Supervize v sociálních službách

Úvod

V předloženém příspěvku použije autor jednu z technik využívaných při školní a výcvikové supervizi. Svisle pod sebou napíšeme slovo „supervize“ a v rámci skupiny hledáme asociace spojené se supervizí vždy tak, aby začínaly na jedno z písmen, které obsahuje toto slovo. Ten, který asociaci uvede, pak může blíže specifikovat, co jí myslel.

Supervize

První otázka, na kterou můžeme hledat společnou odpověď je epistemologického charakteru a mohla by znít: „Co je to supervize?“ Rozšíříme ji však o specifikaci na oblast našeho profesního zájmu do podoby: „Co rozumíme supervizí v sociální práci a sociálních službách?“ Pokud bychom šli cestou etymologie, hledali bychom význam ve spojení dvou latinských slov: super a videre. Příslovce super vyjadřuje v latině pozici nebo místo nacházející se nahoře, nahoře, shora, nad jiným objektem. Latinské sloveso video, viděře označuje činnost spojenou se zrakovým smyslovým vnímáním: vidět, hledět, dívat se, dívat se. Supervize by pak obecně označovala jakýkoli nadhled shora, tedy z jiné perspektivy než je pohled toho, kdo dívá na jistou skutečnost jen z perspektivy „toho dole“. Ve společnosti a organizacích, které jsou přísně hierarchicky uspořádány a kde jsou důležití „ti nahoře“, pojem supervize nezřídka evokuje a asociuje kontrolu a dohled. S takovým významem supervize bychom se setkali v historii a některých profesích. V sociální práci však patří mezi důležité etické odpovědnosti „prvoradost zájmu o klienta“ (tedy „toho dole“). Jedním z nejúčinnějších – ne-li přímo nejúčinnějším – nástrojů sociální práce je sociální pracovník nebo sociální poradce. A je to právě supervize, která patří k nejúčinnějším nástrojům podpory a pomoci sociálním poradcům, sociálním pracovníkům a přes ně i samotným klientům. Supervize jim pomáhá dívat se na svou profesní činnost z jiné perspektivy, k zamyšlení, sebereflexi a nabývání nadhledu nad svou činností.

Supervize se v sociální práci většinou chápe jako poradenská metoda využívaná pro zajištění a zvýšení kvality profesní činnosti, respektive kompetence sociálních pracovníků (Oláh, Schavel et al., 2009, s. 127). Ona vytváří předpoklady a podmínky pro profesionální rozvoj, vzdělávání a odborný růst zaměstnanců v pomáhajících profesích, přičemž zároveň slouží i jako prostředek sebepoznání ve prospěch zkvalitnění práce s lidmi (Schavel, Tomka, 1010, s. 14).

Účastníci supervize

Supervize může být velmi doporučeným nástrojem profesního růstu odborníků v pomáhajících profesích, může být standardem kvality sociálních služeb, ba dokonce i nařízením legislativy, ale nikdy nebude uvedena do reálné praxe bez osob, organizací, institucí či skupin, které si budou vědomy jejího významu pro sebe a profesní činnost, kterou vykonávají. Jedinci, kteří jsou účastníky supervize, se obvykle nazývají supervizanti. V sociálních službách jimi mohou být sociální poradci, sociální pracovníci a jiní pracovníci. Pokud je účastníky supervize více jedinců, mluvíme o supervizní skupině. Velikost skupiny je závislá na počtu supervidovaných, za kterých je supervizor zodpovědný. Podle Schavela by to obecně měly být čtyři nebo pět supervizanti, výjimku mohou tvořit supervizní setkání na principu bánintovských skupin (Schavel, Tomka, 2010, s. 29). Supervizor by měl být vysoce profesionální sociální pracovník, který jedná s vysokou mírou empatie, úcty, pravdivosti, flexibility, zájmu, zaujatosti a otevřenosti (Oláh, Schavel et al., 2009, s. 127). Supervizoři neposkytují klientovi přímé služby, ale nepřímo ovlivňují služby, které jsou klientovi poskytovány přímo supervidovaným (Schavel, 2010b, s. 10)

Profesionalita supervizora

Kvalifikační předpoklady supervizora na Slovensku upravuje zákon č. 448/2008 Sb. Supervizi podle něj provádí fyzická osoba, která má vysokoškolské vzdělání získané studiem v bakalářském studijním programu nebo magisterském studijním programu zaměřeném na sociální práci, sociální pedagogiku, speciální pedagogiku, léčebnou pedagogiku, psychologii, nebo má uznaný doklad o takovém vysokoškolském akreditovanou přípravu supervizora v oblasti sociální práce nebo poradenské práce. (srov. § 84 odst. 8). V současnosti poskytuje akreditované vzdělávání supervizorů v sociální práci v rozsahu 240 hodin Asociace supervizorů a sociálních poradců a Institut dalšího vzdělávání sociálních pracovníků při Vysoké škole zdravotnictví a sociální práce sv. Alžběty v Bratislavě (Schavel, 2010b, s. 93). Supervizor by se měl permanentně vzdělávat, přičemž conditio sine qua non jeho rozvíjející se kompetence by měla být jeho vlastní super-supervize.

Etika v supervizi

Supervize jako zvláštní metoda sociální práce a specifická činnost sociálních pracovníků vyžaduje zvláštní etickou pozornost. Mezi její klíčové hodnoty patří kompetence, důležitost lidských vztahů a důvěra (Mátel, Roman, 2010). Podle Schavela (2010, s. 339) je etickým závazkem supervizora vyhovět oprávněným požadavkům supervidovaného, ​​objektivně a spravedlivě ohodnocovat, vyhnout se zneužití moci a aplikovat supervizi svědomitě a zodpovědně. Úkolem supervizora je chránit zájmy klienta. Supervizorovou povinností je také vyhnout se dvojím vztahům se supervidovanými, zejména sexuálním.

Role supervizora

V britském i australském etickém kodexu sociální práce (2002) najdeme zmínku, že role supervizora může být výchovná, podpůrná, rozvojová a zaměřená na činnost sociálního pracovníka (In: Mátel, Roman, 2010). Zvláštnost supervize vychází zejména z jejích specifických cílů a funkcí. Před více než šedesáti lety zdůraznil Robinson (1949) výchovné (edukační) cíle supervize v sociální práci. O něco později se začaly akcentovat její řídící (administrativní) aspekty, které zahrnovaly úsilí o kontrolu a koordinování sociálních pracovníků při výkonu svého povolání. Kadushin (1976) k těmto dvěma přidal podpůrnou funkci, která zahrnuje emocionální oporu a podporu v pracovních obtížích (Shulman, In: Edwards et al., 2004, s. 2373).

Vztahové rámce supervize

V procesu supervize se její účastníci nacházejí ve více vztahových rámcích, jak vyjadřuje schéma č. 1/2003. 1. Supervizor je ve vzájemném a dynamickém vztahu k supervizantovi, resp. jednotlivým členům supervizní skupiny, dále k zadavateli supervize (není-li identický se supervizantem), profesi a profesní komunitě. Kromě toho je nutné v supervizi přihlížet ke vzájemném vztahům mezi členy supervizní skupiny a v neposlední řadě ke vztahům supervidovaných sociálních pracovníků ke klientům (Mátel, Roman, 2010).

Důležitost lidských vztahů patří v současnosti mezi klíčové hodnoty supervize v sociální práci. Model supervize založené na vztahu je blízký teorii sociální práce založené na vztazích. Supervize, podobně jako poradenství a terapie, je procesem spoluvytvářeným v rámci vztahu (Hawkins, Shohet, 2004, s. 44). Důležitost „kontextu pozitivních vztahů“ zdůrazňoval také Kadushin (1976, s. 21).

Zákonná opora supervize

Legislativní úprava supervize je v současnosti upravena zákonem č. 1/2003. 305/2005 Sb. o sociálněprávní ochraně dětí ao sociální kuratele ao změně a doplnění některých zákonů ve znění pozdějších předpisů. Podle něj se za účelem zvyšování profesionality práce v zařízeních provádění opatření sociálněprávní ochrany dětí a sociální kurately (dětský domov, dětský domov pro nezletilé bez doprovodu, krizové středisko, resocializační středisko) vypracovává a uskutečňuje program supervize. Součástí programu supervize je i způsob zabezpečení tohoto programu (srov. § 47, odst. 7).

Stejně tak zákon č. 448/2008 Sb. přinesl na Slovensku důležitou legislativní oporu pro supervizi v zařízeních sociálních služeb. Podle něj je poskytovatel sociální služby povinen za účelem zvýšení odborné úrovně a kvality poskytované sociální služby vypracovat a uskutečňovat program supervize (§ 9 odst. 10). Tato se stala jedním ze standardů kvality poskytování sociální služby.

Instituce poskytující sociální služby

S ohledem na instituce a organizace poskytující sociální služby uvedené v zákoně č.j. 448/2008 Sb. je uskutečňování supervize zákonnou povinností. Vzhledem k druhům sociálních služeb jsou v zákoně uvedeny noclehárna, útulek, domov na půl cestě, nízkoprahové denní centrum, zařízení nouzového bydlení, zařízení podporovaného bydlení, zařízení pro seniory, zařízení pečovatelské služby, rehabilitační středisko domů sociálních služeb, specializované zařízení, denní stacionář, pečovatelská služba, monitor technologií, odlehčovací služba, pomoc při zabezpečení opatrovnických práv a povinností, poskytování sociální služby v integračním centru.

Pokud se v těchto zařízeních nerealizuje supervize, nejde jen o porušování zákona. Sociálním pracovníkům není umožněno používání jednoho z nejdůležitějších nástrojů profesního růstu, celoživotního vzdělávání a zvyšuje se riziko vzniku syndromu vyhoření. Konečným důsledkem může dojít k poškozování klientů a celkovému snižování kvality poskytované služby.

Asertivita a závěr

Na základě legislativy by měl mít každý sociální pracovník možnost pravidelné supervize, což však ještě automaticky neznamená, že ji skutečně má. Navzdory nemalým obtížím s její realizací, pokud sociální pracovník rozpozná její klíčový význam pro sebe a uživatele služeb, měl by jednat dostatečně asertivně, aby ji skutečně i dosáhl (srov. Parrott, 2010, s. 115). Totéž platí io poskytovatelích sociálních služeb a zaměstnavatelských organizacích. Pokud si tito dostatečně uvědomí nesmírný význam a důležitost supervize pro sociální pracovníky a klienty, vedle deseti argumentů jak se to nedá, budou hledat i jeden, jak se to dá.

Autor: PhDr. ThDr. ThLic. Andrej Mátel, PhD. VŠZaSP sv. Alžběty v Bratislavě

Seznam bibliografických odkazů

[1] HAWKINS, P. – SHOHET, R. 2004. Supervize v pomáhajících profesích. Praha : Portál, 2004. 202 s. 202 ISBN 80-7178-715-9. [2] KADUSHIN, A. 1976. Supervision in Social Work. New York : Columbia University Press. 486 s. ISBN 0-23103-657-4. [3] MÁTEL, Andrej – ROMAN, Tibor. 2010. Etika v supervizi – klíčové hodnoty a vybrané etické aspekty. In: Prohuman, odborný internetový časopis. [online 2010-30-09]. Dostupné na internetu: . ISSN 1338-1415. [4] OLAH, M. – SCHAVEL, M. – ONDRUŠOVÁ, Z. – NAVRÁTIL, P. 2009. Sociální práce – vybrané kapitoly z dějin, teorie a metod sociální práce. Bratislava : VŠZaSP sv. Alžběty, 2009. 228 v. ISBN 80-969449-6-7. [5] PARROTT, L. 2010. Values ​​and Ethics in Social Work Practice. 2nd Ed. Exeter : Learning Matters Ltd., 2010. 173 v. ISBN 978-1-84445-370-2. [6] SCHAVEL, M. 2010a. Etika v supervizi. In: MÁTEL, A. - SCHAVEL, M. - MÜHLPACHR, P. - ROMAN, T. 2010. Aplikovaná etika v sociální práci a dalších pomáhajících profesích. Sborník z mezinárodní vědecké konference. Bratislava : VŠZaSP sv. Alžběty. 413s. ISBN 978-80-89271-89-4 338-343. [7] SCHAVEL, M. 2010b. Supervize v sociální práci pro sociální pracovníky. Bratislava : VŠZaSP sv. Alžběty, 2010. 106 v. ISBN 978-80-89392-18-6. [8] SCHAVEL, M. – TOMKA, M. 2010. Základy supervize a supervize v praktické výuce v sociální práci. Bratislava : VŠZaSP sv. Alžběty, 2010. 193 v. ISBN 978-80-89271-87-0. [9] SCHULMAN, L. 2004. Supervision and Consultation. In: EDWARDS, R. L. Encyclopedia of Social Work. 19th Ed. Washington, DC: NASW, 2004. ISBN 0-87101-256-1, s. 2373-2379. [10] Zákon č. 1/2003 305/2005 Sb. o sociálněprávní ochraně dětí ao sociální kuratele ao změně a doplnění některých zákonů ve znění pozdějších předpisů. [11] Zákon č.. 448/2008 Sb. o sociálních službách ao změně zákona 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání ve znění následujících předpisů.

Přednáška zazněla na vědecké konferenci Sociální služby v regionu. Sborník z vědecké konference , která se konala 18. listopadu 2010 ve Skalici a byla publikována ve sborníku z této konference: MÁTEL, Andrej - KOVAĽOVÁ, Maria - ŠTEPANOVSKÁ, Martina (eds.) Vydala Vysoká škola zdravotnictví a sociální práce sv. Alžběty v Bratislavě, ISBN 978-80-970567-0-4, EAN 9788097056704