RNDr. Miloslav Hetteš, CSc. Věnováno přispění sociální práce k evropskému roku aktivního stárnutí a solidarity mezi generacemi 2012.

Starší populace je součást společnosti a zvykne být důležitá v sociální práci, jejím cílem subjektům, příjemcům, klientům, uživatelům ale i poskytovatelům v dobrovolné i profesionální podobě. Stárnutí populace je pojem, který je jeden z nejvíce frekventovaných v tisku, v denním životě, slovníku politiků i běžných občanů. Proto si zaslouží aby se znalo jeho pozadí a možnosti. Tato studie obsahuje řadu praktických rad, které lze využít při tvorbě politik, zásad i denních postupů v sociální práci v souvislosti se starší populací, ale nejen výlučně s ní. Starší lidé jsou integrální součástí společnosti, tak jako jsou děti, mladí i lidé ve středním věku. Společnost to jsme my všichni v každé fázi našeho neopakovatelného života. Stárnutí populace, hospodářský růst a udržitelný důstojný život jsou navzájem propojeny problémy. Lidé chtějí být šťastní, snaží se o to, ale ne vždy zkusí trvalejší štěstí. Často jsme přesvědčeni, že štěstí a důstojný život je přímo závislé na hospodářském růstu. Stárnutí populace se často chápe jako něco nevhodného, ​​ba škodlivého. Prodlužování lidského věku je integrální součástí vývoje, civilizace a tužeb. Nepředstavuje žádnou „hrozbu“, naopak je hmatatelným důkazem lidských přání. V evropských zemích v 17. století byl průměrný věk dožití 27 let, v 18. století 37 let a v 19. století se průměrně žilo do 48 let. Můžeme to chápat jako nežádoucí vývoj? Mnoho rodičů dnes žije dost dlouho, aby si mohli obohatit své štěstí poznáním dětí svých dětí a někdy i další generaci. Pokud se lidé naučí (dostanou možnost) stravovat kvalitněji, více o sebe pečovat a budou žít aktivněji, věk 80 let bude brzy zcela běžným a to dokonce bez výrazného navýšení výdajů na zdravotnictví. Tento proces je globálním. Ještě v roce 1901 byl v Indii průměrný věk dožití 23 let a v Číně v roce 1948 pouze 29 let.

Mnohem vážnější je to, že se rodí méně a méně dětí. Globálně se rozšiřuje pokles hodnoty porodnosti pod hodnotu poskytující možnost záchovy (přežití) dané populace. Imigrace nebude trvale udržitelným řešením tzn. bohatých zemí, protože obrazně řečeno nebude odkud vzít.

V Nizozemsku se říká, že jeden otec spíše uživí deset dětí než deset dětí jednoho otce. Jaký život čeká současnou skupinu déle žijících obyvatel? Odpověď není jednoduchá. Protože stav iv tzv. vyspělých zemích je daleko od uspokojujícího. I v těchto relativně prosperujících zemích, staří lidé žijí v chudobě, s předsudky vůči stáří, v depresi, v opuštěnosti, jsou zneužíváni, bez využití svých schopností a bez práce. Jaký pak čeká život staršího obyvatelstva v chudších zemích. Perspektivy důstojného života pro starší osoby zůstávají velkou výzvou nejen pro sociální práci, ale pro celou společnost z důvodu demografických změn.

OBSAH

Stáří Staří lidé a lidská práva Stárnutí a udržitelný rozvoj Stárnutí v každodenní politice Integrace a účast starších Trh práce a stárnutí populace Starší lidé jako spotřebitelé Celoživotní vzdělávání Podpora zdraví a prevence onemocnění Integrace genderového přístupu Rodina a stárnutí Zlepšování mezigenerační solidarity Dlouhodobá péče Dobrovolnictví Privatizace stáří a důchodové (ne)zabezpečení Zhodnocení důchodového systému Zásady starobního důchodového zabezpečení Sociální ochrana starších lidí Hodnoty a „hodnoty“ Štěstí

Tiráž: Název: Stárnutí společnosti. Vybrané kapitoly sociální práce se seniory Věnováno přispění sociální práce k evropskému roku aktivního stárnutí a solidarity mezi generacemi 2012 © Autor: RNDr. Miloslav Hetteš, CSc. Recenzenti: prof. JUDr. Vojtěch Tkáč, CSc. doc. PhDr. Irena Kamanová, PhD. Vydavatel: Vysoká škola zdravotnictví a sociální práce sv. Alžběty, Bratislava, 2011 Rok vydání: 2011 Náklad: 300 kusů Počet stran: 192 Autor obálky: Estian Wagenaar Tisk: SAP spol. s r.o., Bratislava ISBN: 978-80-8132-031-6