The age difference between child and requester or requesters for the substitutional family care Motto: „Každé dítě má svůj příběh, který je „originální“, dítě potřebuje lásku, péči a bezpodmínečné přijetí ze strany dospělých“. Foto: Peter Marek (2018)

Úvod

Společenské změny přinášejí s sebou mimo jiné i změny, ekonomické, hospodářské, změny ve způsobu života a životním stylu a v neposlední řadě i změny v rodinách, změny v plánování rodiny a rodičovství. Mladí lidé uzavírají manželství v pozdějším věku, je moderní žít jen tak v partnerských vztazích, případně o samotě. Plánování rodiny je podmíněno ekonomickým zabezpečením, určitými standardy, přiměřeným bydlením a samozřejmě i jistou odpovědností. Zatímco na jedné straně mnoho mladých lidí přesouvá plánování rodiny na pozdější období, do pozdějšího fyzického věku, na straně druhé ne příliš počítají s tím, že s přibývajícím věkem přicházejí i jisté problémy v reprodukční oblasti. Zvyšuje se počet manželů, kteří nemohou zplodit své vlastní dítě, a tak jsou odkázáni na jiná alternativní řešení, kterými jsou pěstounská péče a osvojení.

Manželé, či i jednotlivci, kteří se rozhodnou pro některou z forem náhradní rodinné péče, jsou po absolvování potřebných úkonů zapsáni do seznamu žadatelů o náhradní rodinnou péči. Za poslední roky se výrazně zvyšuje počet žadatelů o náhradní rodinnou péči, což způsobuje, že se prodlužuje i čekací doba na zprostředkování náhradní rodinné péče mezi dítětem a žadatelem. Dlouhé, několikaleté čekání zvyšuje také věkový rozdíl mezi dítětem a žadatelem. Než se žadatelé o náhradní rodinnou péči dostanou k fázi zprostředkování s dítětem/dětmi, jejich věk za roky čekání na dítě může narůst io několik let.

Cílem tohoto příspěvku je poukázat na problémy, které mohou nastat při zprostředkování náhradní rodinné péče mezi dítětem a žadatelem z pohledu věkového rozdílu.

Pěstounská péče nemá v zákoně přesně vymezený věkový rozdíl mezi dítětem a pěstounem, neboť pěstounská péče je vytvoření náhradního rodinného zázemí pro dítě, které nemůže z různých důvodů být přechodně nebo dlouhodobě vychováváno svými rodiči, případně jinými rodinnými příslušníky či příbuznými. Pěstounská péče je považována za tzv. pěstounskou péči. „přechodnou stanici“, dokud si biologickí rodiče neupraví své bytové a sociální poměry. Z praxe však vyplývá fakt, že návrat dítěte do jeho biologické rodiny je nízký. Děti, které byly svěřeny do pěstounské péče, zůstávají u pěstounů až do dospělosti, případně dokud neukončí své vzdělání (většinou středoškolské), resp. dokud se neosamostatní. V pěstounské péči se děti přirozeně adaptují na pěstounskou rodinu a dlouhodobým soužitím se časem mezi pěstouny a dětmi vytvoří citová vazba taková, jako mezi rodiči a dětmi. V pojetí zákona však pěstounská péče má charakter pouze dočasné péče, která není trvalým řešením pro dítě a končí zletilostí dítěte.

Osvojení

V případě osvojení vzniká mezi osvojitelem a osvojencem stejný vztah, jaký je mezi rodiči a dětmi. Mezi osvojencem a příbuznými osvojitele vzniká osvojením příbuzenský vztah. Osvojitelé mají při výchově dětí stejnou odpovědnost a stejná práva a povinnosti jako rodiče. (Zákon č. 36/2005 Sb. z.). Osvojení je považováno za trvalé řešení na celý život. 305/2005 § 99 ods. 1 říká: ,,Mezi osvojencem a osvojitelem musí být přiměřený věkový rozdíl.“ Jak uvádí Pavelková. B. v komentáři v Zákoně o rodině: „Cílem osvojení je simulovat co možná nejpřesvědčivější skutečný rodinněprávní vztah rodiče – dítě“ (C. H. Beck, 2011, str. 564). Určený ÚPSVR musí proto při zprostředkování náhradní rodinné péče rozhodovat v zájmu dítěte, přičemž se potýká s určitými problémy, které s věkovým rozdílem souvisejí. Osvojení je pro dítě trvalé řešení.

Přiměřený věkový rozdíl mezi dítětem a žadatelem

Určené úřady ÚPSVR, které zprostředkovávají náhradní rodinnou péči, se v posledním období potýkají s problémem, „věkový rozdíl mezi dítětem a žadatelem“.

Jak jsme již zmínili, v náhradní rodinné péči jde o děti vhodné pro pěstounskou péči nebo pro osvojení a žadatele o pěstounskou péči a osvojení. Většina žadatelů o náhradní rodinnou péči preferuje osvojení před pěstounskou péčí, přičemž počet dětí vhodných do pěstounské péče je podstatně vyšší než dětí vhodných k osvojení.

Když se zamyslíme, jaký věkový rozdíl by měl být mezi dítětem v náhradní rodinné péči a žadatelem, je třeba vzít v úvahu několik faktorů:

  1. Odkládání podání žádosti na určený ÚPSVR – Žadatelé o NRS si podávají žádost často až po vyčerpání všech pokusů asistované reprodukce, kdy jsou již často ve věku, který hraničí s biologickou možností mít vlastní dítě. Zvláště se posuzuje věk žadatelek, protože muži mohou mít děti i ve vyšším věku, přičemž u ženy je reprodukční schopnost omezena více věkem.
  2. Nevědomost lidí ohledně žádosti o náhradní rodinnou péči. - Lidé často nevědí, že snaha o vlastní biologické dítě se nevylučuje s paralelním podáním žádosti o NRS. Zároveň mohou žadatelé o náhradní rodinnou péči požádat io odklad z různých důvodů, které přináší život. Během odkladu žadatelé postupují v pořadníku směrem nahoru a jsou osloveni ve věci zprostředkování náhradní rodinné péče až tehdy, když si odklad zruší. Samozřejmě odklad nemůže mít dlouhodobý charakter.
  3. Prodloužení čekací doby na dítě – Čekací doba na dítě se neustále prodlužuje v důsledku zvyšování počtu žadatelů o náhradní rodinnou péči. I když jsou žadatelé zapsáni ve věku, který je ,,přiměřený", těžko se dá odhadnout, kdy postoupí v pořadníku na první místo. Vše se odvíjí od požadavku a kritérií žadatelů na přijetí dítěte/dětí do rodiny. Pokud se žadatelé dostanou k preferovanému dítěti, jejich věk se může zvýšit io několik let, což způsobuje pak problémy v rozhodování.
  4. Kritéria žadatelů na dítě – Požadavky žadatelů na dítě/děti bývají od novorozeneckého věku do několika let věku dítěte, (např. 0 – 6 let), nejčastěji však od 0 do 1 roku věku dítěte, kdy je ještě adaptace dítěte na žadatele, na vztahovou vazbu a nové prostředí nejpřijaté. Zvyšuje se počet žadatelů, kteří mají zájem o přijetí sourozenců, sourozenecké dvojice. Další preferencí žadatelů je původ dítěte – majoritního etnikum, fyziologicky zdravé, vhodné k osvojení, přičemž takových dětí je málo. U většiny dětí jsou jejich matky drogově závislé, HCV pozitivní a matky, které mají syfilis. Často jde kombinaci uvedených diagnóz. Většina dětí však po svých matkách onemocnění nezdědí, resp. se děti přeléčí. Téměř u 90 % žadatelů je preferován zájem o dítě majoritního etnika a podstatně je nižší zájem o děti jiného etnického původu.
  5. Formy náhradní rodinné péče a nepoměr počtu „žádaných“ dětí k počtu „žadatelů“ - Neposledním kritériem žadatelů je forma náhradní rodinné péče. U více než 90 % žadatelů je preferována forma osvojení před pěstounskou péčí, přičemž počet dětí do pěstounské péče je podstatně vyšší, než dětí na osvojení.
  6. Nedostatečné vnímání budoucnosti – Žadatelé o NRS se ve svém aktuálním věku cítí vitální a schopni zajišťovat výchovu a péči o dítě, v době jeho osvojování. Zapomínají však na velmi důležitý fakt, „ke svému věku připočítat minimálně 18 let života“, tzn. dokud bude dítě zletilé. Také zapomínají i na „pohled dítěte“, jeho vnímání věku rodičů jako „starých“. ve srovnání s rodiči svých vrstevníků.

Určený ÚPSVR Bratislava vede žadatele o náhradní rodinnou péči ve věku od 25 let až do 60 let, což představuje rozdíl věku téměř 2 generací, přičemž přibývají žadatelé ve věku 40 let a více. Přibývají tedy žadatelé, kteří se stávají biologickými rodiči ve věku, kdy by do jejich života měla přicházet spíše role prarodiče, než rodiče, tedy vstupují do „statusu rodiče“ ve věku rozdílu jedné generace. Stát se biologickým rodičem ve věku „post produkčním“, může být náročné a vyžádá si nemalé úsilí ze strany žadatelů.

Závěr

Základem každé společnosti je rodina, formální či neformální, úplná nebo neúplná, ve které se děti vychovávají, vytvářejí se sociální vazby a vztahy, přijímají vzory chování a hodnoty a vyrůstá příští generace, proto rodičovství a mateřství by se neměly odkládat. Člověk často nemůže ovlivnit věk, kdy potká životního partnera, ani to, zda nebude mít jeden z nich problém mít vlastní biologické dítě.

V případě, že přijdou životní okolnosti, které přinutí jednotlivce či manžele řešit si tuto životní situaci podáním žádosti o náhradní rodinnou péči, nemělo by to být v pozdějším věku. Pokud by se tak stalo, že se rozhodnou pro dítě v pozdějším věku, měli by tito žadatelé kromě své touhy po dítěti myslet hlavně na dítě, na jeho věk, na jeho potřeby a svou schopnost poskytovat přiměřenou péči a výchovu dítěti i ve svém pozdějším věku. V takovém případě by bylo snad vhodnější ze strany žadatelů zvažovat spíše formu pěstounské péče, než osvojení.

Zcela na závěr je třeba ještě uvést, aby si potenciální žadatelé o náhradní rodinnou péči zjistili potřebné informace u odborníků, zejména sociálních pracovníků ÚPSVR, kteří mají v agendě náhradní rodinnou péči a nepřijímat úvahy a příspěvky na různých internetových fórech, které realitu často zkreslují a neposkytují relevantní informace.

Autor: Mgr. Zuzana Haťapková Autorka příspěvku působí na ÚPSVR Bratislava, oddělení sociálněprávní ochrany dětí a sociální kurately. SEZNAM LITERATURY:

PAVELKOVÁ, M. 2011. Zákon o rodině. Komentář. Bratislava: C. H. Beck, 2011. 680s. ISBN 978-80-8960-315-2.

Zákon čj. 36/2005 Sb. o rodině ao změně a doplnění některých zákonů.

Zákon čj. 305/2005 Sb. o sociálněprávní ochraně dětí ao sociální kuratele ao změně a doplnění některých zákonů.