Úvod

Ztráta sluchu různého stupně vyžaduje vyšší schopnost komunikace, projevování svých myšlenek, pocitů a interakce se svým okolím (Rachdito – Hidayat, 2021). Zároveň se vyžaduje schopnost přijímat informace prostřednictvím různých komunikačních forem, které jsou pro ně vhodné a přístupné. Jsou jimi mluvený jazyk, písemná forma jazyka a znakový jazyk jako autonomní, verbální a nonvokální vizuálně-motorický jazyk komunity neslyšících, který má vlastní lexiku a gramatiku.

V současné společnosti se komunikační technologie považují za mimořádně důležité pro online interakci, výměnu informací a prokazování vlastní identity. Jedná se o moderní trend společenského života, který ovlivňuje i skupinu osob s poruchou sluchu včetně neslyšících (tamže). Využívají různé dostupné platformy sociálních médií ke spojení s přáteli nebo skupinami lidí. Osoby s poruchou sluchu (srov. Hovorková - Rzymanová - Tarcsiová, 2018) si zároveň rychleji získávají více informací, které obvykle nedostávají tak rychle jako slyšící osoby poslouchající zprávy z rádia či sledující televizi. Komunikační zařízení, jako jsou televize, telefon a rádio, která jsou závislá na zvukových složkách, se dostala do popředí osobní interakce a přenosu aktuálních událostí, přičemž neslyšící osoby byly izolovány od většinové společnosti (Valentine – Skelton, 2009, in Boderman, 2012). V období před zavedením internetu a objevením mobilních telefonů a tabletů osoby s poruchou sluchu pro přijímání a odeslání zpráv častěji používaly jiná komunikační zařízení, a to faxy.

Novější formy sociálních médií výrazně překonaly bariéru mezi neslyšícími a slyšícími osobami, jakož i širokou veřejnou společností. Jedním z hlavních milníků na platformě sociálních médií byl vynález internetu, který přinesl velké rozšíření znalostí a poznatků (Johnston – Napier, 2010, in Boderman, 2012). Komunikace neslyšících je založena především na vizuálním způsobu komunikačního kanálu, který se zpravidla přenáší prostřednictvím znakového jazyka, písemné formy mluveného jazyka nebo čtení textových zpráv. Ne všechny neslyšící osoby mají schopnost odhlížet ze rtů (Boderman, 2012).

Způsoby komunikace, které používají osoby s poruchou sluchu, závisí nejen na komunikačních schopnostech, ale také na lidech, se kterými komunikují. Používání současných sociálních médií pomáhá neslyšícím osobám vyjadřovat své myšlenky a pocity vůči ostatním, komunikovat s rodinou a přáteli a budovat mezilidské vztahy. Přístup k informacím a poznatkům o osobním životě jednotlivců a jejich komunitách prostřednictvím sociálních médií zvýšil soudržnost komunity neslyšících (srov. Rachdito – Hidayat, 2021).

V současnosti mají neslyšící možnost sledovat aktuální informace z domova a ze světa, jakož i zkoumat množství dostupných informací. Komunita neslyšících se těší z dostupnosti digitální komunikace – sociálních médií. Vnímá to jako alternativní druh komunikace, protože byla dlouhodobě vyloučena z jednoduchého přístupu k tradičním médiím. O své nádherné individuální zážitky se dělí v dané komunitě. Neslyšící lidé navzájem komunikují a sociální média se pro ně stávají domovem pro konverzaci a přátelství. Individuální nebo skupinové zážitky jsou vyjádřeny v textech, projevech a prostřednictvím komunikačních kanálů se předávají dalším neslyšícím lidem a širší komunitě (srov. Rachdito – Hidayat, 2021). Několik studií naznačuje, že primární písemná komunikace na sociálních sítích v mnoha případech pomáhá maskovat ztrátu sluchu, což způsobuje, že osoby s poruchou sluchu se cítí méně stigmatizované (Schäfer – Miles, 2023). Emotikony mají také velký význam pro neslyšící lidi, protože posilují význam jako náhradu za paralingvální prostředky, lidské hlasy nebo zvuky, které neslyší (Rachdito – Hidayat, 2021). Používají se k vyjádření pocitů radosti, bolesti, truchlení, zklamání, hněvu nebo štěstí. Na druhé straně videonahrávky, které se objevují na sociálních médiích, jsou zaznamenaným audiovizuálním dílem kombinujícím pohybující se obrazy a zvuk. Osoby s poruchou sluchu mohou narážet na zvukové bariéry, pokud nejsou přidány titulky.

Sociální média

Sociální média jsou online média, v rámci kterých obsah vytvářejí a sdílejí uživatelé. V. Janouch (2010, in Gburová – Fedorko, 2019) rozdělil sociální média následovně: sociální sítě (např. Facebook, MySpace, LinkedIn), blogy (např. Open Diary, WordPress, Blogger – osobní stránky, na kterých lidé zveřejňují příspěvky o různých tématech), sdílená multimédia (např. , a YouTube, P, stahování videonahrávek a fotografií), wikis (např. Wikipedia, Google Knol – charakterizujeme je jako encyklopedie vytvořené uživateli), diskusní fóra, Q&A portály (např. Yahoo!, Answer, Askville – stránky, na kterých se lidé setkávají a diskutují o společných tématech), virtuální světy (The Seds) setkávat ve 3D virtuálním světě), sociální záložkovací systémy (např. Digg, Jagg, Google Reader – stránky, které umožňují vyhledávání, správu, sdílení obsahu z různých zdrojů). Slovenská průzkumná agentura Go4insight (2024) mezi sociální sítě řadí Facebook, YouTube, Instagram, TikTok, Pinterest, Pokec, LinkedIn, X/Twitter, Snapchat, Twitch, Discord, Reddit, Threads, Tumblr.

Sociální média poskytují tyto funkce použití a uspokojení: instrumentálnost jako funkční účel nástroje (plnění úkolů nebo vyřizování záležitostí, dohadování setkání), informovanost (získávání znalostí, zpráv a informací o událostech) sociabilita (udržování kontaktu s přáteli a rodinou, četování), sociální identita (být součástí zábavy a četování zábavy) nebo trávení času hrami) (Power a kol., 2006).

Výzkum v oblasti sociálních médií

Cílem výzkumu je prozkoumat preference, účely a vzorce používání dostupných sociálních médií mezi osobami s poruchou sluchu v současnosti. Z přehledu zahraničních studií o sociálních médiích používaných neslyšícími nebo osobami s poruchou sluchu jsme zformulovali osm výzkumných otázek pro slovenské respondenty:

  1. Které platformy sociálních médií preferují osoby s poruchou sluchu?
  2. Přes která technologická zařízení používají osoby s poruchou sluchu platformy sociálních médií?
  3. Jak často používají osoby s poruchou sluchu sociální média?
  4. Kterou formu komunikace aktivně a pasivně preferují osoby s poruchou sluchu – vizuální nebo textovou?
  5. Jaké jsou účely používání sociálních médií u osob s poruchou sluchu?
  6. Jak často používají osoby s poruchou sluchu emotikony a gify k vyjádření emocí a pocitů?
  7. U kterých skupin lidí preferují osoby s poruchou sluchu osobní či digitální komunikaci?
  8. Jakým překážkám v přístupnosti v současnosti čelí osoby s poruchou sluchu na platformách sociálních médií?

Na základě formulovaných výzkumných otázek se zaměřujeme na identifikaci a analýzu klíčových aspektů používání sociálních médií osobami s poruchou sluchu. V této části prezentujeme tři hypotézy, které vycházejí z našich otázek a předpokládají možné vztahy mezi různými aspekty používání sociálních médií. Určili jsme tyto hypotézy: H1: Mezi muži a ženami s poruchou sluchu existuje statisticky významný rozdíl v průměrném čase stráveném na sociálních sítích. H2: Mezi mírou používání emotikonů nebo gifů na sociálních sítích a vzděláním existuje statisticky významný vztah. H3: V průměrném čase stráveném na sociálních sítích v závislosti na preferované formě komunikace v domácnosti je statisticky významný rozdíl.

Metodologie výzkumu

Strukturované dotazníky ve formátu formuláře patřícího softwaru Google Disk vyplnilo až 212 respondentů v období od 18. října do 25. listopadu 2024. Nejprve byl dotazník ověřován dvěma respondenty, aby se zjistilo, zda byl pro ně srozumitelný a praktický. Výzkumník přidal úvodní text s videonahrávkou překladu textu do českého znakového jazyka as odkazem na dotazník na těchto sedmi facebookových stránkách, jako jsou osobní profil výzkumníka, osobní profil výzkumníkové manželky, Sluchově postižení Slovenska – neposunkující: Pomoc, poradenství, podněty, Informace pro neslyšící kultura## a Zábava pro neslyšící ČR a SR. Poslední čtyři facebookové stránky jsou primárně určeny pro neslyšící posunkující, na kterých se navzájem informují o různých tématech a výzvách, přičemž si mohou i poradit. Dotazník obsahoval 26 položek, z nichž prvních 22 položek tvořilo uzavřené otázky, z nichž respondenti museli vybrat jednu nebo více odpovědí podle zadání jednotlivých položek. Následně 3 položky obsahovaly otevřené otázky, na které měli respondenti možnost dobrovolně odpovědět, a poslední položka obsahovala zavřenou otázku.

Pod každou položkou byla pořízena videonahrávka s překladem otázky a jejích odpovědí do českého znakového jazyka, protože někteří respondenti s poruchou sluchu preferují český znakový jazyk jako komunikační jazyk, a současně abychom předešli neporozumění otázek a vybraných odpovědí od respondentů. Prvních 8 položek dotazníku se zaměřovalo na sociodemografické údaje. Následně se 3 položky zaměřily na preference komunikační formy v domácnosti, s neslyšícími přáteli a slyšícími přáteli. Dalších 6 položek se zabývalo otázkami o aktivním a pasivním používání různých druhů sociálních médií a jejich frekvencí. Po těchto položkách následovaly 4 otázky týkající se účelu používání sociálních médií, preference osobní nebo digitální komunikace s určitými osobami, frekvence používání emotikonů a gifů a využívání technických prostředků. Další, v pořadí 22. položka zkoumala, na jaké bariéry narážejí respondenti v sociálních médiích. Poslední 4 položky, kromě jedné, mohli respondenti dobrovolně vyplnit. Měli možnost vyjádřit své subjektivní hodnocení, například co se jim na sociálních médiích líbí, jaké postřehy či připomínky měli k dotazníkům, zda se chtějí zařadit do slosování o věcné dary. V poslední položce šlo o vyjádření, zda bylo pro ně náročné vyplnění dotazníků.

Deskriptivní statistika výzkumného vzorku

Všichni účastníci výzkumu byli osoby s poruchou sluchu různého stupně ztráty sluchu rozděleny do pěti kategorií. V první kategorii lehké ztráty sluchu (26 – 40 dB) se zúčastnili 3 respondenti (1,4 %), ve druhé kategorii střední ztráty sluchu (41 – 55 dB) rovněž 3 respondenti (1,4 %), ve třetí kategorii 7 středně těžké 5 (9,4 %), ve čtvrté kategorii těžké ztráty sluchu (71 – 90 dB) 45 respondentů (21,3 %) a v páté kategorii velmi těžké ztráty sluchu (91 dB a více) 141 respondentů (66,5 %). Z 212 respondentů devíti (4,3 %) používají kochleární implantáty, 98 respondentů (46,2 %) používá naslouchací aparáty a zbývajících 105 respondentů (49,5 %) nepoužívá žádnou pomůcku.

Respondenti podle pohlaví byli zastoupeni 134 ženami (63,2 %) a 78 muži (36,8 %). V souvislosti s věkem byli rozděleni do čtyř skupin. Ve skupině od 18 do 24 let bylo 13 respondentů (6,1 %), skupinu od 25 do 44 let tvořilo celkem 111 respondentů (52,4 %), ve skupině od 45 do 64 let bylo 79 respondentů (37,3 %) a do skupiny nad 65 let patřilo dohromady.

Rozložení vzorku podle územního zastoupení: 59 respondentů (27,8 %) pocházelo z Bratislavského kraje, 26 respondentů (12,3 %) z Trnavského, 21 (9,9 %) z Prešovského, 21 (9,9 %) ze Žilinského, po 19 (2x po 9,0 %) z Banské republiky %) z Trenčínského, 15 (7,1 %) z Košického kraje a zbývajících 16 respondentů (7,5 %) tvořili Slováci žijící v zahraničí.

V souvislosti s dosaženým vzděláním mělo nejvíce respondentů, celkem 101 respondentů (47,6 %), středoškolské vzdělání s maturitou. Následně 71 respondentů (33,5 %) absolvovalo středoškolské vzdělání bez maturity, poté 39 respondentů (18,4 %) získalo vysokoškolské vzdělání a zbylý 1 respondent (0,5 %) měl základní vzdělání.

Podle typu základní školy navštěvovalo 171 respondentů (80,7 %) základní školu pro žáky se sluchovým postižením, 30 respondentů (14,1 %) základní školu běžného typu a 11 respondentů (5,2 %) základní školu pro žáky se sluchovým postižením a základní školu běžného typu. Ti samí respondenti odpověděli i na otázku o typu střední školy, přičemž 154 respondentů (72,6 %) vychodilo střední školu pro žáky se sluchovým postižením, 54 respondentů (25,5 %) střední školu běžného typu, 3 respondenti (1,4 %) střední školu pro žáky se sluchovým. (0,5 %) neodpověděl (zřejmě jde o studenta, který ještě navštěvuje střední školu).

Analýza výsledků výzkumu o použití sociálních médií

Tab. 1: Preferování určité formy komunikace s některými osobami (výběr jedné možnosti)

Na základě výsledků uvedených v tabulce 1 jsme zjistili, že v domácnosti preferují znakový jazyk dvě třetiny respondentů (66 %), zatímco necelá třetina respondentů (29,7 %) používá v domácnosti mluvený jazyk. Drtivá většina respondentů (94,3 %) komunikuje s neslyšícími přáteli znakovým jazykem. Pouze malá část respondentů (3,8 % a 1,9 %) používá mluvený jazyk nebo psanou formu mluveného jazyka při komunikaci s neslyšícími přáteli. Při komunikaci s slyšícími přáteli převládá mluvený jazyk u téměř dvou třetin respondentů (63,2 %). Necelá třetina respondentů (29,2 %) využívá psanou formu mluveného jazyka při komunikaci s slyšícími přáteli. Malé procento respondentů (7,6 %) používá znakový jazyk při komunikaci s slyšícími přáteli.

Graf 1: Používání různých druhů sociálních médií 212 respondenty (výběr více možností)

Na základě výsledků uvedených v grafu 1 je Facebook s 92,9 % uživatelů (197) nejpopulárnější sociální sítí mezi respondenty. Messenger využívá 85,3 % respondentů (181), což jej řadí mezi nejčastěji používané komunikační platformy. WhatsApp je s 84 % respondentů (178) poblíž Messengeru v popularitě. Instagram je preferován pro sledování vizuálního obsahu a využívá jej 77,8 % respondentů (165). YouTube sleduje 46,2 % respondentů (98) pro sledování videonahrávek. Telegram používá 19,8 % respondentů (42) k odesílání zpráv. Aplikace jako TikTok, Snapchat, X (Twitter) a Viber jsou využívány menšinou respondentů. Do kolonky jiní dva respondenti uvedli, že používají Discord, další pět individuálně zaznamenali, že používají e-mail, film, Pinterest, SMS a Tinder.

Tab. 2: Používání různých druhů sociálních médií 212 respondenty (výběr jedné možnosti)

Na základě výsledků uvedených v tabulce 2 největší podíl respondentů (39,2 %) preferuje Facebook jako platformu sociálních médií. Instagram je druhým nejpreferovanějším sociálním médiem, které využívá 26,4% respondentů. WhatsApp využívá k online komunikaci 16 % respondentů. Messenger je preferovanou platformou pro 14,6 % respondentů. YouTube používá pro sledování videí pouze 2,4 % respondentů. TikTok preferuje nejméně respondenty, pouze 0,9 %. Telegram využívá ke komunikaci 0,5 % respondentů.

Tab. 3: Používání technických prostředků 212 respondenty (výběr více možností)

Na základě výsledků uvedených v tabulce 3 nejpopulárnějším technickým prostředkem pro přístup k sociálním médiím je chytrý telefon, který používá 90,1 % respondentů. Notebook jako prostředek pro sociální média využívá 35,4% respondentů. Počítač využívá 22,2 % respondentů pro přístup k sociálním médiím. Tablet používá 15,1 % respondentů pro sociální média. Pouze 0,5 % respondentů využívá internetovou televizi. Data naznačují preferenci mobilních zařízení (smartphony, tablety) pro přístup k sociálním médiím. Většina respondentů používá více než jedno zařízení pro přístup k sociálním médiím, jelikož byla povolena možnost výběru více možností.

Tab. 4: Frekvence časového použití sociálních médií 212 respondenty (výběr jedné možnosti)

Tabulka 4 znázorňuje četnost používání sociálních médií těmito respondenty. Největší skupina respondentů, konkrétně 39,2 %, tráví na sociálních médiích 1 – 2 hodiny denně. Určitá část respondentů, tedy 23,1%, věnuje sociálním médiím 3 – 4 hodiny denně. 18,4 % respondentů používá sociální média méně než 30 minut denně. 11,3 % respondentů sleduje sociální média jen několikrát týdně. Malé procento respondentů, pouhých 8 %, používá sociální média více než 5 hodin denně. Analýza je založena na odpovědích 212 respondentů.

Graf 2: Preferování forem pasivního sledování 212 respondenty (výběr více možností)

Pruhový graf 2 znázorňuje, že 74,5 % (158) respondentů preferuje pasivní sledování videonahrávek ve slovenském znakovém jazyce (SPJ). 71,7 % (152) respondentů preferuje sledování videonahrávek v slovenském jazyce (SJ) se zaopatřenými titulky. Stejný podíl, 71,7 % (152), respondentů upřednostňuje čtení psaných informací, textů v slovenském jazyce (SJ). Více než polovina (53,3 %) respondentů (113) si ráda prohlíží videonahrávky v mezinárodním posunkování (MP) a fotografie/obrázky. 41,5 % (88) respondentů sleduje videonahrávky v českém znakovém jazyce (ČZJ). 24,5 % respondentů (52) si prohlíží videonahrávky jen v slovenském jazyce (SJ). Pouze malá část respondentů (15,1 % – 32 a 6,1 % – 13) přečte psané informace v anglickém jazyce nebo v jiných cizích jazycích. Menšina respondentů, a to 12,3 % (26), si prohlédne videonahrávky bez slovní či posunkové komunikace.

Tab. 5: Preferování forem aktivního vyjádření 212 respondenty (výběr více možností)

Tabulka 5 ukazuje, u kterých forem se respondenti aktivně vyjadřují na sociálních médiích. Většina (64,2 %) se aktivně vyjadřuje na sociálních médiích ve slovenském znakovém jazyce. Téměř dvě třetiny respondentů (62,3 %) aktivně používají psanou formu slovenského jazyka k vyjadřování se. Sdílení fotografií a obrázků je populární u 43,9 % respondentů. 40,6% respondentů sdílí videonahrávky v českém jazyce s titulky. 27,8 % respondentů se aktivně účastní mezinárodního posunkování. Sdílení videonahrávek v českém jazyce je aktivní u 18,9 % respondentů. 17 % respondentů se aktivně vyjadřuje v českém znakovém jazyce. Pouze malé procento respondentů (11,6 % a 3,8 %) se vyjadřuje písemně v cizích jazycích. 10,8 % respondentů aktivně sdílí videonahrávky bez slovní nebo znakové komunikace.

Tab. 6: Preferování forem aktivního vyjádření 212 respondenty (výběr jedné možnosti)

Oproti tabulce 5, která zobrazuje několik možností, tabulka 6 s jednou možností ukazuje, že více než třetina respondentů (34,4 %) preferuje aktivní vyjadřování se v českém znakovém jazyce. Téměř třetina respondentů (34 %) se rada aktivně vyjadřuje psaním textu v češtině. 13,2 % respondentů upřednostňuje vkládání videonahrávek s mluveným projevem a titulky. 6,1 % respondentů raději přidává fotografie a obrázky na sociální média. Malý počet respondentů preferuje vložení videonahrávek jen s mluveným projevem v českém jazyce. Ještě menší počet respondentů využívá český znakový jazyk a mezinárodní posunkování k aktivnímu vyjadřování. Používání textu v angličtině a cizích jazycích kromě angličtiny je preferováno jen minimálním počtem respondentů.

Tab. 7: Účely používání sociálních médií 212 respondenty (výběr více možností)

Tabulka 7 ukazuje, že většina respondentů (71,2 %) používá sociální média ke komunikaci s přáteli nebo kolegy. Dvě třetiny respondentů (67,5 %) využívají sociální média ke komunikaci s rodinou. Více než třetina respondentů (39,6 %) používá sociální média k získávání informací o různých tématech. Mnoho respondentů (36,8 %) je používá k lepšímu porozumění gramatice českého znakového jazyka. 35,8 % respondentů je využívá k rozvíjení slovní zásoby slovenského jazyka. 35,4 % respondentů používá sociální média k získání informací různých témat. Téměř 35 % respondentů využívá sociální média k rozvíjení znakové zásoby slovenského znakového jazyka. 31,6 % respondentů na lepší porozumění gramatice českého jazyka, 23,1 % respondentů na zlepšení ve vyjadřování znakovým projevem, 21,7 % respondentů na komunikaci s cizími osobami, 17,9 % respondentů na zlepšení ve vyjadřování písemnou formou, 14,6 % respondentů na rozvíjení zlepšení ve vyjadřování mluvenou řečí a pouze malá část respondentů (8 %) používá sociální média k lepšímu porozumění gramatice cizího jazyka.

Tab. 8: Frekvence používání emotikonů, gifů na sociálních médiích 212 respondenty (výběr jedné možnosti)

Tabulka 8 jasně ukazuje, že používání emotikonů a gifů se liší v širokém spektru frekvencí. Téměř polovina respondentů (47,2 %) používá emotikony a gify občas. 22,6 % respondentů je používá zřídka. 21,2 % respondentů používá emotikony a gify velmi často. Pouze 7,6 % respondentů je používá vždy/stále. Pouze 1,4 % respondentů nikdy nepoužívá emotikony ani gify.

Graf 3: Preferování komunikace 212 respondentů s určitými osobami (výběr jedné možnosti)

Zjištění na grafu 3 poukazují na různé preference v komunikaci v závislosti na komunikačním partnerovi. Osobní vztahy hrají klíčovou roli v preferencích osobní komunikace. Většina respondentů (80,2 %, 170 osob) preferuje osobní komunikaci se svou rodinou. Téměř dvě třetiny respondentů (66 %, 140 osob) upřednostňují digitální komunikaci s cizími neslyšícími. Více než polovina (60,8 %, 129 osob) respondentů preferuje osobní komunikaci s neslyšícími kamarády. 59,4 % respondentů (126) upřednostňuje digitální komunikaci s cizími slyšícími. 55,7 % respondentů (118) preferuje osobní komunikaci se slyšícími kamarády.

Tab. 9: Bariéry v sociálních médiích podle 212 respondentů (výběr více možností)

Tabulka 9 poukazuje na významnost přístupnosti obsahu v sociálních médiích pro osoby s komunikačními obtížemi. Většina respondentů (77,3 %) uvádí jako bariéru informační obsah, konkrétně videonahrávky bez titulků. Dvě třetiny respondentů (67 %) mají potíže s porozuměním odhlížení z úst ve videonahrávkách. Přibližně jedna pětina respondentů (18,9 %) nerozumí psaným textům v sociálních médiích. Malá část respondentů (7,5 %) uvádí, že nerozumí znakovým projevům. Jeden respondent poukázal na nepřesný simultánní přepis jako na překážku. Další respondent uvedl, že mu činí problém porozumět odborným slovům.

Na předposlední otevřenou otázku Co se vám líbí na sociálních médiích? A co byste změnili? dobrovolně reagovalo 63 respondentů (29,7 %). Z nich 24 respondentů mělo stejný názor, že by přivítalo zavedení titulků do videonahrávek, 9 respondentů by uvítalo přítomnost tlumočníka nebo neslyšícího moderátora, který by poskytl informace ve videonahrávkách a 6 respondentů by rádo vidělo opakované aktuální videonahrávky zajímavostí ze Slovenska a světa. Uvedeme osm vybraných originálních výpovědí respondentů (psaný projev neslyšících může vykazovat gramatické chyby):

  • "Slyšící si dali kromě mluveného jazyka i na titulkování, na jedničku."
  • \"Chci změnit a je to zároveň mým snem. Je aby se dalo udělat že vložím video ve SPJ nebo hned živě nahrávání videa a ono pak automaticky přeloží do SJ ať nemusím mnoho času brát z překladu do českého jazyka, protože SJ není můj prvotní jazyk."
  • „Chceme vylepšit aplikaci převodu řeči na text.“
  • „Moc se mi líbí od někteří slyšících lidí se snaží dělat titulky pro všechny sluchovým postižené, abychom měli více informace a získat slovní zásoby.“
  • „Usnadnění psané komunikace mezi sebou na sociálních médiích.“
  • \"Nejvíce se mi líbí, že na Instagramu jsou už některá videa s titulky. Například, když se tam dva nebo více povídají a velmi rychle, tak nestíhám, nerozumím. Ale, když jsou tam už titulky k tomu, velmi mi to pomůže a konečně rozumím a vím co se tam už jedná.
  • "Je přínosem pro neslyšící dorozumívat se s lidmi, protože my neslyšící nemůžeme telefonovat."
  • "Líbí se mi, jak dokáží spojit lidi z různého světa a umožnit sdílení myšlenek, kultur a zkušeností. Je skvělé vidět, jak se mohou vzájemně inspirovat a podporovat. Ale na druhé straně jsou rizika např. šíření špatné informací a kyberšikání apod."

Na poslední zavřenou otázku, zda bylo vyplnění dotazníku náročné, 145 respondentů (68,4 %) zvolilo možnost snadné, 60 respondentů (28,3 %) si vybralo možnost středně těžké a 7 respondentů (3,3 %) obtížné.

Interpretace výsledků výzkumu a diskuse o využívání sociálních médií

Do tohoto výzkumu se zapojila většina respondentů, a to 67,4 %, která má velmi těžkou ztrátu sluchu, čili je neslyšící, a ostatní respondenti jsou nedoslýchaví různého stupně. Používání sociálních médií mezi osobami s poruchou sluchu je ovlivněno preferovanou formou komunikace v různých sociálních kontextech. Většina respondentů používá znakový jazyk v komunikaci s neslyšícími přáteli, zatímco mluvený jazyk je preferován při komunikaci s slyšícími přáteli. S nimi používá psanou formu mluveného jazyka další téměř třetina respondentů. Také v rámci jejich domácnosti převládá používání znakového jazyka, ale značná část respondentů využívá i mluvený jazyk. Z toho vyplývá, že několik neslyšící posunkující se dokáží domluvit s slyšícími kamarády. Většina respondentů, kteří se zúčastnili tohoto výzkumu, je bimodálně-bilingvální, tedy využívá bilingvismus se dvěma odlišnými modalitami: motoricko-vizuální, v jejímž rámci se informace artikulují pohybem rukou a horní části těla včetně hlavy a přijímají zrakem, a orálně-auditivní, v jejímž rámci se informace artikulují a v rámci nich informace artikulují.

K první výzkumné otázce Které platformy sociálních médií preferují osoby s poruchou sluchu? - nejpreferovanější sociální sítí mezi slovenskými osobami s poruchou sluchu je Facebook, který vyzkoušelo již 92,9% uživatelů internetu. Následuje Instagram, který si prohlédlo 77,8% respondentů. Nejžádanější aplikací na zaslání textových zpráv, videozpráv ve slovenském znakovém jazyce, obrázků i emotikonů a gifů je Messenger, který využívá 85,3% respondentů, těsně za ním se nachází WhatsApp s 84% ​​respondentů. Naopak jiná studie o osobách s poruchou sluchu z Ghany (Marco – Phineas, 2023) naznačuje, že všichni respondenti upřednostňovali aplikaci WhatsApp, následně 89,1 % respondentů využívalo Facebook a poté 76,1 % Telegram. Tato uvedená sociální média poskytují osobám s poruchou sluchu možnosti komunikace, socializace, podpory jednotlivců, spolupráce i přenosu informací. Nejvyužívanější sociální sítí na Slovensku je dlouhodobě Facebook, který stále vede v žebříčku (Go4insight, 2024). Osoby s poruchou sluchu jsou v menšině a přizpůsobují se většině, aby se mohly dorozumívat. Facebook zároveň nabízí lepší a praktičtější možnosti, jako například a) možnost vložení delších videonahrávek vyjádřených v znakovém jazyce, což Instagram neumožňuje, b) možnost vložení odkazu na videonahrávky z YouTube, přičemž kliknutí na odkaz je jednodušší, zatímco Instagram neumožňuje přímé kliknutí na odkazy. Pokud jde o výběr jedné možnosti, výzkum analyzuje preference 212 respondentů v používání různých platforem sociálních médií, přičemž poukazuje na dominantní pozici Facebooku s 39,2% preferencí, následuje Instagram s 26,4%. Dále se zaměřuje na preferenci komunikačních aplikací jako WhatsApp a Messenger a minimální preference pro platformy zaměřené na video obsah, jako jsou YouTube a TikTok.

Ke druhé výzkumné otázce Přes která technologická zařízení používají osoby s poruchou sluchu platformy sociálních médií? – pro přístup k sociálním médiím osoby s poruchou sluchu stále častěji využívají smartphony. Minulý rok tuto technologii vždy nebo většinou preferovalo 89,8 % z nich. Kromě chytrého telefonu se také používají notebooky, počítače a tablety, byť v menší míře. Předpokládáme, že se jedná o praktické a přenosné technologické zařízení, které lze vzít s sebou a použít jej všude. Zajímavostí je použití internetové televize jedním respondentem. Zajímavý výzkum (Pew, 2018, in Sweet a kol., 2019) prezentuje, že většina amerických obyvatel vlastní nějaký typ technologického zařízení, přičemž 77 % má chytrý telefon, těsně 73 % počítač a 53 % tablet.

Ke třetí výzkumné otázce Jak často používají osoby s poruchou sluchu sociální média? – z frekvence používání sociálních médií mezi 212 respondenty výzkum ukázal, že největší část respondentů (39,2 %) tráví na sociálních médiích průměrně 1 – 2 hodiny denně, zatímco větší procento (23,1 %) tráví. Menší část (18,4 %) věnuje sociálním médiím méně než 30 minut denně a malá část respondentů (8 %) je používá více než 5 hodin denně. Podobná americká studie (Boderman, 2012) prezentuje výsledek, že 60 % respondentů používá sociální média několikrát denně, 20 % občas denně, 10 % jednou denně a 10 % několikrát týdně. Osoby s poruchou sluchu jsou kvůli ztrátě sluchu náchylnější k používání textové komunikace, sociálních médií a surfování po internetu (Toofaninejad a kol., 2017), a proto tráví spoustu času na sociálních sítích. Německá studie 38 studentů s poruchou sluchu Kolínské univerzity (Schäfer – Miles, 2023) naznačuje, že studenti stráví na sociálních médiích v průměru 203,31 minut denně (přes 3 hodiny), ale bimodálně-bilingvální respondenti stráví každý den v průměru 269,9.

Ke čtvrté výzkumné otázce Kterou formu komunikace aktivně a pasivně preferují osoby s poruchou sluchu - vizuální nebo textovou? - výzkum analyzoval preference pasivního sledování obsahu na sociálních médiích u 212 respondentů, přičemž zdůrazňuje silnou preferenci videonahrávek v českém znakovém jazyku, video češtině. Více než polovina respondentů také ráda konzumuje obsah v mezinárodním posunkování a ve vizuálních formách, jako jsou fotografie a obrázky, zatímco menšina preferuje jiné jazyky a formáty. Zjištění naznačují, že preference přístupnosti hrají důležitou roli při konzumaci obsahu na sociálních médiích u osob s poruchou sluchu. Z tohoto výzkumu vyplývá, že řada respondentů je bimodálně-bilingvální. Jiný výsledek ukazuje, že jen jedna pětina respondentů subjektivně hodnotila, že většinou nerozumí psaným textům na sociálních médiích.

Výsledky preferovaných forem aktivního vyjadřování se ukazují, že nejpopulárnější je vyjadřování se v slovenském znakovém jazyce a v psané formě slovenského jazyka. Dále se respondenti aktivně vyjadřují sdílením fotografií, videonahrávek s titulky a zapojováním se do mezinárodního posunkování. Tento výsledek naznačuje, že většina respondentů se aktivně realizuje v písemné formě i přes nízkou kompetenci v psaní z těchto důvodů: a) znakové jazyky nemají standardizované písemné formy, b) více osob s poruchou sluchu zveřejňují videonahrávky či fotografie současně s doprovodným textem, c) písemná forma je pro některé komunikující rychlejší a pohodlnější, naopak proces nahrávání spotřeby baterie chytrého telefonu a spotřeby dat při nahrávání a odesílání videonahrávek, e) kvůli touze po sociální interakci a účasti na digitální komunikaci (Mack a kol., 2020).

Výzkum analyzoval preferované způsoby aktivního vyjadřování se uživatelů sociálních médií, přičemž zjistil, že nejvíce respondentů preferuje aktivní vyjadřování se v slovenském znakovém jazyce nebo psaní textu v češtině. Zbytek respondentů upřednostňuje vyjadřování prostřednictvím videonahrávek s titulky, používání jiných jazyků a forem znakového jazyka nebo přidávání fotografií a obrázků, neboť mnozí lidé s poruchou sluchu vnímají svět především vizuálně. Z tohoto a předchozího výzkumu došlo k naznačení, že více než polovina respondentů, konkrétně 53,3 %, si ráda prohlíží videonahrávky zahraničních posunkujících v mezinárodním posunkování, které se chápe jako lingua franca, tedy smíšený jazyk sestávající z několika národních posunkových jazyků. Naopak 27,2 % respondentů se aktivně zapojuje do mezinárodního posunkování. Překvapil nás výsledek, že 41,4% respondentů aktivně vkládá videonahrávky ve slovenském jazyce s titulky. Z našeho pohledu je však realita taková, že na sociálních sítích jich je mnohem méně, až téměř žádné. Na druhé straně můžeme říci, že tato tvorba je časově náročná. Navíc osoby s poruchou sluchu musí mít dobrý a srozumitelný jazykový projev a dobře ovládat psanou formu češtiny pro tvorbu titulků.

K páté výzkumné otázce Jaké jsou účely používání sociálních médií u osob s poruchou sluchu? – používání sociálních médií mezi 212 respondenty prezentuje, že naprostá většina je využívá ke komunikaci s přáteli a kolegy, jakož is rodinou. Značná část respondentů je také využívá k získávání informací o různých tématech a ke zlepšení svých jazykových dovedností, zejména v oblasti znakového jazyka a slovní zásoby. Menší část respondentů využívá sociální média ke zlepšení komunikačních schopností ve vyjadřování se mluvenou řečí a cizími jazyky.

K šesté výzkumné otázce Jak často používají osoby s poruchou sluchu emotikony a gify k vyjádření emocí a pocitů? – používání emotikonů a gifů je běžnou součástí komunikace na sociálních médiích. Z analýzy dat vyplývá, že téměř polovina respondentů je používá občas/někdy, což naznačuje střední úroveň jejich integrace do online interakcí. Přesto existuje značný rozdíl ve frekvenci používání, od těch, kteří je používají vždy, až po ty, kteří je nepoužívají nikdy. Mnozí respondenti ve své komunikaci využívají i znakový jazyk, který je verbálním nonvokálním motoricko-vizuálním jazykem. Na první pohled se podobá neverbální komunikaci, a proto také používají emotikony a gify.

K sedmé výzkumné otázce U kterých skupin lidí preferují osoby s poruchou sluchu osobní či digitální komunikaci? - výsledek analyzuje preference komunikace u 212 respondentů, přičemž zjistil, že osobní komunikace je nejvíce preferována s rodinou, zatímco digitální komunikace dominuje v komunikaci s cizími neslyšícími a slyšícími. Se svými kamarády (slyšícími i neslyšícími) respondenti preferují osobní komunikaci. Tyto preference odrážejí důležitost osobních vztahů a pohodlí digitální komunikace ve specifických kontextech. Můžeme zdůraznit, že u neslyšících či osob s poruchou sluchu jsou v sociální komunikaci důležitější hodnoty, než je důvěra vůči známým osobám, která se může realizovat v osobní komunikaci, a plnohodnotnost či plynulost komunikace s určitými osobami. Digitální komunikace s cizími slyšícími je především vnímána jako úleva, protože vyžaduje méně úsilí a stresu než komunikace tváří v tvář nebo u nedoslýchavých osob ztížený telefonický rozhovor (Kožuh – Debevc, 2020).

K osmé výzkumné otázce Jakým překážkám v přístupnosti v současnosti čelí osoby s poruchou sluchu na platformách sociálních médií? – výsledek popisuje bariéry, kterým čelí respondenti při používání sociálních médií. Nejvýznamnější bariérou jsou videonahrávky bez titulků, které představují problém pro tři čtvrtiny respondentů. Významnou překážkou je také neporozumění odhlížení z úst, zatímco menší procento má problémy s psaným textem a znakovým projevem. Obsah videonahrávek bez titulků je na sociálních médiích stále rozšířeným problémem, který frustruje osoby s poruchou sluchu. J. O´Neill (2013, in Mariorana-Basas – Pagliaro, 2014) tvrdí, že „bohužel, online informační, instruktážní a zábavné videozáznamy nebo zvukové videozáznamy, ať už nahrané nebo vysílané živě, jsou jen zřídka otitulkované a v současnosti nejsou známy žádné zákony, které by vyžadovaly obsah nejprve vysílán v televizi s titulky“. Rovněž dvě třetiny respondentů většinou nerozumí odhlížení z úst lidí ve videonahrávkách. Porozumění odhlížení je umění, protože ne všechno, co se říká, však lze vidět na rtech. Přibližně 35 % mluvené řeči lze získat odhlížením ze rtů, například hlásky a ao jsou jasně pozorovatelné podle tvaru úst, ale u hlásek k a g je nelze zřetelně rozlišit. Rovněž nelze rozlišit rozdíly mezi hláskami vydávanými sevřenými rty – p, b a m. Při odhlížení hrají důležitost dvě role: podíl myšlení a stoprocentní mentální energie; osoba s poruchou sluchu se musí naučit doplňovat nezachycené hlásky, slova a větné celky, což vyžaduje maximální pozornost.

Testování hypotéz o využívání sociálních médií

Na statistickou analýzu s ohledem na stanovené tři hypotézy a povahu dat jsme použili Mann-Whitneyho U-test pro dva nezávislé výběry a Spearmanův korelační test. Každý z těchto testů jsme aplikovali na jednotlivé hypotézy v souladu s povahou konkrétních dat, která se objevovala v dané hypotéze. Statistickou analýzu jsme prováděli v programu SPSS 22.

H1: Mezi muži a ženami s poruchou sluchu existuje statisticky významný rozdíl v průměrném čase stráveném na sociálních sítích. – v této hypotéze se vyskytují proměnné, a to průměrná doba strávená na sociálních sítích a rod.

Tab. 10: Čas strávený na sociálních sítích u mužů a žen

Z tabulky 10 můžeme pozorovat, že z hlediska času stráveného na sociálních sítích nejvíce mužů s poruchou sluchu uvedlo, že průměrně tráví na sociálních sítích 1 až 2 hodiny denně, přičemž tvořily 37,2 % své skupiny. Stejně nejvíce žen s poruchou sluchu odpovědělo, že průměrně tráví na sociálních sítích 1 až 2 hodiny denně, přičemž tvořily 40,3 % své skupiny.

Na základě povahy proměnných pro testování hypotézy 1 jsme použili neparametrický test, protože obě skupiny mají stejné rozdělení, a to Mann-Whitneyho U-test.

Tab. 11: Čas strávený na sociálních sítích podle průměrné hodnoty pořadí

Tab. 12: Mann-Whitney U-test

Na základě výsledků uvedených v tabulkách 11 a 12 můžeme konstatovat, že v průměrném čase stráveném na sociálních sítích neexistuje statisticky významný rozdíl mezi muži a ženami s poruchou sluchu. H1 se nepotvrdila.

H2: Mezi mírou používání emotikonů nebo gifů na sociálních sítích a vzděláním existuje statisticky významný vztah. – v této hypotéze se vyskytují proměnné, a to míra používání emotikonů nebo gifů na sociálních sítích (tab. 8) a vzdělání (v deskriptivní statistice výzkumného vzorku). Na základě povahy proměnných pro testování hypotézy č.j. 2 jsme použili neparametrický test, který slouží k měření statistické závislosti mezi dvěma proměnnými, a to Spearmanův korelační test.

Tab. 13: Spearmanův korelační test (Spearmanův rho test)

Na základě výsledků uvedených v tabulce 13 můžeme konstatovat, že mezi mírou používání emotikonů nebo gifů na sociálních sítích a vzděláním respondentů s poruchou sluchu neexistuje žádný statisticky významný vztah. H2 se nepotvrdila.

H3: V průměrném čase stráveném na sociálních sítích v závislosti na preferované formě komunikace v domácnosti je statisticky významný rozdíl. – v této hypotéze se vyskytují proměnné, a to průměrná doba strávená na sociálních sítích a preferovaná forma komunikace v domácnosti.

Tab. 14: Čas strávený na sociálních sítích podle preferované formy komunikace v domácnosti

Na základě výsledků uvedených v tabulce 14 můžeme pozorovat, že z hlediska průměrného času stráveného na sociálních sítích nejvíce respondentů, kteří používají v domácnosti mluvený jazyk, uvedlo, že průměrně tráví na sociálních sítích 3 až 4 hodiny denně, přičemž tvořily 34,7 % své skupiny. Naopak nejvíce respondentů, kteří používají v domácnosti znakový jazyk, uvedlo, že průměrně tráví na sociálních sítích 1 až 2 hodiny denně, a to tvořilo 42,9 % jejich skupiny. Na základě povahy proměnných pro testování hypotézy 3 jsme použili neparametrický test – Mann-Whitneyho U-test.

Tab. 15: Čas strávený na sociálních sítích podle preferované formy komunikace v domácnosti

Tab. 16: Mann-Whitney U-test

Na základě výsledků uvedených v tabulkách 15 a 16 můžeme konstatovat, že v průměrném čase stráveném na sociálních sítích mezi lidmi s poruchou sluchu neexistuje, vzhledem k preferované formě komunikace v domácnosti, statisticky významný rozdíl. H3 se nepotvrdila.

Závěr

Porucha sluchu je často považována za omezující jev, protože může vytvářet významné informační a komunikační bariéry, zejména v interakci s slyšícími osobami. Údaje z této studie naznačují, že sociální média, jako integrální součást moderní sociální komunikace, pomohla lidem s poruchou sluchu, včetně neslyšících, poskytovat informace, znalosti, formální a neformální vzdělávání a nové formy zábavy, rozvíjet a udržovat kontakty či přátelství mezi osobami se stejným handicapem a dalšími, ale také sdílet. Sociální média, jako jsou Facebook a WhatsApp, jsou pro osoby s poruchou sluchu klíčovými komunikačními kanály v každodenním životě. Umožňují jim vyjádřit se buď psaním, posíláním videonahrávek v českém znakovém jazyce, videočetováním v reálném čase, nebo sdílením obrázků. Neslyšící posunkující, kteří v dorozumívání používají posunkový jazyk, se mohou mezi sebou přirozeně a spontánně domluvit bez nutnosti cestování na menší i větší vzdálenosti. Sociální média mají také vliv na trvalé sdružování neslyšících příslušníků do jedné velké komunity nebo do malých skupin, jelikož v posledních letech ubývá počet neslyšících posunkujících členů, kteří fyzicky navštěvují klubovny neslyšících. Osobně si myslíme, že tato studie má pozoruhodný význam, jelikož se jí zúčastnilo velké množství neslyšících posunkujících, což je spíše raritou. Důležitou hodnotou výzkumu byla přístupnost dotazníku s vloženými videonahrávkami s překladem textu do českého znakového jazyka, a to pro neslyšící posunkující.

Pevně ​​věříme, že v budoucnu se umělá inteligence ještě více zdokonalí, aby dokázala automaticky otitulkovat všechny videonahrávky a adekvátně interpretovat posunkové projevy posunkujících, čímž je přetransformuje na titulky, aby mohly lépe porozumět i neposunkující osoby.

Autor: PaedDr. Bc. Roman Vojtechovský Katedra slovenského jazyka a literatury Oddělení slovenského jazyka v komunikaci neslyšících Pedagogická fakulta Trnavské univerzity v Trnavě

Seznam bibliografických odkazů

BODERMAN, Margaret. 2012. Building Interaction With An Isolated Population Through Social Media: The Deaf Community. Fayetteville : University Of Arkansas, 2012. 20 v.

GBUROVÁ, Jaroslava - Fedorko, Igor. 2019. Sociální média jako součást elektronické komerce a jejich vliv na nákupní chování spotřebitele. In Journal Of Global Science. ISSN 2453-756X, 2019, 4. roč. 4 (spec.). Go4insight: Slováci a sociální sítě v roce 2024. [online]. Bratislava : Go4insight s.r.o. [cit. 2024-12-12]. Dostupné na www.go4insight.com.

HOVORKOVÁ, Silvia - RZYMANOVÁ, Martina - TARCSIOVÁ, Darina. 2018. Máme dítě s poruchou sluchu. Bratislava : Nadace Pontis, 2018. 552 s. ISBN 978-80-89895-11-3.

KŮŽE, Ines – DEBEVC, Matjaž. 2020. Utilisation of Social Media Among Users With Hearing Loss: An Analysis Of Facebook Communities. In Universal Access in the Information Society. ISSN 1615-5297, 2020, roč. 19, čj. 3, s. 1 541–555.

MACK, Kelly – Bragg, Danielle – Morris, Meredith Ringel – BOS, Maarten W. – ALBI, Isabelle – MONROY-HERNÁNDEZ, Andrés. 2020. Social App Accessibility For Deaf Signers. In NICHOLS, Jeff. Proceedings of the ACM on Human-Computer Interaction. New York : Association for Computing Machinery, 2020. ISSN 2573-0142, s. 18. 1–31.

MARCO, Nyarko Stanley - PHINEAS, Dzeani Okai. 2023. Deaf Community Perception On Sociální Media Applications And Platforms. In Disability And International Development. ISSN 2516-5313, 2023, roč. 34, čj. 3, s. 1 23–29.

MARIORANA-BASAS, Michelle – PAGLIARO, Claudia M. 2014. Technology Use Among dospělí kteří jsou Deaf And Hard of Hearing: A National Survey. V The Journal of Deaf Studies and Deaf Education. ISSN 1465-7325, 2014, roč. 19, čj. 3, s. 1 400–410.

POWER, Mary R. – POWER, Des – HORSTMANSHOF, Louise. 2007. Deaf People Communicating Via Sms, Tty, Relay Service, Fax, And Computers In Australia. V The Journal of Deaf Studies and Deaf Education. ISSN 1465-7325, 2007, roč. 12, čj. 1, s. 1 80–92.

RACHTIDO, Eka Bagus – HIDAYAT, Zinggara. 2021. Emoticons As Self-Disclosure In Social Media and Its Meaning For People Who Are Deaf. In Disability Cbr & Inclusive Development. ISSN 2211-5242, 2021, roč. 32, čj. 4, s. 1 40–62.

SCHÄFER, Karolin – Miles, Felix. 2023. Social Media Use And Mental Health In Deaf nebo Hard of Hearing Adults – Results Of An Online Survey. In Frontiers In Communication. ISSN 2673-5310, 2023, roč. 8; 1-13.

SWEET, Kayla S. – LEBLANC, Jennifer K. – STOUGH, Laura M. – SWEANY, Noelle W. 2019. Community Building And Knowledge Sharing By Individuals With Disabilities Using Social Media. In Journal Of Computer Assisted Learning. ISSN 1467-8497, 2019, roč. 36, čj. 1, s. 1 1-11.

TOOFANINEJAD, Ehsan – Zavaraki, Esmaeil Zaraii – DAWSON, Shane – Poquet, Oleksandra – DARAMADI, Parvíz Šarífi. 2017. Social Media Use Pro Deaf a Hard of Hearing Students In Educational Settings: A Systematic Review Of Literature. In Deafness & Education International. ISSN 1469-9745, 2017, roč. 19, čj. 3-4, s. 1 144–161.