Вступ
Правова база
Ключові зміни
Аналіз впливу
Огляд даних
| Рік | Регіон | Заявки | Схвалено (%) | Відмовлено (%) |
|---|---|---|---|---|
| 2024 | ЄС | 124 650 | 93.2 | 6.8 |
| 2024 | SK | 12 480 | 94.1 | 5.9 |
| 2025 | ЄС | 152 740 | 93.6 | 6.4 |
| 2025 | SK | 18 410 | 93.6 | 6.4 |
Соціальна робота
Вмирання та смерть з мультикультурної перспективи – засади для медико-соціальної роботи
- Опубліковано: 29 Листопад 2010
- 1 хв читання
- 108 750 переглянути
Абстракт
Autorka se zabývá tématikou umírání a smrti, kterou zasazuje do kulturního kontextu klientů, pocházejících z různých kultur a vyznávajících různá náboženství. Náboženství vnímá jako součást kultury. Téměř všechny náboženské skupiny věří, že život po smrti existuje. Různí se však v pohledu, kdy tento posmrtný život začíná a jak probíhá. Také specifické etnické skupiny mají odlišný pohled na umírání a smrt. Cílem tohoto příspěvku není předložit zde úplný přehled kulturních a náboženských potřeb umírajících klientů, ale snaha o vhled do této rozsáhlé a náročné problematiky. Sestra, stejně tak zdravotně sociální pracovník by tyto potřeby měli znát, mají-li kvalifikovaně pečovat o umírajícího nemocného. Měli by vytvořit podmínky pro důstojné umírání, což mimo jiné znamená respektovat odlišnosti svých klientů, byť se jim některá kulturní a náboženská specifika mohou jevit sebebizarnější. Hospicová péče nepřísluší jen hospicům, ale měla by být kvalifikovaně poskytována všem umírajícím nemocným, tedy i těm, kteří konec života prožívají v nemocnici nebo ve svém vlastním sociálním prostředí.
The author addresses the topic of dying and death, placing it within the cultural context of clients from various cultures and religions. She perceives religion as part of culture. Almost all religious groups believe that life after death exists. However, they differ in their views on when this afterlife begins and how it unfolds. Specific ethnic groups also have distinct perspectives on dying and death. The aim of this paper is not to present a complete overview of the cultural and religious needs of dying clients, but rather to provide insight into this extensive and challenging issue. Nurses, as well as health and social workers, should be familiar with these needs if they are to provide qualified care for the dying patient. They should create conditions for dignified dying, which among other things means respecting the differences of their clients, even if some cultural and religious specifics may seem bizarre to them. Hospice care is not exclusive to hospices but should be competently provided to all dying patients, including those who experience the end of life in a hospital or in their own social environment.
Autorka se zabývá tématikou umírání a smrti, kterou zasazuje do kulturního kontextu klientů, pocházejících z různých kultur a vyznávajících různá náboženství. Náboženství vnímá jako součást kultury. Téměř všechny náboženské skupiny věří, že život po smrti existuje. Různí se však v pohledu, kdy tento posmrtný život začíná a jak probíhá. Také specifické etnické skupiny mají odlišný pohled na umírání a smrt. Cílem tohoto příspěvku není předložit zde úplný přehled kulturních a náboženských potřeb umírajících klientů, ale snaha o vhled do této rozsáhlé a náročné problematiky. Sestra, stejně tak zdravotně sociální pracovník by tyto potřeby měli znát, mají-li kvalifikovaně pečovat o umírajícího nemocného. Měli by vytvořit podmínky pro důstojné umírání, což mimo jiné znamená respektovat odlišnosti svých klientů, byť se jim některá kulturní a náboženská specifika mohou jevit sebebizarnější. Hospicová péče nepřísluší jen hospicům, ale měla by být kvalifikovaně poskytována všem umírajícím nemocným, tedy i těm, kteří konec života prožívají v nemocnici nebo ve svém vlastním sociálním prostředí.
Авторка розглядає тематику вмирання та смерті, яку вписує в культурний контекст клієнтів, що походять з різних культур і сповідують різні релігії. Релігію вона сприймає як частину культури. Майже всі релігійні групи вірять, що життя після смерті існує. Однак вони різняться в погляді на те, коли це потойбічне життя починається і як воно відбувається. Також специфічні етнічні групи мають відмінний погляд на вмирання та смерть. Метою цієї статті є не представити тут повний огляд культурних і релігійних потреб вмираючих клієнтів, а спроба дати уявлення про цю широку та складну проблематику. Медична сестра, так само як і медико-соціальний працівник, повинні знати ці потреби, якщо вони мають кваліфіковано доглядати за вмираючим хворим. Вони повинні створити умови для гідного вмирання, що, серед іншого, означає поважати відмінності своїх клієнтів, навіть якщо деякі культурні та релігійні особливості можуть здаватися їм найбільш дивними. Хоспісна допомога належить не лише хоспісам, але повинна кваліфіковано надаватися всім вмираючим хворим, тобто й тим, хто переживає кінець життя в лікарні або у власному соціальному середовищі.
