Anxiety, koncerny a řada škol failure of children with learning disabilities
Strach a úzkost jsou běžně se vyskytující emoce, které provázejí člověka během celého života. Jsou to negativní emoce, v jejichž důsledku dochází ke zhoršení, poklesu či znepříjemňování kvality života.
Ve školním prostředí pociťují žáci strach a úzkost při hodnocení své výkonnosti a plnění svých školních povinností. Hodnocení v nich vyvolává pocit úspěšnosti, resp. neúspěšnosti. Pocity strachu a obavy jsou v této souvislosti zcela opodstatněné. Hodnocení učitele mimo jiné určuje, zda se jim podařilo dosáhnout očekávaného výkonu. V případě, že se jim to nepovede, strach a obavy narůstají a vzniká pocit selhání. Často současně prožívají strach a obavy vážící se k reakcím nejbližšího okolí.
Úzkost je, jak uvádí Praško (2008), běžný stav organismu, normální reakce na nebezpečí nebo stres. Člověku způsobuje vážnější problémy jen tehdy, když je vzhledem k vyvolávající situaci nepřiměřeně silná nebo trvá příliš dlouho. Úzkost připravuje organismus na možnou nebezpečnou situaci a vyvolaný strach vede k okamžité reakci organismu ve chvíli, kdy se nebezpečí objeví. Obě emoce sice patří k těm méně příjemným, ale jsou pro člověka rozhodně užitečné. Úzkost člověku neškodí, nezpůsobuje mu tělesné ani psychické poškození. Jistá míra úzkosti umí dokonce pozitivně ovlivnit náš výkon. Problémem se stává tehdy, když ji nedokážeme mít pod kontrolou.
Úzkost se projevuje třesem, suchem v ústech, zvýšením krevního tlaku, zrychleným dechem a pulzem či podlamováním kolen. Jsou to odpovědi organismu na potencionální hrozbu a nekonkrétní obavy. Tyto tělesné pocity se objevují iv běžných nenáročných situacích, což mnohdy vede k tomu, že se postupně těmto situacím vyhýbáme. Když člověk cítí úzkost, přestává dělat věci, které v něm úzkost vyvolávají. Tím, že je přestane dělat, začne si méně věřit, že by je zvládl a proto se jim stále častěji vyhýbá (Praško, 2008).
Některé úzkosti jsou předprogramovány, jiné jsou získány učením ze svého nejbližšího rodinného prostředí. Nejednou se přenášejí z matky na dítě. Jak uvádí Matějček (1994), sociální prostředí, ve kterém dítě vyrůstá a výchovné působení, jemuž je vystaveno, má na dítě a vývoj jeho osobnosti rozhodující vliv. Vhodné výchovné vedení má vliv uklidňující, posilující, uzdravující. Nevhodné vedení naopak ovlivňuje děti oslabující a přitěžující. Profesor Cyril Höschl (2004), ve své přednášce zmiňuje také vliv matky na dítě, který předurčuje jeho odolnost vůči stresovým situacím. Uvádí, že pokud dítě vyrůstá v bezpečném prostředí a je přiměřeně zatěžováno stresem, otužuje se a vytváří se u něj pocit bezpečí. Naučí se totiž odlišovat, co v neznámém světě znamená skutečnou hrozbu a co ne. Spolu se sociálním učením tedy klesá hladina všeobecné úzkosti, se kterou se rodíme. Jejich překonáváním se připravujeme na zvládnutí náročných životních situací.
Strach a úzkost patří k životu a každý je prožívá a zvládá na základě své genetické výbavy a determinujícího vlivu sociálního prostředí. Jistá míra úzkosti zlepšuje naši výkonnost a ovlivňuje i naši úspěšnost. Zaměříme-li se na děti s poruchou učení, je zřejmé, že jsou častěji vystavovány situacím vedoucím k intenzivnějšímu prožívání těchto pocitů.
Dítě s poruchou učení často zažívá školní neprospěch a školu vnímá jinak, než jeho úspěšný spolužák. Škola je místem, kde je dítě nejvíce konfrontováno se svými možnostmi podávat požadovaný výkon a dosahovat požadovaných výsledků. Některé děti jich nejsou schopny dosáhnout, protože k tomu nemají předpoklady, nebo své schopnosti nedokážou využívat. Může dojít k vytváření záporných citů ke škole a ke vzdělávání. Začínají pociťovat strach z neúspěchu. Jejich potřeby jistoty, uznání, přátelství nejsou dostatečně uspokojovány. Škola se pro ně stává místem strachu, úzkosti, nejistoty a napětí (Ďurkovičová, 2011). Dlouhodobé vystavování stresu, prožívaný neúspěch a nedostatek pozitivního hodnocení nejednou vede k narušení jejich osobnostního vývoje. Dlouhodobé napětí spouští neurotické příznaky, jako jsou bolesti hlavy, žaludku, poruchy spánku, nechutenství a pod. Strach, který tyto děti prožívají, je výrazem jejich pocitu bezmocnosti vůči obtížím, které mají (Zörklerová, 2013). Děti s poruchou učení mají potíže při pochopení a následném zpracování nové učební látky, což vede k vytváření stále větších mezer v učení. Strach zvyšuje jejich nejistotu a neschopnost soustředit se, propadají panice, když mají podat výkon. Strach vyvolává bariéry, ty přispívají k prohloubení neúspěchu, neúspěch zvyšuje strach. Vytváří se tak kruh, ze kterého dítě bez pomoci zvenčí většinou nedokáže vystoupit samé (tamtéž).
Matějček (1997) zaměřuje pozornost na příčiny vzniku potíží a dodává, že vlastní příčina obtíží je sice v dítěti, ale dítě samo je v tom dokonale nevinné. Mechanismy, kterými potíže vznikly, jsou zcela mimo jeho dosah. Nejčastěji jsou dány geneticky nebo nepříznivými vlivy před, kolem a po narození. Problém vzniká tehdy, když důležitým osobám z nejbližšího okolí dítěte tyto příčiny nejsou známy. Tehdy dochází k nesprávnému výkladu a nepochopení jejich vnějších projevů.
Odborníci (speciální a léčební pedagogové, psychologové aj.) hrají významnou roli při správném pochopení výkladu projevů problému. Jejich úkolem je vést dítě k tomu, aby našlo svou vlastní hodnotu, zaměřují pozornost dítěte na úspěchy, kterého dosáhlo. Tato změna mnohdy stačí k vyřešení situace a vede ke zlepšení – zvýšení sebevědomí. Prostředí, ve kterém vládne neustálé vyrývání, hledání chyb a kritika, ohrožuje duševní zdraví. Ti, kdo vás podporují a povzbuzují, vám pomáhají vydat ze sebe to nejlepší a rozvinout vaše schopnosti do nejvyšší možné míry. Poskytování emocionální podpory ovlivňuje naše sebevědomí, které je pramenem úspěchu. Pokud ji nedostáváme, naše sebevědomí je postupně nahlodávané a pomalu se rozpadne úplně (Harley, 2008).
Při práci s dětmi, které mají diagnostikovanou poruchu učení, je důležité poskytnout jim nejen emocionální podporu, ale také, jak uvádí Matějček (1997), snažit se dítě poznávat a rozumět mu.
Matějček (1997) rozpracoval systém doporučení, zásad, jejichž osvojení a aplikace pomáhá předejít mnoha obtížím, které by mohly za jiných okolností nastat.
- Zaměřit se více na pomoc dětem a jejich vedení, než na rychlé dosažení samostatnosti.
- Adekvátně rozložit zátěž a odpočinek. Nezapomínat na to, že na zvládání školních povinností vynakládají nadměrné úsilí a proto je vhodné naučit je dobrým návykům a vhodným pracovním postupům.
- Při domácí přípravě na školu se zaměřit na předvídání situací, ve kterých by děti mohly selhat. Podstatné je zastavit je, přivést na správné řešení a hned pochválit. Pochvala a ocenění zvyšují sebevědomí dítěte.
- Upřímovat pozornost dětí na to, co dokázaly. Např. tím, že jim dokazujeme jejich znalosti a nezaměřujeme se na jejich nevědomosti.
- Při práci s dětmi se držet pravidla, že zájem vede pozornost. Znamená to dělat učení pro dítě přitažlivým a pokud možno zábavným.
- Nikdy nezapomínat na povzbudivá slova, pochvalu a důležitost budování a ochrany sebevědomí dítěte.
- Cílem práce s dětmi s poruchami učení a jejich rodinami je přivést je k poznání, že úspěch není mít vytoužené známky, úspěch tkví ve zvládání školních povinností bez stresu, úzkosti a bez ztráty vlastní hodnoty.
- Při práci s dětmi s poruchami učení je třeba mít na zřeteli jejich statečnost. Statečností totiž není jen něco mimořádného udělat, ale také něco mimořádně vydržet a pozitivně zpracovat.
Autor: Mgr. Liliana Šimečková, PhD. léčebný pedagog Použitá literatura: ĎURKOVIČOVÁ, T., 2011. Problémy a poruchy žáků s učením, zdroj internet: http://spsdub.edupage.org/files/70fc76c5871ff913898232765584de26 HARLEY, W.,2008. Mé touhy, tvé touhy. Bratislava: Porta libri, 2008. ISBN 978-80-89067-49-7 HŐSCHL, C., 2004. Strach a úzkost se projevují zcela odlišně a mají i jiný smysl. Psychiatrická klinika LF UPJŠ, Košice - nepublikované přednášky. MATĚJČEK, Z. , DYTRYCH, 1997. Jak a proč nás trápí děti. Praha: Grada, 1997. ISBN 80-7169-587-4. MATĚJČEK, Z. , DYTRYCH, 1994. Dítě, rodina a stres, Praha: Galén, 1994. ISBN 97880858024063 PRAŠKO,J. a kol., 2008. Úzkost a obavy. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-986-6 ZŐRKLEROVÁ, R., 2013 Specifické poruchy učení a chování Nauč mě správně číst, psát a počítat, zdroj internet: http://www.predys.szm.com/spu123.htm