Výzkumný projekt Péče o sebe při vyrovnávání se s negativními důsledky v pomáhajících profesích iniciovala a realizuje Katedra psychologie Filozofické fakulty UPJŠ v Košicích a spolupodílí se na něm Katedra sociální práce FF UPJŠ v Košicích. Projekt, podporovaný Agenturou na podporu výzkumu a vývoje ČR (APVV), je plánován na období let 2015 – 2019. Jeho základním cílem je ověřit vztah péče o sebe a negativních důsledků provádění pomáhajících profesí, jakož i zjistit, které formy péče a jak mohou napomoci zkvalitnění provádění pomáhajících profesí, a na výzkumně podložený důsledků pomáhání.

Výzkum se zaměřuje na empirické zjištění, které formy péče o sebe podporují adaptivní zvládání nároků týkajících se provádění pomáhajících profesí, které formy negativních důsledků vykonávání pomáhajících profesí lze eliminovat péčí o sebe a které zároveň působí preventivně vůči negativním důsledkům provádění pomáhajících profesí.

Základní cíle projektu jsou:

  • Teoreticko-metodologická analýza výzkumných zjištění týkajících se péče o sebe u odborníků provádějících pomáhající profese a negativních jevů při jejich provádění, na kterou navazuje adaptace metod.
  • Zjišťování péče o sebe a negativních důsledků vykonávání pomáhajících profesí prostřednictvím empirického výzkumu ve vybraných typech zařízení sociální péče, jehož analýza výsledků má přispět k poznání důsledků vykonávání těchto povolání.
  • Zjišťování vztahu péče o sebe a negativních důsledků provádění pomáhajících profesí, a to zejména zjišťování predikční síly péče o sebe ve vztahu k negativním důsledkům provádění pomáhajících profesí.
  • Příprava a provádění intervenčních programů zaměřených na změnu péče o sebe orientovaná na výběr aktivit pro intervenční programy, jakož i výběr kritérií pro hodnocení efektivnosti programů.

Ve Slovenské republice ani v České republice dosud nebyl proveden výzkum na zjišťování péče o sebe a nápravu negativních důsledků u lidí vykonávajících pomáhající profese v sociální sféře. Tato problematika absentuje iv širším měřítku, nevztahuje se jen na vykonávání pomáhajících profesí.

V první etapě výzkumu, v letech 2015 a 2016, byly:

  • vytvořeny dva nástroje týkající se vykonávané péče o sebe u pomáhajících profesionálů v sociální sféře, které slouží ke zjištění toho, jak pečují o svou tělesnou a duševní pohodu ve vztahu k vykonávané práci,
  • ověřené vhodné nástroje pro zjišťování stresu, profesionální kvality života, sekundární traumatizace, vyhoření, pracovní spokojenosti, jakož i subjektivní pohody, které se v určité míře ukázaly jako přiměřené pro cílovou populaci, na druhé straně je třeba je modifikovat pro cílovou populaci pomáhajících profesionály, což bude předmětem dalšího zkoumání,
  • vytvořený model vykonávané péče, který jako důležité komponenty obsahuje aktivity prováděné jednotlivcům a organizací, které ústí do aktivit na úrovni osobní péče o sebe.

Výzkum se realizoval v první etapě na reprezentativním souboru pomáhajících pracovníků různých profesí (N = 760) ze všech osmi regionů Slovenské republiky s výraznou podporu krajských a okresních úřadů práce, sociálních věcí a rodiny, jakož i Ústředí práce, sociálních věcí a rodiny Slovenské republiky v proporcionálním zastoupení všech poskytovatelů sociální péče, na kterém se účastní ošetřovatelé, psychologové, sociální a speciální pedagogové, zdravotní sestry a pečovatelé, jakož i studenti pomáhajících profesí.

Výsledky výzkumu v oblasti důsledků provádění pomáhajících profesí naznačují jisté trendy: Ve obecné péči o sebe se ukazuje jako dominantní péče o fyzické zdraví, zejména snaha o dobrou postavu, sledování váhy a cvičení, uspokojivá byla i snaha o osobní růst (snaha o pokrok a snaha jít za svými cíli). Prokázalo se, že míra vyhoření je nižší u těch pomáhajících pracovníků, kteří častěji vykonávají aktivity v oblasti péče o sebe (sportování, zdravá životospráva, péče o zdraví, snaha o udržování příznivých rodinných a pracovních vztahů). Poukazuje to na skutečnost, že vyhoření lze eliminovat vhodně zvolenými intervencemi. Sami pomáhající pracovníci uvádějí, že by uvítali více možností, kterými by mohli redukovat zátěž související s jejich pomáhající prací, například v podobě supervizí, pravidelnějších setkání s odbornou veřejností, sociálně-psychologických výcviků, relaxací, sportovních aktivit nebo rekondičních pobytů.

Většina pracovníků v institucích sociální sféry (62 %) prožívá ambivalentní spokojenost se svou prací, což se projevuje na jedné straně pracovní spokojeností s některými složkami a vlastnostmi své práce, (jako jsou například samotná povaha práce, jednání nadřízených a vztahy se spolupracovníky), avšak na druhé straně pocity ***pracovní povýšení, na využívané pracovní postupy a podmínky. Celkem se všemi aspekty své práce spokojeno je pouze 21 % a nespokojených 16 % pracovníků. Ve srovnání s ostatními zeměmi – například severoamerickými nebo asijskými – je celková pracovní spokojenost významně nižší. Vysokou spokojenost s prací, jejíž podstatou je poskytování opory, vyjadřování soucitu a spolupodílení se na osudu, jakož i doprovázení klienta na cestě řešení jeho problémů a životní situace, prožívá 29 % dotázaných pomáhajících profesionálů, ale až 69,25 % svou spokojenost v této oblasti hodnotí jako průměrnou a zbývající1.

Pomáhající pracovníci ve výpovědích uváděli nejčastěji tyto příčiny pracovního stresu: práci s lidmi, konfrontování s problémy klientů, nejasné požadavky od klientů, zasahování práce do soukromého života, administrativní zátěž, časovou náročnost práce, nedostatek času, nedostatek podpory v pracovním kolektivu, zodpovědnost za dětského klienta, odpovědnost za dětského klienta na práci, nízké uznání pracovních výsledků.

Vyhoření spojené s pomáhaním jiným a prožíváním citů beznaděje a nízké efektivity své práce, která je však spojena s vysokou pracovní zátěží na základě velkého množství klientů, se kterými zaměstnanec pracuje, dosahuje u 59,5 % profesionálů průměrné úrovně. Příznivým zjištěním je skutečnost, že o nízké míře vyhoření referuje 40-56% respondentů. Střední míru všeobecného vyhoření uvádí 43% pomáhajících pracovníků a přítomnost vysoké míry vyhoření se ukázala jen u 1% pomáhajících profesionálů. Sekundární traumatický stres uvádí 33-50% na průměrné úrovni, o nízké vypovídá 49,7-67% dotázaných, v závislosti na profesi a instituci. Hodnoty týkající se vyhoření a sekundárního traumatického stresu jsou příznivější – ve srovnání s výzkumy realizovanými ve více zemích ve světě, takzvanou únavu z pomáhání, která je jejich kombinací, přežívá jako střední až 56,25 % pomáhajících profesionálů, přičemž jen 43,25 % vypovídá o nízké únavě z pomáhání. Zjistili jsme, že intenzivnější prožívání sekundárního traumatického stresu a vyhoření se pojí s prožíváním dalších negativních symptomů, jako jsou vyšší míra úzkosti a deprese, častější prožívání negativních emocí (hněv, strach, smutek, vina) nebo pesimistický pohled do budoucnosti.

Na základě zkoumání prováděné péče o sebe se jednoznačně prokázalo, že sociální pracovníci v rámci péče o sebe nejvíce dbají na dodržování hygieny v práci (až 88% pracovníků toto považuje za velmi důležité), protože denně přicházejí do kontaktu s klienty. V sociální složce péče o sebe také sociálním pracovníkům obzvlášť záleží na vytváření dobré atmosféry na pracovišti (více než 90% oslovených sociálních pracovníků), jakož i utváření dobré atmosféry ve vztahu ke svým klientům (až 87% sociálních pracovníků). V rámci výzkumu se potvrdilo, že lékařské rady jsou pro ně v oblasti péče o sebe obzvláště důležité (80%). Na druhé straně, vyhledávání informací o možnostech zvyšování péče o sebe či dalšího vzdělávání, z důvodu pracovního zatížení téměř vůbec nerealizují.

Pomáhající pracovníci vykonávají nebo by uvítali možnost provádět následující aktivity s cílem zmírnit prožívání pracovního stresu: supervize, častější porady, konzultace s kolegy nebo odbornou veřejností, odborné přednášky, školení, interní vzdělávání, aktivity zaměřené na utužování kolektivu (teambuilding), sociálně-psychologické výcviky, sociálně-psychologické výcviky sportovní aktivity, relaxace a více dní dovolené.

Na základě výzkumu realizovaného u studentů pomáhajících profesí můžeme konstatovat, že celkově zažívají pouze mírnou úroveň vyhoření a stresu a zároveň prožívají významně více a častěji spíše pozitivní emoce v porovnání s negativními. Při detailnějším pohledu však bylo zjištěno, že studenti a studentky – budoucí pomáhající pracovníci – často nejsou schopni kontrolovat podráždění a často necítí důvěru ve své schopnosti zvládnout své osobní problémy, což v konečném důsledku rezultuje do prožívání stresu.

Závěr První etapa výzkumu přinesla soubor výsledků týkající se tvorby a ověření vhodných metod zkoumání fenoménů péče o sebe, prožívaných důsledků provádění pomáhajících profesí. Mezi nejčastější negativní následky, se kterými se musí pracovníci v těchto povoláních vyrovnávat a na které budou zmíněné programy zaměřeny, patří stres, syndrom vyhoření, únava ze soucitu a pomáhání nebo i pracovní nespokojenost. Tyto výstupy výzkumu tvoří podklad pro další bádání v této oblasti zaměřené zejména na tvorbu intervenčních programů jako efektivních cest jejich překonávání. Originálním výstupem projektu budou intervenční programy zaměřené na podporu takových forem péče o sebe, které se potvrdily jako efektivní na bázi výsledků empirického výzkumu v roce 2016. Výzkum orientovaný na tvorbu a ověření intervenčních programů bude realizován v roce 2017 a 2018.

Autor: doc. PhDr. Margita Mesárošová, CSc. Vedoucí projektu APVV 14-0921 Péče o sebe při vyrovnávání se s negativními důsledky v pomáhajících profesích