Úvod
Projektové vyučování nebo projektová vyučovací metoda je jednou z metod, která byla využívána učiteli již ve 20. století a přesto si stále u nich nenašla dostatečnou oblibu k tomu, aby ji běžně využívali ve vyučovacím procesu. Tato metoda je přitom pro mnoho žáků ale i učitelů velkým přínosem, ale také samotnou výzvou. Pro žáky je nejpodstatnější to, že se neučí poznatky nazpaměť, ale tyto poznatky získávají svou vlastní prací – tedy propojují školu nebo znalosti s praxí. Učitel při této metodě musí zapojit svou kreativitu, ale také si během tohoto vyučování vyzkouší několik rolí jako např. učitel. roli kritika, rádce, organizátora či spolupracovníka. A tak se při tomto vyučování formuje i vztah mezi učiteli a žáky, který je založen na spolupráci při daném projektu.
Historie vzniku projektového vyučování
Samotná historie projektové vyučovací metody jak uvádí (Knoll, 2012) sahá až do roku 1952 kdy se na školách architektury v Evropě začala využívat projektová metoda. V průběhu dalších let se začala rozšiřovat i do Spojených států amerických, kde tato metoda získala velkou oblibu. Využívala se zejména v pracovně-výchovných všeobecných veřejných školách. Časem se tato metoda vrátila zpět do Evropy a pedagogové znovuobjevili myšlenky projektu na školách. Dvořáková (2009) na rozdíl od Knolla vidí zrod projektového vyučování mnohem později, kde můžeme vycházet z herbartovské školy, kterou začala kritizovat lékařka E. Keyovová, která vyslovila názor, že 20. století je „stoletím dítěte“ a hlavní hodnotou tohoto století se stala pro Deva. vyučování velmi významné jméno, protože se považuje za otce projektového vyučování, který vytvořil potřebnou teorii pro tuto zajímavou vyučovací metodu (Coufalová, 2010).
Vyučovací metody vs. projektová metoda
Pod samotnými vyučovacími metodami si můžeme představit cílevědomé a záměrné způsoby práce učitele a jím určované způsoby práce žáků, realizované ve vyučovacím procesu, které jsou zaměřeny na dosažení stanovených výchovně-vzdělávacích cílů (Šlosár - Novák, 2009). Pro učitele je velmi důležité si uvědomit, že to, jaký výběr vyučovací metody zvolí pro své žáky, je velmi podstatné a důležité, protože tím ovlivní nejen další, ale dokonce celkový průběh výchovně vzdělávacího procesu. Učitelé si tak mají možnost vybrat nejen z klasických vyučovacích metod, ale iz těch moderních, které považujeme za aktivizující metody, protože mají za úkol zpestřit či oživit vyučování. Jednou z takových aktivizujících vyučovacích metod je i projektové vyučování nebo projektová vyučovací metoda. Tato vyučovací metoda (Průcha, 2009) je na rozdíl od klasického vyučovacího procesu založena na projektové metodě. U této metody jsou žáci vedeni samostatně zpracovávat projekty a získávat zkušenosti experimentováním a praktickou činností. Mezi hlavní znaky (Hanuliaková, 2012) projektového vyučování patří zodpovědnost, samoorganizovanost, zájmy, orientace na produkt a mezipředmětovost. Při této vyučovací metodě se nejen žáci vzdělávají netradičním způsobem, ale tato metoda příznivě působí i na samotné vyučující a mění se i samotná role učitele na vyučování (Coufalová, 2010), protože vyučující nepředává svým žákům jen spolupracující vědomosti, ale učitel či kritik. Podstatné u této vyučovací metody je poznamenat, že tato metoda nám přidává nové předpoklady pro rozvoj vztahu mezi žákem a učitelem, protože tyto dva subjekty se stávají partnery, kteří nesou odpovědnost – a to každý za svou část práce. Při projektovém vyučování nastává i velmi mnoho nepředvídatelných situací na které musí umět učitel správně a včas zareagovat. Proto toto vyučování umožňuje nejen žákům, ale i samotným učitelům rozvíjet kreativitu, flexibilitu ale i logičnost. Z praxe mohu s jistotou uvést, že kromě výše již zmíněných základních znaků a podnětů, které umožňuje toto projektové vyučování rozvíjet, rozvíjí i komunikativnost, vynalézavost, kritiku, sebekritiku, sebereflexi, empatii, umožňuje rozvíjení osobních hodnot, hodnocení, prosociálnost či schopnost dělat kompromisy.
Mezi hlavní cíle této vyučovací metody patří s určitostí ,,přiblížení školy k životu, změna systému osvojení si nových poznatků - učitel a učebnice nejsou jediným zdrojem nových poznatků - nové poznatky žáci získávají řešením projektového úkolu - cesta k aktivnímu učení, změna organizačních forem vyučování z hlediska učebními cíli prostřednictvím orientace vyučování na jejich potřeby“ (Petrášková, 2007, s.18).
Jak se projekt realizuje?
Tak jako tradiční vyučování tak i využití projektového vyučování má svou určitou posloupnost, kterou nemůžeme narušit, protože při porušení této posloupnosti by mohlo dojít k nenaplnění cílů projektového vyučování.
Posloupnost kroků, které navrhla autorka Petrášková (2007) jsou následující:
- projektová iniciativa, záměr (hlavní iniciativu v tomto kroku má učitel, který má za úkol žáky motivovat – pak při tomto prvním kroku je nejdůležitější v první řadě vybrat si správné téma, dále je to správná a jasná formulace úkolu, která by měla vždy být reálná, konkrétní, užitečná a zajímavá, musíme mít vytyčeny i hlavní cíle, stanovit i hlavní cíle, stanovit
- projektové plánování (kromě plánování učitele, který upřesňuje zadané téma, přiřazuje dané termíny projektů a shromažďuje informace o dané problematice ve druhém kroku po učiteli přebírají iniciativu samotní žáci a učitel zde působí už jen jako poradce),
- realizace projektu (samotná realizace projektu spočívá ve vlastním řešení přiděleného projektového úkolu a zpracování podkladů a dokumentace),
- hodnocení projektu (po této realizaci projektů žáky by měla u každého projektu nastat obhajoba a zveřejnění řešení, analýza řešení a využití v praxi.
I projektové vyučování má své výhody a nevýhody
Projektové vyučování přináší tak jako všechno v životě své výhody, ale i nevýhody. V tomto případě dokážeme posoudit a vytyčit výhody na obou stranách jak u učitelů tak u samotných žáků. Výhody, které při zvolení si projektového vyučování učitelem vidím jsou pro učitele následující (Zormanová, 2012):
- učitel se učí nové roli – roli poradce,
- učitel se učí vnímat žáka jako celek,
- učitel rozšiřuje svůj repertoár vyučovacích strategií,
- učitel rozšiřuje své organizační dovednosti,
- učitel využívá nové možnosti hodnocení ale i sebehodnocení.
Na druhé straně za úskalí či nevýhody této zvolené vyučovací metody učitelům mohu říci, že při této metodě se shoduji s autorkou Slavkayovou (2005), která uvádí některá úskalí této vyučovací metody:
- vše musí být řízeně promyšleno a organizováno,
- učitel musí přiměřeně odhadnout míru volnosti a odpovědnosti žáků,
- ve výhodě je ten učitel, který je dobrým organizátorem, diagnostikem a také znalcem učiva a pedagogiky,
- učitel musí na základě vnitřních systémů, které tvoří poznatky jednotlivých věd, odhadnout míru využití projektů ve vyučovacím procesu,
- je důležité vyrovnat se s faktem, že životní praxe či situace nerespektují zásadu posloupnosti vyučování poznatků či zásadu přiměřenosti.
Samotné projektové vyučování nemá jen plusy a minusy pro učitele, který si vybral tuto vyučovací metodu, ale také má i velmi mnoho benefitů právě pro samotné žáky. Pro lepší představu uvedu některé vybrané pozitivní vlivy na žáka (Slavkayová, 2005):
- má vysokou motivační sílu,
- formuje osobnost žáků,
- má spjatost s reálným životem,
- učí žáky spolupracovat,
- učí je řešit problémy,
- učí je diskutovat či formulovat názory,
- učí tvořit a rozvíjet fantazii,
- má mravní dimenzi (učí odpovědnosti, etice, disciplíně, respektu, spravedlnosti, toleranci, čestnosti, vztahům k sobě ale i jiným, atd...).
Také kromě výše zmíněných pozitiv mohu uvést pozitiva, která jsou podle Zormanové (2012) také velmi důležitá. Jde o učení žáků rozvíjet u nich samostatnost, získání ale i využití získaných vědomostí a dovedností a také základních dovedností jako například plánování, organizování či řízení nějaké/určité činnosti. Po uvedení všech pozitiv ale i negativ této moderní aktivizující metody můžu zhodnotit, že tato metoda má mnoho pozitiv nejen pro samotné žáky ale i učitele ale ještě jako bonus dokáže velmi efektivně a příjemně zpříjemnit samotný vyučovací proces objektu ale i subjektu vyučování. A právě proto si jistě zaslouží u učitelů mnohem větší pozornost, jakou měla nebo má dosud. Tato vyučovací metoda mě zaujala natolik, že jsem realizovala průzkum na vybrané střední škole a výsledky z tohoto průzkumu uvádím níže.
Výzkum projektového vyučování v praxi na střední škole
Cílem tohoto výzkumu bylo zjistit jak a do jaké míry se na vybrané střední odborné škole ekonomického zaměření využívá projektová vyučovací metoda. K získání podkladových materiálů pro tento výzkum byly využity následující metody jako rozhovor s ředitelkou školy a pedagogy, analýza interních materiálů školy a internetové stránky a dotazníkový průzkum. S vybranými pedagogy jsme si povídali o přípravě na projektové vyučování, samotném průběhu projektového vyučování a spokojenosti s realizací tohoto projektu. Dotazníkový průzkum byl realizován u žáků obou pohlaví a to 2. až 4. ročníku, kterých se toto vyučování týkalo.
Výsledky dotazníkového průzkumu
Na vybrané střední škole, kde se výzkum realizoval, jsme zjišťovali, jak často se na vybraných předmětech projektové vyučování využívá. Z dotazníkového průzkumu jsme od žáků zjistili, že nejčastěji bylo využíváno projektové vyučování na vybraných předmětech až ve 4. ročníku kdy už měli žáci dostatek znalostí a dovedností aby uměli efektivně pracovat na přidělených projektech. Dále nás také zajímalo jaká forma či formy se vyskytovaly nejčastěji při tomto vyučování na daných předmětech. Zjistili jsme, že na předmětech ve 4. ročníku se využívala zejména skupinová, mezipředmětová a dlouhodobá forma projektového vyučování. Žáci tak nejenže museli spolupracovat ve skupinách, ale také využívali i znalosti a získané dovednosti z jiných předmětů při projektu na kterém pracovali dlouhodobě. Žáky jsme se také ptali, jak vnímají klasickou formu vyučování v porovnání s projektovou vyučovací metodou. Zde jsme zjistili, že žáci si myslí, že projektové vyučování je pro ně větším přínosem než klasická frontální výuka. Žáci uvedli, že díky vypracování projektů, které jim byly přiděleny na základě projektového vyučování vidí benefity v tom, že rychleji se díky této metodě učivo naučí a také ho pochopí, získají nové dovednosti a zkušenosti a také jim tato metoda přinesla důležité spojení teorie s praxí. Překvapil nás ale také výsledek, že žákům se projektové vyučování natolik líbí, že více než 80 % žáků na všech předmětech by přivítalo mnohem větší rozsah projektového vyučování. Také nás také zajímalo jaké vidí samotní žáci výhody ale i nevýhody této aktivizující vyučovací metody. Podařilo se nás z průzkumu zjistit, že největší výhody vidí žáci v tom, že jim toto vyučování pomohlo ve zlepšení jejich komunikačních dovedností, ke zlepšení kreativního myšlení, také se žáci naučili lépe pracovat se svými spolužáky a vycházet s lidmi, osvojili si zvládání různých situací a naučit se zvládat různých situací a naučit se. Také se naučili při spolupráci s lidmi být více empatičtí, dělat věci prosociálně, asertivně komunikovat, určit si své hodnoty a pod. Jak již bylo zmíněno všechno má své výhody ale i nevýhody. A tak jako toto vyučování mělo pro žáky své výhody, nevýhody tito žáci v projektovém vyučování vidí hlavně v časové náročnosti. Za další negativa považují to, že vedle škole musí pracovat na dalších úkolech navíc, musí si zjišťovat sami spoustu informací navíc a mají stres z výsledného prezentování svého projektu. Nakonec nás zajímalo i to, jak moc byla realizace projektů pro samotné žáky náročná z různých hledisek. Nejvíce náročné byly projekty pro žáky z časového hlediska ale i po psychické stránce.
Závěr
Čtenář měl možnost v tomto článku zjistit, že existuje i jiná vyučovací metoda než jen ta frontální kdy učitel předává znalosti žákům ústní formou. Samozřejmě alternativních vyučovacích metod známe několik, ale projektová vyučovací metoda pomáhá žákům nejen propojit své znalosti s reálným životem, rozvíjet jejich kreativitu, komunikační či prezentační dovednosti, ale dokáže se zaměřit i na rozvoj samotného člověka a podpořit v něm empatii, prosociálnost, čestnost, spravedlnost. Proto můžeme při projektovém vyučování jako při jednom z mála vidět, že neučí žáky jen poznatkem z vyučovacích předmětů zážitkovou a praktickou formou, ale dokáže v neposlední řadě formovat i jejich osobnost.
Autorka: Mgr. Zuzana Uličná
Seznam bibliografických odkazů
COUFALOVÁ, J. 2010. Projektové vyučování pro první stupeň základní školy. Praha: Fortuna, 2010. 136 v. ISBN 80-7168-958-0.
HANULÁKOVÁ, D. 2012. Tvorba a hodnocení projektového vyučování (Přeměna plastů). Prešov: Metodicko-pedagogické centrum, 2012. 41 s.. ISBN neuvedeno
PETRÁŠKOVÁ, E. 2007. Projektové vyučování. Prešov: Metodicko-pedagogické centrum, 2007. 85s. ISBN 978-80-8045-463-0.
PRŮCHA, J. – WALTEROVÁ, E. – MAREŠ, J. 2009. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2009. 400 sekund. ISBN 978-80-7367-647-6.
SLAVKAYOVÁ, S. 2005. Projektová metoda ve školním klubu. Prešov: Metodicko-pedagogické centrum, 2005. 40s. ISBN 80-8045-367-5.
ŠLOSÁR, R. - NOVÁK, J. 2009. Didaktika odborných ekonomických předmětů. 2. vyd. Bratislava: Ekonom, 2009. 190 s. ISBN 978-80-2252-730-9.
TOMKOVÁ, A. - KAŠOVÁ, J. - DVOŘÁKOVÁ, M. 2009. Učíme v projektech. Praha: Portál, 2009. 176 v. ISBN 978-80-7367-527-1.
ZORMANOVÁ, L. 2012. Výukové metody v pedagogice. Grada, 2012. 155 v. ISBN 978 80-247-4100-0. www.scholar.lib.vt.edu, 2012 [cit. 22.04.2022]. Dostupné na webové stránce: http://scholar.lib.vt.edu/ejournals/JITE/v34n3/Knoll.html