Výsměch ze školství v praxi na Slovensku trvá (První historický výzkum z kariérní praxe doktorandů v ČR potvrdil žalostné odměňování znalostí)

Výsměch ze školství v praxi na Slovensku trvá (První historický výzkum z kariérní praxe doktorandů v ČR potvrdil žalostné odměňování znalostí)

Krize v plné nahotě poukázala dosud a ukazuje stále, jak velmi mělce v naší společnosti ceníme skutečných hodnot. Například vedle zdraví moudrost a vzdělání. Slovensko je maličké, nemá vlastní surovinovou základnu, ani vyspělou ekonomiku. Pokud o takové je odsouzeno pouze k exportu kvalitních služeb, prodej vynálezů, patentů a nejmodernějších technologií. Kde je ale vzít, když místo alespoň jednoho vědecko-technologického parku má v současnosti jen zbytečně mnoho nevýkonných průmyslových parků, z nichž část krachuje? Tato země potřebuje znalostní ekonomiku a špičkové vysoce sofistikované technologie a produkty pro export na straně jedné. Současně obrovský kontrast a neochotu odměňovat znalosti, znalosti a poznatky v rámci vystudované přidané hodnoty (jako způsobilosti ke kreativitě a originální invenci) na straně druhé.

Zahataná cesta ke znalostní společnosti Ze studovaných lidí a vysoce teoreticky podkutých odborníků se zatím praxe jen žalostně a smutně už dlouhá léta vysmívá. Slovensko podporuje Lisabonskou smlouvu a pyšní se v EU tím, že se hlásí k budování znalostní ekonomiky. Nejsilnější ekonomiky i nejkvalitnější demokracie v Evropě mají ambici vyčlenit na vědu a výzkum a vzdělání alespoň 3% z HDP. Slovensko směšně zaostává nejen v nízkých investicích (ani 0,5% HDP ročně!) do vědy a výzkumu. Ale především v dlouhá léta pomýleném hodnotovém společenském žebříčku. Průměrný plat v ČR v roce 2008 se pohyboval jen něco nad hranicí 21 tisíc Kč měsíčně. Dvacetiletý fotbalista nebo hokejista v první lize (extra lize), který netvoří kromě zábavy žádnou přidanou hodnotu pro společnost vydělá měsíčně v naší zemi 100-200 tisíc korun. Oproti tomu studovaný čtyřicetiletý lékař se 2 atestacemi ani ne 30 tisíc korun. Záměrně všechny ceny v tomto článku uvádím ještě v korunách a ne v eurech, aby čtenář snáze viděl ten obrovský nesmyslný kontrast. Navíc historicky první výzkum o kariéře uplatnění mozků v praxi dopadl z hlediska nepoměru mezi mírou vzdělání a hladem trhu po mozcích katastrofální.

Trendy, kterými inteligence trpí V naší zemi se neuctívá mozek, ale jen a jen prachy, peníze, peníze, peneži, money, dengi, geld, soldi. Tržní ekonomika a kvalita života v ní jsou velmi diskutabilní a sporné zejména z hlediska nerovnosti a paradoxů věčného konfliktu mezi potenciálem a moudrostí člověka (inteligence, know-how, etika, fair-play) na straně jedné a schopností být adekvátně peněžně odměněn a disponovat přiměřeným dostatkem peněz zajišťujícím společenské uznání. Rodina i země, kde materiální linie ve stylu „MÍT“ vytlačuje hodnotnější rovinu duchovní linie ve stylu „BÝT“ nemůže fungovat dlouhodobě bezproblémově. Možná dokáže akumulovat více kapitálu a peněz než univerzálního zvráceně nejvýše postaveného měřidla hodnot pro většinu lidí v tržní ekonomice. Nedokáže však zabránit rozkladu člověčiny, mravnosti, etiky a dobrým mezilidským vztahům v rodině, na pracovišti i v okolí. Například z vysokoškolsky a univerzitně vzdělaného i atestovaného učitele nebo lékaře se dnes hluboce finančně vysmívá většina podnikatelů, z nichž polovina nemá ani jen skončenou kvalitnější střední školu a maturitu.

Vize a realita jsou v konfliktu Uvedenou situaci způsobil a permanentně nadále způsobuje nesoulad mezi slovy a činy vládnutí směrem k přiměřené a potřebné podpoře rozvoje znalostí v zemi. Dosavadní vlády v zemi za roky 1990-2008 deklarovaly téměř vždy v předvolebních projekcích slibů pro potenciální voliče i následně ve vládních programech mimořádnou snahu o podporu vzdělání, vědy a výzkumu. V principu se dokonce shodli, že jedinou šancí maličkého Slovenska bez dostatku vlastních přírodních zdrojů je rozvíjet vysokou přidanou hodnotu cestou formování státu s převládajícím charakterem znalostní ekonomiky. Tolik teorie, zatím z roviny utopických snů.

Vědět nestačí, je třeba jednat Dobrá vize, ale špatná realizace nemohou vést efektivně k cíli. Už naši předkové nám vzkázali, že cesta do pekla bývá obvykle vydlážděna těmi nejlepšími úmysly. Realita praxe naplňování cesty ke znalostní ekonomice v ČR je žalostně ubohá. Neexistují vědecko-technologické parky, platy vědců a výzkumníků jsou tragické, strategie rozvoje jedinečnosti a zvláštnosti dvou tří specifik, které má maličká země rozvíjet v globálně bleskovém světě absentují. Pokud dnes inteligent nemá vlastní dům, auto, každý rok zahraniční dovolenou a chatu - tak ho okolí neuznává a nerespektuje. Považuje se za neschopného. Nedávno to vyjádřil trefně v debatě můj přítel (zralý i solventní člověk) takto: "Dnes Tě lidé uznávají jen když máš prachy. Neexistuje jiná alternativa v blbém náhledu většiny lidí ve společnosti nebo na trhu. Nebo máš prachy (za jakoukoli cenu), nebo jsi neschopný blbec!..."

První průzkum o kariéře doktorandů V květnu 2008 byl publikoval Statistický úřad Slovenské republiky výzkum číslo 510-0088/2008, kód: 100308, okruh: věda a technika na téma „Výsledky mimořádného statistického zjišťování o kariéře držitelů doktorátů v ČR (CDH 2006)“. Dobrou zprávou pro Slovensko je, že konečně se zjevilo světlo na konci tunelu a neúprosná fakta z takového výzkumu spatřila světlo světa. Tento výzkum vznikl tak, že Statistický úřad SR se v roce 2007 poprvé zapojil do společného projektu OECD, Evropské komise a UNESCO a uskutečnil průzkum o kariérním postupu osob s ukončeným doktorandským vzděláním, držitelů akademických, vědecko-pedagogických titulů a vědeckých hodností. Tento mezinárodní projekt probíhal ve 40 zemích světa s cílem získat údaje o základních statistických charakteristikách nejvyšší vzdělané části populace a vytvořit mezinárodně srovnatelné indikátory o kariérním růstu jejich nositelů.

Nejvzdělanější vrstva Zjišťování bylo koncipováno jako dobrovolné a uskutečnilo se v celé populaci držitelů uvedených titulů v ČR. Dotýkalo se nositelů titulů PhD., ArtD., CSc., Dr., ThD., DrSc., docent a profesor - kteří k 31. prosinci 2006 působili a žili na území ČR. Výsledky tohoto pilotního průzkumu jsou velmi cenné, jedná se o první shromážděné a statisticky zpracované informace o nejvzdělanější vrstvě obyvatelstva, které umožní České republice zúčastnit se mezinárodních srovnání a mohou přispět k vytvoření báze pro budoucí průzkumy. Právě mezinárodní srovnání, nazývané také komparace, je garancí a zárukou objektivity v závěrech, co se naší zemi daří a co ne. V čem je silná a v čem slabá. Neboť spoléhat na neobjektivní soudy a účelové závěry neodborníků laděných zejména zásahem politiků za mnoho nestojí a už vůbec nedávají občanovi seriózní a nejlepší informace.

Nezpochybnitelná hodnověrnost Vypovídací schopnost uvedeného výzkumu je nejen zřetelehodná, ale nezpochybnitelná, jelikož se realizoval na vzorku přes 2600 účastníků (ostatní běžné průzkumy v ČR vzhledem k počtu obyvatel 5,3 milionu se dělají jako dostačující na vzorcích kolem 1000 lidí ...). Ve struktuře nositelů titulů a hodností v ČR převládají muži, kteří tvoří cca 65%. Průzkum prokázal, že z hlediska věkové struktury je 61% nositelů titulů ve věku nad 45 let. Z hlediska státní příslušnosti až 99, 2% účastníků průzkumu bylo státními občany ČR. Převažující většina (cca 74%) držitelů doktorátů žila v manželském svazku, svobodných bylo cca 16% a rozvedených nebo ovdovělých méně než 10%. Vědecký titul na Slovensku získalo 93% držitelů doktorátů a 7% získalo doktorát v zahraničí. Z doktorátů udělených na Slovensku udělily univerzity téměř 93% a zbytek udělila Slovenská akademie věd, resp. jiná vzdělávací instituce.

Experti jsou zaměstnanci Z hlediska zaměstnaneckých charakteristik platí, že z aktivních držitelů doktorátů mělo 98% status zaměstnance. Jen cca 2% jako osoby samostatně výdělečné a podnikatelé. Z toho 1,6% jako živnostníci. Více než polovina držitelů doktorátů pracovala v trvalém pracovním poměru. Průměrný hrubý měsíční příjem byl zjišťován jako intervalová hodnota, výsledky je proto třeba považovat spíše za orientační. V průzkumu až 60,1% držitelů doktorátů uvedlo, že pobírá hrubý měsíční plat do 25 tisíc Kč. Převažující většina z nich (skoro 57%) je v pásmu od 20 do 25 tisíc Kč. V nejnižších platových pásmech (do 20 tisíc Kč) se nachází více než pětina všech držitelů doktorátů. V nejvyšších platových pásmech (nad 40 tisíc Kč) je to jen menšina, tzn. jen cca 12% držitelů titulů. Ze sektorového pohledu je nejvyšší podíl nízkého platového ohodnocení (do 20 tisíc Kč) v ostatním školství (cca 60%) a ve vysokoškolském sektoru (25%). Nejvyšší podíl platů vyšších než 40 tis. Kč je v podnikatelském (více než třetina), neziskovém (nad 19%) a ve vládním sektoru (téměř 16%).

Dominance duševně pracujících Z nejmladších vědců (do 35 let), kteří jsou nositelé doktorátů, navzdory jejich vysoké kvalifikaci až 69,1% pobírá plat do 25 tisíc Kč měsíčně. Podle výsledků průzkumu až 32% respondentů mělo k referenčnímu datu průzkumu vedle svého zaměstnání i vedlejší zaměstnání. Ve struktuře zaměstnání držitelů titulů převládají vědečtí a odborní duševní pracovníci, kteří tvoří až 84,5%. Menší podíl (4,2%) držitelů titulů je zaměstnáno v řídících a vedoucích pozicích a 12,2% pracuje v ostatních skupinách zaměstnání. Z hlediska spokojenosti se zaměstnáním nejvýraznější nespokojenost projevili držitelé doktorátů s platy a benefity a jistotou pracovního místa. Průzkum zároveň ukázal, že téměř čtvrtina nositelů doktorátů pracuje na pozicích, kde se jejich kvalifikace nevyužívá, neboť je tam požadováno nižší vzdělání! Názory na vědu a výzkum v ČR Průzkum prokázal různé názory zúčastněných na současný stav vědy a výzkumu, přičemž téměř každý desátý uvažuje odejít z této země natrvalo do zahraničí (zejména do některé ze zemí EU). Mnozí respondenti v komentářích velmi často vyjadřovali svůj postoj k vykonávanému povolání. Vědeckou práci považují za poslání, kde je motivací zejména zájem o bádání, nové poznatky, vnitřní přesvědčení - neboť věda se na Slovensku nedá dělat pro peníze, ale zatím zejména z lásky k ní (jako koníček)... Z dalších názorů dominoval silný pocit, že kreativita a inovativnost se podporuje velmi málo. V ČR se nedoceňuje vysokoškolská, a už vůbec ne vědecká kvalifikace. V ČR jsou vzdělaní lidé naprosto nedocenění a proto zejména mladí v tak velkých počtech odcházejí do zahraničí. I ti nejschopnější, které na chvíli věda a akademická půda zlákala, po krátké době a při první lepší příležitosti utíkají z akademického i vědeckého prostředí. Doktorské studium v ​​ČR věru vůbec nepřispívá ke kariérnímu růstu a už vůbec ne k adekvátnímu finančnímu ohodnocení.

Závěry:

• Praxe trhu diktuje tvrdě, že pokud neumí člověk vědomost použít, jako by ani znalostí nedisponoval.
• Čisté teoretiky (např. absolventi univerzity s červeným diplomem, jednotkáři) praxi vždy odmítala ve prospěch favorizace praktiků (roky zkušeností). Tomu se dá rozumět.
• Nelze však rozumět abnormální nerovnováze mezi úpadkem a společenským nedocením vzdělání v ČR a deklarovanou touhou této země stát se znalostní společností.
• A nad tím by se měli kompetentní nejen pružněji zamýšlet, ale také rychleji jednat podle starořímské osvědčené rétoriky (Acta, non verba = Činy, ne slova!).

O autorovi:

Ing. Emil Burák, PhD., 46 r., vzdělávač a ekonom s různými zkušenostmi (např. 10 let jako topmanažer – v privátním i státním sektoru, daňový odborník, bývalý bankéř, analytik, projektový manažer, poradce) a autor (finančně-daňový expert) monografií a přes 1000 odborných článků k ekonomické a poradenské tematice doma iv zahraničí. V případě, že Vás tento příspěvek zaujal a chcete vědět více, podívejte se na stránku Osobnosti.sk kde najdete informace o autovi a jeho tvorbě.