Social context fulfillment and selfrealization of seniors today

Kapitoly článku

Věková pracovní situace seniorů

Na věkovou pracovní situaci seniorů na Slovensku poukazují několik průzkumů, konstatuje Luppová (2012) a dále uvádí, že i když slovenská legislativa zakazuje firmám v pracovních nabídkách uvádět věk, zjistilo se, že zaměstnavatelé nejvíce hledají mladé. Firmy se obávají, že starší lidé jsou méně flexibilní a podávají nižší výkon, resp. že mají problémy zvládat nové trendy. O věkové diskriminaci svědčí i výsledky, na které poukazuje Institut pro veřejné otázky. Zjistilo se, že pětina Slováků ve věku 45 až 65 let se setkala s nějakou formou diskriminace v zaměstnání. Nutno podotknout, že i Slovenské centrum pro lidská práva dostává nejvíce podnětů od občanů právě v souvislosti s diskriminací pro věk. V některých evropských státech se zaměstnávání starších lidí řeší legislativními změnami (např. v Německu, Švédsku, Polsku, Rusku). Dosahuje se tím účinnější podpora zaměstnávání starších občanů. (Luppová, 2012.)

V našem příspěvku chceme poukázat na rozpor mezi deklarováním potřeby dodržování respektu, důstojnosti a práva člověka na rovné zacházení ze strany společnosti, včetně práva na profesní realizaci bez ohledu na věk dospělých a přímou či skrytou diskriminací seniorů, pokud se chtějí uplatnit na trhu práce. Je pochopitelné, že profesní seberealizace duševně pracujících seniorů podléhá sociálním změnám a povaze aktuálního sociálního prostředí, protože společenským změnám se nelze vyhnout. Jenže v naší společnosti je i pod vlivem zjevných projevů sociální devalvace pracovního uplatnění duševně pracujících seniorů na pracovištích, kde působí. Znaky zmíněné diskriminace jsou evidentní. Stačí se podívat pracovní realitě seniorů - jednotlivých osob, nebo i skupin seniorů (muži, ženy, zdravotně postižení, osoby s nízkým vzděláním, osoby s vyšším vzděláním, lidi bydlící ve městech či na venkově apod.).

Společnost podléhá mýtům, předsudkům a omylům v posuzování širokospektrální sociální skupiny spoluobčanů seniorů, včetně duševně pracujících seniorů. Jde o projevy, které jsme nazvali znaky „globalizované sociální psychiky“ lidí. Díky moderním komunikačním technologiím, které místy přerůstají přes hlavu mnoha osobám, žijí dnešní lidé svůj život v prostředí sofistikovaného síťování a nepřeberné nabídky způsobů spíše a více virtuálních než reálných sociálních vztahů a sociální komunikace.

Náš příspěvek je reflexí výseku zmíněné reality, která se v současnosti utváří jako možný následek podporování různých kultů ve společnosti, například kultu mládí, bohatství, kariéry a rychlého postupu po společenském žebříčku či zrychleného profesního postupu zkratkou. Změněná realita ovlivňuje názory, postoje a hodnoty osob a projevuje se v jejich chování a jednání. Narůstající nejistota, růst rizik a vytrácení se tradic, procesy individualizace, pluralizace všech oblastí života a hodnot a na druhé straně procesy unifikace v sociální a kulturní oblasti, které jsou spjaty se současnou transformací a diskontinuitou, nabývají nových dimenzí a kvality. (Sycha, 2012, s. 26.)

Sociální povaha dneška

„Moderní paradigma, ve které vědci objevují neměnné zákony přírody, inženýři budují na základě vědeckého poznání skutečnosti lepší a spravedlivější svět pro všechny, když pořádek vítězí nad chaosem, se vyčerpala, věří jí stále méně lidí. nelze odstranit.“ (Bělohradský, 2002 – In: Sycha, 2012, s.25.)

Při vědeckých teoriích a názorech je nutné se přistavit, pochopit a uznat je, nebo je odmítnout. Z toho důvodu, že významně ovlivňují myšlení a rozhodování autorit a skupin, kterým občané svěřili řízení věcí veřejných. Teorie a vědecké názory jsou v jisté míře transformovány v politických rozhodnutích a strategických plánů společnosti nazvaných vyspělými státy.

Ve vědeckých názorech zaznívá, že nejistota dnešní doby je jiná, než byla tradiční nejistota. Tradiční nejistota vyplývala ze skutečnosti, že lidem a společnosti nebyly známy prostředky řízení. Dnešní nejistotu určuje fakt, že lidem i společnosti nejsou známy cíle řízení. Podle Schulze (1997, s. 49 – In: Sycha, 2012, s. 26) současnost není pokračováním minulosti a uvažovat o pokroku jako o permanentním vzestupu není možné. "Co ale stojí před námi, co už dokonce začalo, je změna změny; sociální svět z druhé strany logiky vzestupu." (Schulze, 2000, s. 220-221 - In: Sycha, 2012, s.26.)

Kontext sociálních změn je důležitý pro pochopení a respektování toho, jak vnímají konkrétní společenské změny lidé a jak jednají a chovají se vlivem změn. V tomto smyslu se musí změnit i dosud panující názory a postoje společnosti k profesní seberealizaci seniorů, k jejich úloze v rámci trhu práce a na pracovištích. Stereotypy budou muset být vytištěny sociálně funkčnějším přístupem politiky, legislativy, pracovního trhu a společnosti vůči pracujícím seniorům.

Vzhledem ke stárnutí populace Evropanů, dosud fungující opatření se stávají málo efektivními a musí tedy projít změnami. Uvolňuje se místo jiné, než dosud konzervované politické optice, společenskému mínění, vědeckovýzkumné orientace i zaměstnávání seniorů. Dochází k výrazným sociálním, psychickým a duchovním změnám v životě skupin lidí a jednotlivých osob, které nelze přehlížet. Mění se povaha životních úkolů lidí, sociálního postavení i odpovědnosti jednotlivých osob za své žití a celých sociálních skupin. „Bez ohledu na snahy aktivně ovlivňovat sociální realitu nebo spíše pasivně přijímat příchozí změny, je pro další fungování společnosti bezpodmínečně nutné, aby se jak na úrovni osob, tak na úrovni společnosti jako celku, dále zvyšovala schopnost adaptability na sociální transformace.“ (Sycha, 2012, s. 28.)

Co znamená modernizace společnosti pro jednotlivé osoby? Jedná se o proces, který není přímočarý a probíhá tak, že v něm existuje to, co je ve společnosti tradiční zároveň s tím, co je nové a progresivní. Zmíněná skutečnost se týká i sociální situace seniorů a dalších a jiných sociálních skupin.

Se situacemi a podmínkami svého života v procesu takové širokospektrální změny si jednotlivec musí poradit, tak říkajíc, „za pochodu“ a v poměrně rychlém tempu. \"Modernizace znamená proces permanentní změny, který má pozitivní a negativní stránky - život dnes nabízí jednotlivci mnohem více možností volby osobního, profesního i sociálního rozvoje než kdykoliv předtím. Tyto možnosti jsou však zároveň šancemi a omezeními. Na jedné straně znamenají růst svobody rozhodování a na druhé straně úbytek jistoty, nezbytnost hledat svou cestu s. 36). My podotýkáme, že i senioři jsou postaveni před výzvu hledat svou cestu „fungování“ mimo tradiční modely žití seniorů ve společnosti včetně vlastní zaměstnatelnosti a pracovní seberealizace.

Senioři právě tak jako ostatní věkové skupiny obyvatelstva čelí jevům modernizace, kterými jsou: již zmiňovaná rozšiřující se racionalizace žití; pokračující individualizace; výrazná pluralizace společnosti a hodnot, ale také i stírání hranic mezi prací, povoláním, vzděláním, rodinným životem a volným časem; uvolněnost v pravidlech chování, která fungovala na základě náboženských a společenských tradic i sociálních norem; potřeba osob permanentně hledat svou pozici ve světě a ve svém okolí; změna způsobu a povahy (virtualizace) mezilidských a meziosobních vztahů a také sociální komunikace.

Senioři z pohledu demografického vývoje v České republice

Pro populační vývoj v ČR je charakteristický dlouhodobý pokles sňatku, porodnosti a plodnosti. V demografických procesech došlo k očekávanému vývoji - z hlediska věkové struktury pokračuje proces stárnutí obyvatel, když se dále snížil podíl dětí (0-14 letých) a zvýšil podíl obyvatel v poproduktivním věku, resp. ve věku 65 letých a starších. Dochází ke zvyšování průměrného věku a následně i zvyšování indexu stárnutí.

Podle prognózy vývoje obyvatelstva s časovým horizontem do roku 2025 se předpokládá, že SR by měla mít do roku 2025 zhruba 5,2 milionu obyvatel. Počet důchodců bude přibývat a naopak počet obyvatel v produktivním věku bude ubývat. Podíl dětí ve věku 0-14 let se podle prognózy v roce 2025 sníží ze současných 17,1% na 13% a počet lidí starších 65 let se zvýší ze současných 11,6% na 20%. Střední délka života při narození u mužů z období 1996-2000 na období 2001-2005 vzrostla z hodnoty 68,91 na hodnotu 69,96 roku. U žen byl tento nárůst mírnější, a to z hodnoty 77,53 na hodnotu 77,91. V novém důchodovém systému je zákonem stanovený důchodový věk 62 let pro muže i ženy.

Naznačené prognózy vedou k závěru, že profesní uplatnění seniorů iv poproduktivním věku (od 62 let výše) se stává vážným společenským problémem. V rámci naznačených trendů křivky demografického vývoje, který determinuje sociální rozvoj v ČR, lze považovat za nesmyslné, archaické a pro společnost neprospěšné takové společenské praktiky, které odsouvají populaci seniorů na vedlejší společenskou kolej, nazvěme to, pasivního dožití. Jedná se o hazard s významným pracovním individuálním potenciálem lidí, kteří se chtějí a mohou profesně realizovat iv důchodovém věku (na Slovensku se to týká populace 62+). Je třeba si uvědomit, že počet starších lidí ve světě i na Slovensku se během první poloviny 21.století zdvojnásobí. Přírůstek starších lidí bude největší v nejvyšších věkových skupinách. S předešlým konstatováním Dobiášové a Herdové, souvisí i fakt, na který upozornili, že „společnost a zejména mladí lidé by měli být na tuto situaci připraveni, měli by vědět, že stáří je součástí našeho života, kterou je třeba akceptovat a připravit se na ni již od mládí.“ (2012, s.1.)

Z výsledků průzkumu \"Sonda do životního stylu seniorů na Slovensku\" realizovaném Nadací Orange se dozvídáme (Skokňová, 2010) , že na Slovensku žije přes 900 tisíc obyvatel ve věku 60 a více let, kteří tvoří 17% populace. Skupina seniorů se stává prefeminizovaná - 61% tvoří seniorky. V průzkumu vzorku 220 osob v seniorském věku se zjistilo, že základními životními hodnotami zkoumaných seniorů jsou: Předávat své zkušenosti mladým (97%) Být co nejvíce samostatný, nebýt mladým k tíži (96%) Pečovat o někoho a pomáhat mu (95%) S vrstevníky seniory si co nejvíce pomáhat a podporovat se (92%) Žít svůj život aktivně, realizovat se (93%) Udržovat kontakty se svými vrstevníky seniory (87%) Poznávat nové věci (84%)

Za pozornost stojí zjištění, že u zkoumaných seniorů obsadily materiální hodnoty nižší až poslední příčky žebříčku hodnot: Peníze, které znamenají možnost dělat si, co chci (53%). Kdybych měl(a) více peněz, už by mi nic nechybělo (33%). Mít vlastní dům (2%). Poznávat svět, cestovat (1%).

Autorka průzkumu (Skokňová, 2010) poukazuje na to, že v důchodovém věku neztrácí na důležitosti potřeba seberealizace. Nejvyššími zjištěnými hodnotami byly: Setkat se s přáteli, blízkými (96%) Odpočinout si, relaxovat (91%) Být s lidmi, kteří jsou jako já - vrstevníci (90%) Dělat něco tvůrčího (88%).

Vyznačili jsme hodnoty, které podle nás přímo souvisí s pracovní seberealizací seniorů. Hypoteticky lze očekávat, že duševně pracující lidé, na které zaměřujeme pozornost v tomto příspěvku, budou iv seniorském věku silně vnitřně motivováni k tvůrčí činnosti ak pokračující profesní seberealizaci.

Fenomén duchovní krize

„Ve světě je větší hlad po lásce a ocenění, než po chlebu.“ (Matka Tereza.) A chceme dodat, že tento druh chudoby musíme začít léčit iv konkrétním sociálním společenství a ve specifickém sociálním profesním prostředí. Týká se to i sociálního prostředí, ve kterém žije svůj život cílová skupina profesně aktivních seniorů. Důsledkem duchovní krize ve společnosti je zpustošení společenského vědomí a následně i narušení individuálního vědomí osob, ve kterém se pak snadno udomácňují ty nejextrémnější myšlenky. Proto je v životě společnosti důležitá prakticky uplatňovaná sociální etika a její dodržování. Už iz toho důvodu, aby se neetická rozhodnutí a jednání jednotlivců a sociálních skupin neakceptovalo a nestalo sociálně normálním jevem a naopak – etické rozhodnutí a jednání stalo nenormálním sociálním jevem a aby se taková morální narušenost neudomácnila v myšlení, v motivaci a v jednání lidí.

Nemá se to dít v současné epoše lidstva, kdy slovy Frolova (1987, s. 74) „věda vstoupila do „lidského věku“, kdy veškerá síla vědeckého poznání bude směřovat k člověku jako svému hlavnímu objektu. To však vyžaduje rozumu a humanitě odpovídající sociální podmínky, ze kterých vyroste nový etos vědy" a sami podotýkáme, že vyroste nejen etos vědy, ale i etos sociálního chování a jednání lidí. Frolov dále konstatuje "v tomto stadiu si člověk možná uvědomí svou jedinečnost, rozumnost a humánnost, ale my vyplynou“ (tamtéž). Humanistický přístup, podle tohoto autora, předpokládá \"nové vědecké a filozofické pojetí smyslu lidského života a zároveň celostní - morální a sociální pokrok lidstva dnes iv budoucnosti. Na této cestě bude muset člověk jistě ještě mnohé změnit a překonat ... \" (Frolov, 1987, s.73.)

Z podnětného příspěvku uvedeného autora, který se nepřímo dotýká i problematiky zaměstnaných, to znamená profesně aktivních seniorů, v dalším textu volně přetlumočíme alespoň některé myšlenky. Pokud jde o otázky týkající se prodloužení lidského života, tato problematika je spojena s řešením tématu smyslu života a hodnoty lidského života. Toto řešení je možné v duchovní, filozofické, psychologické, sociální, etické, mravní a humanistické rovině problému.

Prodlužování lidského života

V souvislosti s problematikou prodloužení lidského života Frolov se ptá, o jaký čas prodlužování vlastně jde. Je to biologický čas individua, nebo sociálně-osobnostní čas, který se vymezuje emocionálním, psychologickým a mravním nábojem? Vzhledem k tématu profesně aktivních seniorů je pro nás klíčovou tato skutečnost: „Prodloužení lidského života se někdy chápe jako vědecky a sociálně zdůvodněný cíl a tehdy vzniká otázka, k čemu potřebuje osobnost a společnost prodloužit lidský život?“ (Frolov, 1987, s. 68.) Říká se o tom, že stojíme na prahu éry, když životní podmínky, styl života, osobnostní rozvoj i medicína přemění homo sapiens na homo longevus, dlouho žijícího člověka, „když si muži a ženy ve zralém věku zachovají naprostou rozumovou a tělesnou s to musí být na to a musí se s to navštívit. očima.“ (Frolov, 1987, s. 69.) Ztotožňujeme se s tímto názorem a poznamenáváme, že v souvislosti s cílovou skupinou zaměstnaných profesně aktivních seniorů, máme na mysli především sociálně podmíněnou délku života, kdy mají sociální podmínky života a prostředí určující význam a kdy “můžeme proces sociálního stárnutí člověka následovat. organismu, a stárnutí patologické, podmíněné negativním vlivem sociálních faktorů determinujících přirozený průběh stárnutí. Pak základním úkolem zůstává na minimum redukovat příčiny, které podmiňují patologický průběh sociálního stárnutí. (Frolov, 1987, s. 69.)

K tomuto názoru přidáváme, že se to týká v plné míře i podmínek profesní seberealizace v seniorském věku, a o to více lidí vzdělaných a duševně pracujících. Vzhledem k reálnému problému diskriminace duševně pracujících seniorů v jejich profesní seberealizaci, je třeba změnit předsudky vůči zaměstnaným seniorům v tom smyslu, že se ve společnosti prosadí jiný pohled na život seniorů.

A to takový pohled, že starší lidé na základě svých zkušeností sami nabudou přesvědčení, že se člověku vyplatí žít co nejdéle aktivním a profesně produktivním způsobem, že nebude ze strany společnosti a mladších vystaven sociálnímu stresu, frustrace, a nedočká se profesní diskriminace pouze a jen na základě svého kalendářního věku. Čornaničová (1998) odlišuje kalendářní věk a funkční věk jednotlivého člověka. Pokud se nerespektují individuální rozdíly v osobnosti seniorů, tak se opomíjí funkční věk, který odpovídá skutečnému funkčnímu potenciálu člověka – jeho těla i psychiky a sociální adaptace v prostředí. Pacovský (1997) odlišuje biologický věk, psychologický věk a sociální věk jednotlivého člověka. Davydovsky (In: Frolov, 1987, s.73) předpokládal, že dlouhý život as ním spojený problém aktivní tvůrčí stáří je reálný a v podstatě jde o nového člověka, který si naplno uvědomuje své potenciální možnosti a má motivaci k uskutečnění svého poslání na Zemi.

Je očividné, že takoví lidé, za předpokladu zdraví a adekvátních pracovních možností, i v seniorském věku budou mít silnou motivaci k tvůrčímu realizování svého individuálního potenciálu, svého nadání a talentu, který se jim žádá předat jako štafetu společenství lidí.

Kdo jsou duševně pracující senioři

Profesně aktivní senioři jsou osoby ve věku cca 60 až 75 let. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) lze období dospělosti rozdělit na: 45 až 59 let – střední věk; 60 až 74 let – vyšší věk, ranní stáří, presenium; 75 až 89 – stařecký věk, pokročilý věk, senium; 90 až více let – dlouhověkost.

Máme-li na mysli cílovou skupinu našeho příspěvku, pak jde o podskupinu generace seniorů, kterou lze charakterizovat v rámci fyzické ontogeneze jako biologicky starší generaci. Z hlediska řešení psychosociálních krizí v tomto věkovém období lze tuto podskupinu seniorů charakterizovat jako osoby, které mohou své životní krize řešit i osobní stagnací či regresí, jenže oni více inklinují ke generativitě, to znamená mají motivaci k produktivnímu a tvůrčímu životu v pracovní oblasti, v rodinném životě iv oblasti.

Lze předpokládat, že profesně aktivní senioři si zpravidla svůj život uvědomují jako kontinuitu a celek, který má význam a řád. I sebe vnímají jako kontinuitu a celek. To znamená jako integritu, ve které se odráží všechno čím osoba byla, co za života vykonala, čeho v životě dosáhla. A zejména, co ještě chce v seniorském věku dosáhnout, aby naplnila své poslání na této Zemi. A to i způsobem tvůrčího splnění úkolů profesní seberealizace, které nelze vymezit umělé hranice, neboť seberealizace člověka nemá konce z důvodu dosažení kalendářního věku. Výsledkem seberealizační motivace a aktivního přístupu k vlastnímu žití je psychicky, sociálně i duchovně integrovaný člověk, který se projevuje jako vyrovnaná a spokojená osoba, pro kterou je největším bohatstvím moudrost neboli poznání rozumu i srdce.

Cílovou skupinou, které věnujeme více pozornosti v tomto příspěvku, jsou profesně aktivní duševně pracující senioři. Jejich prioritní motivací setrvání v prostředí práce je silná vnitřní, tzn. psychologická motivace k vykonávání profesní činnosti. Jde zpravidla o lidi s vysokou motivací seberealizace a dokončení celoživotního vědeckého, uměleckého díla nebo celoživotní profesní činnosti jiného druhu. Lze říci, že jde o seberealizující se osobnosti. Maslow (In: Hall,C.S. - Lindzey,G., 1997, s.175), tvůrce humanistické psychologie, ve svých holisticko - klinických studiích sestavil skupiny charakteristik, které popisovaly seberealizující se lidi a na které je třeba upozornit.

Jací jsou seberealizující se lidé?

Jejich životní orientace je realistická. Akceptují sebe, jiné a svět lidí vůbec, jakož i přírodu tak, jak to je. Jsou spontánní v chování a jednání, v komunikaci, v mezilidských vztazích. Orientují se spíše na řešení rozmanitých problémů a úkolů života, než na svou osobu. Vytvářejí kolem sebe sociální atmosféru nestrannosti, nezaujatosti, velkorysosti. Mají intenzivní potřebu být sami se sebou, mít své soukromí. Lidí a věci, situace a problémy vidí nově, nejsou stereotypní. Většinou mají mystické nebo spirituální, ale ne jen náboženské zážitky. Identifikují se s lidským rodem, mají cit společenství a sociální zájmy. Preferují hluboké lidské vztahy jen s několika, ale zvláště milovanými a milujícími lidmi před povrchními vztahy s mnoha lidmi. Uznávají a řídí se demokratickými hodnotami a postoji. Mají spíše filozofický než ironizující a sarkastický smysl pro humor. Jsou vysoce tvořiví. Odporují konformitě vůči kultuře. Prostředí spíše transcendují neboli duchovně ozvláštní, než by se s ním pouze vyrovnávali.

Životní úkoly seniorů

V životě lidí jak jednotlivců, tak i společenství existuje mezi generacemi propojení, svázanost a pouto, které nelze vymazat a je třeba jej, v zájmu sociálního zdraví společnosti i respektovat. Všechny generace plynou v jedné řece času. A každá generace má své životní vývojové úkoly (determinované genotypem) a životní rozvojové úkoly (tedy socializační, výchovné a vzdělávací úkoly, které jsou výsledkem aktivního učení lidí). Životním vývojovým a rozvojovým úkolům věnujeme dlouhodobě velkou pozornost ve vlastní vědecké i výzkumné činnosti (Machalová 2004, 2014; Machalová - Senko, 2018)) a také v rámci vedení bakalářských a magisterských prací vysokoškolských studentů na téma vývojových a rozvojových úkolů.

Životní vývojové a rozvojové role seniorů, resp. osob v období pozdní dospělosti vyžadují od lidí bdělost, uvědomělost, flexibilitu myšlení, cítění, jednání a pohotovost učit se. Životní vývojové úkoly a rozvojové úkoly podněcují rozvoj intelektu, emocí, citů, motivace, hodnot i charakterových vlastností jednotlivců (Machalová, 2004, 2010, 2014, 2018). A to za okolností, které jsou specifické pro seniorský věk. Těmi okolnostmi je například odchod ze zaměstnání a pobírání důchodu, vyrovnání se s nemocemi vlastními i v rodině, ztráta životního partnera jeho úmrtím a pod.

Na druhé straně se však objevují i ​​nové výzvy k novým činnostem, které vyvolávají k aktivitě skrytý potenciál osob a jejich přirozenou potřebu žít jako tvořiví lidé. „Dokud žijeme, učme se jak žít“, konstatoval slavný filozof a znalec života - Seneca. I v seniorském věku má velký význam produkovat myšlenky, vytvářet sociální vztahy, vyrábět předměty. Před seniory dneška se, podle nás, objevují i ​​netradiční nebo zcela nové a dříve nepoznané úkoly života. Například: • naučit se učit i ve starším věku a rozvíjet svou způsobilost učit se; • dále nebo nově se vzdělávat ( formální a neformální cestou); • naučit se, dle vlastní potřeby, používat informační a komunikační prostředky (počítač, mobil, digitální fotoaparát, různé přehrávače, telefonování přes internet aj.) • naučit se novým způsobem, jak si udržet duchovní, psychické a tělesné zdraví; • optimálně a zdraví prospěšně sociálně se adaptovat na hodnoty i způsob života lidí v současnosti.

Seniorský věk je nejen pro profesně aktivní duševně pracující seniory, ale také pro další skupiny tvůrčích lidí, obdobím předání svých plodů práce. Výsledky celoživotního úsilí těchto lidí je třeba přijmout jako vzácný vklad a obohacení databanky životních a profesních zkušeností a poznání konkrétní společnosti lidí. Jak jinak by mohla zmohutnět řeka života, jejíž slabší tok se tvořil nejprve z pramínků učení se mladých lidí, později tok zesílil díky činnosti osob ve středním věku a nakonec řeka zmohutněla vlivem syntézy poznání, zkušeností a činů osob v seniorském věku.

Pracovní kariéra a profesně aktivní senioři

Začněme volným přetlumočením vyjádření Carpentiera (1987, s. 169), který přesně vystihuje to, co máme na mysli a od kterého jsme v tomto příspěvku převzali výraz „epocha netrpělivosti.“ Naše epocha probíhá ve znamení netrpělivosti. Celý svět kamsi spěchali. Celý svět chce ihned ochutnat plody svého snažení. Jedni chtějí nahrabat jmění, jiní dosáhnout úspěchů. Umělec i vědec si chce co nejrychleji osvojit celé bohatství výtvarných a vědeckých prostředků, aby během dvou - tří let uskutečnil průlom v rozvoji malířství, hudby, literatury nebo vědy a zvládl rychlým skokem průlom ve své profesní kariéře. Každý jednotlivec, každý lidský kolektiv pociťuje tajnou a neuhasitelnou žízeň nově ať už v umění, ve vědě, ve výrobní sféře, v osobní kariéře. Ze zkušenosti na pracovním trhu, například na Slovensku, je znám trend vysoké motivace osob k dosažení rychlé úspěšné a materiálně i mocensky výhodné profesní kariéře. V současnosti se však také hodně mluví o prodloužení pracovní kariéry až do vyššího věku, nejen proto, že se lidé například v evropských zemích dožívají v dobré kondici vyššího věku a narůstá tak pracovně schopná populace seniorů, ale také proto, že ekonomika států je zatížena vyplácením důchodů vysokému počtu seniorů důchodců.

Jenže politická rozhodnutí o prodlužování odchodu do důchodu zaměstnaných osob v seniorském věku (na Slovensku od 62 roku) jsou jedna věc a životní pracovní realita pracujících seniorů, kteří setrvají v zaměstnání, je věc jiná a v mnoha případech sociálně i psychologicky nelichotivá. Ze zkušenosti z poradenské i psychoterapeutické činnosti s lidmi v seniorském věku, jakož iz pozorování života zaměstnaných seniorů, jsou nám známy případy skryté i otevřené diskriminace a potlačování práva na rovné pracovní podmínky, na důstojnost a respekt vůči vlastní osobě na pracovištích, kde pracují.

Už jsme vícekrát zmínili, že v centru pozornosti jsou v tomto příspěvku profesně duševně pracující senioři. Chceme upozornit na nevyužití velkého lidského potenciálu této skupiny seniorů. A také na potřebu věnovat pozornost skrytému i reálnému diskriminování těchto seniorů při výkonu jejich životního poslání, které realizují způsobem duševní práce v různých povoláních a zaměstnáních. Ve společnosti, jak je dobře známo, se na jedné straně hledají způsoby, jak působit na talentované mladé lidi, aby po ukončení vysokoškolského vzdělávání neunikali do zahraničí a nevyvážela se tak vzdělanost země.

A také jak zabránit „emigraci mozků,“ neboli vyvážení know-how intelektuálního kapitálu země. A na druhé straně se vzdělaností země a nakumulovaným intelektuálním kapitálem profesně duševně pracujících seniorů mrhá. Této skupině duševně pracujících seniorů: průkopníků, tvůrců děl rozmanitého druhu, autorů knih a koncepcí, osnovatelů institucí, celospolečenských programů, strategií a projektů, tvůrců studijních oborů, zakladatelů škol, vynálezcům, inovátorům, „tahounům“ vědy, vzdělatelům generací - se nejednou nejen nedostává náležitého společenského ocenění, úcty a respektu, ale ani tolik společenských prostředků na další zvelebování jejich lidského a tedy i intelektuálního potenciálu, kolik je tento dar duševně pracujících seniorů pro společnost hoden.

I v tom je možno hledat projevy sociální diskriminace seniorů i problém mezigeneračních nedorozumění a projevů intolerance na pracovištích, kde profesně působí duševně pracující senioři. Přitom k takovým situacím obvykle dochází na základě jediného důvodu – důvodu kalendářního věku zaměstnaných seniorů.

O jaké případy diskriminace duševně pracujících seniorů z důvodu jejich kalendářního věku jde? Uvedeme pouze některé obecné indikátory diskriminace duševně pracujících seniorů na pracovištích:

• Propuštění ze zaměstnání, z důvodu kalendářního věku seniora. • Zbavení funkčního vedoucího pracovního místa, z důvodu kalendářního věku seniora. • Překážky v dalším profesním kvalifikačním postupu, z důvodu kalendářního věku seniora. • Přeřazení do nižší pracovní pozice a kategorie, z důvodu kalendářního věku seniora. • Snížení platu při pracovním přeřazení, z důvodu kalendářního věku seniora. • Sociální marginalizace v pracovním kolektivu, z důvodu kalendářního věku seniora. • Připomínání profesních omezení a limitu dalšího rozvoje pracovníka seniora, z důvodu kalendářního věku. • Připomínání bezperspektivnosti pracovníka pro organizaci, z důvodu kalendářního věku seniora.

Příčinu výše uvedených projevů sociální diskriminace duševně pracujících seniorů na pracovištích, je třeba hledat ve snižování hodnoty lidské osobnosti seniorů ve společnosti vůbec, a tím iv očích mladších kolegů na pracovištích. Přitom obrazně řečeno, zaznáváním aktivních duševně pracujících seniorů, mnozí mladší na pracovišti „nevědí co činí“. Protože senioři, jejich kolegyně a kolegové, kteří jsou v jejich blízkosti, jsou povětšinou zkušenou, psychicky zralou lidskou osobností a seberealizující se individualitou, která sama o sobě je zdrojem poznání pro druhé. A tak se mladší mohou učit na modelu jejich vyspělé osobnosti, pozvednout svou vlastní odbornost i profesionalitu a v přítomnosti spolupracovníků v seniorském věku se i mnohému v životě přiučit.

Myšlenka na závěr příspěvku a na zamyšlení se, proč profesně aktivní, duševně pracující senioři chtějí pracovat, chtějí se realizovat a chtějí předat Životu to, co dostali do vínku, to znamená své nadání a talent. Protože zúročili dar nadání a talentu svým celoživotním snažením, studiem a činností. A teď vlastní tvořivou seberealizací se předávají. Mají právo, pokud to sami chtějí, produktivně pracovat iv seniorském věku a zasluhují si tím, co provedli pro druhé, optimální a kopřivné podmínky pro seberealizaci, bez ohledu na kalendářní věk. Protože "není lepšího osudu pro člověka, než dobře splnit své poslání." (Montaigne)

Autorka: Prof. PhDr. Maria Machalová, CSc. Bibliografie:

Carpentier, A.1987. Epocha netrpělivosti. In: Budoucnost v přítomnosti. Aurora, Bratislava. ČORNANIČOVÁ, R. 1998. Edukace seniorů. Univerzita Komenského, Bratislava. DOBIÁŠOVÁ, V.- HERDOVÁ, O. 2012. Vyhodnocení průřezové studie „Senioři v rodině a společnosti“. Programy a projekty Úřadu veřejného zdravotnictví v České republice- http://www.uvzsr.sk/docs/info/podpora/Vyhodnotenie_Seniori_v_rodine.pdf [11.12.2012] FROLOV, I. 1987. Budoucnost lidstva. Humanistické aspekty pokroku ve vědě. In: Budoucnost v přítomnosti. Aurora, Bratislava. HALL, C.S. – Lindzey G. 1997. Psychologie osobnosti. SPN, Bratislava. KUZYŠIN, B. 2012. Edukační progres sociální práce (?). In: J. Husar - M. Machalová - Hangoni,T. – Kuzyšin,B. (eds.), Nová sociální edukace člověka (?). Prešovská univerzita, Pravoslavná bohoslovecká fakulta, Prešov. LANGER, T. 2006. Specifika andragogického poradenství v oblasti zaměstnání. Časopis Andragogika, čj. 3, r. 2006. LUPPOVÁ, S. 2012. Starší lidé to mají v práci těžší. Firmy raději upřednostní mladé. http://aktualne.atlas.sk/print.xml?path [article] =starsi-lidé-to-maju-v... [22.02.2013] MACHALOVÁ,M.2004.Psychologie ve vzdělávání dospělých.1.vyd. RadioPrint, Bratislava. MACHALOVÁ,M. 2010. Biodromální psychologie pro pomáhající profese. Institut mezioborových studií, Brno. MACHALOVÁ,M. 2014. Edukační sociální práce. Prešovská univerzita, Prešov. MACHALOVÁ,M. – SENKO,P. 2018. Životní obrat člověka z pohledu biodromální psychologie a Autentické životní příběhy. Institut výchovy a sportu a Prohuman, Bratislava. Národní Strategický Referenční Rámec 2007-2013. 2011. Ministerstvo dopravy, výstavby a regionálního rozvoje Slovenské republiky, Bratislava. PACOVSKÝ, V. 1997. Proti věku není léku. Úvahy o stárnutí a stáří. Karolinum, Praha. SKOKŇOVÁ, A. 2010. Sonda do životního stylu seniorů na Slovensku. http://www.senior.sk> [03. 06. 2010] SYCHA, M. 2012. Vzdělávání dospělých a sociální změna (Analýza vztahu závislostí mezi změnami ve společnosti a vzděláváním). Karlova univerzita, Filozofická fakulta, Praha. ŠERÁK, M.2009. Zájmové vzdělávání dospělých. Karlova univerzita, Filozofická fakulta, Praha.