Education - cesta k kvalitě života v starším věku Zastáváme názor, že ve společnosti by měli mít své místo nejen mladí, ale rovněž starší lidé a životní zkušenosti a moudrost starých lidí by měly být vyváženy aktivitou mladých lidí. Stárnutí je přirozeným procesem završujícím biologický vývoj člověka. Stáří a stárnutí je problémem nejen individuálním, ale i společenským. Problematika stáří má biologickou, sociální a psychologickou stránku (Balogová, 2005). Nárůst počtu staršího obyvatelstva vede ke zvýšení pozornosti k otázkám stárnutí.

Sociální status starších lidí je nízký a jsou jim připisovány negativní osobnostní vlastnosti a nízké kompetence (Balogová, 2005). Proto je důležité, aby společnost přijala stáří, protože senioři tvoří její nedílnou součást. Cílem společnosti nemá být segregace starších a starých lidí, ale jejich integrování do společnosti (Kalanin, 2008). Tuto integraci zajistí správné sociální vztahy, interakce mezi generacemi, nemalá dávka tolerance, protože ke starším lidem nelze přistupovat jako k objektům, kterými manipulujeme, ale oni sami mají rozhodovat o svých záležitostech. Pokud model integrace nefunguje dobře, dochází k izolovanosti a bezmocnosti. Starší člověk má pocity nejistoty, úzkosti, pocit odcizení od společnosti.

Můžeme se ztotožnit s tvrzením, že úroveň společnosti se posuzuje podle toho, jak se společnost dokáže postarat o své staré, nemocné členy v nepříznivých situacích. Ztrátou starších lidí ztrácí společnost bohatství zkušeností a tvůrčí potenciál. V současnosti je postoj společnosti ke starším lidem spíše negativní. Starší lidé představují malý nebo žádný ekonomický přínos pro společnost. V důsledku toho dochází k diskriminaci starých lidí ve společnosti, o které hovoří teorie ageismu. Jedná se o postoj, který vyjadřuje přesvědčení o nízké hodnotě a nekompetentnosti stáří, odráží se v podceňování starých lidí a je projevem odporu ke stáří (Balogová, 2003).

K významným sociálním aspektům patří vztah starších lidí k různým sociálním skupinám, zejména k rodině. K dalším sociálním aspektům patří adekvátní zdravotní a sociální zabezpečení starších lidí, jejich životní styl, prospěšná změna způsobu trávení volného času a pod. (Kalanin, 2003). Pro úspěšné stárnutí je třeba, aby se starší člověk přizpůsobil úbytku fyzických sil a zdraví, vyrovnal se se vstupem do důchodu a poklesem příjmu, vytvořil si pozitivní vztahy mezi známými, vyrovnal se se smrtí životního partnera a dokázal vycházet vstříc sociálním a veřejným požadavkům. Tyto náročné úkoly lze zvládnout jen tehdy, je-li člověk vyváženou osobností, s reálnými životními cíli, reálným sebehodnocením a dostatečně širokou škálou zájmů. Základním krokem pro úspěšné přežití krize stárnutí je, aby člověk přijal skutečnost, že stárne. Je nesprávné stáří pouze snášet a pasivně se jí poddávat. Je třeba umět ji přijmout a pozitivně se na ni připravovat.

Kvalita života v seniorském věku

Kvalita života je podmíněna sociálním postavením, ekonomickým zabezpečením a v neposlední řadě zdravotním stavem seniorů (Balogová, 2003). Kvalita života je zároveň subjektivním prožíváním svého stavu a může být dobrá i při nepříznivém vývoji zdravotní situace. Pocit samostatnosti, schopnosti a možnosti rozhodovat o svém osudu je velmi důležitý pro psychickou rovnováhu a schopnost vyrovnávat se se zátěžovými situacemi (Dirgová, 2010). Prioritou sociální práce je proto udržení přijatelné kvality života každého jedince. Je nezbytné věnovat se problematice adaptace jedince na stáří, jejímž cílem je udržení funkční rovnováhy mezi jedincem a prostředím, které jej obklopuje. Hodnocení kvality života se stává jedním z hlavních postupů, jak plánovat a hodnotit výsledky sociální a zdravotní péče, která je podmíněna přístupem sociálních a zdravotnických pracovníků ke klientům. Rozhodující je spokojenost či nespokojenost klienta (Dirgová, 2010).

Úspěšnost adaptace na stáří je závislá na individuální, osobní výbavě jedince, ale také na míře pomoci a podpory ze strany společnosti. Člověk k životu ak přežití potřebuje druhé lidi (Kalanin, 2008). Sociální pracovníci se orientují především na mezigenerační vztahy a vazby, případně na jejich deficit v životě starých lidí a jeho důsledky. Pozornost se věnuje také otázce ekonomického zabezpečení seniorů. Dostatečné ekonomické zabezpečení umožňuje kvalitní prožívání stáří. Adaptační schopnost seniorů snižuje také přítomnost somatických onemocnění, přičemž platí, že riziko adaptačního selhání se zvyšuje při závažném onemocnění nebo ztrátě mobility (Kalanin, 2003). Komplexní péče o občany vyššího věku zahrnuje proto aspekty zdravotní, psychologické, ekonomické i sociální péče. Starý člověk je často v dnešní hektické době dezorientován, ztrácí své vitální fyzické i psychické schopnosti. Vyžaduje tak určitou míru nutné pomoci při zajišťování nezbytných životních úkonů a návyků.

Ve světě se dožívá stáří stále více lidí, kteří touží po kvalitě života i v tomto úseku života. S prodlužujícím se průměrným lidským věkem prožívání stáří nabývá nové kvality. Stáří představuje období života se specifickými kvalitami. Je proto důležité poukázat na právo na důstojné stáří a zamyslet se nad možnostmi, jak změnit současné vnímání starých lidí ve společnosti. I starému člověku musíme ponechat právo rozhodovat o sobě a vlastním životě, neboť lidská důstojnost je nezávislá na věku či zdraví a právě proto člověk nemůže sahat na důstojnost jiného člověka (Štefko, 2003).

Spiritualita jako atribut kvality života

Při zkoumání kvality života, subjektivních pocitů při prožívání seniorského věku se často setkáváme také s pojmem spiritualita. Spiritualita je jedním z atributů kvality života (Štefko, 2003). Stárnutí zachycuje celé bio-psycho-sociálně-duchovní spektrum života jedince, přičemž i duchovní aspekt patří k obrazu staršího člověka. Spiritualita nutně patří do života seniora, dává mu jistý smysl. Náboženství doplňuje osobnost staršího člověka o vyrovnanost se životem. spokojenost v duši, obohacuje jej o moudrost, obecně platnou zkušenost lidstva a pod. (Kalanin, 2003). Právě lidská důstojnost se stala základem pro personální normu, na které staví všechny spravedlivé etické systémy společnosti. Lidská důstojnost je neodňatelnou hodnotou každého člověka, která vyplývá z faktu být člověkem v celé šíři lidské existence, od početí až po přirozenou smrt (Štefko, 2003).

Vzdělávání v seniorském věku

V současné gerontologii se stále větší pozornost věnuje tvz. vitálním mechanismem života, které podporují možnosti jedinců zpomalovat nepříznivé změny spojené se stářím. Jednou z možností je vytvoření tvz. druhého životního programu, jehož náplní mohou být vzdělávací aktivity různého druhu (Balogová, 2005). Velmi oblíbenými jsou institucionální a volnočasové typy vzdělávacích programů. univerzity třetího věku, přednáškové cykly v rámci klubů důchodců a odborné schůzky v seniorských spolcích. Volný čas, kterým disponují staří lidé, je třeba vhodně vyplňovat. Je třeba, aby se senioři vrátili do aktivní činnosti, aby se zapojili do společensky užitečných prací, případně dostali šanci ukázat své zkušenosti iv pracovním procesu (Drgová, 2010).

Teorie aktivního stárnutí v centrech stárnutí předpokládají přetrvávání potřeb i ve stáří – zejména potřeby aktivní činnosti a užitečnosti. K jejich úbytku však dochází odchodem do důchodu. Senioři, kteří studují na univerzitách třetího věku, trpí ve zmenšené míře depresemi, mají zvýšenou motivaci nabývat nových znalostí, pociťují potřebu kvalitně využívat volný čas a na úrovni přežívání jsou optimističtěji naladěni, cítí se lépe, mladší a zdravější (Křivohlavý, 201). Je žádoucí nevyloučit staré lidi z procesu vzdělávání, které již přestává být výlučnou přípravou na určité povolání, ale stává se prostředkem k celoživotnímu rozvoji lidské osobnosti.

Univerzity třetího věku jako forma vzdělávání pro seniory

Negativní projevy stáří nezávisí jen na věku, ale jsou často důsledkem pocitu osamělosti a vyřazení ze života společnosti (Křivohlavý, 2011) . Právě zkušenosti z univerzit třetího věku, které vznikly i na Slovensku, poukazují na to, že i starý člověk se může cítit užitečný v rodině i ve společnosti. Univerzita třetího věku (UTV) je jednou z progresivních forem vzdělávání seniorů. UTV neposkytuje ucelené vysokoškolské vzdělání, i když objem a úroveň předávaných informací je „vysokoškolská“, jelikož na UTV svým posluchačům přednášejí vysokoškolští pedagogové. Vzdělávání na UTV je rozloženo do více semestrů s různým odborným zaměřením. Univerzita třetího věku nabízí seniorům vzdělávání v nejrůznějších oblastech života a rozšiřuje tak úroveň současného stavu jejich poznání. Přijímání poznatků na přednáškách podněcuje posluchače ik samostatné vzdělávací aktivitě a doplňování informací v té oblasti, kterou již znal, nebo si vybral pro rozšíření znalostí novou oblast poznání, která ho vždy zajímala, ale pro nedostatek času v produktivním věku se jí nestihl věnovat. Vzdělávání se tak stává životním programem seniora. Motivy ke studiu jsou různé, cíl je však vždy stejný – zachovat si reálný pohled na svět, najít smysl života a řád dní, udržovat sociální kontakty s lidmi se stejnými zájmy a potřebami.

Schopnost absolvovat vzdělávací aktivity pozitivně ovlivňuje sebeobraz, sebevědomí staršího člověka a vnímání hodnoty sebe sama. Posluchač či absolvent univerzity třetího věku, který se dokázal integrovat do sociálních interakcí, může velmi pozitivně ovlivňovat i způsob myšlení svého okolí, protože neaktivní staří lidé často žijí v sociální a duševní segregaci a mají tendenci k dogmatickému myšlení a negativnímu hodnocení jevů.

Demografické změny představují pro vzdělávání na univerzitách třetího věku nové výzvy. Je proto vhodné reflektovat požadavky na vzdělávání seniorů, rozšiřovat nabídku studijních oborů, aktualizovat oblasti zájmového vzdělávání a mít na zřeteli také úroveň vzdělávání přicházejících studentů, kteří nezřídka mají vysokoškolské vzdělání. Tak mohou UTV přispívat k přípravě na moudré a dobré stárnutí svých posluchačů.

Závěr

Tendence bilancovat svůj vlastní život, porozumět mu, přehodnotit všechny své zkušenosti patří mezi zákonité jevy ve starším věku. Staří lidé, kteří jsou náhle odloučeni od své práce a své znalosti již nemohou nabídnout na trhu práce, se cítí vyloučeni i ze vzdělávacího procesu. Pokud starší lidé dostanou příležitost aktivně participovat na společenském, kulturním a spolkovém životě, má to pozitivní vliv na kvalitu jejich života. Senioři by se měli aktivně zajímat o celospolečenské dění a užitečně trávit svůj volný čas.

Autor: PhDr. Mgr. Eva Dirgová PhD.

LITERATURA

BALOGOVÁ, B.: Senioři. Prešov: Akcent Print, 2005. 157s. ISBN 80-969-274-18. DIRGOVÁ, E.: Kvalita života seniorů - zrcadlo společnosti. In: Disputationes Scientificae Universitatis catholicae in Ružomberok. -Ružomberok: Katolická univerzita, 2010, roč. 10, čj. 1, S. 91-105. -ISSN 1335-9185. KALANIN, P.: Starý člověk mezi námi. Ružomberok: PF KU, 2003. 148s. ISBN 80-89039-31-6. KALANIN, P.: Současné problémy starého člověka. In.: Verbum, roč. 14, (2003), čj. 2, ISSN 1210-1605. KALANIN, P.: Vybrané kapitoly z medicínské etiky. Ružomberok: PF KU, 2003, 180s. ISBN 80-89039-30-8. KALANIN, P.: Základy paliativní péče v geriatrii. Ružomberok: PF KU, 2008. 103 s. | ISBN 978-80-8084-283-3. KŘIVOHLAVÝ, J: Stárnutí z pohledu pozitivní psychologie. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3604-4. ŠTEFKO, A. – KALANIN, P.: Pohled na lidskou důstojnost. In.: STUDIE THEOLOGICA, roč. 4, (2002), čj. 1. ISSN 1212-8570. ŠTEFKO, A.: Důstojnost člověka ve stáří, nemoci a umírání. Bratislava, 2003. 145 v. ISBN 80-7141-429-8.