Úvod
Každý sociální pracovník se čas od času dostane do situace, kdy pracuje s rodinou jako celkem. Hovoříme-li však o sociální práci s rodinou, je nutné poznamenat, že jde o mimořádně náročnou oblast sociální práce, která se vyznačuje zejména tím, že v průběhu posledních let prochází různými změnami a modifikacemi, kterým se musí přizpůsobovat i samotná sociální práce.
V rámci této práce si v první řadě z teoretického hlediska definujeme pojem rodina, na což navážeme popisem základních úskalí sociální práce s rodinou s důrazem na změny, které se projevily primárně na základě změn ve společenských poměrech v průběhu posledních let. V této práci se budeme snažit vycházet co možná z nejaktuálnějších zdrojů ošetřujících námi zkoumanou problematiku. V celém textu se budeme snažit čtenáři podávat hodnověrné informace, které co možná nejaktuálněji odrážejí současný stav námi zkoumané problematiky.
Rodina
Z tradičního úhlu pohledu se základ rodiny nachází v institutu manželství. Manželství jako takové můžeme reálně vnímat jako vztah mezi mužem a ženou, který byl oficiálně potvrzen před zákonnou osobou. Z pohledu katolické církve jde zároveň o vztah, který je během života nerozlučitelný. Rodina je tedy tvořena manželstvím muže a ženy a jejich potomstva (bez ohledu na to, zda potomstvo vzniká na základě reprodukční činnosti nebo prostřednictvím adopce). Manželství je od rodiny v podstatě neodlučitelné hlavně z toho důvodu, že manželství představuje závazek dvou lidí, kteří k sobě patří. Ze samotného manželství na základě sexuálního soužití plodí a rodí děti, na základě čehož vzniká ucelená rodina. (BEGANY, 2018)
Zároveň však považujeme za vhodné poukázat na skutečnost, že v dnešní moderní době vznikají také různé denominace manželství a rodiny. V tomto případě mluvíme například o párech, které prostě nechtějí uzavřít oficiální manželský svazek, jelikož jim to vyhovuje. V takovém vztahu se často setkáváme s tím, že takto spolu žijící páry si potřebují nechat jakási zadní dvířka. Z praxe sociální práce však často vyplývá, že právě do takových volně spolu žijících párů se rodí děti, které zpočátku nejsou vnímány jako plod rodiny, ale jako nechtěné nebo dokonce jako přítěž. Další formu denominace rodiny bychom mohli vnímat v podobě svobodných matek. Primárně v průběhu posledních let lze následně vnímat jako denominaci rodiny i svazky lidí stejného pohlaví, které jsou z jistého úhlu pohledu pravým opakem normálního a přirozeného manželství a rodiny. (BEGANY, 2018)
Na rodinný život je následně navázán i jistý životní styl. Tento životní styl můžeme vnímat jako komplex mimořádně důležitých činností a vztahů, které jsou doprovázeny různými praktikami. Jednotliví členové rodiny by měli vědět, že jejich životní styl se po založení rodiny nezbytně změní. Rodinu bychom prakticky mohli vnímat jako dobrodiní primárně pro ty, kteří vnímají rodinný život jako možnost rozvoje a obohacení jejich osobnosti. (MACHALOVÁ, 2017) V podstatě bychom mohli říci, že samotná rodina přímo, ale i nepřímo reflektuje stav společnosti a podmínky, ve kterých se tato rodina nachází. Zde narážíme na podmínky, které jsou pro tuto rodinu vytvářeny společností. Je nutno poukázat na skutečnost, že společnost v průběhu posledních dvacátých let zaznamenala takové změny, jaké nebyly zaznamenány za celá desetiletí předtím.
Všechny závažnější problémy v rámci společnosti, které jsme vnímali v průběhu posledních let, poznamenaly ve významném rozsahu reprodukci, rodinu a mezilidské vztahy. Tyto přeměny společnosti vedou ve své podstatě mimořádně často k destabilizaci institutu rodiny. Stejně však vedou k rozpadu struktury v privátní sféře ak diverzifikaci možností žitých realit. Jedním z významných faktorů pro tento vývoj oblasti rodiny je i problematika zadlužení rodin, která je v průběhu posledních let několikanásobně vyšší než tomu bylo v minulosti. (KRAUS, 2017)
Sociální práce s rodinou
Sociální práce s rodinou ve své podstatě představuje jednu ze základních forem sociální práce. V této rovině bychom však měli poukázat na skutečnost, že v současnosti reálně rozlišujeme mezi sociální prací s rodinou a sociální prací s jednotlivcem. Reálně však platí, že i tento jednotlivec je součástí určitého sociálního prostředí. Nejbližším prostředím, které poskytuje pomoc a oporu, ale zároveň je i možným zdrojem konfliktů, je právě rodina. I na základě této skutečnosti můžeme tyto dvě základní formy sociální práce mezi sebou propojit, přičemž se mohou v některých případech dokonce prolínat. (LOVAŠOVÁ, 2016)
Považujeme za důležité poukázat na to, že při sociální práci bychom měli za každých okolností vnímat rodinu jako celek, přičemž bychom s ní tak měli i pracovat. Důvodem, proč na tuto skutečnost reálně poukazujeme, je fakt, že rodinu je nutno vnímat jako funkční systém, který má svůj ustanovenou strukturu, cirkulární charakter a vnitřní pravidla. Všechny tyto přítomné vlastnosti a funkce rodiny se neustále navzájem ovlivňují. Na základě této skutečnosti platí, že přestane-li fungovat jedna funkce, vliv této nefunkčnosti se prakticky projeví i na fungování, případně nefungování ostatních funkcí. (GABURA, a jiní, 2016)
Výše zmíněnou skutečnost je nezbytné brát v úvahu i při sociální práci s rodinou a při snaze o nápravu disfunkční funkce. V případě úspěšnosti této nápravy je předpokládatelné, že dojde ik nápravě ostatních funkcí. V tomto případě obzvláště platí, že důležitost vnímání rodiny jako celku je pro odborníka pracujícího s rodinou jednoznačným nepopiratelným faktem. V rodině jako celku je nezbytné identifikovat člena rodiny, který je základem disfunkce. Problémy s touto identifikací následně nastávají v tom případě, pokud má rodina poruchu v komunikaci, jinými představami o fungování rodiny, nedostatkem naplňování emočních potřeb svých členů, vzájemného odcizení se členů rodiny, netrávení společného času v kruhu rodiny a následně i unikání z rodiny. Všechny tyto faktory se nutně odrážejí primárně na nejslabším členu rodiny, který je standardně tím nejcitlivějším a který se s přítomnými problémy jen těžko vypořádá. Tento člen rodiny často trpí poruchami chování, závislostmi, agresivitou, nezaměstnaností a podobně. Problematika se v tomto případě zakládá na tom, že se celá pozornost zaměřuje na jednoho člena rodiny. Namísto toho, aby rodina řešila příčiny vzniku různých disfunkcí jednotlivého člena, zaměřuje se na řešení jeho problému, na základě čehož jim uniká podstata původního, nevyřešeného problému. (GABURA, a jiní, 2016)
Samotné sociální vztahy můžeme vnímat jako vztahy mezi lidmi navzájem. Sociální vztahy jsou však také vztahy lidí a jejich různých institucí, a to až po světovou globální úroveň. Každý z nás zároveň vnímá, že si musí zajistit základní životní podmínky.
Autorka: PhDr. Týma Csikósová, DiS Autorka je doktorandkou na Vysoké školy zdravotnictví a sociální práce sv. Alžběty v Bratislavě.
Seznam použité literatury
BEGANY, J. 2018. Faktory ovlivňující stabilitu manželství v pohledu studentů teologie. In : Výstup z řešení projektu APVV 15-0189 „Vybrané faktory pro-rodinné strategie a podpora stabilní rodiny v multikulturálním prostředí“ : sborník esejí ze semináře pastorace... Trnava : Dobrá kniha, 2018. s. 24-32. ISBN 978-80-8191-145-3. GABURA, J. a GABURA, J. ml. 2016. Rodinný konflikt a rodinná mediace. Nitra : ZKF Nitra, 2016. ISBN 9788055811208. KRAUS, B. 2017. Vliv životního stylu současných rodin na život dětí. In : Rodina, tolerance jinakosti a kvalita života dětí a mládeže. Bratislava : Univerzita Komenského v Bratislavě, 2017.s. 7-17. ISBN 978-80-223-43534. LOVAŠOVÁ, S. 2016. Sociální práce: formy, postupy a metody. Košice : Unverzita Pavla Josefa Šafárika, 2016. ISBN 978-80-8152-386-1. MACHALOVÁ, M. 2017. Láskyplná komunikace v rodině. In : Současná rodina a nežádoucí sociální a sociálněpatologické jevy : odborný časopis 01(17). Bratislava : Národní osvětové centrum, 2017.s. 10-11. ISSN 1336-1679. TKAČ, V. 2019. Proč se stát musí postarat o sociálně slabší? Bratislava : VŠZaSP sv. Alžběty v Bratislavě, 2019.