Matureness of human from the perspective of the humanist psychologist Abraham Maslow V otázce vyspělosti člověka z pohledu humanistické psychologie Abrahama Maslowa je prioritním tématem dosahování moudrosti člověka během jeho životní cesty. V duchovních i světských učeních jsou obsaženy zřetelné i razantní všelidské a nadčasové odkazy k síle moudrosti v životě lidí. Dnešní dobu a člověka v ní, charakterizuje Sogjal Rinpočhe takto (1996, s.26): \"Moderní průmyslová společnost je fanatické náboženství. Rozvracíme, otravujeme, ničíme všechny životní systémy naší planety. Podepisuji směnky, které naše děti nebudou moci zaplatit ...Konáme ,Konáme . změny v srdci, mysli a výhledu do budoucna skončí Země jako Venuše, spálená a mrtvá.“

Během naší vědecké práce na inovativním konceptu Preventivní sociální práce (Machalová, 2013) a Edukační sociální práce (Machalová, 2014), jsme dospěli k názoru, že alfou i omegou sociální práce je jak úroveň sebepoznání klienta, tak i úroveň sebepoznání sociálního pracovníka. Účinnost sociální pomoci závisí na úrovni vyspělosti osobnosti klienta a vyspělosti i profesionality sociálního pracovníka. Pasivita klienta na jedné straně a neosobnost sociálního pracovníka na druhé straně vyústí pouze v okamžitou a urgentní sociální pomoc. Je to pomoc Tady a Nyní, pouze v dané situaci a v dané chvíli. Co se ale s klientem děje dál? A jaké uspokojení z práce má sociální pracovník? Sociální problém se vlastně neřeší, pouze se zamaskuje a přetrvává dál. Neboť klient pouze bere a sociální pracovník poskytuje, resp. dává. Účinnost sociální pomoci je tak okamžitá a pouze krátkodobá a z hlediska řešení sociálního problému neúčinná

V tomto příspěvku přiblížíme teorii osobnosti člověka významného představitele a zakladatele humanistické psychologie Abrahama Maslowa. Náš důvod je jasný – právě Abraham Maslow zaměřil svou pozornost na rozvoj sebepoznání a dosahování psychické vyspělosti lidí. Humanistická teorie osobnosti A. Maslowa je nadčasová a stále aktuální. Týká se jakékoli profesionální práce s lidmi. O to více se týká práce se sociálními klienty. Teorie A. Maslowa má praktické využití pro odborníky (psychology, psychoterapeuty, pedagogy, andragogy, sociální pracovníky, poradce, mediátory a další). Orientuje odborníky v tom, aby chápali služby a metody profesní činnosti s klienty jako nástroje na podporu duchovního, psychického a sociálního rozvoje klientů.

2 Holistická analytická metodologie

V tomto příspěvku prezentujeme vlastní autorské formulace a stručný výklad teorie osobnosti Abrahama Maslowa. Tento vědec tvrdil, že psychicky a sociálně normální osobnost vystihuje integrace, konzistentnost a propojenost (tj. sjednocení, skloubení, propojení). Organizovanost člověka je přirozeným a normálním stavem člověka. Naopak dezorganizace organismu a psychiky člověka je patologickým stavem člověka.

Uvádíme vlastní zpracování myšlenek A. Maslowa (Machalová, 2010):

  1. Organismus člověka a osobnost lze teoreticky analyzovat oddělením jeho částí, ale žádnou část nelze pochopit izolovaně. Člověk je celek a tak také funguje a projevuje se.
  2. Osobnost člověka disponuje důležitou potřebou seberealizace (resp. sebe - aktualizace). Lidé směřují k realizaci vlastního individuálního potenciálu emocí, schopností, hodnot a způsobilostí podle vlastních daností a podle možností prostředí, ve kterém žijí.
  3. Individuální potenciál člověka se uskuteční za podmínky, že člověk žije v podnětném prostředí. Potenciál je rozhodující základ vývoje lidské osoby a rozvoje osobnosti člověka.

Holistická analytická metodologie zkoumání osobnosti znamená následující: Důkladné studium vlastností jednoho člověka má větší význam (než zprůměrované výsledky zkoumání souboru osob), protože poskytuje poznání o celostnosti a autenticitě osobnosti. Na rozdíl od kvantitativního a extenzivního výzkumu, jehož výsledkem je poznání izolovaných zkoumaných jevů více osob. V rámci holistické analytické metodologie A. Maslowa člověka poznáváme a zkoumáme jako systém. Studují se subsystémy celku osobnosti a jejich vzájemná propojenost. Vyspělá lidská bytost svůj individuální potenciál realizuje v nejvyšší možné míře v rámci svých životních podmínek.

Abraham Maslow se soustředil na poznávání a výzkum osobností, které dosáhly vysoké úrovně seberealizace. Aplikoval přitom:

  • metodu individuálního rozhovoru a studia životopisných výroků klientů;
  • metodu opakovaných rozhovorů, kterými ověřoval a získával dodatečné informace z autobiografie klientů - ověřoval zejména takové informace, které souvisely se seberealizací klientů v různých oblastech jejich života.

Abraham Maslow studoval povětšině společensky a profesionálně významné osobnosti. Zdůvodňoval to tím, že vynikající výsledky lidí v určitých oblastech jsou dostatečným důkazem jejich seberealizace a tyto lidi lze považovat za duchovně, psychicky a sociálně vyspělé osobnosti. Považoval za důležité studovat pozitivní, zdravé, tvůrčí aspekty osobnosti člověka. Tvrdil, že lidské psychické potřeby, individuální potenciál a tendence v chování a jednání jsou dobré nebo neutrální, ale nejsou a priori špatné. Zdravý vývoj osobnosti člověka znamená aktualizování dobrých a neutrálních tendencí. Tvrdil také, že popření nebo frustrace toho, co je v člověku dobré, má za následek psychopatologii v prožívání, v chování, v jednání lidí. Základními deficitními (nedostatkovými) lidskými potřebami jsou podle Abrahama Maslowa ty potřeby, které souvisejí se zjevným nedostatkem. Jsou to následující potřeby: fyziologické potřeby, potřeba bezpečí, potřeba sounáležitosti, potřeba lásky, potřeba ocenění.

3 Maslowova pyramida potřeb V této části uvádíme náš vlastní autorský text (Machalová, 2010)

Deficitní potřeby:

  1. Existenční potřeby (fyziologické potřeby ) musí být uspokojeny z důvodu přežití člověka - hlad, žízeň, spánek, oblečení, bydlení. Jde o základní potřeby, jejichž uspokojení v ekonomicky vyspělých státech obvykle nebývá spojeno s většími obtížemi. Opak je ovšem pravdou v ekonomicky dobře nefungujících ekonomikách.
  2. Potřeby bezpečí, netýkají se pouze fyzického bezpečí, ale také ekonomického a sociálního bezpečí. Závisí na podmínkách hmotného a sociálního zabezpečení lidí a na jejich sociální inkluzi.
  3. Potřeby sounáležitosti a lásky jsou uspokojovány prostřednictvím sociálních a psychologických vztahů a interpersonální komunikací tváří v tvář druhému člověku. Potřeba sounáležitosti a lásky se uspokojuje v úzkém sociálním kruhu lidí, tzn. v rodině, školní třídě, pracovním týmu a pod. Poruchy blízkých sociálních vztahů a komunikace má za následek psychickou frustraci a sociální izolaci.
  4. Potřeby ocenění

spočívají v očekáváních respektu, dobrého hodnocení, úcty, v dožadování se potvrzení hodnoty vlastní osoby od druhých lidí.- Potřeby seberealizace (resp. sebeaktualizace) , jsou spjaty s duchovním, psychickým, sociálním rozvojem člověka a jeho duchovní, psychickou a sociální vyspělostí. Čili s realizací individuálního potenciálu člověka.

Seberealizace spočívá v uspokojení metapotřeb, které jsou vyjádřením vysokých osobnostních kvalit. Metapotřebami člověk spěje k životní moudrosti. Potřeba transcendence je vyjádřením duchovního nadání člověka a jeho sklonu a směřování k duchovnímu rozměru života.

Jsou-li deficitní potřeby víceméně uspokojeny, člověk je motivován k uspokojení seberealizačních potřeb, které tvoří základ duchovní, psychické a sociální vyspělosti. Metapotřeby souvisí s připraveností jednotlivce přijmout životní úkoly a nelpět na fyziologických (materiálních) potřebách. Znamená to dosahovat životní cíle i je překročit. Výsledkem je osobnostní pokrok a stávání se psychicky vyspělejším člověkem.

Abraham Maslow znázornil potřeby člověka na modelu pyramidy. Potřeby jsou hierarchicky uspořádány tak, že na základně pyramidy jsou umístěny základní fyziologické potřeby a na vrcholu pyramidy jsou umístěny seberealizační potřeby.

4 Seberealizace člověka podle Abrahama Maslowa

Seberealizace (sebeaktualizace) člověka spočívá v 17 metapotřebách, resp. hodnotách bytí člověka, které Abraham Maslow pojmenoval následovně: Potřeba (Hodnota bytí) → Charakteristika potřeby

  1. Pravda
  • čestnost, realita, jednoduchost, čistá a nefalšovaná kompletnost.- Dobrota - správnost, požadovatelnost, spravedlnost, benevolence.
  • Krása
  • forma životaschopnosti, jednoduchost, celostnost, perfektnost, jedinečnost.- Celostnost
  • jednota, integrace, tendence ke sjednocení, vzájemná propojenost, jednoduchost, organizace, struktura, řád.- Dichotomie (rozdvojení) / nepodmíněnost
  • akceptování, integrace, synergie.- Životaschopnost
  • proces, spontánnost, seberegulace, plné fungování, změna a přitom udržování, vyjádření vlastní podstaty.- Jedinečnost
  • individualita, jedinečnost, rovnost, kvalita bytí neopakovatelná s ničím na světě.- Perfektnost
  • „právě to pravé“, kompletnost, nic nadbytečného, nic chybějícího.- *** Nezbytnost***
  • nutný požadavek; požadavek, aby něco bylo právě takové, jaké je.- Kompletnost
  • ukončení, naplnění.- Spravedlnost
  • slušnost, nezbytnost.- Řád
  • zákonitost, správnost, perfektnost uspořádání.- Jednoduchost
  • čestnost, stav při kterém nic není extra nebo navíc.- Bohatství
  • diferenciace, komplexnost; stav při kterém nic nechybí a není skryto a vše je stejně důležité.- Nenucenost / bez námahy
  • lehkost, gracióznost, perfektnost a nádherné fungování.- Hravost
  • radost, zábava, veselost, bujarost, humor, rozpustilost. - Sebestačnost
  • autonomie, nezávislost, sebeurčení, žití podle vlastních zákonů, potřeba být sebou samým. Metapotřeby nejsou hierarchizované, jejich význam a důležitost jsou stejné. Mohou se vzájemně nahrazovat. Je dobré si uvědomit, že jsou lidem vrozené právě tak, jak jsou jim vrozené základní potřeby. Pokud metapotřeby nejsou uspokojeny, člověk se může stát obětí vlastního sobectví, nenávisti, apatie, nudy, ztráty odvahy, odcizení se sobě i druhým, zoufalství, ztráty smyslu pro dobro, spravedlnost, krásu, humor.

5 Proč se lidé vyhýbají metapotřebám?

Potřeba seberealizace (sebeaktualizace) je v průměru uspokojena pouze na 10%, protože osobní růst, slovy Abrahama Maslowa, může přinést strach, hrůzu, pocit slabosti a nedostatečnosti… A tak zde nacházíme další druh odporu – popření našich nejlepších stránek… naší tvořivosti. Stručně řečeno, je to boj s naší vlastní velikostí, strach z přílišného sebevědomí. Lidé se musí naučit integrovat svou pokoru a svou hrdost. Tato integrace je potřebná pro tvůrčí práci (A. Maslow, 1970). Žádá se dodat, že integrace pokory a hrdosti je potřebná i pro tvůrčí a smysluplný život vůbec.

6 Limity hierarchického modelu potřeb

V hierarchickém modelu je třeba počítat s výjimkami. Někteří lidé preferují potřebu ocenění více než potřebu lásky a náklonnosti. U dalších je potřeba tvořivosti nejdůležitější ze všech potřeb vůbec. Abraham Maslow vytvořil portál svých respondentů – seberealizujících žijících autorit i již nežijících historických osobností. Kvantitativním údajům z výzkumu však nevěnoval větší pozornost, i když jsou ve výzkumu osobnosti zpravidla považovány za důležité. Ovšem detailně zpracoval katalogy osobnostních charakteristik významných seberealizujících osobností.

7 Vrcholné zážitky - Mystické zážitky

Abraham Maslow během zkoumání seberealizujících osobností zjistil, že tito lidé často popisovali své zážitky. William James (klasik psychologie, 1936) popsal jako mystické zážitky. Abraham Maslow je nazval „vrcholné zážitky.“ Konstatoval, že zkoumané osoby, kteří vyprávěli o vlastním vrcholném - mystickém zážitku, obvykle tvrdili, že se po tomto zážitku cítí jako:

  • integrovanější osoby sjednocené se světem;
  • že lépe zvládají svůj život;
  • že jsou spontánnější a uvolněnější;
  • že se cítí být nedílnou součástí životního prostředí a sociálního okolí, ve kterém žijí; že jinak vnímají plynutí času;
  • že jsou vnímavější a všímavější;
  • že se cítí být sami sebou.

Abraham Maslow došel k tomu, že po vrcholném - mystickém zážitku se u zkoumaných seberealizujících osob projevily tyto změny:

  • Odstranění neurotických projevů v přežívání a v chování.
  • Tendence vnímat svou osobu příznivější optikou a psychicky zralejším i zdravějším způsobem.
  • Změna názorů na druhé lidi a také změna vztahu k druhým lidem.
  • Změna světonázoru.
  • Uvolnění vlastní tvořivosti, spontánnější chování a větší odvaha k sebevyjádření.
  • Potřeba pamatovat si mystický zážitek a potřeba dalších takových zážitků.
  • Sklon vnímat, chápat a prožívat svůj život hodnotněji než dosud.

8 Komentář na závěr

Pro inspiraci a pro povzbuzení všech odborníků, kteří pracují s lidmi a kteří jsou v kontaktu s „beznadějnými“ klienty, pouze připomeneme charakteristiku seberealizujících lidí, kteří i když přežili mnohé krize v životě, právě díky krizím si více uvědomili hodnotu a jedinečnost vlastní osobnosti. Abraham Maslow na základě dlouholetého a zaníceného hledání potenciálu v každém člověku konstatoval, že seberealizující lidé:

  • Byli v životě realisté.
  • Akceptovali sebe a druhé, své okolí a svět tak, jak je.
  • Byli spontánní.
  • Orientovali se více na řešení problému, než na sebe.
  • Vytvářeli kolem sebe atmosféru nezaujatosti a měli rádi své soukromí.
  • Byli samostatní a nezávislí.
  • Lidí a věci hodnotili nezaujatě a nově, ne podle zažitých stereotypů.
  • Měli duchovní zážitky, byť ne vždy či nutně náboženské zážitky.
  • Ztotožnili se s lidským rodem. Projevily sociální zájem, cit pro druhé, pro společenství.
  • Měli sklon k hlubokým intimním vztahům s několika blízkými lidmi, méně je přitahovaly povrchní kontakty se širokým okruhem lidí.
  • Měly demokratické hodnoty a postoje.

Poznámka autorky na konec příspěvku: Rádi bychom povzbudili čtenáře ke ztišení se ak přemýšlení o životě. Stát se moudrým člověkem vyžaduje odvahu žít tak jak se dá, stejně jako se nedá.

Autor: prof. PhDr. Maria Machalová, CSc. Bibliografie

MACHALOVÁ,M. 2010. Biodromální psychologie pro pomáhající profese. Brno: Institut mezioborových studií IMS, 2010. 222 s. | ISBN 978-80-87182-10-9. MACHALOVÁ,M. 2013. Preventivní sociální práce – Edukační paradigma v sociální práci. Prešov: Prešovská univerzita, 2013. 272 ​​s.. ISBN 978-80-555-0932-7. MACHALOVÁ,M. 2014. Edukační sociální práce. Prešov: Prešovská univerzita, 2014. 326s. ISBN 978-80-555-1118-4. MASLOW,A.H. 1970. Motivation and personality. New York: Harper, 1970. RINPOČHE,S.1996. Tibetská kniha o životě a smrti. Praha: Pragma, 1996. 405 v. ISBN 80-7205-006-0.