Sociální opora
Charakteristiky výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody jakými jsou izolace, absence opěrné sociální sítě, přerušení vztahů aj., svou povahou vytvářejí podmínky pro aplikaci intervencí sociální opory (praktických i psychických) směrem od vězeňského personálu nebo osob z vnějšího prostředí k vězněným osobám.
Sociální opora je druh prosociálního chování a pomoci vyznačující se skutky ve prospěch jiné osoby, která se nachází v krizi nebo zátěži, bez očekávání odměny. Je nápomocná při zvládání nepříznivých životních událostí zasahujících celkovou psychickou pohodu a zdraví. (Verešová a kol. 2011, s. 293)
V zahraniční literatuře se v této oblasti setkáváme s pojmem sociální podpora1 (ang. social support), který tvoří náš ekvivalent termínu sociální opora. Hobbs (2000a, s. 4) ji definuje jako jakoukoli formu pomoci, která může být vyžádána nebo poskytnuta jinou osobou, osobami s cílem vyřešit své problémy, přičemž jednotlivec nemusí nutně vyhledávat oporu, ale může mu napomoci pouze samotné vnímání, že v případě potřeby mu bude dostupná. Ve vztahu k sociální opoře v penitenciárních podmínkách zdůrazňuje jako nejefektivnější poskytování a přijímání sociální opory na základě běžných každodenních interakcí probíhajícími mezi vězeňskou klientelou a vězeňským personálem, kdy ji klient nevyžaduje a on ani poskytovatel sociální opory nejsou ovlivněni vzájemnými vztahy.
Vanková (2020, s. 79-80) uvádí následující složky sociální opory (doplněné autorem), přičemž v této souvislosti zdůrazňuje význam přítomnosti sociálního pracovníka v penitenciárních podmínkách:
- emocionální opora – projev empatie a přijetí klienta takového, jaký je při současném dodržování platných pravidel a profesionálních vztahů, komunikace o prožívaných problémech aj., je jí dodávána naděje,
- hodnotící opora – umožňuje zhodnocení komunikace, poskytuje informace užitečné pro samohodnocení. Posiluje kladné sebehodnocení a sebevědomí člověka, který je v nouzi. (Žilová 2015)
- informační opora – umožňuje poskytnutí poradenství, které pomáhá řešit vzniklé problémy; vytváří prostor pro aplikaci sociálního poradenství,
- instrumentální opora – poskytuje praktické druhy hmotné a materiální pomoci; Např. pomoc se zajištěním vhodného oblečení a obuvi odpovídajícím klimatickým podmínkám při propuštění z výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody, poskytnutí finančních prostředků k zajištění přepravy do místa bydliště, pomoc s hledáním práce nebo bydlení po propuštění z vězeňského ústavu a pod.
Instrumentální opora se nám jeví jako žádoucí zejména před propuštěním klienta z vězeňského ústavu. Odborní pracovníci zainteresovaní do poskytování sociální pomoci se snaží před propuštěním vězněným osobám, které to potřebují zajistit při přechodu do občanské společnosti následnou kontinuální pomoc, ať už s využitím státního nebo nestátního sektoru. Taková pomoc by měla obsahovat výše uvedené složky sociální opory, aby se propuštěným osobám zejména v prvních měsících po propuštění usnadnilo zvládání některých náročnějších situací souvisejících se začleněním do společnosti. administrativní pomoc spojená s vyřizováním na úřadech, orientace v měnící se společnosti, pomoc s návratem do rodiny, komunity a pod. V této souvislosti Černíková (1996) uvádí, že k opětovnému spáchání trestného činu (recidivě) dochází nejčastěji první rok po propuštění z vězeňského ústavu.
Dostupnost sociální opory v penitenciárních podmínkách neposkytuje vězněným osobám pouze pomoc při zvládání pro ně zátěžových situací. Podle Justové (In Kleskeň 2016, s. 35) se dostupná sociální opora podílí i na vytváření nových resocializačních návyků. A tak návyků, které se podílejí na předcházení páchání trestné činnosti, jsou to například. pracovní návyky, návyky zaměřené na zvládání zátěžových situací, návyky zaměřené na smysluplné využívání volného času a pod.
Sociální opora není rozhodující pouze během umístění osob ve vězeňském ústavu, ale i po jejich propuštění z něho. Usnadňuje přechod z penitenciárního do občanského prostředí, zabraňuje recidivě a zvyšuje pravděpodobnost zapojení se do života bez ohrožení zdraví ovlivněného psychickými chorobami, které se mohly objevit v souvislosti s umístěním ve vězeňském ústavu. (Seal et al. 2007 In Dadi et al. 2019a)
V rámci vězeňského ústavu se do kontaktu s vězněnými osobami kromě personálu podílejícího se na režimových činnostech (personál zabezpečující např. výkon sociálních práv) dostává i odborný personál mezi, který o. i. patří i sociální pracovníci.
Základním aspektem úspěšné a účinné intervence je pozitivní, podpůrný vztah mezi sociálním pracovníkem a klientem, podmínkou, jehož je empatie, respekt, vstřícnost, vřelost a opravdovost. (Řezníček 1994, s. 45)
„V procesu intervence má klient mít psychickou i praktickou oporu v sociálním pracovníkovi.“ (Schavel, Čisecký 2005, s. 106) Pociťování velké opory ze strany penitenciárního sociálního pracovníka v podmínkách slovenského vězeňského systému v rámci výzkumu zaměřeného na sociální poradenství uvádělo 44 % respondentů (N = 145). (Banas 2023) „Vnímání sociální opory mezi vězněnými je spojeno se sníženými pocity odcizení, úzkosti a věznění, přičemž zároveň vede k vyšší „výraznosti identity“ a očekáváním po propuštění.“ (Meyers a kol. 2017a In Paterline & Petersen, 1999, s. 437; viz také Biggam & Power, 1997)
Studie ukázaly, že v období bezprostředně po propuštění z vězení je až 92 % vězňů, kteří se vracejí zpět do společnosti, odkázáno na své blízké, pokud jde o instrumentální formy sociální opory spojené s bydlením, ošacení, stravováním, péčí o děti, přepravou, finanční pomocí a pomocí se zajišťováním zaměstnání. ( Berg & Huebner 2010; Naser & LaVigne 2006, In Pettus - Davis et al., s 53)
Při uplatňování sociální opory považujeme za důležité poukázat na dodržování a respektování profesionálních vztahů mezi zúčastněnými stranami2 ve vězeňském ústavu t. j. osobami poskytujícími sociální oporu a jejími příjemci – obviněnými a odsouzenými.
Uvěznění je o. i. spojené se ztrátou svobody, obvyklých opor a vymaněním se ze svého sociálního prostředí. Přítomnost sociální opory tak plní ochrannou funkci, která pomáhá při adaptaci a překonávání stresových situací spojených s umístěním do vězeňského zařízení (Zimet, Dahlem, Zimet & Farley 1988 In Rodrigues a Santos, s. 213).
Zdroje sociální opory v penitenciárním prostředí
Sociální opora může pocházet z formálních nebo neformálních zdrojů. K neformálním zdrojům přiřazujeme rodinu, blízké osoby apod., k formálním zdrojům řadíme vězeňský personál (např. sociální pracovníky, psychology, duchovní aj.) a institucionalizované zdroje z vnějšího prostředí (např. sociální kurátoři, pracovníci občanských sdružení apod.). Cullen (1994 in Thames 2010, s. 5) uvádí, že neformální poskytování sociální opory se uskutečňuje prostřednictvím vztahů s jednotlivci, kteří nejsou spojováni s žádnou státní nebo úřední institucí. Na rozdíl od formálně poskytované sociální opory, kterou poskytují formální organizace. školy, státní programy sociálního zabezpečení a dokonce i systém trestního soudnictví.
Udržování kontaktu se svými neformálními zdroji sociální opory se ve vězeňském ústavu může uskutečňovat prostřednictvím návštěv (i videonávštěv), korespondence a telefonování. Udržování kontaktu s vnějším prostředím upravují v podmínkách vězeňského systému České republiky primárně 221/2006 Sb. o výkonu vazby ve znění pozdějších předpisů a zákon č.j. 475/2005 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody ao změně a doplnění některých zákonů. Solbakken a Wynn (2022 In Duwe, Clark 2013) uvádějí, že „usnadnění kontaktu mezi uvězněnými jednotlivci a jejich rodinami je obzvláště důležité, protože je trvale spojeno s lepšími rehabilitačními výsledky snížením recidivy po propuštění.“
Z výzkumných zjištění Jiang a Winfree (2006a, s. 48) realizovaných v oblasti účinků sociální opory při umístění odsouzených ve vězeňském ústavu vyplývá, že rodinný stav ovlivňuje rozdílně z pohledu porušování interních pravidel vězeňského ústavu na odsouzené muže a na odsouzené ženy. U ženatých mužů je nižší pravděpodobnost, že budou porušovat pravidla než svobodní muži. Mezi vdanými a svobodnými ženami nebyly v tomto ukazateli zaznamenány rozdíly, což Pollock (2002 In Jiang a Winfree 2006b, s. 48) vysvětluje větší pravděpodobností, že manželky odsouzených mužů je budou navštěvovat a postarají se o děti, než manželé, kteří navštíví své děti.
U vězněných žen, které udržují telefonický kontakt se svými dětmi (buď jim volají nebo přijímají od nich hovory) byla na měsíční bázi zaznamenána očekávaná míra porušování pravidel nižší o 27%. (Jiang a Winfree 2006c, s. 46)
Zprostředkování návštěvy vězněných osob s jim blízkými osobami patří k ceněné formě udržování kontaktu. Vězněné osoby mají možnost v případě bezkontaktní návštěvy kromě vizuálního setkání navázat i fyzický kontakt. La Vigne et al. (2005 In Meyers a kol. 2017) však upozorňují, že zážitek z návštěvy a její následné výsledky jsou ovlivněny vzájemnou kvalitou vztahů mezi návštěvníky a vězněnými osobami. „Jinými slovy, dynamika a výměna názorů mezi vězni a jejich návštěvníky nemusí mít vždy podpůrný charakter.“ (Meyers a kol. 2017b)
Takovou absenci podpůrného charakteru můžeme v praxi zaznamenávat nejen směrem od návštěvníků k vězněným osobám, ale i opačně např. v situaci kdy má vězněná osoba zprostředkovanou návštěvu se svým dítětem umístěným v centru pro děti a rodiny (pozn. dětský domov) a mohli bychom očekávat, že samotný rodič se bude snažit být oporou pro své dítě, ale k takové iniciativě nepřichází vždy. Domnívá se, že zdrojem mohou být například. narušené (absentující) podpůrné mechanismy již z externího prostředí.
Marešová (2013, s. 18) uvádí, že přijímání sociální opory je lepší u lidí s vyšším socioekonomickým statusem než u lidí s nižším socioekonomickým statusem. Lidé s vyšším socioekonomickým statusem mají oproti lidem s nižším socioekonomickým statusem lepší přístup k osobním zdrojům zvládání stresu, jsou sebevědomější, více se zaměřují na vnitřní lokalizaci kontroly a mají lepší pocit kontroly nad vzniklými problémy. Za možnou příčinu oslabení sociální opory a znehodnocení vztahů ze strany rodiny uvádí vysokou hustotu bydlení3 příznačnou pro lidi s nižším socioekonomickým statusem.
Valentovičová (2019, s. 85 - 90) na základě realizovaného výzkumu provedeného na reprezentativním vzorku vězeňské populace (N = 841) v období od května 2017 do června 2017 mezi odsouzenými v podmínkách výkonu trestu odnětí svobody ve Slovenské republice uvádí, že nejvíce využívána 72% případů prostřednictvím korespondence. Druhý nejčastější způsob (35, 46%) tvoří kombinace korespondence, telefonování a návštěv, přičemž až pro 89% odsouzených má rodina nejvyšší hodnotu. Odsouzení ze strany rodiny vnímají ve 41% psychickou oporu, ve 31% finanční oporu, ve 21% materiální oporu, v 5% nepociťují žádnou oporu a ve 2% uvádějí pociťování opory jinou formou.
Vězněným osobám se může dostávat sociální opory od formálních zdrojů působících ve vězeňském ústavu na bázi vykonávaných denních činností, účasti na organizovaných aktivitách (např. poradenské skupiny, svépomocné skupiny apod.), na základě vlastní nebo zprostředkované žádosti nebo od jiných spoluvězňů. Ve vztahu k celému institucionálnímu personálu se doporučuje poskytnout školení, vzdělávání přizpůsobené jejich všeobecným a specifickým povinnostem, které budou reflektovat současné osvědčené postupy v trestních vědách založené na důkazech (UNODC, s. 23). Do skupiny specifického personálu můžeme zařadit např. pedagogů, speciálních pedagogů, psychologů, sociálních pracovníků a duchovních.
Kerley a Copes (2009 In Dadi et al. 2019b, s. 4) uvádějí, že vězněným osobám účastným na duchovních aktivitách spojených s praktikováním víry se dostává sociální opory ze strany ostatních angažovaných jedinců. Významnou roli také hraje poskytování sociální opory ze strany externích subjektů a jejich společné participaci na organizovaných aktivitách a programů penitenciární sociální práce.
K externím formálním zdrojům patří o. i. sociální kurátoři působící na Úřadech práce, sociálních věcí a rodiny, probační a mediační úředníci, občanská sdružení podílející se na pomoci propuštěným z výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody a zprostředkovávající práci, bydlení nebo pomoc se zvládáním závislostí.
Formální zdroje sociální opory působící přímo v penitenciárním ústavu a odborní pracovníci z různých oblastí externího prostředí jsou významným zdrojem sociální opory nejen během průběhu umístění, ale u některých vězněných osob i před propuštěním z vězeňského ústavu, kdy se podílejí na řešení problémů spojených s návratem do občanské společnosti ak rodinným příslušníkům.
Intervence interních a externích formálních zdrojů sociální opory mohou být směřovány na oblast rozvoje vlastních kompetencí, pracovních kompetencí a osvojení nových dovedností. Tréninky a nácviky kognitivních a rozhodovacích schopností se mohou zaměřovat na řešení specifických potřeb vězněných osob (nebo propuštěných osob v rámci začlenění zpět do komunity), které ovlivňují jejich schopnost správného rozhodování a kontroly chování. Jiné intervence se mohou formou zážitkového učení zaměřit na zvládání hněvu, zlepšení morálního uvažování a pod. (UNODC 2018b, s. 76)
Uplatnění sociální opory v penitenciární praxi
Sociální opora pomáhá tlumit sociální problémy, kterými vězněné osoby čelí v souvislosti s uvězněním. Provádění zacházení ve smyslu poznání jednotlivých vězněných osob a identifikování případných rizik, která se u nich mohou vyskytovat, usnadňuje vzájemné interakce mezi personálem a vězněnými osobami. V tomto ohledu hrají podstatnou roli v podmínkách vězeňství v České republice pracovníci na pozicích samostatný referent režimu, referent režimu, sociální pracovník, pedagog a psycholog. Pracovníci na uvedených pozicích navazují kontakt s uvězněnou osobou v prvních hodinách příp. dnech po jejím umístění ve vězeňském ústavu. Navázání kontaktu s vězněnými osobami krátce po dodání do vězeňského ústavu slouží kromě poskytnutí informací o právech a povinnostech, o možnostech udržování kontaktu a k získání anamnestických údajů od vězněných osob ik usnadnění navázání smysluplných sociálních interakcí. Hobbs (2000b In Smith & Fenton 1978) uvádí, že udržování úzkého kontaktu mezi stálým personálem a vězněnými osobami umožňuje jejich lepší znalost osobních informací a včasnou identifikaci problémů.
„Sociální opora a sociální intervence jsou adekvátní metodické přístupy, které vedou k opětovnému získávání určité kontroly klienta nad situací, ve které se právě nachází.“ (Matel, Hardy a kol. 2013, s. 413) Sociální opora má v podmínkách vězeňských ústavů uplatnění napříč jednotlivými fázemi umístění osoby ve vězeňském ústavu. při:
- zvládání dodání do výkonu vazby a nástupu do výkonu trestu odnětí svobody resp. přechodu z komunity do vězeňského ústavu,
- aplikaci resocializačních programů, při přípravě na zvládnutí návratu do civilního života (Jamborová, 38 s.),
- zvládání propuštění z výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody (obavy související se ztrátou návyků a dovedností, se začleněním do občanského života apod.),
- řešení problémů souvisejících s výkonem vazby a výkonem trestu odnětí svobody (např. komunikace s různými externími subjekty apod.),
- prevenci suicidálních pokusů (Konrad a kol. 2007) a další.
Pozitivní pro-sociální opěrné mechanismy ve vězeňském ústavu přispívají k bezproblémovému fungování vězněných osob a pro ex-pachatele by měly být dobrým znamením při jejich opětovném zařazení do společnosti. Na rozdíl od negativní (antisociálně) nastavených opěrných mechanismů, které zahrnují vězeňský sociální systém a jeho negativistický kodex vězňů (viz prisonizace4) prostřednictvím, kterého může docházet k šíření pro-kriminálního chování ve vězeňském ústavu a později i ve společnosti, což může stěžovat i samotný návrat do občanské. (Jiang & Winfree 2006c, s. 33)
Závěr
Začlenění prvků sociální opory do denní rutiny vykonávaných činností personálem vězeňského ústavu a její vnímání ze strany vězněných osob představuje efektivní nástroj, který má při práci s touto cílovou skupinou široké uplatnění s evidentními výsledky. Sociální opora ve vězeňském prostředí nepřispívá pouze k celkové pohodě a zvládání vzniklých problémů klientů, ale ik vyšší míře dodržování interních norem, což je pozitivním ukazatelem nejen z pohledu aplikace konceptu dynamické bezpečnosti, ale i celkového prožívání vězněných osob.
Grant Duwe (2018) v oblasti sociální opory v penitenciárních podmínkách definoval následující doporučení:
- pokud je to možné (dovolují to kapacitní a bezpečnostní podmínky) umisťovat klienty do vězeňských ústavů co nejblíže místu jejich bydliště. Tím se podpoří udržování kontaktu formou fyzických návštěv s blízkými osobami i pro takové blízké osoby, pro které by to jinak znamenalo značné finanční, časové a dopravní problémy,
- vytvoření technických podmínek udržování kontaktu s blízkými osobami prostřednictvím videonávštěv. Opatření má umožnit přijímání sociální opory ze strany blízkých osob, které nejsou schopny z různých důvodů využít fyzické návštěvy,
- umožnit externím subjektům spolupodílet se na resocializačních, mentorských aktivitách a programech ve vězeňském ústavu,
- podporovat (resp. vytvářet podmínky) pro plynulý přechod poskytování sociální opory z podmínek vězeňského ústavu do civilního prostředí. Pokud se jedná o institucionalizovaný subjekt (resp. jeho pracovníky) poskytující sociální oporu je ideální, pokud se nacházejí v blízkosti bydliště osoby propuštěné z výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody,
- pro intervence spojené s poskytováním sociální opory vězněným osobám (ať už z řad vězeňského personálu nebo externího subjektu) by mělo existovat dostatečné personální zázemí.
Poskytování intervencí sociální opory není univerzální a je třeba je diferencovat pro každého jednotlivce nebo skupinu vězněných osob za účelem dosažení maximální účinnosti. K tomuto nám mohou dopomoci zjištění z realizovaných výzkumů v oblasti sociální opory, anamnestické informace, udržování podpůrných vztahů s vězeňskou klientelou a vzdělávání příslušných zaměstnanců vězeňského ústavu v dané oblasti.
Autor: Mgr. Tomáš Banás, PhD. Google Scholar: https://scholar.google.com/citations?user=mBMQ0jsAAAAJ&hl=sk
Literatura
BANÁS, T. 2023. Obsah a proces sociálního poradenství ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody : disertační práce. Bratislava : VŠZaSP sv. Alžběty, 2023. 149 v.
ČERNÍKOVÁ, V., MAKARIUSOVÁ, V. 1996. Sociální ochrana. 2. vyd. Praha: Vydavatelství PA ČR, 1996. 156 s. ISBN 80-85981-36-X
DADI, A. F. et al. 2019. Status of Perceived Social Support and Its Associated Factors Among Inmate Prisoners in Northwest Amhara, Ethiopia. [online]. BMC Research Note, 2019. [citováno 2022-01-09]. Dostupné na: https://1library.net/document/eqo061kq-status-perceived-support-associated-factors-prisoners-northwest-ethiopia.html
DUWE, G. 2018. Effectiveness of Social Support Interventions for Prisoners. [online]. American Enterprise Institute, říjen 2018. [citováno 2022-01-05]. Dostupné na internetu: https://www.aei.org/wp-content/uploads/2018/10/The-importance-of-the-company-you-keep.pdf?x91208
HOBBS, G. S. 2000. Prisoners Use of Social Support. [online]. Edith Cowan University, leden 2021. [citováno 2021-12-29]. Dostupné na internetu: https://ro.ecu.edu.au/cgi/viewcontent.cgi?article=2653&context=theses
JAMBOROVÁ, G. 2011. Reintegrace osob propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody na Břeclavsku: diplomová práce. Brno: Masarykova Univerzita v Brně, 2011. 96 s.
JIANG, S., WINFREE Jr., L. T. 2006. Social Support, Gender, and Inmate Adjustment to Prison Life. [online]. Sage Publications, březen 2006. [citováno 2022-01-06]. s. 32-55. Dostupné na internetu: http://www.antoniocasella.eu/archica/Jiang_Winfree_2006.pdf
KONRAD, N. a KOL. 2007. Preventing Suicide in Jails and Prisons. [online]. Geneva: World Health Organization, 2007. [citováno 2022-01-04]. Dostupné na internetu: https://www.who.int/mental_health/prevention/suicide/resource_jails_prisons.pdf
KLESKEŇ, L. 2016. Sociální práce s obviněnými, odsouzenými a propuštěnými. vyd. Bratislava: IRIS – Vydavatelství a tisk, s. 1 r. o., 2016. 110 v. ISBN 978-80-89726-56-1
MAREŠOVÁ, S. 2013. Vnímaná sociální opora u osob ve výkonu trestu: diplomová práce. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2013. 100 s.
MAŘÁDEK, V. Vězeňství. Ostrava: OU, 2005. ISBN 80-7368-002-5
MÁTEL, A., HARDY, M. a kol. 2013. Vybrané kapitoly z metod sociální práce II. vyd. Bratislava: VŠ ZaSP sv. Alžběty, 2013. 507 v. ISBN 978-80-8132-074-3
MEYERS, TJ et al. 2017. Social support from outside the walls: Examining the role of relationship dynamics among immates and visitors. [online]. [citováno 2022-01-08]. Dostupné na internetu: https://www.researchgate.net/publication/319034399_Social_support_from_outside_the_walls_Examining_the_role_of_relationship_dynamics_among_inmates_and_visitors
PETTUS-DAVIS, C. et al. 2015. Přijatelnost a sociální pomoc intervence pro re-entering prisoners. [online]. [citováno 2022-01-08]. Dostupné na: https://www.journals.uchicago.edu/doi/pdf/10.1086/680340
RODRIGUES, C. a SANTOS, M. Relace dohledu na sociální podporu s přívětivým well-being a kvalitou života vůči immates. [online]. [citováno 2022-01-08]. 210–261 sekund. Dostupné na: https://repositorio.ismai.pt/bitstream/10400.24/1538/1/The%20relationship%20of%20perceived%20social%20support%20with%20subjective%20well-being%20and%20quality%20of%20life%20among%20inmates.pdf
ŘEZNÍČEK, I. 1994. Metody sociální práce, 1. vyd. Praha: az servis Praha, 1994. 75s. ISBN 80-85850-00-1.
SCHAVEL, M., ČIŠECKÝ, F. a OLAH, M.. 2008. Sociální prevence. 3. vyd. Bratislava: Vysoká škola zdravotnictví a sociální práce sv. Alžběty, 2008. ISBN 978-80-89271-22-1.
SOLBAKKEN L. E., WYNN R. Barriers a možnosti k přístupu k sociální podpoře v transici z komunity k prison: a kvalitativní rozhovory studií s omezenými jednotlivci v Northern Norway [online]. [citováno 2024-03-05]. Dostupné na: https://bmcpsychology.biomedcentral.com/articles/10.1186/s40359-022-00895-5
THAMES, K. M. An Examination of Social Support Theory Across European Regions Over Time [online]. [citováno 2022-04-29]. Dostupné na: https://repository.lib.ncsu.edu/bitstream/handle/1840.16/6569/etd.pdf?sequence=1
UNITED NATION OFFICE ON DRUGS AND CRIME (UNODC). United Nations Standard Minimum Rules for the Treatment. [online]. Vienna: Justice Section, Division for Operations. [citováno 2022-01-08]. Dostupné na: https://www.unodc.org/documents/justice-and-prison-reform/Nelson_Mandela_Rules-E-ebook.pdf
UNITED NATION OFFICE ON DRUGS AND CRIME (UNODC). 2018. Introductory Handbook on Prevention of Recidivism and Social Reintegration of Offenders. [online]. [citováno 2022-03-23]. Dostupné na: https://www.unodc.org/documents/justice-and-prison-reform/18-02303_ebook.pdf
VALENTOVIČOVÁ, Z. 2019. Význam udržování rodinných vztahů pro osoby ve výkonu trestu odnětí svobody: disertační práce. Trnava: Trnavská Univerzita v Trnavě, 2019. 142 s. 2019
VANKOVÁ, K. 2020. Penitenciární a postpenitenciární péče v teorii a praxi. vyd. Bratislava: Ultra Print Digital r. o., 2020. 164 s. ISBN 978-80-558-1557-2
VEREŠOVÁ, M. A KOL. 2011. Sociální psychologie – člověk ve vztazích. vyd. Nitra: Enigma Publishing, 2011. 295s. ISBN 978-80-8133-002-5
Zákon čj. 221/2006 Sb. o výkonu vazby ve znění pozdějších předpisů
Zákon čj. 475/2005 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody ao změně a doplnění některých zákonů
ŽILOVÁ, A. 2015. Sociální opora – edukační podpora a edukační prostředí sociálních klientů. In Nová sociální edukace člověka. Prešov: Prešovská univerzita v Prešově, 2016. ISBN 978-80-555- 1560-1
1V podmínkách České republiky vnímáme státní sociální podporu zejména ve spojitosti s vyplácením různých sociálních dávek a příspěvků na kompenzaci t. j. jako finanční pomoc jednotlivci, rodině. 2Tato problematika je obsažena i v konceptu dynamické bezpečnosti, který je založen zejména na sociální interakci a vztazích ve vězeňském ústavu mezi zúčastněnými stranami , kterými jsou příslušníci, zaměstnanci a vězněné osoby (Dunbar 1985) , viz ještě například. J. Hala 2005, S. E. Skotte 2018 a další. 3Vysokou hustotu bydlení chápeme ve smyslu vícegeneračních rodin žijících v obydlí, širší rodinu obývající společné bytové prostory a pod. 4Mařádek (2005 ) definuje prizonizaci jako souhrn označení všech negativních jevů, které působí na odsouzených během výkonu trestu odnětí svobody. Má dvě složky: institucionalizaci a ideologizaci.