Dvanáct měsíců realizovala rozvojové projekty, které dávají albánským dětem z vyloučených komunit vzdělání, a tedy i šanci na lepší život. Více ze svých zážitků a zkušeností z ročního pobytu v Albánii přiblížila rozvojová dobrovolnice - Veronika Zimová.

Už dlouho držela v hlavě plán – v budoucnu pracovat v oblasti humanitární a rozvojové spolupráce. Proto bylo dobrovolnictví pro Veroniku logickým mezistupněm mezi univerzitou a terénní prací v tvz. rozvojovém světě. Po studiu mezinárodních vztahů tedy zareagovala na aktuální výzvy dobrovolnických pozic od organizace ADRA Slovensko. Po úspěšném pohovoru následovala povinná stáž v bratislavské kanceláři vysílající organizace, předodchodový trénink a seznámení se s očekáváními i úkoly od hostující ADRA Albánie.

Pohľad do vnútrozemia Albánska

Práce s dětmi ve vyloučené komunitě

Jelikož Veronika není učitelka, ani psycholožka, nebyla kvalifikována přímo pracovat s místními dětmi. Jak sama uvádí: "Spíš pracuji pro komunitu, než s komunitou. Zajišťuji administrativu a realizaci aktivit z projektů. To však neznamená, že nechodím do terénu. Zpoza kancelářského stolu bych však jen těžko zachytila ​​realitu, která je při této práci rozhodující."

Proto se snaží vyrážet s kolegy i přímo za dětmi. ADRA Albánie implementuje několik projektů v regionu Kruja na sever od Tirany, jejichž společným jmenovatelem jsou doučovací hodiny pro děti s poruchami učení, a to zejména ze sociálně znevýhodněných rodin. Doučování probíhá na partnerských školách, ale také v komunitním centru při romském osídlení ve městě Fushe-Kruje.

"Aby děti ukončily školní docházku, samotná doplňková výuka nestačí. Proto ADRA Albánie pracuje is rodiči, a to zejména v oblasti osvěty, prevence a pozitivní výchovy. V případě Romů, jejichž kultura často nevyzdvihuje dostatečně potřebu vzdělání, je problémem nízký počet registrovaných dětí do škol. výchova až po různé formy zneužívání. A i proto úzce spolupracujeme se sociálními pracovníky as učiteli – ať už v praxi, nebo v rámci budování jejich kapacit v oblasti vzdělávání, lidských práv či sociálněprávní ochrany dětí,“ připomíná slovenská dobrovolnice, působící rok v Albánii.

Nedávno Veronikina hostující organizace ADRA Albánie dokončila důležitý projekt 'Integrace po migraci', týkající se lidí, kteří se s rodinami vrátili z Německa zpět do Albánie. Jelikož většina tzn. navrátilce (z angličtiny ‚Returnees') sestává z neúspěšných žadatelů o azyl romského původu, Veronika často dostává otázku, zda a jak je možná integrace Romů do většinové společnosti a proč z domoviny odcházejí. Ale na tuto náročnou otázku si netroufá sama odpovědět. Dodává však, že takové reintegrační a vzdělávací projekty mají smysl: \"Společenská změna k lepšímu nenastane ze dne na den, ale krůček po krůčku. Vždy se snažíme co nejvíce zapojovat do projektů příslušné veřejné orgány, jakož i širokou veřejnost. Za úspěch považujeme už i to, že učitelky na školách, ve kterých působíme, začaly ostatními místo toho, aby seděli kdesi vzadu v koutě. Nebo i to, že sociální pracovnice spolu s námi navštěvuje romskou komunitu za účelem monitorování případného zanedbávání rodičovských povinností, násilí na ženách či dětech.“

Veronika Zimová nabízí jako pozitivní příklad z praxe (tzv. ‚success story' přímo z terénu) aktivitu samotných mladých: „Těší mne zformování mládežnických dobrovolnických skupin přímo na školách, které sami předstupují s nápady na zlepšení svého okolí – od prodeje vlastnoručně vyrobených drobností za účelem vyroby drobností za účelem vylepšení deštné škole domáhání se zřízení přechodu pro chodce před školou u zástupců místního úřadu.

Bezpečnost a pohostinnost v Albánii

Ať už v hlavním městě Tirana, nebo na cestách napříč Albánií se ani jednou necítila nikým a ničím ohrožena. To, že Albánie, je nebezpečná země, vnímá spíše jako smutný stereotyp, který se traduje. Viděla to okamžitě na reakci lidí z jejího okolí, když jim oznámila, že se na rok stěhuje do Albánie. Tuto úžasnou zemi si však zamilovala a pracuje na překladu drobné sbírky albánských legend.

Z hlediska kultury a přírody má Albánie podle slovenské dobrovolnice opravdu co nabídnout: \"V populárních městech a zejména na pobřeží je turismus velmi rozvinutý, včetně potřebné infrastruktury. Realita ve vnitrozemí je však úplně jiná, ale o to je \"divočina\" albánských údolí a hor lákavej tzv. Prokleté hory na severu, kde se najdou i medvědi), jediný divoký živočich, na kterého jsem narazila v lesích, byla želva...“ Veronika ještě dodává jednu zajímavost – Albánií protéká jedna z posledních divokých řek Evropy – Vjosa.

Co se týče pohostinnosti, Albánci ji povyšují na zcela novou úroveň. Pohodlí a bezpečí hosta v domě, resp. cizince v jejich státě, je pro ně otázkou cti a důstojnosti. Přesně tak, jak to káže albánský společenský kodex již po staletí. A je to cítit.

„Jelikož tam křesťané a muslimové žijí v klidu a pohromadě už celá léta (plus smíšená manželství jsou zcela běžná), například takové Vánoce tam vypadají v každé rodině jinak. se nevyhnou ani vládní budovy,“ dodává s úsměvem Veronika Zimová.

Osobnostní růst právě díky dobrovolnictví

Práce v týmu albánské ADRA byla velmi dynamická, plus se všichni drželi pravidla: „více hlav – více rozumu“. Takže se jako dobrovolnice, ale zároveň plnohodnotná členka týmu, podílela na tvorbě i implementaci více projektů. Plus si zkusila také přípravu hodnotícího dotazníku, tvorbu webové stránky či design brožury.

Veronika se během uplynulého roku v Albánii naučila mnoha novým dovednostem. Po odborné stránce šlo zejména o psaní projektů: \"Vidím rozdíl v projektu, který jsem psala v únoru (po příchodu do albánské ADRA ze SR), a v tom, co jsem psala před odjezdem. Cítím zlepšující se tendenci, ačkoli prostor k pokroku se najde vždy.\"

Největší výzvou pro ni byla práce se sociálními sítěmi, kterým se vždy bránila. Tady to však byla povinná jízda (v rámci vizibility lokálních projektů, zvyšování povědomí o problematice, i updateů a reportů z jejího pobytu), takže se naučila využívat Facebook a Instagram k informování o svém působení. \"Také jsem se naučila lépe vnímat řeč těla, protože jazyku jsem nerozuměla a neverbální komunikace je velmi důležitá v každodenním styku. A protože jsem poprvé žila v cizině úplně sama, zjistila jsem o sobě, že jsem docela schopná domácí kutilka ..., \" hrdě přiznává slovenská dobrovolnice.

Když se vrátí do ČR, ráda by setrvala v nevládním sektoru, protože rozvojová spolupráce a humanitární pomoc zůstávají stále jejím snem a dlouhodobým plánem.

Kromě rozvojového přibylo i humanitární dobrovolnictví

ADRA Slovensko má výhodu znalosti domácího prostředí, a to nejen díky výborné spolupráci s ADRA Albánie, ale také pro kontinuitu vysílání dobrovolníků do ověřených a certifikovaných organizací. Plus každému dobrovolnickému pobytu předchází povinná dvouměsíční stáž v bratislavské kanceláři. Důležité je také správně si definovat osobní cíl a motivaci – vědět: co od života a práce v dané zemi očekávat.

Veronika by určitě doporučila takové rozvojové dobrovolnictví svým vrstevníkům a vrstevnicím, protože „život a práce v cizí zemi je neskutečným zdrojem sebepoznání, rozšiřuje naše horizonty a učí nás být chápavějšími, více tolerantními. Člověk by se neměl bát a měl by být otevřený. můžeme my naučit něco od nich a naopak: oni zase o nás. Vždy je to vzájemné interakci (akci – reakci) a respektu.

Na Slovensku je stále více nabídek na podobné vycestování za dobrovolnictvím. Slovenská ADRA do Albánie vysílá nejen rozvojové dobrovolníky s podporou SlovakAid (program MZVaEZ SR), ale nedávno k tomu také přibyla i příprava a vysílání humanitárních dobrovolníků díky iniciativě EU Aid volunteers. \"To je obrovská šance, co se týče osobnostního růstu jednotlivců, ale i konkrétní pomoci potřebným. Je třeba to určitě zkusit, \"uzavírá povzbuzující Veronika.

Text: Boba Markovič Baluchová Foto: Archiv Veroniky Zimové www.adra.sk