Sociálně-patologický jev ve společnosti. Zneužívání a týrání žen.

Úvod

Problematika násilí páchaného na ženách je celosvětovým problémem. Mnoho lidí tento fenomén ať už vědomě nebo nevědomě přehlíží, resp. bagatelizuje. Rodově podmíněné násilí (včetně znásilňování, domácího násilí, zmrzačování, vražd a sexuálního zneužívání) představuje velký, nejen zdravotní problém žen na celém světě. Ačkoli násilí na základě pohlaví je významnou příčinou ženské nemocnosti a úmrtnosti, téměř nikde se nepovažuje za problém zdraví obyvatelstva. Hluboce zakořeněné názory na vztahy mezi muži a ženami, společenské odcizování diskusí o „soukromých záležitostech“ na veřejnosti a zejména nedostatek zájmu kompetentních lidí brání v řešení tohoto celosvětového problému.

Pohled na ženy ve společnosti

Kdo je žena? To je základní otázka, která nás přivádí k podstatě lidského bytí. Ve 21. století se zdá, že jde o banální otázku. Vždyť dnes přece víme o ženě jako takové, téměř všechno, získali jsme mnoho nových poznatků z různých vědních disciplín. Zní to jako paradox, ale občas se zdá, že právě dnes ho známe nejméně.

V lidské společnosti se na ženu nemá zapomínat, má se zaměřovat na její mimořádný, centrální a plodný prvek – ženskost, protože žena prožívá celou svou osobu mnohem intenzivněji než jen jako nějaký celek. Co dělá, dělá to celou svojí bytostí. Všechny děje, vjemové, biologické, emocionální, psychické… jsou v ní vzájemně propojeny. Žena je založena více pro konkrétní a syntetické myšlení, myslí více ve vztazích. Vztahuje vše většinou k osobám. Její řeč není přímočará a jednoduše srozumitelná. Slovům, která vyslovuje, je třeba často rozumět jinak, než jaký je jejich přesný význam. Žena se vyjadřuje nepřímo, v oklikách, malinko naznačí, několika slovy, někdy jen jedním slovem či gestem a už si myslí, že se vyjádřila dostatečně. Žena myslí a vnímá ve vztazích, dívá se na všechno přes osobnost, které se to nějak týká. Těžko si dokáže představit pravdu bez člověka, který za ní stojí. Pro ženu je důležité, kdo to řekl a také jak to řekl, jak byl oblečený atp. Žena to všechno vnímá.

Posláním ženy je mateřství. Společnost by měla náležitě ocenit práci, kterou žena vykonává v rodině a při výchově dětí, uznat její hodnotu na sociální i ekonomické úrovni. Ženy pečují především o své děti a domácnost. I John Stuart Mill byl velkým zastáncem emancipace a otevřeně vystupoval proti neschopnosti a nechuti mužů spravedlivě se postavit k ženám. Nekritizuje pouze současný neboli aktuální stav. Snaží se načrtávat i vize do budoucnosti, snahy o transformaci manželství. "Má to být svazek ženy a muže na bázi přátelství a rovnosti. Reforma manželství a rodiče si ale vyžaduje reformu vzdělávacího a sociálního systému a zažitých kulturních zvyklostí." (1)

Jen díky pochopení a pomoci manžela a celé rodiny se mohou angažovat ve společnosti. Je proto třeba vnést do naší společnosti nové modely chování a ohodnocení aktivit žen.

Obecné vymezení problému násilí páchaného na ženách

Tematika násilí ve společnosti je vysoce aktuálním problémem a jeho význam zdůrazňuje také to, že v posledních letech je zaznamenán nárůst trestné činnosti s prvkem násilí na ženách a dětech.

V současné postmoderní společnosti je třeba redukovat všechny předsudky, které vznikly v důsledku socializace, ohledně žen a dětí. Tuto otázku je třeba vnášet do všech zodpovědných institucí společnosti (policie, soudy, školství, zdravotnictví), zpracovávat analýzy jeho příčin a vytvářet tak předpoklady pro úspěšné přijetí strategie boje proti násilí páchanému na ženách i dětech, s cílem vzniku společnosti, ve které mohou všichni lidé spolunažívat bez předsudků a obav z násilí.

Násilí na ženách není jen fyzické násilí. Násilím je každé chování muže, jehož cílem je uplatňování moci nebo kontroly nad ženou a dětmi. Nejčastější formy násilí:

Fyzické násilí - zahrnuje různé formy brutálního zacházení: kopání, sácení, tahání za vlasy, mlácení s úmyslem až usmrtit, pálení. Násilí se časem zvyšuje a stává se stále brutálnějším. Vyvolávání strachu je dalším prostředkem a součástí dynamiky násilí vůči ženám. "Strach před dalším násilím je často nejsilnějším nástrojem nátlaku. Po vyvolání pocitu strachu u oběti už není třeba použít tělesné násilí, neboť strach působí zastrašujícím způsobem." (2) Psychické týrání zahrnuje citové a slovní týrání. Postižená osoba to pociťuje jako narušení pocitu vlastní hodnoty a psychického zdraví. K této formě násilí patří například zesměšňování na veřejnosti, urážející vyjádření o vzezření nebo charakteru, osočování. Muži často tato vyjádření používají, aby odvrátili pozornost od vlastních násilných činů tím, že hledají problém v ženě. Sociální násilí je takové chování, které má za cíl ženu izolovat od okolí. Patří sem například zákaz styku s rodinou nebo přáteli, uzamčení v bytě, zablokování telefonu a podobně. Ekonomické násilí znamená zneužití moci disponovat finančními prostředky. Muž například. nedává na živobytí finanční prostředky, nebo dává pouze nedostatečné množství, zatajuje majetek a výši svých příjmů, ale kontroluje příjmy ženy. Sexuální násilí zahrnuje všechny sexuální činy, které jsou ženě vnuceny. „Sexuální násilí je aktem agrese a zneužití moci a není výsledkem nekontrolovatelných sexuálních pudů.“ (3) Obtěžování a teror, časté telefonáty, výhrůžné dopisy, špehování, pronásledování, slovní výhrůžky... to jsou další často používané prostředky pro kontrolu oběti. Známe případy vyhrožování násilníka zbraní, někdy i třetím osobám (dětem, příbuzným nebo domácím zvířatům).

Obrovský rozsah problému v celosvětovém měřítku vyžaduje veřejnou diskusi o tématu genderově podmíněného násilí ve společnosti, pokládá za důležité prozkoumat motivy pachatelů, společenský rámec ve kterém násilí vzniká a informovat o následcích násilí v každé společnosti, včetně naší.

Násilí na ženách objevující se ve společnosti

Dimenze domácího násilí je alarmující a žádná společnost nemůže tvrdit, že se v ní v dnešní době nevyskytuje. V jednotlivých zemích se mění pouze jeho podoby a trendy. Některé skupiny žen jsou zranitelnější. Patří sem ženy uprchlíky, jak uvádí Heise, ženy ve věznicích a nápravných zařízeních, postižené ženy, důchodkyně a mladé dívky.

Výzkum násilí na ženách nemá dlouhou historii. Otázka ubližování ženám v nejbližším rodinném kruhu se začala širší monitorovat teprve před třiceti lety, ale zahraniční výzkumy se zpočátku orientovaly na extrém - vraždy manželek a dětí. Teprve později se ukázalo, že tento problém zasahuje prakticky celou lidskou společnost.

Důsledky násilí páchaného na ženách

Bití a zneužívání dívek a žen je fenoménem, který se vyskytuje v celé historii lidstva. Po tisíciletí bylo ve společnosti zažito nadřazené postavení muže, od doby kdy patriarchát nahradil matriarchát. Toto nelidské a ženy ponižující právo mužů trestat a ponižovat ženy podporovaly a udržovaly právní, náboženské a kulturní normy.

Prostřednictvím socializace dětí v rodinném i společenském životě se dále předávají a zachovávají tyto patriarchální vzorce. Pokud chceme odstranit násilí ze života žen a chceme-li mu předcházet, musíme nutně bourat mýty, odstraňovat patriarchální kulturní vzorce a poskytovat nové modely skutečně rovnocenného postavení ženy a muže v rodině.

Rodově podmíněné násilí představuje velký problém na celém světě. Ženy, které se staly oběťmi násilí, mají podrytou sebedůvěru, násilí, které na ně ovlivňuje pravidelně ohrožuje jejich zdraví, znemožňuje jim plně se účastnit života společnosti. Rodově podmíněné násilí představuje také velký zdravotní problém žen na celém světě, je velkou příčinou nemocnosti a úmrtnosti žen. Týrání může mít vliv nejen na zdraví psychické, ale ve velké míře ovlivňuje i tělesné zdraví a to i opožděně a může vyvolat např. artritidu, vysoký krevní tlak a srdeční choroby.

Vztah mezi týráním a psychickými poruchami jím vyvolanými vážně ovlivňuje i úmrtnost žen. Ženy, které jsou pod neustálým tlakem, mají vyšší náchylnost k sebevraždám, u týraných žen je 5krát větší pravděpodobnost pokusu o sebevraždu než u netýraných. Hlavním rizikovým faktorem při vraždách žen i vraždách provedených ženami je domácí násilí.

Domácí násilí zůstává nejčastěji nepoznáno a nepotrestáno, protože jeho pachatelé jsou oběťmi mlčky nebo zjevně ospravedlňováni. Ženy, jako oběti násilí, snášejí násilí většinou v největším osamocení. Ne proto, že ony jsou zticha, ale proto, že je my neslyšíme. „Nadra samá sinka, mozek otřesený, kůže doškrábaná, duše rozervaná, nedokážu křičet – sousedé zírají, křičím o pomoc – neposlouchají.“ (4) V mnoha případech nejen sousedé, ale také vlastní rodinní příslušníci, bydlící ve společné domácnosti nevidí, lépe řečeno nechtějí vidět násilí, které páchá muž na vlastní ženě a dětech. Pokud oběť zavolá policii, bojí se přiznat, že něco viděli. Mají strach, že by se jim násilník mohl pomstít a také se bojí okolí, které má tendenci odsoudit druhé za to, že se „míchají do domácnosti“ jiných sousedů.

Být obětí trvalého nebo náhlého násilného chování a nemít možnost věřit osobě, která by měla soucítit a pomoci, znamená být zbavena podpory, solidarity a spravedlnosti. Je to další forma násilí, která se připojuje k násilí páchanému v rodině, v intimním vztahu. Nejzdrcující dopad má na člověka trauma prožité v izolaci. Pokud je žena bita manželem, resp. dcera otcem a nemá se komu svěřit, bouří se to v jejím nitru, až situace může eskalovat do sebevraždy. Krizová centra na Slovensku spravují i ​​linky, které jsou bezplatné a kde obětem poradí odborníci, ale mnohdy obětem pomůže už jen to, že se mají komu vyprávět, že se mohou někomu svěřit s traumatem, které je trápí.

Úplné odstranění a rehabilitace následků prožitého týrání je možná tehdy, když dojde k úplnému a trvalému zastavení týrání. Žena je schopna zotavit se z následků týrání jen v tom případě, že odejde od násilníka a přeruší s ním jakýkoli kontakt.

Mnohé ženy snášejí psychické následky týrání hůře než fyzické. Trápí je strach, úzkost, únava, posttraumatická stresová porucha a poruchy spánku, jakož i poruchy přijímání potravy. Tyto poruchy jsou běžnými dlouhodobými reakcemi na násilí. Týrané ženy se mohou stát závislými, snadno ovlivnitelnými a mohou ztratit schopnost samostatného rozhodování.

Vztah mezi násilím páchaným intimním partnerem a psychickými poruchami ovlivňuje i úmrtnost žen a to zvýšeným rizikem sebevražd. \"Sebevražda není bezvýznamná smrt. Je často demonstrací beznaděje ženy, která není schopna se vyrovnat s násilím ze strany partnera, ženy, která nenašla oporu ve svém okolí a sebevraždu považuje za jediné východisko z tohoto bludného kruhu \". (5)

Zdravotní následky znásilnění a sexuálního zneužívání ze strany cizího muže dokazují, že rodově podmíněné násilí se nekoná pouze doma, ve sféře soukromé. Je to jev celospolečenský, vyskytující se i mimo rodinu. Sexuální útok může zapříčinit zranění tělesné, ale i emocionální trauma. Nejhorším následkem takového týrání může být až upadnutí do bezvědomí a následná smrt. Ženy, které přežily znásilnění, projevují v různé době různé symptomy vyvolané traumatem – noční můry, deprese, neschopnost soustředit se, poruchy spánku a přijímání potravy, pocity hněvu a ponížení a sebe obviňování. Oběti znásilnění mimo domácnost rovněž vykazují sklony k pokusům o sebevraždu. Následky znásilní mohou u žen trvat i několik měsíců, let, u labilnějších žen až do konce života. I po dlouhých letech, po kterých měla žena čas znásilnění psychicky „zpracovat“, je větší pravděpodobnost, že se u těchto žen projeví hluboká deprese, alkoholismus, posttraumatická stresová porucha, toxikomanie a jiné závislosti, jakož i poruchy osobnosti a mnoho dalších.

Znásilněné ženy jsou kromě tělesného zranění a emocionální újmy vystaveny riziku pohlavně přenášených nemocí. Dalším závažným problémem je nechtěné těhotenství. I v dnešní době jsou země, ve kterých je přerušení těhotenství nezákonné, dokonce iv případě znásilnění, nebo kde je bezpečné přerušení těhotenství nedostupné. Tisíce znásilněných žen musí trpět dvojnásobným ponížením – znásilněním a nechtěným těhotenstvím, jehož výsledkem je porod dítě, které za nic nemůže.

Závěr

Násilí zaměřené na ženy je také skrytou překážkou ekonomického a sociálního rozvoje. Rodově podmíněné násilí tím, že potlačuje energii žen, podrývá jejich sebedůvěru a ohrožuje jejich zdraví, znemožňuje jim plně se účastnit života společnosti.

Pokud bychom popřeli velkou a nenahraditelnou roli ženy v rodině, zavírali bychom oči před realitou. Nemluvíme o jejích schopnostech při udržování domácnosti, ale o souboru morálních kvalit, které nelze shrnout do několika slov, aniž by nedošlo ke zjednodušování a aby se na něco nezapomnělo. Ženy vlastní úžasnou schopnost přijímat lidi, vyjadřovat a dávat lásku, dělat ostatní šťastnými a milovat každého takového, jaký je, nezištně a bezvýhradně.

Autor: Slavomír Laca Použitá literatura:

1. BENEDICT, H.: To není vaše vina! Praha: One Woman Press, 2003, 373s. ISBN 80-86356-17-5.
2. BODNÁROVÁ, B. – FILADELFIOVÁ, J.: Domácí násilí na Slovensku. Předběžná zpráva z výzkumu. Bratislava: Mezinárodní středisko pro studium rodiny, 2002, 122 s. ISBN 80-89048-06-4.
3. CVIKOVÁ, J. – JURÁŇOVÁ, J.: Pátá žena. Aspekty násilí páchaného na ženách. Bratislava: Aspekt, 2001, 385s. ISBN 80-85549-28-X.
4. ERDÉLYIOVÁ, R.: Strategie eliminace násilí na ženách. Bratislava: Ministerstvo vnitra SR - sekretariát Rady vlády SR pro prevenci kriminality kanceláře ministra vnitra SR, 2000, 85 s.
5. HEISE, L.L. – PINTAGUY, J. – GERMAIN, A.: Násilí páchané na ženách: skrytá újma na zdraví. Bratislava: PRO FAMILIA: Aspekt, 1998, 72 v. ISBN 80-967964-0-2.
6. HIRIGOYEN, M.F.: Psychické násilí v rodině a v zaměstnání. Praha: Academia, 2002, 232 v. ISBN 80-200-0994-9.
7. STUART, M. J.: Poddanství žen. Bratislava: Kalligram, 2003, 168 v.

(1) STUART, M. J.: Poddanství žen. Bratislava : Kalligram, 2003, 168s. (2) BODNÁROVÁ, B. – FILADELFIOVÁ, J.: Domácí násilí na Slovensku. Bratislava : MZS, 2002, 122 v. (3) ERDÉLYIOVÁ, R.: Strategie eliminace násilí páchaného na ženách. Bratislava : Ministerstvo vnitra SR, 2000, 85 s (4) HIRIGOYEN, M. F.: Psychické násilí v rodině a v zaměstnání. Praha: Academia, 2002, 232 v. (5) BENEDICT, H.: To není vaše vina. Praha: One Woman Press, 2003, 206 s

*Příspěvek zazněl na V. ročníku vědecké konference s mezinárodní účastí pod názvem 'Sociálně-patologické jevy a marginalizované skupiny', kterou zorganizovali Ústav Královny Klid z Medžugorje Bardejov, Institut mezioborových studii Brno, Filozofická fakulta UPJS Kosice.

** Publikace autora článku: PaedDr. Slavomír Laca, PhD**

Základy sociálnej pedagogiky - Sociální pedagogika prochází neustálým vývojem v souvislosti s vývojem celé společnosti, která je poznamenána společenskými změnami souvisejícími především s rostoucí technikou, automatizací a globalizací světa, ale také s narůstajícím množstvím sociálně-patologických jevů ve společnosti.

Vybrané kapitoly z etiky pre sociálno-zdravotnícke profesie - V současnosti můžeme konstatovat, že je velký nárůst přibývajících vědeckých poznatků o člověku jako o rozumném individuu na úrovni lidské populace, až po různou problematiku. Vystupují do popředí stále nápadnější mnohočetné a komplikované etické otázky ohledně lidského života.