Syndrom vyhoření u učitelů žáků s těžkým a hlubokým mentálním postižením na Slovensku

Burnout syndrom v teachers of pupils with severe and profound intellectual and developmental disabilities in Slovakia

Teoretická východiska

Záměrem příspěvku je zjistit míru syndromu vyhoření a analyzovat faktory jeho vzniku u učitelů žáků s těžkým a hlubokým mentálním postižením. Syndrom vyhoření je definován jako subjektivně prožívaný stav fyzického, emocionálního a mentálního vyčerpání, který je způsoben dlouhodobým zabýváním se situacemi, které jsou emocionálně náročné. Tyto emocionální požadavky jsou nejčastěji způsobeny kombinací velkých očekávání a chronických situačních stresů (Pines, Aronson In Křivohlavý, 1998). Za oblast s mimořádným výskytem syndromu vyhoření se považuje školství. Podle údajů Henniga a Kellera (1996) podíl učitelů s vysokým stupněm vyhoření je 15 – 20 %. Kallwass (2007) udává výskyt výrazných fyzických a psychických obtíží v Německu u každého druhého učitele. Syndromem vyhoření trpí každý třetí učitel.

Příznaky syndromu vyhoření lze pozorovat na psychické, fyzické a společenské úrovni. Na psychické úrovni jsou nejčastěji popisovány pocity vyčerpání, utlumení kreativity, únava, pocity bezcennosti, selhání a neúspěšnosti, ztráta smysluplnosti práce, ale i nepřátelskými pocity vůči kolegům, žákům, zvýšená agresivita, ztráta objektivnosti a pod. Nejčastějšími příznaky na fyzické úrovni jsou bolesti hlavy, zažívací potíže, zvýšení krevního tlaku, změny v hmotnosti a rychlá unavitelnost. Ve společenské rovině jde zejména o nezájem o svou práci, nechuť ke společenským kontaktům, monotematičnost, nízká schopnost porozumění a empatie k problémům jiných lidí (Křivohlavý, 1998; Kebza, Šolcová, 2003; Kačáni, Višňovský, 2005).

Za hlavní vnitřní faktor, který ovlivňuje rezistenci osoby vůči negativním účinkům stresu se považuje osobnost jedince. Za klíčový vnější faktor je zase považována tzv. sociální opora, t. j. systém sociálních vztahů a vazeb, které osoba produkuje ve vztahu k sociálnímu prostředí a které z tohoto sociálního prostředí přijímá (Kebza, Šolcová, 2003; Žolnová, 2007).

Křivohlavý (1998) považuje za skupinu s vysokým rizikem syndromu vyhoření učitelů pracujících s dětmi s postižením. Jejich práce je psychicky i fyzicky velmi náročná a pro dosažení minimálních úspěchů musí vynaložit značné úsilí.

V rámci této skupiny tvoří specifickou kategorii učitelé žáků s těžkým nebo hlubokým mentálním postižením, jejichž edukace se oproti žákům s lehkým či středním stupněm mentálního postižení výrazně odlišuje. Žáci s těžkým a hlubokým stupněm mentálního postižení vyžadují zvýšenou speciálně pedagogickou péči, odlišné metody a strategie vzdělávání. Alternativní a vysoce individualizované přístupy k jednotlivým žákům zvyšují osobnostní, didaktické a metodické požadavky na učitele. Výsledky jsou často při maximálním úsilí minimálně a dostavují se až po velmi dlouhé době, nebo se nedostaví vůbec.

Cílem výzkumu bylo zjistit míru vyhoření učitelů speciálních základních škol vzdělávacích žáků s těžkým a hlubokým mentálním postižením a porovnat zjištěnou míru vyhoření s věkem a délkou praxe učitelů.

Hypotézy výzkumu

Hypotéza 1: Míra vyhoření bude pozitivně korelovat s věkem respondentů. Hypotéza 2: Míra vyhoření se bude signifikantně lišit z hlediska délky praxe ve skupinách respondentů do 5 let praxe, od 5 do 9 let praxe as 10 a více lety praxe.

Metodologie výzkumu

Ve výzkumu byla použita technika dotazníku. Vycházeli jsme z české verze dotazníku BM (BurnoutMeassure) autorů Pinesová, Aronson (1988), který vykazuje velmi dobrou vnitřní konzistenci. Dotazník se skládal z 21 položek s hodnocením výroků na stupnici od 1 (nikdy) do 7 (vždy). Ve výrocích se zohledňují všechny tři aspekty syndromu vyhoření (fyzické - pocity únavy, celkové slabosti, oslabení; emocionální - pocity úzkosti, beznaděje, zklamání, rozčarování a psychické vyčerpání - pocity naprosté bezcennosti, ztráty iluzí apod.). Vyšší skóre koresponduje se závažnějším stavem syndromu vyhoření (Křivohlavý, 1998). Po přeložení z českého do slovenského jazyka jsme ho ověřili na souboru učitelů základních škol a po minimálních stylistických úpravách jsme jej distribuovali respondentům. Dotazník jsme doplnili o anamnestické položky zjišťující věk, pohlaví, délku pedagogické praxe, počet žáků ve třídě, četnost žáků s vícenásobným postižením a přítomnost asistenta učitele ve třídě.

Dotazník byl rozeslán 70 speciálním základním školách (z celkového počtu 135) v rámci celého Slovenska, které podle Ústavu a informací prognóz školství vykazovaly minimálně jednu třídu se vzdělávací variantou C. V Bratislavském kraji jsme oslovili 7 škol, v Trnavském kraji 9 škol, v Trnavském kraji 9 škol, kraji 3 školy, v Žilinském kraji 7 škol, v Banskobystrickém kraji 8 škol, v Prešovském kraji 16 škol av Košickém kraji 11 škol. Vyplněné dotazníky se nám vrátily z 54 speciálních základních škol, tzn. j. návratnost byla 74 %, a to v počtu 76 %.

Výběrový soubor tvořilo 76 učitelů (95 % žen a 5 % mužů) ve věku od 24 po 64 (průměrný věk byl 41,5 let), s délkou praxe od 1 do 44 let praxe (průměrná délka praxe 17,22 let). Až 83 % učitelů vzdělávalo žáky s vícenásobným postižením. Na analýzu výsledků výzkumu jsme použili program SPSS 20.0. Nezávislými proměnnými byly věk a délka praxe učitele. Výsledky byly zpracovány pomocí t-testů a Pearsonova korelačního koeficientu.

Výsledky výzkumu

Vyhodnocením údajů z dotazníku (tab. 1) jsme zjistili, že průměrná celková míra psychického vyhoření byla v souboru respondentů 2,5, t. j. v intervalu „uspokojivý stav“. Přítomnost psychického vyhoření (BM v ​​intervalu 4 – 5) byla zjištěna pouze u dvou respondentů (3 %). U jednoho respondenta (1 %) dosáhla míra vyhoření nejvyšší hodnoty BM = 5,76, která se již považuje za alarmující signál, vyžadující odbornou pomoc.

Tab. 1: Výskyt psychického vyhoření u respondentů

BM n = 76 | % | |

| < 2 | 22 | 29 | | 2 - 3 | 38 | 50 | | 3 - 4 | 13 | 17 | | 4 - 5 | 2 | 3 | | > 5 | 1 | 1 |

Legenda: BM – stupeň vyhoření, < 2 – dobrý výsledek, 2 – 3 – uspokojivý výsledek, 3 – 4 – kritický stav, 4 – 5 – přítomnost vyhoření, > 5 – alarmující stav vyhoření

Při formulaci první hypotézy byl věk jako proměnná související s délkou, praxe pokládán za faktor významně korelující s celkovým stavem vyhoření. Na základě korelací však tato souvislost nebyla potvrzena (tab. 2). Signifikantní pozitivní korelace na hladině významnosti p = 0,05 se objevila ve vztahu mezi délkou praxe a věkem. Jedná se o přirozenou korelaci vzhledem k tomu, že se jedná o dva časové úseky, které spolu souvisí. Zápornou korelaci jsme konstatovali mezi délkou praxe a syndromem vyhoření, kterou lze interpretovat tak, že osoby s delší praxí vykazují nižší hodnoty BM. Tato korelace navzdory tomu, že nenabyla hladiny statistické významnosti, koresponduje s výsledky analýz v rámci hypotézy 2. Na základě zjištěných výsledků se nám hypotéza 1 nepotvrdila.

Tab. 2: Tabulka korelací mezi proměnnými věk, délka praxe v C variantě a indexu vyhoření

| Stáří | Délka praxe v C variantě | BM |

| Stáří | 1 | - | - | | Délka praxe v C variantě | 0,28* | 1 | - | | BM | 0,11 | - 0,026 | 1 |

Legenda: BM – *korelace signifikantní na hladině významnosti 0,05

Při druhé hypotéze jsme vycházeli z teoretického modelu vývoje vyhoření podle Henniga a Kellera (1996). Nejvyšší skóre vyhoření dosahují učitelé mezi 5 až 10 lety praxe z důvodu postupného rozčarování, ztráty iluzí, frustrace z práce. V prvních třech letech je učitel plný nadšení, optimismu, chuti do práce, je v dobré zdravotní kondici. Po období deseti let se učitel dostává do stavu rezignace, apatie, příp. učitelské povolání opustí.

Při zkoumání vlivu délky pedagogické praxe se vzděláváním žáků s těžkým a hlubokým mentálním postižením na výskyt psychického vyhoření jsme respondenty rozdělili do tří skupin. První skupinu tvořili respondenti (n = 44) s délkou praxe v C variantě do 4 let. Druhou skupinu tvořili respondenti (n = 22) s praxí od 5 do 9 let. Třetí skupinu respondentů tvořili učitelé (n = 10) s délkou praxe 10 let. Vyhodnocením dotazníků a následným vypočítáním aritmetického průměru jsme zjistili, že průměrná míra vyhoření v první skupině respondentů s délkou praxe do 4 let je 2,45, ve druhé skupině u respondentů s délkou praxe od 5 do 9 let je to 2,81 a ve skupině s praxí 10 let je to 2. Výsledky prezentuje Obrázek 1.

Obr. 1: Průměrná míra psychického vyhoření respondentů v závislosti na délce praxe

Signifikantní rozdíl (p ≤ 0,05) v průměrných hodnotách BM se objevil pouze mezi skupinou respondentů s praxí od 5 do 9 let a respondenty s praxí více než 10 let. Při porovnání těchto skupin skórovali učitelé s praxí více než 10 let v míře vyhoření statisticky významně nižší než učitelé s praxí od 5 do 9 let a dokonce v průměru nižší než učitelé s nejkratší praxí do 4 let praxe. Jiný statistický rozdíl v míře vyhoření se mezi těmito skupinami respondentů neprokázal.

Tab. 3: Procentuální vyjádření vyhoření respondentů v závislosti na délce praxe

Legenda: BurnoutMeasure (BM) – stupeň vyhoření: < 2 – dobrý výsledek, 2 – 3 – uspokojivý výsledek, 3 – 4 – kritický stav, 4 – 5 – přítomnost vyhoření, > 5 – alarmující stav vyhoření.

Tabulka 3 znázorňuje procentuální rozdělení míry vyhoření respondentů v závislosti na délce praxe. Nejvíce učitelů ve výběrem souboru uvedlo praxi do 4 let. Z celkového počtu 32 % dosáhlo při určování míry vyhoření dobrého výsledku, 45 % uspokojivého au 20 % respondentů jsou hodnoty kritické. Výskyt vyhoření byl potvrzen u 2 % respondentů a jejich hodnoty signalizují až alarmující stav. Celkový počet učitelů s praxí od 5 do 9 let byl v našem výběrovém souboru 22. V této skupině dosáhlo dobrého výsledku 14 % učitelů, uspokojivý 59 %, kritické hodnoty jsme zaznamenali u 18 % respondentů a přítomnost vyhoření u 9 % učitelů. Ve skupině učitelů s délkou praxe nad 10 let přítomnost syndromu vyhoření a kritického stavu nebyla zaznamenána.

Diskuse

Výsledky prezentovaného výzkumu prokázaly, že věk není proměnnou související s mírou vyhoření, jak se obvykle předpokládá. Starší učitelé se neliší od svých mladších kolegů v míře psychické, fyzické a společenské vyčerpanosti. Tyto výsledky korespondují s výsledky jiných výzkumů na různých populacích učitelů (Daniel, Sarmány Schuller, 2000; Dubayová, Hřebenárová, Straka, 2010), ve kterých souvislost věku a míry vyhoření rovněž nebyla prokázána. Dubayová, Hrebeňárová a Straka (2010) zjišťovaly míru výskytu syndromu vyhoření u učitelů žáků s lehkým mentálním postižením v rámci vzdělávací varianty A a porovnávali rozdíl v jeho výskytu s učiteli základních škol. Mezi učiteli varianty A speciálních základních škol a učiteli základních škol byl zjištěn signifikantní rozdíl v míře vyhoření. Učitelé žáků s lehkým mentálním postižením ve speciálních základních školách skórovali v míře výskytu syndromu vyhoření výše. Avšak u obou zkoumaných skupin učitelů index syndromu vyhoření nekoreloval s žádnou z proměnných, tzn. j. podle autorů u těchto učitelů ani věk ani délka praxe nesouvisela s mírou vyhoření. V našem výzkumu skupina respondentů s délkou praxe od 5 do 9 let dosahovala vyšších hodnot vyhoření než učitelé s délkou praxe nad 10 let. Tato skutečnost může být interpretována i tak, že učitelé s významnými příznaky vyhoření odcházejí z tohoto náročného povolání a více než 10 let v něm vydrží jen jedinci s vysokou mírou rezistence a adaptace.

Z hlediska hlubší analýzy míry vyhoření u učitelů žáků s těžkým a hlubokým mentálním postižením by bylo třeba porovnat vztah syndromu vyhoření s dalšími proměnnými jako například styl řízení školy. Podle Henninga, Kellera (1996) a Hučkové (2011) má styl vedení školy nejvyšší vliv na vznik symptomů vyhoření zejména v citové a sociální rovině. Někteří autoři (srovnej Mlčák, 1994; Mlčák, 2005) ve svých analýzách dokonce předpokládají, že externí faktory, k nimž patří například. pracovní podmínky, chování žáků nebo byrokratické nároky, jsou závažnějšími faktory ovlivňujícími pocity nespokojenosti s prací než interní. Jak ukazuje analýza stresorů v práci pedagogického zaměstnance a vychovatele, nejvíce zatěžujícími je plnění administrativních povinností, respektování rozhodnutí, která byla učiněna bez účasti zaměstnance, spěch během dne a nedostatek spolupráce s rodiči (Mlčák, 2005). Atmosféra a klima školy tak významnou měrou ovlivňují efektivitu učitele (Žolnová, 2007) a jsou důležitou součástí kontextu, ve kterém syndrom vyhoření vzniká.

Závěr

Cílem příspěvku bylo analyzovat míru vyhoření u učitelů speciálních základních škol vzdělávacích žáků s těžkým a hlubokým mentálním postižením a porovnat zjištěnou míru vyhoření u učitelů s věkem a délkou praxe učitelů ve variantě C. Podle výzkumných zjištění věk a délka praxe učitele nekoreluje s výskyt. Avšak učitelé v C variantě speciálních základních škol s praxí nad 10 let vykazovali statisticky významně nižší hladinu vyhoření než učitelé s praxí od 5 do 9 let a také v průměru nižší skóre BM než učitelé do 4 let praxe.

Autoři: Lucia HREBEŇÁROVÁ, Katedra speciální pedagogiky, PF PU v Prešově Tatiana DUBAYOVÁ, Katedra speciální pedagogiky, PF PU v Prešově Beáta NEMCOVÁ Spojená škola internátní, Komenského 3, Humenné Literatura

DANIEL, J., SARMÁNY SCHULLER, I. Burnout v odborném učení: věk, roky práce a některé disorders. In: StudiaPsychologica. 2000, roč. 42, č. 1 – 2, s. 1 33–43. DUBAYOVÁ, T., HREBEŇÁROVÁ, L., STRAKA, V. Syndrom vyhoření učitelů 1. stupně základních škol a učitelů speciálních základních škol ve variantě A. In: Efeta. 2010, čj. 2–3; 16–20. ISSN 1335-1397. HENNING, C., KELLER, G. Antistresový program pro učitele. Praha: Portál, 1996. ISBN 80-7178-093-6. HUČKOVÁ, J. Úroveň stresu a syndromu vyhoření u učitelů v závislosti na stylu vedení školy. In MVEK 2011: Mezinárodní vědecká elektronická konference. Prešov: Fakulta humanitních a přírodních věd, Prešovská univerzita v Prešově, 2011, s. 203–207. ISBN 978-80555-0482-7. KALLWASS, A. Syndrom vyhoření v práci a osobním životě. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-299-7. KEBZA, V., ŠOLCOVÁ, I. Syndrom vyhoření. Praha: Státní zdravotní ústav, 2003. ISBN 80-7071-231-7. KŘIVOHLAVÝ, J. Jak neztratit nadšeni. Praha: Grada, 1998. ISBN 80-7169-551-3. MLČÁK, Z. Analýza zdroji psychické zátěže v profesi učitele. In: Ostrava: Universitatis Ostraviensis Acta Facultatis Philosophicae.1994,roč. 1, s. 1 5–15. MLČÁK, Z. [online] Stres v profesi vychovatelů. In: Psychologické dny 2004: Svět žen a svět mužů: polarita a vzájemné obohacování: sborník z konference Psychologické dny 2004. Olomouc: Universita Palackého v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-1059-1 [cit20 http://cmps.ecn.cz/pd/2004/texty/pdf/mlcak.pdf PINES, A., ARONSON, E. Careerburnout: causes and curas. New York: Free Press, 1988. RENOTIEROVÁ, M., LUDÍKOVÁ, L. a kol. Speciální pedagogika. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. ISBN 80-244-0873-2. VAŠEK, Š. Speciální pedagogika. Bratislava: Sapientia, 1996. ISBN 80-967180-3-7. ŽOLNOVÁ, J. Klima ve třídách středních odborných učilišť u reedukačních domovů. Prešov: Prešovská univerzita, 2007. ISBN 978-80-8068-584-3.