Ví lidé potřebují prohlédnout si zdroj psychické síly a měření jejich života "Traduje se, že Sokrates se na Athénském tržišti ptal lidí, proč žijí tak, jak žijí, a tím zjišťoval jejich životní filozofii i to, zda jejich způsob života je výsledkem vědomé volby, nebo jen náhodnou shodou okolností. V debatě jim ukazoval, že vlastně nevědí proč žijí."1

Teoreticky lze předpokládat, že deklarovaná pravidla a reálný dnešek žití lidí jsou pro mnohé zmatečné. Týká se to i fenoménu deklarované lidské důstojnosti na jedné straně a žitého porušování lidské důstojnosti nedůstojnými způsoby manipulace s vědomím lidí, na druhé straně. Deklarují se duchovní a duševní hodnoty bytí lidí, tedy autentického prožívání (za pomoci vyjádření E. Fromma - deklaruje se rozvoj Bytí člověka: duchovní a psychický aspekt života), jenže v každodenním žití jsou podněcovány hodnoty materiálního zabezpečení, majetnictví a odvádění lidí k virtuálnímu prožívání vlastního života. Mít: vlastnit, shrnovat, konzumovat).

Naše představa o propojení edukace s řešením životních problémů lidí je založena na úvaze o „mystické svatbě“ interního psychologického prostředí bytí člověka s externím sociálním prostředím člověka. Ze společenského hlediska je edukace preventivní systémová pomoc lidem v jejich životě ak jejich žití. Staronová, ale stále důležitá je funkce edukace v socializačních, personalizačních a enkulturačních procesech formování osobnosti člověka.

Podporou celoživotního učení lidí, se naskýtá šance a způsob:

  1. ochrany, rozvoje a kultivování individuálního duchovního, psychického a sociálního potenciálu osob - čili ochrana a zvelebování interního prostředí člověka (tj. duchovního a psychického prostředí) a
  2. externího prostředí člověka (tzn. přírodního, sociálního, kulturního prostředí).

Psychická vyspělost (tj. duchovní, psychická a sociální zralost) je zjevná z chování lidí a je evidentní v jednání lidí především tehdy, dostanou-li se do zátěžových situací postavení tváří v tvář životním problémům. Obecně přijatým názorem myslitelů, filozofů i humanisticky zaměřených psychologů je, že nejvyšším cílem poznání pro jednotlivého člověka je sebepoznání. Víme, že sebereflexí si osoba utváří po celý život svou personální, sociální i kulturní identitu. Psychický obraz o své osobě ve významné míře podmíní způsob i úroveň životní realizace konkrétního člověka. Řečeno slovy J. A. Komenského: „Moudrost užitečně slouží člověku tím, že rozumí své cestě a všemu, co dělá: z toho plyne, že studium moudrosti má připravit lidskou mysl na vše, co v činnosti či trpně musíme v průběhu tohoto života prožívat.“2 Individuální potenciál

Tajemství subjektivity individuálního potenciálu, tedy psychiky člověka, proniká do světa prostřednictvím konkrétních projevů a činů člověka. V individuálním potenciálu je implicitně psychický potenciál, který ovlivňuje povahu individuálního potenciálu. I tělo je vyjádřením „fungování“ psychiky, nemůže být bez organizace a řízení psychikou. Explicitně se individuální potenciál projevuje a realizuje prostřednictvím kvalit psychického potenciálu.

Psychický potenciál sestává ze souboru dispozic osoby, v průběhu života přeměněných a přeměňovaných na psychickou kvalitu, nazvanou: A. Světonázor, hodnotová orientace (což jsou přeměněny dispozice k hodnocení) – jde o subjektivní způsob chápání života. B. Psychické vlastnosti (což jsou přeměněny povahové dispozice) – jde o psychicky jedinečné individuální projevení života v těchto podobách:

  • V podobě schopností (což jsou přeměněny dispozice k činnosti) - jde o individuální rozumové a smyslově - pohybové činnosti.
  • V podobě temperamentu a emocí (což jsou přeměněny dispozice ke vzrušivosti) – jde o jedinečný individuální způsob cítění a jeho projevů.
  • V podobě pohnutek / motivace (což jsou přeměněny instinkty a potřeby) – jde o psychickou energii, psychickou zaměřenost a psychickou dynamiku. 3

Síla individuálního potenciálu bez psychické a duchovní samoregulace může ohrozit jiné lidi, společnost, přírodu, planetu Zemi i vesmír.

Absence duchovního rozměru v životě lidí má za následek skutečnost, že se člověk neintegruje do uspořádání a pořádku (disciplíny) Života. Individuální potenciál tak může uškodit samotnému nositeli tohoto potenciálu - člověku. Vystihují to slova A. Einsteina, že osud lidstva nyní závisí více na jeho morálních zásadách než na úrovni technologií. 4 Změny individuálního potenciálu v průběhu života5

Předpokládáme, že individuální potenciál se utváří a rozvíjí

  • v závislosti na kapacitě individuálních dispozic,
  • od přeměny dispozic na psychické kvality,
  • od povahy a rozsahu činností,
  • od různorodých a rozmanitých člověkem kontrolovaných i nekontrolovaných vlivů vnějšího prostředí (včetně výchovy, vzdělávání, učení lidí).

Lze očekávat, že v průběhu života v procesu vývoje se individuální potenciál osob mění intenzivně - tzn. kvalitou přeměněných dispozic, i extenzivní - tzn. rozsahem přeměněných dispozic a realizace potenciálu v životě konkrétního člověka.

Výrazné změny individuálního potenciálu, ve smyslu přeměny kvantity na novou kvalitu, se dějí zejména v tranzitních obdobích života osoby. Individuální potenciál se může výrazně změnit vlivem náročných úkolů a situací v „přelomových obdobích života“, které se básnicky pojmenovávají jako životní obraty, krize osobnosti, krize určitého věku nebo životní krize.

Individuální potenciál ve stavu dispozic člověka je za standardních okolností života stabilním útvarem. Vyjadřuje lidskou podstatu. 6 Politické, hospodářské i kulturní poměry se stále mění, ale člověk ve své podstatě zůstává stejný. A tak porozumět lidskému individuálnímu potenciálu je možné pouze poznáním hloubky lidské povahy a mimo jakékoli moderní trendy v názorech na společnost a názorech na člověka. V lidech je třeba hledat zdroj psychické síly i smysl jejich života. 7 Individuální potenciál z hlediska edukace člověka

V edukaci dospělých není podstatné vysvětlovat implicitu individuálního potenciálu (což je role psychologie), ale znát explicitu individuálního potenciálu (což je role edukace). V kontextu edukace lidí příslušných odborníků zajímá uskutečnění individuálního potenciálu člověka a rozvoj tohoto potenciálu v procesu edukace. 8 Individuální potenciál vymezuje A. Tokárová9 následovně: „pojem lidský (individuální, osobní) potenciál vyjadřuje funkční hodnotu lidského jedince v sociokulturních vztazích, tj. existenci vlastností, které mohou být nějakým způsobem rozvinuté a společensky využité.“

Individuální potenciál je podle nás, 10 komplexní dispozicí osoby determinovanou genotypem a je také psychickou způsobilostí (připraveností a pohotovostí) člověka, kterou nabyl v procesu socializace, personalizace, enkulturace.**

Individuální potenciál je sjednocením jedinečných dispozic a způsobilostí člověka k určitému způsobu a povaze prožívání - tzn. myšlení, cítění ak určitému způsobu a povaze chování - tzn. projevování se, konání: 11 V individuálním potenciálu jsou sjednoceny dva aspekty:

  • Aspekt potenciality – ve formě celku dispozic (genotyp).
  • Aspekt realizace – ve formě celku psychické způsobilosti (fenotyp).

Jedinečné psychické dispozice člověka, které jsou jeho celoživotním učením přeměňovány na konkrétní psychické vlastnosti, podmiňují a určují to:

  • co osoba dokáže, zmůže – co závisí na schopnostech člověka;
  • co osoba přežívá, jak přežívá – co závisí na emocích člověka;
  • co osoba chce, o co usiluje - co závisí na potřebách a motivech člověka. 12

Sociální edukace dospělých13 a rozvoj systémové způsobilosti k žití

Člověk v přiměřených podmínkách disponuje po celý svůj život schopností zdokonalovat se psychicky a měnit své chování. Psychologicky jde o přirozený proces dosahování celostnosti osoby. Jedinec má tendenci k sebeřízení a sebeuvědomění. Je otázkou, jak smysluplně lidem zdůvodnit, proč je třeba aby se naučili učit se, a neodnaučili učit se a dovést je k pochopení, že jediné co mohou v sociálním ohrožení a to bez jakéhokoli omezení použít, jsou jejich vlastní schopnosti.

Význam edukační sociální práce se vyvozuje od rozvoje způsobilosti lidí k žití, kterou jsme jako systémovou zastřešující způsobilost nazvali „životaschopností.“14 Způsobilost lidí k žití – „životaschopnost“ integruje v jednom celku tyto schopnosti: a) Schopnost socializovat se – v sociálním mikroprostředí a v sociálním makroprostředí: učit se způsobem nabývání sociální zkušenosti. b) Schopnost identifikovat se – sociální, psychologicky, kulturní: učit se identifikováním se s někým, s něčím v sociálním prostředí. c) Schopnost adaptovat se v sociálním prostředí. d) Schopnost integrovat se - být psychicky, sociální a duchovně integrovaným člověkem: jako člen/členka sociálních skupin. e) Schopnost identifikovat a realizovat svůj psychický a sociální potenciál: ke zkvalitnění svého žití. f) Způsobilost identifikovat a respektovat vlastní možnosti, limity a omezení osobního rozvoje: v rámci sociálních skupin a sociálních vztahů. g) Schopnost k celoživotnímu procesu psychického a duchovního rozvoje, to znamená růst, vývoj, rozvoj individuálního psychického potenciálu: v zájmu celoživotního procesu dosahování duchovní, psychické a sociální zralosti neboli psychické dospělosti a vyspělosti.

Smysl sociální edukace dospělých spočívá v utváření rozumové, emocionální, motivační, hodnotové a sociální připravenosti dospělých osob k vyhodnocení životní reality ak optimálnímu rozhodování se a jednání.

Smysl edukace dospělých spočívá v podporování lidí v tom, aby adekvátně posoudili sociální situaci a problém a jednali konstruktivně, s úmyslem zvládnout zátěžovou životní situaci a přitom si pokud možno zachovali zdraví.15 Sociální funkce edukačních aktivit (výchovných, vzdělávacích, poradenských aktivit) se odvíjí od toho, že tyto aktivity jsou prostředkem edukační sociální pomoci lidem v sociálním znevýhodnění a ohrožení.

Obecným cílem sociální edukace dospělých je16

  • Sociální adaptace a integrace osobnosti – tzn. sociální přežití a kontinuita vývoje a rozvoje osobnosti v rámci sociálních skupin, vztahů a komunikace.

Psychologickým cílem edukace dospělých je

  • integrace osobnosti a utváření její identity – tzn. psychické integrity, sebeobrazu, světonázoru, životního stylu.

Obsahy sociální edukace se má formovat připravenost lidí pro život v náročných sociálních podmínkách života, kterou vyjádříme takto: být vnímavým člověkem - přemýšlet a pochopit dění v sociálním okolí - odlišovat co je pro jejich život škodlivé a co jejich životu prospívá - poznání umět uplatnit v úkolech žití - jednat vědomě a zodpovědně - být v žití disciplinovaný - přetvářet a tvořit žití - mít svědomí a respektovat vyšší. Co je to být disciplinovaným člověkem v situaci výzev života?*

Psychologický problémem lidí dneška, je dominance a převaha kontroly nad disciplínou v životě. Což znamená zvýrazněnou kontrolu vlastního myšlení, jednání, chování, komunikace, vlastních sociálních vztahů, ale stejně tak i kontrolu druhých osob. Třeba si uvědomit, že disciplína je základem připravenosti lidí pro život.

V následujícím textu se pokusíme přetlumočit a zdůraznit vlastními slovy a na základě našeho pochopení, myšlenky myslitele Osho: 18 Disciplína nemá nic společného s kontrolou. Mezi kontrolou a disciplínou je rozdíl. Kontrola vychází z ega, je manipulací se sebou samým as druhými lidmi, zatímco disciplína je pochopením sebe sama. Disciplína je spontánní, kontrola je určitý druh potlačování. Disciplína vyžaduje od člověka to, aby pochopil a stal se vědomý a vědomě se rozhodoval a jednal. Disciplína vede člověka k celistvosti, protože pokud člověk situaci pochopí jedná ve shodě s pochopením. Není třeba jej kontrolovat. Kontrola svazuje protože je spojena s tím "co by se mělo" a co by se nemělo". Lidé jsou v mnohém v zajetí nadužívané kontroly, jako kdyby neměli vlastní mysl a cítění a nežili vlastní život. "Nicméně disciplinovanou mysl není třeba kontrolovat. jeho přeměny.

Člověk, který má nad sebou kontrolu nemá vizi života, není vůči životu citlivý. Nedisciplinovaná mysl však kontrolu potřebuje, protože nedisciplinovaná mysl je vlastní nevědomému člověku, mysl nemůže věřit sama sobě, neboť nechápe co se děje, nedokáže se ovládat, osoba nezvládá sama sebe a potřebuje nějakou. Člověk se obává sama sebe co řekne, co vykoná, jak se rozhodne, jak se bude chovat.**

Člověk má být disciplinovaným a nemá se snažit mít všechno pod kontrolou. Jeho jediným zákonem žití by mělo být pochopení života a sebe samého v něm. Jenže "život pod kontrolou je pohodlný a bezpečný", lidé se nemusí spoléhat sami na sebe, nemusí se trápit problémy, mohou před nimi utéct, dožadovat se pomoci zvenčí. Na druhé straně, život s pochopením je život doprovázen nebezpečím. Člověk žije podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, podle své mysli, srdce a svých pocitů. Člověk se musí spoléhat sám na sebe. Pokud se lidé snaží utéct před nějakým problémem a nechtějí čelit situaci, ničí si tím vlastní život tak, že zahodí jednu a další a další příležitosti k tomu, aby lidsky dospěli a psychicky dozráli.

Co je to být zodpovědným člověkem ve výzvách života? "Ti, kteří utíkají před světem a společností... odmítají nést odpovědnost, ale zároveň nechápou, že jakmile odmítnou odpovědnost, odmítnou i svobodu. Čím více milujete svobodu, tím více jste připraveni přijmout odpovědnost. Žít mimo svět,...mimo společnost nepřináší možnost přijímat odpovědnost...všechno, co se učíme," 19

Člověk může jednat dvěma způsoby: jedním je "reakce", druhým je "odezva". Reakce je mechanická. Odezva vychází z vědomí, z uvědomování si přítomného okamžiku. Odezva je důležitá zásada růstu osobnosti. Osobnost se neřídí žádnými pokyny zvenčí, řídí se jen svým vědomím. Růst (rozvoj) vyžaduje situaci, ve které osoba něčemu čelí, setkává se s něčím, přijímá výzvy k nesení odpovědnosti. ... Pokud osoba odpovídá odezvou jedná vědomě, odpovídá-li reakcí jedná nevědomě, pouze mechanicky reaguje na podnět zvenčí. Proto lze s jednáním nevědomého člověka snadno manipulovat.

Psychicky dospělý (vyspělý) člověk odpovídá odezvou ne reakcí. Odezvou a vyrovnáním se s životem dosahuje sebeuvědomění. "Pouze to, co přežijeme a procítíme ve všech obměnách, jsme schopni dokonale pochopit. Pro svou cestu máme dokonalou výzbroj, spočívající ve schopnostech, které máme v sobě." 21

Vědomý člověk je pro okolí nepředvídatelný - na podněty nereaguje, ale odpovídá vědomou odezvou. Proto jej nelze manipulovat, činí v dané chvíli pouze to, co je podle jeho vědomého pohledu příhodné.

Nevědomý člověk je předvídatelný a lze jej snadno ovládat. Můžete ho přimět, aby něco udělal, něco řekl, dokonce i to, co nechtěl udělat a co nechtěl říct. Proto jej lze manipulovat, neboť dělá v danou chvíli to, co se od něho žádá, na podnět reaguje. 22 Individualizační proces v sociální edukaci pro žití

Individualizační proces je proces učení, jehož výsledkem je: 23

  • rozšíření si vědomí o své osobě
  • utváření vlastní identity osoby
  • psychická autonomie osoby
  • celistvost a integrita duchovního, psychického, somatického a sociálního rozměru osoby.

Učení se je interiorizace (zvnitřnění). Učí se celá lidská bytost a tedy učení se je živý a tvůrčí proces. 24 Interiorizaci lze chápat jako komplexní proces tvorby, ve kterém se rozvíjejí a projevují uvědomělé i neuvědomělé aspekty psychiky člověka. Interiorizace je proces učení, na kterém participují kognitivní (poznávací) schopnosti, temperament, vlastnosti osobnosti, motivace, hodnotová orientace člověka. Interiorizace je psychickým mechanismem, kterým se utváří osobnostní (personální) identita, sociální identita a kulturní identita člověka. 25 Zamyšlení se:

Co by mělo být zohledněno v sociální edukaci lidí pro jejich žití? Zvýšený zájem o vnitřní hledání je „nepochybně jednou z mála nadějných cest pro náš trpící a ohrožený svět.“ Pokud se po ní půjde dál, vnitřní transformace lidstva by mohla být hlavní silou, která může změnit současný svět myšlení, hodnot a konání lidí. Vývoj vědomí „je pravděpodobně kritickou podmínkou pro zachování života na této planetě.“26 Jsme přesvědčeni o tom, že dospělým je třeba poskytnout takové programy sociální edukace, které jsou školou skutečného vědomí, to znamená podporovat rozvoj jejich individuálního potenciálu a poskytovat jim možnost získat poznání v tom, co je skutečně pro jejich žití hodnotné. Protože setrvávat v ignoranci, v dnešní době masivního přístupu k informacím, už nebude možné.

Autorka: Doc. PhDr. Maria MACHALOVÁ, CSc. Katedra křesťanské antropologie a sociální práce Pravoslavná bohoslovecká fakulta Prešovské univerzity, Prešov, SR Literatura

FROMM, Erich. 1969. Lidské srdce – jeho nadání k dobru a zlu. Praha: Mladá fronta.136s. GROF, Stanislav. 1992. Dobrodružství sebeobjevování. Praha: GEMMA89. 257s. ISBN80-85206-15-3. MACHALOVÁ, Maria. 2013. Preventivní sociální práce - Edukační paradigma v sociální práci. Prešov: Prešovská univerzita. 272 s. ISBN 978-80-555-0932-7. MACHALOVÁ, Maria. 2014. Edukační sociální práce. Prešov: Prešovská univerzita.327 s.. ISBN 978-80-555-1118-4 MAŘEŠ, Antonín – ZENTRICH, Jos. A. 2007. Hovory s Akáší. Olomouc: FONTÁNA. 286 s. ISBN 978-80-7336-35-7. OSHO. 2007. Kniha poznání. Praha: PRAGMA. 270 s. ISBN 978-80-7349-082-9. ŠULAVÍKOVÁ, Blanka. 2006. Autenticita a dobrý život. Bratislava: Album. 198 s. TOKÁROVÁ, Anna.1997. K teorii rozvoje lidského a sociálního potenciálu. In: Vzdělávání dospělých, 1997, roč.2, s.15-23. ISSN 1335-2350

1 B.ŠULAVÍKOVÁ, 2006, s.114. 2 J.A.KOMENSKÝ, 2010,s. 36. 3 M.MACHALOVÁ, 2013,s. 64. 4 TAMÉT, 64–65. 5 MACHALOVÁ,M., 2013,2014. 6 Z filozofického hlediska pojem lidská podstata vyjadřuje souhrn hlubinných vlastností, vztahů a zákonitostí, které určují existenci systému člověka. Podstata se projevuje v jevech a těmi jevy jsou vlastnosti a stavy člověka, které lze pozorovat zvenčí - extraspekcí a zevnitř - introspekcí, sebepozorováním. (Poznámka: M. Machalová). 7 M.MACHALOVÁ, 2013, s. 65–66. 8 TAMĚŽ, s.66. 9 A.TOKÁROVÁ, 1997, s.19. 10 M.MACHALOVÁ, 2013, 2014. 11 TAMÉT. 12 M.MACHALOVÁ, 2013,1014. 13 Edukaci chápeme jako širší pojem, který subsumuje (zahrnuje) výchovu a vzdělávání. Edukaci používáme jako systémový pojem a zároveň mezinárodně zažitý pojem. 14 M. MACHALOVÁ, 2013, s. 72–73. 15 M.MACHALOVÁ, 2013, 2014. 16 TAMÉT. 17 TAMÉT. 18 OSHO, 2007, s. 18 203–205. 19 OSHO, 2007, s. 19 209. 20 TAMÉT, 211. 21 A. MAREŠ - JOS.A.ZENTRICH, 2007, s. 1 254. 22 OSHO, 2007, s.213. 23 M.MACHALOVÁ, 2013, 2014. 24 M.MACHALOVÁ, 2013, s.73. 25 TAMÉT. 26 S.GROF, 1992, s.218.