způsob podání a přijetí informací iv managementu sociální práce.

Komunikace se klasicky dělí na verbální a neverbální. Sociální komunikaci v managementu sociální práce připisujeme různou vědomou i nevědomou důležitost. Jako důležitější vědomě hodnotíme verbální komunikaci, ale nevědomě přikládáme větší důležitost při hodnocení člověka neverbální komunikaci. Když se pokazí vztahy, doplatí na to nejprve komunikace. A když nedokáže jeden s druhým dobře (nebo vůbec) komunikovat, nemá šanci zachránit vztahy. Podstatné je postarat se, aby komunikace v managementu sociální práce nebyla problémem. Jeden ze základních kroků, který k tomu pomůže, je stát se dobrým posluchačem.

Význam každé komunikace, i sociální komunikace v managementu sociální práce, je v tom, že :

  1. je prostředkem, pomocí kterého se lidé v jakékoli organizaci spojují k dosažení společného cíle. Bez ní by skupina lidí nemohla fungovat, protože by se nemohla koordinovat její činnost;
  2. zajišťuje sjednocení činnosti organizace;
  3. umožňuje v našem případě - sociálním pracovníkům - ovlivnit jednotlivce a skupiny, modifikovat chování, dosahovat efektivní změny a tím i příslušné cíle, které byly stanoveny.

„Moderní management vyžaduje optimalizovat komunikační systémy na všech úrovních řízení, realizovat požadavky pružných informačních struktur a zvyšovat stimulační potenciál komunikačních procesů.“(3) I když komunikaci věnují lidé v managementu sociální práce převážnou část své činnosti, nelze říci, že je komunikačním procesům věnována dostatečná pozornost. Často se absolutizují empirické, každodenní zkušenosti a podceňují se teoretické poznatky. Takové přístupy možná postačují v určitých konkrétních situacích, ale ve své podstatě jsou neperspektivní a povrchní. Proto je třeba přejít od proklamace o důležitosti komunikace k aplikaci moderních poznatků komunikační teorii i praxi.

Zvládnutí teoretických i praktických komunikačních základů je prvním předpokladem pro správně zvolenou sociální komunikaci v managementu sociální práce, která je v mnoha institucích předpokladem správného přístupu k lidem i klientům. Základním atributem sociální komunikace je interakce, která je pojímána jako proces, ve kterém lidé na sebe bezprostředně reagují a odpovídají na činnost a chování lidí, se kterými přicházejí do kontaktu. Podobně je na tom i sociální komunikace v managementu sociální práce, kde je nepřetržité vzájemné působení (interakce) člověka. Chápeme ji jako „proces předávání a přijímání řídících sdělení a informací, v němž se usměrňují řízení lidé tak, aby se chovali a jednali jak to požaduje manažer ve svém rozhodnutí.“(4) Sociální komunikace v managementu sociálních vztahů vzniká jako produkt formálních a neformálních vztahů, jakož i produkt fungování organizační struktury a systému. Prostřednictvím komunikační sítě jsou do něj diferencovaně zapojeni všichni, kteří působí v organizačním prvku. Realizuje se především v oblasti formálních vztahů, ve formalizovaném a relativně přesně stanoveném komunikačním postupu.

K úspěšnému komunikačnímu procesu v managementu sociální práce patří předpoklad v rovnocennosti jednotlivých zúčastněných v procesu sociální komunikace. Takový proces ovlivňuje několik faktorů. Mnohé z nich jsou instinktivní díky sociální inteligenci, kterou vznášíme do rozhovoru. V rozhovorech v sociální komunikaci, která je významným článkem managementu sociální práce, je třeba přidržovat následujících zásad, které jsou nezbytné při realizaci konkrétních situací.

Věnujte partnerovi svou plnou pozornost - když váš partner projeví zájem povídat si, odložte stranou vše, co máte rozpracováno. Vyprázdněte si hlavu od problémů a soustřeďte se na jedno jediné – na mluvícího a to, co říká.

Poslouchejte, co přesně partner říká - toto je velmi důležité zejména při konfliktech a rozdílných názorech. „Je velmi snadné vybrat si z toho, co partner říká, jen ty věci, které mu budete umět vzápětí „opleskat“ o hlavu. Ale pomůže to?“(5) Toto není debatní kroužek, ve kterém získáváte body za to, jak vtipně a tvrdě jste usadili protivníka!“ Vy se potřebujete dozvědět, jaké pohnutky má ten druhý, abyste uměli společně hledat východisko.

Dívejte se na něj, dokud k vám mluví- už jste někdy mluvili s někým, kdo vám upíral základní oční kontakt? Je to velmi frustrující, a to zejména tehdy, pokud to, co chcete sdělit, je pro vás velmi důležité. Pokud upřete partnerovi oční kontakt, navíc zvyšujete pravděpodobnost, že jeho nepřátelství vůči vám během rozhovoru vzroste.

Pozorujte skrytý podtón emocí - velmi často váš partner neřekne přímo a přesně, co má na srdci. Je zahlouben do emocí. Chcete-li řešení, musíte mu pomoci „vytáhnout“ jej z emocí. Pozorujte jeho emocionální stav přes řeč těla, položení hlasu, přes pohyby očí a získáte docela dobrý vjem toho, které situace jsou pro partnera emocionálně zatěžující.

Uznejte partnera a jeho emoce - skutečné uznání dokáže často vyřešit problém hned na začátku. Především potvrdíte partnerovi, že jste slyšeli a pochopili to, co vám říká a současně se odbourá část emocionálního náboje situace. Nejjednodušší způsob, jak vyjádřit partnerovi uznání, je zopakovat svými vlastními slovy to, co vám právě řekl. (Samozřejmě, není třeba přehánět - jste člověk, ne papoušek!).

Zachovejte si chladnou hlavu - tak toto není vždy snadné. Když je člověk rozzlobený, často začne do vás zabředat už jen proto, že jste tam a není tam nikoho jiného, ​​na kom si lze vylít vztek. Možná, že to není nejpříjemnější a rozhodně to není férová situace, je třeba to vydržet. Zlost časem ustoupí, zlostník se „vyzuřil“, unavil a bude pak přístupnější rozumným argumentem. V každém případě neberte věci osobně, ani když osobně znějí - jinak se rozzlobíte i vy a situace skončí vzájemným obviňováním a otevřeným konfliktem. Řešte situaci, nerozebírejte vztah!

Každá komunikace, i sociální, je adresnější, osobnější, když do ní vnášíme oslovení. Používáme vlastní jméno člověka, se kterým mluvíme, oslovujeme ho. Vlastní jméno je pro člověka ten nejsladší zvuk. Čím je v komunikaci více osloven, tím je řeč dynamičtější, emocionálnější a expresivnější. Nezapomínejme na oslovování iv telefonickém rozhovoru. K oslovení patří titul, hodnost, postavení. V oslovení bychom se neměli omezovat pouze na používání oslovení typu „ty“, nebo „vy“. Ještě hůře působí, když o přítomném člověku říkáme ve třetí osobě – on, ona – což je až neslušné. Obecně platí, že tam, kde chybí oslovení, často není ani vřelejšího vztahu mezi jednotlivými partnery. Neboť „komunikace představuje harmonii mezi uskutečněným ze strany agensa (komunikátora) a pojatým ze strany paciensa (osloveného).“(6) Z historie je známo, že například. jedním ze zdrojů úspěchu vojevůdce Napoleona byla i jeho znalost obrovského množství svých vojáků jménem, ​​kteří si na základě tohoto individuálního přístupu vytvářeli k němu větší vztah důvěry.

Při komunikaci zvažujme každé slovo, které vyslovíme. Vyslovené slovo má svůj účinek na osobnost člověka. Říká se, že i pravda je droga, jejíž snesitelnost je individuální. Zejména v situaci negativního citového pohnutí je třeba důrazně zvažovat všechna slova, když se špatná hodnocení a urážky tisknou na jazyk. Protože už dávno platí, co řekl Bernardh Show: „Rana způsobená slovem zasáhne hlouběji, než rána způsobená mečem.“ Závěr

Komunikace představuje hlavní aspekt v mezilidské vztahové složky společensko-kulturního systému daného prostředí společnosti. V současné konzumní společnosti nastávají zásadní změny v komunikaci, jak v rodině, tak v práci. Mohli bychom říci, že se jedná o krizi v komunikaci, kterou si ani neuvědomujeme. Základním předpokladem úspěchu každého člověka v managementu sociální práce, ale i ve vztahu k jiným mimo pracoviště, jsou jeho komunikační dovednosti. Jimi můžeme denně vylepšovat kvalitu svého života a práce.

V praxi se setkáváme s různými alternativními způsoby sociální komunikace, přitom často zapomínáme, že komunikace je společenský proces i v managementu sociální práce, který má vliv na naše bytí. Je tedy součástí každé osobnosti. To, jak komunikujeme, má velký vliv na lidi, se kterými přicházíme denně do styku. Buď v soukromí nebo v práci. Právě v pracovní oblasti managementu sociální práce, která má velmi široký záběr, vystupují pracovníci v různých rolích, kde i způsob jejich komunikace u každého z nich je na různé úrovni. Proto věnujeme této problematice značnou pozornost.

Autor: PaedDr. Slavomír Laca PhD.

(1) Vetráková, M.: Komunikace v práci manažera. Banská Bystrica: Univerzita Mateje Bela, 2002, s. 75. (2) Gabura, J., Gabura, P.: Sociální komunikace. Bratislava: Občanské sdružení Sociální práce, 2004, s. 1 28. (3) Szarková ,M, a kol.: Komunikace v managementu. Vybrané problémy. Bratislava: EKONOM, 1996, s. 1 17. (4) Khelerová,V.: Komunikační dovednosti manažera. Praha: Grada Publishing, 1995. 36. (5) Foret, M.: Komunikace s veřejností. Brno: Masarykova univerzita, 1994, s. 12 34 (6) Škvareninová, O.: Řečová komunikace. Bratislava: SPN, 1995,s. 23. Literatura 1. Gabura, J., Gabura, P.: Sociální komunikace. Bratislava: Občanské sdružení Sociální práce, 2004, 128 s. ISBN 80-968927-7-0. 2. Foret, M.: Komunikace s veřejností. Brno: Masarykova univerzita, 1994, 204 v. ISBN 80-251-1041-9. 3. Khelerová, V.: Komunikační dovednosti manažera. Praha: Grada Publishing 1995, 225s. ISBN 80-7169-223-9. 4. Szarková, M, a kol.: Komunikace v managementu. Vybrané problémy. Bratislava: EKONOM 1996. ISBN 80-225-0796-2. 5. Škvareninová, O.: Řečová komunikace. Bratislava: SPN 1995. 165s. ISBN 80-08-02228. 6. Vetráková, M.: Komunikace v práci manažera. Banská Bystrica: Univerzita Mateje Bela, 2002, s. 75.

Příspěvek zazněl na Mezinárodní konferenci na téma „Manažment v sociální práci a případový management“, která se konala dne 21. června 2010. Organizátorem konference byla Vysoká škola zdravotnictví a sociální práce sv. Alžběty, n. o.

** Publikace autora článku: PaedDr. Slavomír Laca, PhD**

Základy sociálnej pedagogiky - Sociální pedagogika prochází neustálým vývojem v souvislosti s vývojem celé společnosti, která je poznamenána společenskými změnami souvisejícími především s rostoucí technikou, automatizací a globalizací světa, ale také s narůstajícím množstvím sociálně-patologických jevů ve společnosti.

Vybrané kapitoly z etiky pre sociálno-zdravotnícke profesie - V současnosti můžeme konstatovat, že je velký nárůst přibývajících vědeckých poznatků o člověku jako o rozumném individuu na úrovni lidské populace, až po různou problematiku. Vystupují do popředí stále nápadnější mnohočetné a komplikované etické otázky ohledně lidského života.