Náš každodenní život je plný překážek, které nám často ztěžují nebo dokonce znemožňují dosáhnout námi sledovaného cíle. Například kolegovo telefonování na pozadí, které nám brání soustředit se na vykonávanou práci; náhlá nemoc dítěte, která nám zcela zpřehazuje denní a pracovní rutinu; nebo hodinové zpoždění ranního autobusu. Je možné dělit překážky do kategorií? Je možné je diferencovat na základě příčiny? Záměrem následujícího textu je zodpovězení těchto otázek zkoumáním a analýzou nejčastěji uváděných překážek na cestě k cíli z 1507 odpovědí oslovených respondentů.
Většina lidského chování je zaměřena na cíl (Kruglanski, 1996). Proces tvorby, sledování a dosahování cílů v podobě seberegulace je nezbytnou součástí života jedince, protože mu napomáhá vytvářet si a následně realizovat jeho vlastní plán a zvolenou cestu. Požadované cíle se mohou týkat tak jeho zdraví, práce, sportu nebo vztahů. Avšak přestože si člověk cíle dává, ne vždy je i úspěšně dosahuje. V rámci celé dlouhé cesty vedoucí k cíli se totiž velmi pravděpodobně vyskytnou i skutečnosti, které tuto cestu mohou prodloužit, ztížit, zamotat až dokonce ukončit. Za distraktory v dosahování cílů může stát několik proměnných. Jedním z nich mohou být překážky, které vstupují do procesu cílové seberegulace a vedou k tomu, že se člověku nedaří bezproblémově dosahovat zvolených záměrů. Přítomnost překážek ztěžuje sledování cíle. Problematika rušivých proměnných v podobě překážek při seberegulaci tvoří aktuální téma výzkumů v této oblasti (Fishbach, Hofman, 2015).
Margus, Forster, Vam Kleef (2011) definují překážky obecně, jako určité interferující síly, které brání člověku dosáhnout stanoveného cíle. Salanova se svými spolupracovníky (2009) je vysvětluje jako vnější nebo vnitřní okolnosti, které ztěžují dosažení cíle. Oetingen a její kolektiv (2010) dodávají, že jsou to jakékoli okolnosti, které stojí v cestě k cíli nebo zábrany znemožňující dosažení cíle přímou, původně zamýšlenou cestou.
Zdolání překážek vyžaduje nejprve jejich identifikaci. V této souvislosti Myrseth a Fishbach (2009) navrhují dvoustupňový proces kroků nezbytných ke zvládnutí překážky při dosahování cíle. Prvním krokem je odhalení překážky. Ve druhém kroku je třeba využít konkrétní strategie k překonání identifikovaných překážek. Myrseth a Fishbach (2009) dodávají, že nedostatečná nebo pozdní identifikace překážky pravděpodobně povede ke snížení pokroku při dosahování cíle. Právě z těchto důvodů je důležitá klasifikace překážek na základě několika parametrů a charakteristik.
Odborná literatura nabízí několik možností klasifikace, kategorizace překážek. Například Shah a Kruglanski (2008) dělí překážky na základě hedoničnosti na atraktivní možnost a nepříznivou zábranu. Leduc-Cummimgs, Milyavskaya a Peetz (2017) zohledňují časovou perspektivu a hovoří o minulé, aktuální a očekávané překážce. Pro srovnání Marguc, Forster a Van Kleef (2011) kategorizují překážky podle jejich účinku na přímo působící a nepřímé. Avšak nejčastější dělení překážek je na základě jejich příčiny na subjektivní a objektivně interferující proměnné (Marguc, Forster, Van Kleef, 2011; Milyavskaya, Inzlicht, Hope a Koestner, 2015). Kromě toho lze diferencovat objektivní překážky podle jejich povahy na fyzikální, situační nebo sociálně interferující proměnné a zdroje (Altmann, Trafton, & Hambrick, 2014). Vnější prostředí může být zdrojem potencionálních fyzikálních překážek například v podobě rušivých zvuků, světel nebo jiných externích a obtížně ovlivnitelných fenoménů; sociální prostředí může být zdrojem distraktorů například v podobě tlaku naplňovat společenská nebo rodinná očekávání (Altmann, Trafton, & Hambrick, 2014). Situační objektivní překážkou může být i ranní přeplněná dopravní situace. Překážky v podobě zdrojů spočívají v nedostatku něčeho, co člověk potřebuje pro dosažení cíle. Subjektivní překážky lze definovat jako okolnosti percipované jedincem v podobě subjektivních obtíží, jako protiklad k tradičnímu chápání překážek v podobě objektivních, externích zábran (Margus, Forster, Vam Kleef, 2011). Gollwitzer a Brandstatter (1997) upřesňují, že subjektivní překážka může mít charakter konkurenčního cíle, zapomnění na cíl a nízké sebekontroly (Gollwitzer & Brandstätter, 1997). S bližší obsahovou kategorizací subjektivních překážek jsme se ve studiích však nesetkali. Proto bylo cílem následujícího výzkumu zmapování překážek, se kterými se jedinci setkávají při plnění stanovených cílů a jejich následná bližší kategorizace podle obsahu na základě příčiny subjektivnosti a objektivnosti.
Výzkumný vzorek
Data byla získána od vzorku 542 respondentů ve věku 18 až 34 let (Mvěk = 22,2; SD = 1,96). Vzorek tvořilo 73,25 % žen (N = 379) a 26,75 % mužů (N = 145). Výběr respondentů proběhl příležitostným nenáhodným výběrem.
Metodika
Respondenti vyplňovali základní sociodemografické údaje jako je rod, věk, studijní obor, ročník studia a také se vyjadřovali k tomu zda pracují nebo studují. Následně byli požádáni o odpověď na otevřenou otázku, která se týkala konkrétních překážek, se kterými se potýkají nebo očekávají, že budou potýkat při plnění konkrétního cíle, který si stanovili. Konkrétní znění úkolu bylo následující: "Lidé během svého života nedokážou vždy dosáhnout toho, co chtějí a někdy jsou nuceni ukončit své snahy o dosahování cílů, které si stanovili. Uveďte prosím překážky, se kterými se podle Vás při dosahování cíle setkáte."
Procedura
Data bolí získaná pomocí několika dílčích studií, které se týkaly stanovování cílů a výskytu překážek při jejich dosahování v různých oblastech života člověka – hubnutí, studium, jakýkoli osobní cíl nebo takový, kterého chce respondent dosáhnout do určitého věku. Respondenti odpověděli na otázku buď elektronicky nebo formou tužka - papír. Získaná data byla zpracovávána pomocí softwarů Microsoft Excel 2016 a IBM SPSS 21. Sociodemografická data byla zpracována pomocí deskriptivní analýzy (aritmetický průměr, standardní odchylka). Analýza odpovědí respondentů na otevřenou otázku proběhla za účasti dvou odborníků, kteří provedli obsahovou analýzu se snahou o začlenění odpovědí do již existující klasifikace. Následně byla určena četnost výskytu jednotlivých kategorií překážek vyjádřená relativní četností.
Výsledky
Celkově proběhla analýza 1507 odpovědí respondentů, protože někteří uvedli, že při dosahování stanoveného cíle čelí více překážkám, případně byli k uvedení více překážek přímo vyzváni (v závislosti na konkrétní studii). Přirozeně, mnohé odpovědi se vyskytovaly opakovaně (např. lenost, prokrastinace, nedostatek času, stres, atd.). Z uvedeného důvodu bylo nakonec vyextrahováno 235 různých překážek, s nimiž respondenti bojují při dosahování cíle, který si stanovili.
Ze subjektivních překážek byly nejvíce zastoupeny ty, které se vztahovaly k aktuálnímu fyzickému a psychickému stavu (33,9 %). Zařadili jsme sem překážky jako například stres, celkové psychické rozpoložení, strach z odhalení slabých stránek, vnímaná nadměrná zátěž, osobní problémy, bezmocnost, neschopnost, emocionální vyčerpání, strach ze selhání, deprese, podceňování sebe sama, paměť, pochybnosti o cíli, strach, strach překonání minulosti, nechuť vůči davům, smutek, nervozita, úzkost, pochybnosti o sobě, vnímaný diskomfort, zamilovanost, osamělost, strach z prezentování, pocit neschopnosti, strach ze zklamání, zdravotní problémy, nemoc, genetika, menstruace, únava, vyčerpání, meta.
Druhým nejčastějším typem subjektivních překážek byly ty, které se vážou k nízké sebekontrole (29,5 %). Patří sem netrpělivost, slabá vůle, nedostatek motivace, málo sebedisciplíny, malá vytrvalost, žádostivost, nekontinuálnost výkonu činnosti, nechuť, láska k jídlu, závislost na sladkém, vnímaná nesmysluplnost/neadekvátnost cíle, proběhnutí, snaha, nesoustředěnost, nesoustředěnost neschopnost udržet si práci, vysoké pracovní tempo, neznalost toho, co chci, nutkání, setrvačnost, špatný management času, nedostatečná příprava, chybějící životní cíl, výmluvy, ztráta zájmu o cíl, nezájem, nedostatek přípravy, nedůslednost, touhy, popírání skutečnosti, nestabilita.
Osobnostní faktory zastupovaly 21,4 % subjektivních překážek. Zařadili jsme sem lenost, pohodlnost, nízká sebedůvěra, negativismus, přílišná zodpovědnost, nezodpovědnost, lidská nedokonalost, přílišná dobrota a prajnost, pýcha, důvěřivost, stydlivost, bázlivost, předsudky, kreativita, nespolečnost, nerozhodnost, neodhodlanost, samohodnost egoismus, povaha, emoční nestabilita, slabá výmluvnost, utkvělé představy a přesvědčení.
Konkurenční cíl představoval 15,2 % subjektivních překážek, přičemž sem byly zařazeny překážky jako chutné jídlo, školní povinnosti (zápočty, zkoušky, maturita, státnice, psaní závěrečné práce), pracovní povinnosti, jiné povinnosti, záliby, sportovní aktivity, konflikt rolí, PC hry, sociální sítě, TV, přemýšlení nad ukončení jiné priority, chuť s tím skončit, souběžné studium.
Překážku, která by spadala do podkategorie zapomenutí na cíl jsme v námi získaných datech neidentifikovali. Celkově tvořily subjektivní překážky 47,7 % všech překážek.
Co se týče objektivních překážek, nejvíce zastoupeny byly ty, které měly situační charakter (36,6 %), jako například stagnace, žádný progres, oslavy, strava ve škole, byrokracie, metody vyučování, nejistota, zkouškové období, množství učiva, nuda, neúspěch, ukončení studia (čerstvý absolv předchozí zkušenosti, nezaměstnanost, cena nemovitostí, potřeba vzdělávat se, psychotesty, změna bydliště, možnosti uplatnění, cestování za prací, zklamání, odloučení od rodiny, finanční krize, zaneprázdněnost, pomoc v domácnosti, pozdní příchody domů, špatné podmínky, hřích, krádež, zaneprázdněnost, špatny smrt blízkého, kladené vysoké nároky, neobjektivní hodnocení, vztahové problémy, nesplněné podmínky, nízká kvalita zboží.
Za nimi následovaly překážky se sociálním charakterem (30,1 %), například tlak rodiny, postoje lidí, kulturní život, péče o děti, zaměstnavatel, společenský život, spolubydlící, nezájem učitele, neochota lidí, partner, problém s učitelem, založení rodiny, nepřijetí okolím, neochota druhých spolupracovat, nedostatek zájmu o strany druhých, neschopnost stereotypy, žádná podpora od rodiny, aktuální společenská situace, očekávání rodičů, nepřející, problémy v rodině, odcizení se, působím nesympaticky, strach rodiny, nespolupráce spolužáků, nedostatek podpory, vliv spolužáků, špatný kolektiv, špatné prostředí, nesouhlas blízkých, konflikty, netrpez.
Zdroje představovaly 24,4 % objektivních překážek. Zařadili jsme sem nedostatek času, nedostatek energie, cena zdravých potravin, nedostatek informací, nedostatek znalostí, nedostatek dat, málo příležitostí k uskutečnění cíle, nemotivující materiál, nedostatek financí, problém najít partnera, nedostatek pracovních míst, hypotéka, nedostatek nápadů, nedostatek spánku, nízké platové ohodnocení, náklady na život, nedostatek praxe, odvahy, nedostatek známostí, nízká kvalifikace, nedostatek oddechu, nedostatek kontaktu, nedostatek prostoru, nedostupnost daru, nekvalitní poznámky, neznalost jazyka, příliš mnoho možností.
Nejméně početné zastoupení měly překážky fyzikální povahy (8,9 %), jako například vzdálenost, země, poloha, počasí, hluk, zima, třes, doprava, nové prostředí, denní transport, dostupnost. Objektivní překážky tvořily 52,3 % všech odpovědí.
V rámci kompletního souboru překážek měly největší zastoupení situační překážky (19,1 %), následovaly psychický a fyzický stav (16,2 %), sociální překážky (15,7 %), nízká sebekontrola (14,1 %), zdroje (12,8 %), osobnostní faktory (10,2 %), (4,7 %), zapomnění na cíl (0 %). Z důvodu lepší přehlednosti jsou výše uvedené údaje zpracovány do tabulky (Tabulce).
Tabulka 1 Kategorizace překážek
Diskuse
Vzhledem k tomu, že dosavadní literární zdroje uvádějí několik různých pohledů, s jakými lze na charakter překážky nahlížet, bylo nezbytné, abychom určili, která z nich bude pro nás klíčová. Jelikož je v odborných studiích nejčastěji zmiňované klasifikační kritérium podle příčiny, tedy dělení překážek na subjektivní (Gollwitzer & Brandstätter, 1997) a objektivní (Marguc, Forster & Van Kleef, 2011) charakter, přistoupili jsme k jeho použití. Subjektivní překážka může mít formu konkurenčního cíle, zapomnění na cíl a nízké sebekontroly (Gollwitzer & Brandstätter, 1997). Objektivní překážka může mít fyzikální, situační, sociální podobu nebo může plynout z nedostatku zdrojů (Marguc, Forster & Van Kleef, 2011). Při obsahové analýze a kategorizaci překážek do již existujícího schématu jsme narazili na mnoho překážek, které však nebylo možné zařadit do žádné z předem určených kategorií. Proto jsme přistoupili k vytvoření dalších dvou podkategorií v rámci subjektivních překážek, kterými jsou aktuální stav (psychický a fyzický) a osobnostní faktory. Oslovení respondenti uváděli v přibližně stejné míře subjektivní i objektivní překážky. Milyavskaya, Inzlicht, Hope a Koestner (2015) upřesňují, že je důležitější to, co jedinec subjektivně vnímá a hodnotí jako překážku a příčinu nezdaru.
Z objektivních interferujících proměnných dominovaly překážky, které měly zejména situační charakter, jako například přehnaná byrokracie, typ stravování nebo dopředu stanovený model vyučování. Za nimi následovaly distraktory v podobě sociálních okolností jako společenský tlak, rodinné vztahy nebo nedostatek zájmu z blízkého či vzdálenějšího sociálního prostředí. Nejméně uváděny byly vnější fyzikální okolnosti, například vzdálenost nebo poloha.
Při subjektivních překážkách měly největší zastoupení ty, které odrážely aktuální psychický a fyzický stav jedince. Ty reprezentovaly i námi vytvořenou novou podkategorii. Respondenti zde uváděli zejména okolnosti jejich aktuálního psychického a emočního rozpoložení, ale i sebepodceňování nebo pochybnosti o správnosti či dosažitelnosti cíle. V této souvislosti Marguc, Förster a Van Kleef (2011) objasňují, že pochybnosti jedince o svých schopnostech dosáhnout cíle mohou vést k tomu, že se ho předčasně vzdá bez vytvoření nové dosažitelnější alternativy. Naopak, v případě, že překonání překážek jedinec hodnotí jako výzvu, může to být dobrým předpokladem úspěšného dosažení cíle. Kromě toho respondenti uváděli subjektivní překážky i v podobě snížené sebekontroly jako je netrpělivost nebo slabá vůle. V této souvislosti Baumeister a Alquist (2009) vysvětlují, že pevná vůle je základ sebekontroly jako schopnosti odolávat aktuálním pokušením, což je předpoklad úspěšného dosažení cíle. Jako zajímavá se ukázala i druhá nová podkategorie subjektivních překážek s charakterem osobnostních faktorů ať už je to lenost, negativismus nebo nezodpovědnost. Překážku, která by spadala do podkategorie zapomenutí na cíl jsme v námi získaných datech neidentifikovali.
Závěr
Tato studie měla za cíl kategorizovat a obsahově popsat konkrétní překážky, které vstupují do procesu dosahování cíle. Jako základní kritérium klasifikace jsme si zvolili jejich příčinu, která rozděluje překážky na objektivní a subjektivní. Z objektivních interferujících proměnných dominovaly zejména aktuální situační překážky. Při subjektivních překážkách měly největší zastoupení ty, které odrážely aktuální psychický a fyzický stav jedince, například v podobě stresu nebo aktuální psychické nepohody.
Autorky: doc. Mgr. Monika HRICOVÁ, PhD PhDr. Radka ČOPKOVÁ, PhD.
Grant VEGA 1/0748/19 Charakteristiky rozhodování a krize v procesu dosahování cílů.
Seznam bibliografických odkazů
ALTMANN, E. M., TRAFTON, J. G., & HAMBRICK, D. Z. 2014. Momentary interruptions can derail the train of thought. In Journal of Experimental Psychology: General, 143(1), 215–226. https://doi.org/10.1037/a0030986.
BAUMEISTER, R. F., ALQUIST, J. L. 2009. Is There a Downside to Good Self-control? In Self and Identity, 8, 115-130.
FISHBACH, A. & HOFMANN, W. 2015. Nudging Self-Control: A Smartphone intervence Temptation Anticipation and Goal Resolution Improves Everyday Goal Progress. In Motivation Science, 1, 137-150.
GOLLWITZER, P. M., BRANDSTATTER, V. 1997. Implementation intentions and effective goal pursuit. In Journal of Personality and Social Psychology, 73, 186-199.
KRUGLANSKI, A. W. 1996. Goals as knowledge structures. In Gollwitzer, P. M. & J. A. Bargh, J. A. (Eds.), psychologie akce: Linking cognition and motivation to behavior. New York: Guilford Press, 1996, pp. 599-619.
LEDUC-CUMMINGS, I., MILYAVSKAYA, M., & PEETZ, J. 2017. Goal motivace a subjektivní perception of past and future obstacles. Personality and Individual Differences, 109, 160-165.
MARGUS, J., Foster, J., & VAN KLEEF, G.A. 2011. Stepping back to viz velký obrázek: When obstacles elicit global processing. In Journal of Personality and Social Psychology, 101, 883–901.
MILYAVSKAYA, M., INZLICHT, M., HOPE, N., KOESTNER, R. 2015. Posílení „no“ k temptation: Pouze motivace improves self-regulation by redukovat temptation rather than by increasing self-control. In Journal of Personality and Social Psychology, 109, 677–693.
MYRSETH, K.O.R., & FISHBACH, A. 2009. Self-control: Funkce knowing when and how to exercise restraint. In Current Directions in Psychological Science, 18(4), 247-252. OETTINGEN, G., MAYER, D., & THORPE, J. 2010. Self-regulation commitment k redukci cigarety consumption: Mental contrasting of future with reality. In Psychology and Health, 25, 961-977.
SALANOVA, M., SCHAUFELI, W., MARTÍNEZ, I., & BRESO, E. 2010. Hod obstáky a facilitatorů předepisují akademické výkonnosti: The mediating role of study burnout and engagement. In Anxiety, Stress & Coping, 23(1), 53-70.