Úvod

Sociální práce má širokou škálu sociálních služeb. Nabízí je různým vrstvám obyvatelstva, věkovým kategoriím, profesím, nouzným. Sociální služby jsou poskytovány lidem bez domova, Romům, seniorům, dětem, sociálním zařízením v podobě supervize atp. „V současnosti se výrazně projevuje nedostatek sociálních pracovníků, respektive sociálních pedagogů na školách.“1 Stále více narůstá potřeba odborníků na školách, jejichž cílem je identifikovat patologické jevy v rodinách, ze kterých pocházejí samotní žáci.

Úkolem sociální práce je pomoc jednotlivci zkvalitňovat život a nabádat ho ke správným způsobům chování při řešení jeho problémů. Týká se to i dnešních uprchlíků z Ukrajiny, kteří ve státech Evropy žádají o azyl. Uprchlík, později podle slovenské legislativy, může nabýt status odejence. V praxi se ukazuje, že objektem sociální práce se může stát samotný sociální pracovník, který dosud vykonával sociální práci. Nikdo ze sociálních pracovníků není v jisté pozici, že se neocitne v nouzi. V příspěvku nabízíme příklad z praxe, který poukazuje na to, že sociální pracovník se může stát klientem sociální práce.

Kazuistika

Lena se narodila v roce. 1980 v Melitopolu. V té době bylo toto město součástí Sovětského svazu. V něm přežila téměř celý svůj život a dnes je geograficky začleněno do záporožské oblasti na Ukrajině. Záporoží je hlavní oblastní město, mající 1 000 000 obyvatel. Melitopol má přibližně 120 000 obyvatel a od Záporoží je vzdáleno přibližně 150 kilometrů.

Lena si vzpomíná na své dětství v dobrém. Bylo krásné v kruhu rodiny – táta, máma, prarodiče, bratr i kamarádi. Absolvovala základní školu a střední školu ekonomickou. Je ve škole Marie.2 Momentálně si dělá vyšší studium na Ukrajinské katolické univerzitě v trvání tří let v oboru katechetika. Má být katechetkou3 pro donecký exarchát.4 Do konce září letošního roku vykonávala sociální práci na tamní řeckokatolické charitě. Její činnost sociální pracovnice nebyla ukončena dobrovolně.

Po střední škole Lena prošla několika zaměstnáními. Pracovala v obchodech a ve skladech. V roce. 2012 se zaměstnala na území ukrajinského poloostrova Krym. Cesta z Melitopolu do Krymu trvala dohromady 2 hodiny autem a 3 hodiny vlakem. Práce tam byla pro ni zajímavá. Těšila se lepšímu a stálému platu. Po dvou letech přišla výzva odejít z Krymu. Psal se rok 2014. Anexe území poloostrova do sousedního státu neumožňovala jí tam pracovat jako Ukrajince. S lidmi, se kterými Lena na Krymu mluvila a se kterými byla v úzkém kontaktu, si nepřáli referendum o připojení Krymu do Ruska. Někteří odcházeli. Jiní museli zůstat, protože měli tam své živobytí a podniky. Byla to obtížná situace i pro ni samu. Jelikož Lena sama neměla příslušné doklady, neměla právo vyjít z Krymu. Šlo o taktický nátlak, aby v Krymu zůstala. Měla si vybrat Ruské občanství. Odmítla to. Takto se jí podařilo Krym opustit. Po dvou letech se vrátila zpět do Melitopole.

Doma se jí v krátké době podařilo setkat s řeckokatolickým duchovním, otcem Petrem Krenickým. Jedná se o Slováka, působícího na Ukrajině. Pozval ji na bohoslužbu. Zalíbilo se jí tam. Farnost a chrám začala navštěvovat každý den. V areálu fary se nachází také charita. Začátkem roku 2015 tam začala pracovat. Pomáhala s čím bylo třeba. Vařili pro lidi bez domova, přesídlence a ty, kteří se tam zastavili. Za den se zastavilo průměrně 120 lidí. Zažila tam sílu dobrého společenství. Setkání s farníky, vzájemné rozhovory, povzbuzení, pomoc a absence samoty řešily mnoho problémů. Lena konvertovala z pravoslavné víry na víru katolickou a stala se členkou řeckokatolické církve. Jako pravoslavná do chrámu chodívala jednou ročně a bohoslužbám nerozuměla. Jako řeckokatolička na bohoslužby začala chodívat každý den. Ty byly v ukrajinském jazyce, kterému rozuměla.

Lena toužila po dětech a rodině. V Melitopolu potkala svého budoucího manžela. Sedali se. Narodila se jim dcera Veronika. Tvrdí, že na Ukrajině je velká rozvodovost. Mnoho dětí zůstává bez otců a vyrůstají jen s matkami. Stalo se to tak iv jejím případě. Manžel má problém s alkoholem a drogami. Se závislostmi manžela manželství bylo doprovázeno špatným soužitím. Nevěděla, že to takové bude iv jejím případě. Odešli od sebe. Posledních 8 let jejím životem byl řeckokatolický chrám, práce ve farnosti, jejíž je součástí charita, vlastní domov, dcera a pomoc chudým. Aktivně pracovala v oblasti sociální práce. Našla si práci, která ji bavila a naplňovala. Podílela se při psaní projektu \"Kuchyně\", aby ze získaných peněz ji na charitě mohli zvelebit. Vymyslela skupinu na viberu pod názvem „Vid mámy do mámy“.5 Členové této skupiny byly matky. Každá z nich napsala co má navíc a může darovat. Lena tyto darované věci zprostředkovala těm matkám, kterým to chybělo pro jejich dítě. S pracovním pozicí sociální pracovnice byla spokojena. Práce ji bavila a naplňovala.

Život pokračoval normálně. Nikdo netušil, že se schyluje k válce. Tamní lokální válka v Doněcké a Luhanské oblasti se, 24. února 2022, rozšířila dále. Život lidí se ze dne na den změnil k nepoznání. Strach. Nejistota. Neklid. Okupace. Tato slova nebylo třeba jmenovat. Samé se daly krájet z celé atmosféry města. Na velkou melitopolskou půdu určené k pěstování byla spuštěna bomba. Její výbuch otřáslo širokým okolím. Obklíčen byl tamní městský úřad. Udělali se personální výměny na primátorském postu. Zničen byl most, přes který přejížděl vlak, aby se omezil útěk civilistů. Poškozeno bylo místní letiště. Vojáky byly obsazeny některé byty. Padla jedna z mobilních sítí, kde si lidé nemohli navzájem zavolat.

Šlo o situace, kdy nikdo nevěděl co má dělat. Bylo vidět převoz tanků z obou válčících stran. Každý den se ve dvou tamních řeckokatolických chrámech scházeli lidé z různých konfesí na společnou modlitbu za mír a klid na Ukrajině. V centru města se děly klidné stávky. Psané hesla: Melitopol je Ukrajina! Melitopol je naše vlast! vyjadřovali cítění lidí ke své státní příslušnosti. Lena si pamatuje každý jeden den, co se tam dělo. Lidé přicházeli do chrámu ze strachu a modlili se. Mezi lidi přicházeli spojenci, kteří říkali nacvičené fráze: "V Rusku je život. Rusko vás osvobodí! Rusko vás miluje. Jsme jeden národ! Jsme jeden lid!" Mezi ty, kteří chodili přesvědčovat lidi byli samotní občané Melitopole. Autami se vyvozilo velmi mnoho pšenice a potravin, aby nastal hlad. Ve městě bilboardy nabyly reklamu v podobě „My odin narod!“6

Navzdory okupaci farnost ve které Lena pracovala, zůstala stále funkční. Svátek, nesvátek, na charitě se vždy pracuje. Třeba dát lidem jíst, přichýlit pocestné, zejména uprchlíky, kteří tam přespí a na další rána prchají dál do bezpečí. Melitopol se změnil. Rozbity byly některé obchody, zejména potraviny. Vznikaly stanoviště nahrazující obchody s potravinami. Nejednou se naskytoval pohled na tanky připravené k boji a na převoz městem další těžké vojenské techniky nákladními auty. Město hlídají příslušníci cizí armády. Nechybělo ani poškození soukromých aut střelbami ze zbraní. Vysokoškolských vzdělaných lidí, kteří mají potenciální vliv na lidi chodili zastrašovat samotní vojáci. Stalo se to i samotnému knězi, u kterého byla Lena zaměstnána. Přišla otázka – utíkat nebo neutíkat? Lena byla spokojena. Navzdory prvním dnům války necítila potřebu odcházet. Věřila, že to brzy skončí. V létě ještě chodili k Černému moři s dětmi.7 Tam se dcera Veronika chtěla setkat se svým otcem. Nepodařilo se.

V březnu 2022 Lena zapsala dceru Veroniku do 1. ročníku základní školy. Ještě v létě byla na pouti, mladé a lidi z celé Ukrajiny.8 Ještě v té době věřila, že se to změní k lepšímu a že v zemi zůstane. Na charitě se balily potravinové balíčky pro uprchlíky. Práce bylo mnoho. Situace se nijak neměnila k lepšímu. Stále více přicházela otázka – utíkat, neutíkat. Známí jí doporučovali odejít. Na chrámový svátek Narození Přesvaté Bohorodičky v Melitopolu se začala modlit novénu k Bohorodičce. Na 5. den přišel podle jejích slov signál, že má odejít. Opantával ji strach. Běžet – neběžet? „Máš správné řešení.“ Tvrdil duchovní. Dále pokračoval: „Opantává tě strach, tvé prožívání, je čas odejít!“ V pátek, 24. září 2022, v období svátku chrámu, bylo podle ní ještě dobře. Pobývala se ve své práci. Lene zavolal známý, který by ji mohl odvést spolu s dcerou a mámou. Tamní jí doporučovali: "Další den začíná referendum. A z referenda už nevyjdeš. Už je tam milice, probíhá okupace." Další den se dostavila s dcerou do nedaleké obce Vasilivka. Mnoho lidí tam čekalo na odvoz. Bylo připraveno mnoho aut a autobusy. Šofér, se kterými si den předtím dohodla, že ji odveze autem do Záporoží, si za odvoz zeptal hodně peněz. Šoférův syn je momentálně ve službách ukrajinské armády... Po ni se ten den do Vasilivky už nevrátil. Uvízl v Záporoží, kde mu problém s pohybem začali dělat vojáci.

Nakonec se jí podařilo odjet s dalším řidičem na autě. Náhradní šofér ji poučil, aby před vstupem do Záporoží si s dcerou lehla na zadní sedadla. Bylo riziko, že se na jejich auto spustí střelba. Zónou, kde hrozila střelba, proběhly velmi rychle. Zdálo se jí, jako by v tom úseku andělé nadzvedli auto, aby náboje netrefily jejich auto. Cesta pro Lenu a její dceru byla velmi složitá, ale nějak už dojeli do cíle - Záporoží. Tam se zdržela 3 dny při řeholních sestrách baziliánkách. Během toho nemohla vycházet moc ven. Místy hrozila střelba. Mohla být kdykoli napadena.

Lena napsala na viber jednomu ze studentů z Melitopolu. Zprávou dostala avízo, že z Melitopolu ode dneška už nikdo nemůže vyjít. Odešla na poslední chvíli. Po krátkém pobytu při řeholních sestrách, kde nemohla vycházet kvůli některým odstřelovaným místům, se přesunula do Kyjeva. V hlavním městě Ukrajiny žije její bratr s rodinou. Tam se krátce zdržela, kde zažila pěkné chvíle. Vždyť přece, rodina, klid od střelby, byť ve válečném státě. Stále však neměla doklady, aby se mohla dostat za hranice. Neuměla se ve všem zorientovat. Silně ji zabolelo srdce. Máma je v Melitopolu. Po 3 dnech opět přišel strach, co bude dál. V Kyjevě byl obrovský městský ruch. Toužila se setkat is členy Mariní školy, které je součástí. Zvažovala různé možnosti. Známá jí nabídla byt na západě země. Finančně si to nemohla dovolit. Bratr jí navrhoval vyřídit si cestovní doklady.

Duchovní z charity, ve které pracovala jí doporučoval jít na Slovensko. Její příchod k nám začala řešit řeholní sestra Katerína ze Slovenska. Jedná se o řeholnici, která až dosud většinu roku strávila na misích ve východní části Ukrajiny. Pomáhala lidem, jak se dalo. Jelikož Lenu znala, začala se o její příchod na Slovensko více činit. Pro Lenu to bylo diskonfortní. Doma měla práci, zodpovědnost za sebe a dítě, měla všechno. Nic jí nechybělo. A teď? Samé problémy. Sestra Kateřina ji pobízela odejít z Ukrajiny. Sama je už přes rok na Slovensku a na Ukrajinu se pro covid i započatou válku nemohla vrátit. Řeholní sestra jí slíbila, že jí vyřídí cestovní dokumenty. Lene bylo špatně. Po vyřízení dokladů se přesunula do Užhorodu. Tam cestovala autobusem do Košic. Z Košic se přesunula do Prešova, kde ji na pár dní přivítala řehole sester, jehož součástí je zmiňovaná sestra Kateřina. Všechno měla nablízku – obchod, lékárna, nemocnici. Lékař ji při příjezdu na Slovensko vyšetřil. Konstatoval, že zažila obrovský stres. Kázal jí odpočívat. O to se postarala sestra Kateřina, aby ležela, četla, modlila se a nestresovala se zbytečně. Bylo třeba zotavit se. Potom se přemístila k řeholnímu domu sester v Gelnici. Za několik dní k nim přišly další rodiny z Ukrajiny. Potvrdili Leně, že udělala dobře, že odešla. V souvislosti s tím, co se děje tam, tady je nyní v bezpečí.

Na Slovensku je od 2. října 2022. Za ten měsíc se Lene podařilo najít školku pro dceru. Rýsovala se jí i nová práce. Tvrdí, že je třeba jim žít a tady jsou už v bezpečí. Hlavně, není třeba se podvolovat. Mimo jiné ji čeká dokončení studia katechetiky, které bude probíhat online.

Bojí se o mámu. Někdejší učitelka v důchodu má už po 80tce. Seniorům je obvykle obtížnější někam utíkat a zanechat své bydliště i vlast. Velkým determinantem útěku může být nedostatečná fyzická zdatnost. Bratr Leny žije s rodinou v Kyjevě, kde pracuje a zůstává ve vojenské záloze.

Duchovného, ​​který jí doporučoval odejít na Slovensko, dnes přezdívají, že voní chlebem. Chodí po vesnicích rozdávat chléb. Ve vesnicích není nemocnic, ani obchodů. Z Melitopolu dováží chléb do všech obcí, které jsou územní součástí jeho farnosti.

Momentálně se Lena snaží učit česky a chce se zde adaptovat. Během toho pobytu navštívila známou. Když se sousedé známé dozvěděli o situaci Leny, přinesli kvalitní oblečení zejména pro její 6 letou dceru, která ve stejných šatech byla několik dní.

Dcera Veronika, od té doby, co utekli z domu, velmi maluje. Malováním v tichosti demonstruje to, co prožívá. Nejednou nakreslila tanky a lidi. Velmi živě vnímá, co se děje. Kreslí však i příjemné věci.

Lena chce každý den chodit na bohoslužbu a učit se, všechno, co je zapotřebí. Výsledky referenda v Melitopolu nezná. Ví, že v ten den, kdy odcházela, chodili mezi lidi po dvě ženy s muži, aby hlasovali. Domov se chce vrátit. Záleží na tom, zda válka skončí, nebo ne. Dává tomu rok. Potom se uvidí. Dnes nabývá status odídenkyně a azylantky. Status sociální pracovnice v jejím případě již absentuje.

Závěr

Zkušenosti z praxe, jakož iz uvedeného příkladu, poukazují, že samotný sociální pracovník, poskytující sociální službu se může ocitnout v pozici jejího příjemce. Nemusí jít v zásadě jen tehdy, když nabude látkovou, resp. nelátkovou závislost. Může se to stát také v případě ztráty bydlení, útěkem z domoviny, které způsobuje válka.

Uprchnutí způsobuje odliv lidí. V případě války je tento útěk považován za legální migraci. Je jasným znakem výskytu nežádoucí patologie. Uprchlíci, kteří si požádali o vydání příslušného dokladu9 o tolerovaném pobytu na území České republiky získává označení „oděděnec“. Cizinec, jemuž byla podle zákona č. 1/2009 480/2002 Sb. o azylu ve znění pozdějších předpisů poskytnuta mezinárodní ochrana ve formě azylu, protože má v zemi původu opodstatněné obavy z pronásledování z důvodů, které určuje zákon.10 Podle zákonů uprchlík takto získává dva právní statusy – azylant a odídenec. Stává se tak členem skupin, které jsou objektem výkonu sociální práce.

Autor: Mgr. JUDr. PhDr. Stanislav Bujda, PhD. Vysoká škola zdravotnictví a sociální práce sv. Alžběty

Autoři fotografií: Stanislav Bujda ml., @melitopolnews

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

HETTEŠ, M., SCHAVEL, M., ŠKORECOVÁ, O. (etc.).: Postavení sociálního pracovníka ve společnosti (Příklady praxe). Sborník z odborné konference. Prešov : Ústav sociálních věd a zdravotnictví bl. P. P. Gojdiče v Prešově, 2013.s. 210. ISBN 978-80-8132-094-1.

Usnesení vlády Slovenské republiky č.j. 144/2022 v souvislostmi s uprchlíky ze dne 28. 2. 2022

Zákon čj. 480/2002 Sb. o azylu ao změně některých zákonů

Postup při zaměstnávání občanů Ukrajiny. https://www.sppk.sk/clanok/4313 (5. 11. 2022, 9:00)

Azylant. https://www.employment.gov.sk/sk/informacie-cudzincov/zakladne-pojmy/azylant.html (5. 11. 2022)

[1] Slovák, P.: Absolvent sociální práce v kontaktu s jedinci na prahu dospělosti. In: Postavení sociálního pracovníka ve společnosti (Příklady z praxe), 2013,s. 15. [2] Jedná se o katolické sdružení, které sjednocuje lidi v modlitbách, rekolekcích a na různých setkáních. [3] Studium si však dokončí online. Není to kvůli pandemii covid - 19. [4] Vyšší církevní územní celek s příslušnými institucemi církevní samosprávy. [5] V překl. Od mámy k mámě. [6] V překl. Jsme jeden národ! [7] K Azovskému moři vzdálenému přes 40 km od Melitopolu již nebyl kvůli válce přístup. [8] Z Melitopole do Snihuřivky. Přibližně 80 km trasa. [9] Srov. https://www.sppk.sk/clanok/4313 (5. 11. 2022, 9:00), Usnesením vlády ČR č.j. 144 ze dne 28. 2. 2022. [10] Srov. https://www.employment.gov.sk/sk/informacie-cudzincov/zakladne-pojmy/azylant.html (5. 11. 2022, 9:15)