Úvod

Pojem emocionální inteligence (EI) zavedli psychologové Salovey a Mayer začátkem 90. let 20. století a do širšího povědomí ho přinesl Daniel Goleman svou knihou Emocionální inteligence: Proč může být důležitější než IQ? (Goleman, 1995). Na základě jejich teorie (Mayer, Salovey, 1990) vzniklo několik vysvětlujících modelů emocionální inteligence (Mancini a kol., 2022). Modely schopností, vycházející z koncepce Saloveya a Mayera, chápou EI jako schopnost vnímat, rozpoznávat a regulovat emoce vlastní i cizí, přičemž ji hodnotí jako kognitivní zručnost pomocí výkonových testů. Naopak, modely vlastností – jako například ty, které popsali Petrides a kol. (2007) – považují emocionální inteligenci za osobnostní rys, který se projevuje ve způsobu emocionálního vnímání a hodnotí se prostřednictvím dotazníků. Smíšené modely, které navrhly Goleman (1995) a Bar-On (1997), integrují oba přístupy a chápou EI jako kombinaci schopností a osobnostních rysů. Emocionální inteligence tedy představuje schopnost rozpoznávat, využívat a usměrňovat emoce s cílem lépe pochopit jejich význam a důsledky (Al-Qadri, Zhao, 2021). Wiginton (2024) ji definuje jako schopnost identifikovat, porozumět a zvládat vlastní emoce i emoce druhých lidí. Jedinci s vyšší úrovní EI mají zpravidla naplňující vztahy a lepší mentální zdraví. Na rozdíl od kognitivní inteligence, která je během života poměrně stabilní, emocionální inteligence se může v průběhu času rozvíjet (Dhliwayo, Coetzee, 2020).

Vztah mezi emocionální inteligencí a osobní pohodou

Osobní pohoda úzce souvisí se štěstím a spokojeností se životem. Nastává tehdy, když má člověk dostatečné psychické, sociální a fyzické zdroje pro zvládání každodenních výzev. Pokud však negativní okolnosti převyšují pozitivně, osobní pohoda se oslabuje (Dodge a kol., 2012). Marks a Shah (2004) rozdělují osobní pohodu na dvě osobní dimenze – spokojenost se životem a osobní rozvoj – a jednu sociální dimenzi, kterou je pocit sounáležitosti s komunitou. Davis (2024) ji popisuje jako stav zdraví, štěstí a prosperity, zahrnující duševní vyrovnanost, vysokou spokojenost se životem a schopnost zvládat stres. V širším pojetí představuje osobní pohoda celkový stav duševní a emocionální rovnováhy. Výzkumy zaměřené na osobní pohodu studentů poukazují na to, že je ovlivněna i prostředím, ve kterém se student nachází. Podle Tana a Leeho (2022) vyjadřuje osobní pohoda studentů jejich vnitřní schopnost zvládat obtíže spojené se studiem a adaptovat se na akademické prostředí.

Maalouf, Hallit a Obeid (2022) uvádějí, že emocionální inteligence představuje významný prediktor osobní pohody, zdraví a celkové kvality života. Tento závěr potvrzují i ​​jiné výzkumy, například Loon a kol. (2019), kteří popisují osobní pohodu jako rozvoj lidského potenciálu zahrnující sebe-přijetí, seberealizaci, autonomii, pozitivní vztahy s jinými a osobní růst. Emocionální inteligence se proto považuje za klíčový prvek osobního i pracovního života, protože zásadně ovlivňuje schopnost lidí regulovat chování, řešit složité sociální situace a činit rozhodnutí vedoucí k pozitivním výsledkům (Maalouf, Hallit, Obeid, 2022). Jak zdůrazňují Guasp a kol. (2020), emocionální inteligence má zásadní vliv na duševní zdraví, kvalitu mezilidských vztahů a celkovou životní pohodu jednotlivce.

Metodologie výzkumu

Provedený výzkum měl deskriptivní, průřezový a kvantitativní charakter a zaměřoval se na zkoumání vztahu mezi emocionální inteligencí a osobní pohodou, jakož i na posouzení jejich úrovně u vysokoškolských studentů.

Cíl studie

Cílem této studie je prozkoumat vztah mezi emocionální inteligencí a osobní pohodou studentů vysokých škol. Identifikovat, které faktory emocionální inteligence nejvýrazněji ovlivňují subjektivně vnímanou pohodu.

Výzkumný vzorek a použité metody

Výzkumný soubor se skládal z 82 studentů vysokých škol s průměrným věkem 22,7 roku, přičemž 76 % účastníků tvořily ženy. Do studie byli zařazeni studenti starší 18 let, kteří studovali na vysokých školách a projevili ochotu zúčastnit se výzkumu. Dotazníky původně vyplnilo 107 studentů, avšak 25 z nich, kteří měli přerušené studium, byli ze studie vyloučeni. Sběr údajů probíhal od prosince 2024 do dubna 2025. Dotazníky byly distribuovány osobně i elektronicky prostřednictvím e-mailu a online platforem.

V rámci výzkumu byly aplikovány ověřené psychodiagnostické metody – konkrétní škály WLEIS a IOP-PWI. K měření emocionální inteligence studentů vysokých škol jsme využili WLEIS dotazník (Wong & Law, 2002), který je koncipován pro hodnocení schopnosti jednotlivce pracovat s emocemi. Tento nástroj obsahuje 16 výroků, které pokrývají čtyři základní oblasti emocionální inteligence: vnímání vlastních emocí, vnímání emocí druhých, využívání emocí při rozhodování, regulace emocí. Účastníci výzkumu vyjadřovali míru souhlasu s jednotlivými výroky pomocí 7-stupňové Likertovy škály, kde 1 znamenalo „rozhodně nesouhlasím“ a 7 „rozhodně souhlasím“. Výše dosažené skóre indikovalo vyšší úroveň emocionální inteligence.

Ke zjištění úrovně osobní pohody studentů vysokých škol byl použit Index osobní pohody (IOP), vyvinutý International Wellbeing Group (2013). Tento nástroj se zaměřuje na kognitivní dimenzi pohody, konkrétně na míru spokojenosti s různými aspekty života. Dotazník obsahuje jednu samostatnou otázku, která hodnotí celkovou spokojenost se životem, a dalších sedm položek, které se týkají spokojenosti s konkrétními oblastmi: životní úroveň, zdravotní stav, dosahování cílů, mezilidské vztahy, pocit bezpečí, začlenění do komunity a perspektiva do budoucnosti. Respondenti vyjadřují svou spokojenost na 11-bodové Likertově škále od 0 (úplná nespokojenost) po 10 (úplná spokojenost). Celkové skóre IOP se vypočítá jako průměr ze sedmi nebo osmi položek, v závislosti na použité verzi dotazníku. Výsledné skóre lze transformovat na procentuální škálu od 0 do 100%, což umožňuje jednodušší interpretaci. IOP je považován za spolehlivý a validovaný nástroj pro měření subjektivní pohody.

Matematicko-statistické zpracování

Získaná data byla analyzována pomocí softwarových nástrojů PSPP (verze 25) a Microsoft Excel. V rámci deskriptivní analýzy jsme využili frekvenční statistické metody, konkrétně výpočet absolutních počtů (N) a procentuálního zastoupení (%). Pro ověření vztahů mezi proměnnými jsme aplikovali bivariační analýzu s využitím neparametrické statistické metody – Spearmanova korelačního koeficientu. Výsledky byly interpretovány při hladině statistické významnosti α = 0,05, což představuje standardní hranici pro posouzení významnosti zjištěných vztahů.

Výsledky

Zjišťování vztahu emocionální inteligence a osobní pohody studentů vysokých škol V tabulce jsou zobrazeny vztahy mezi jednotlivými složkami emocionální inteligence a úrovní osobní pohody. Bylo zjištěno, že osobní pohoda pozitivně souvisí s posuzováním vlastních emocí (0,000), s jejich využíváním (0,000) as jejich regulací (0,003). Podobná propojení se ukazují i ​​mezi celkovou spokojeností se životem a prvky emocionální inteligence. Tato zjištění poukazují na to, že schopnost uvědomovat si, používat a řídit vlastní emoce přispívá k vyšší míře osobní pohody.

Tab. 1 Posouzení vztahu emocionální inteligence a osobní pohody

Diskuse

Při analýze signifikantních vztahů se zjistilo, že osobní pohoda pozitivně koreluje s posuzováním vlastních emocí (0,000), jejich využíváním (0,000) a regulací (0,003). Podobná propojení se projevila i mezi celkovou spokojeností se životem a jednotlivými složkami emocionální inteligence. Výsledky poukazují na to, že schopnost rozpoznávat, využívat a řídit vlastní emoce přispívá k vyšší úrovni osobní pohody. Výzkum, který uskutečnili Shuo a Xuyang (2022) na vzorku čínských vysokoškolských studentů, prokázal silnou pozitivní korelaci mezi emocionální inteligencí a osobní pohodou. Studenti s vysokou úrovní emocionální inteligence dokázali lépe rozumět vlastním emocím i emocím jiných lidí, což zlepšilo jejich komunikační schopnosti a efektivitu v sociálních interakcích. Tyto faktory následně přispěly ke zlepšení jejich osobní pohody v každodenním životě. Podobné závěry přinesly i zjištění Loi a Pryce (2022), kteří potvrdili pozitivní vliv emocionální inteligence na osobní pohodu. Autoři zdůrazňují, že rozvíjení emocionální inteligence u studentů může zlepšit jejich celkovou životní pohodu a zároveň působit preventivně proti negativním důsledkům akademického vyhoření. Empirické důkazy od více autorů (Nag a kol., 2023; Rány a kol., 2024; Lye a kol., 2023; Shengyao a kol., 2024; Malayila a kol., 2024) potvrzují příznivý vliv emocionální inteligence na osobní ponižování psychické zátěže.

Závěr

Cílem práce bylo prozkoumat vztah mezi emocionální inteligencí a osobní pohodou studentů vysokých škol a identifikovat, které faktory emocionální inteligence nejvýrazněji ovlivňují subjektivně vnímanou osobní pohodu. Na základě analyzovaných teoretických východisek a výsledků našeho výzkumu lze konstatovat, že tento cíl byl naplněn. Naše zjištění ukazují, že mezi jednotlivými faktory emocionální inteligence a osobní pohodou existují významné pozitivní korelace. Nejsilnější vztahy se potvrdily mezi osobní pohodou a posuzováním vlastních emocí, jejich využíváním a regulací. Tyto tři faktory se ukázaly jako klíčové pro udržování duševní rovnováhy, spokojenosti se životem a celkové psychické pohody. Uvedené teoretické poznatky poukazují na skutečnost, že emocionální inteligence představuje významný faktor ovlivňující osobní pohodu jednotlivce. Schopnost rozpoznat, pochopit a regulovat vlastní emoce, jakož i vnímat emoce jiných, představuje klíčový faktor udržování duševní rovnováhy, spokojenosti se životem a přispívá k celkovému psychickému zdraví. Mnoho výzkumů potvrzuje, že rozvoj emocionální inteligence napomáhá k lepšímu zvládání stresových a náročných situací, buduje pozitivní mezilidské vztahy a tím zvyšuje kvalitu života. V kontextu studentské populace má emocionální inteligence obzvlášť důležitý význam, protože pomáhá zvládat nejen osobní ale i akademické výzvy, zlepšuje adaptační proces ve vysokoškolském prostředí a působí jako ochranný faktor před negativními důsledky psychické zátěže a vyhoření. Rozvíjení emocionální inteligence by mělo být součástí podpory osobního růstu a duševního zdraví, čímž by nepřímo docházelo ik zvyšování úrovně osobní pohody jednotlivců.

Autorka: PhDr. Valerie Parová, PhD. Univerzita Pavla Josefa Šafárika Lékařská fakulta, Ústav ošetřovatelství

Seznam bibliografických odkazů

AL-QADRI, A. H. – ZHAO, W., 2021. Emotional intelligence and students' academic achievement. In: Problémy vzdělání v 21. století. ISSN 1822-7864, vol. 79, čj. 3, 2021.

BAR-ON, R., 1997. The Bar-On Emotional Quotient Inventory (EQ-i): Technical Manual. In: Psicothema. ISSN 0214-9915, vol. 18, 1997, s. 18 13–25.

DAVIS, T., 2024. What is well-being? Definition, types, a well-being skills. Psychology Today [online]. Dostupné na: https://www.psychologytoday.com/intl/blog/click-here-for-happiness/201901/what-is-well-being-definition-types-and-well-being-skills [cit. 2025-09-23].

DHLIWAYO, P. – COETZEE, M., 2020. Cognitive intelligence, emoční intelligence a personality typy jako predictory o výkonu práce: výcvik a model pro osobní výběr. In: Journal of Human Resource Management. ISSN 2331-0715, vol. 18, 2020.

DODGE, R. – DALY, A. – HUYTON, J. – SANDERS, L., 2012. Challenge of defining wellbeing. In: International Journal of Wellbeing. ISSN 1179-8602, vol. 2, čj. 3, 2012, s. 1 222–235.

GOLEMAN, D., 1995. La Inteligence Emocional. London: Vergara, 1995. 397s. ISBN 9789501516418.

GUASP COLL, M. – PALMER, J. – SANTOS, R. – MUÑOZ, J., 2020. Emotional Intelligence, Empathy, Self-Esteem, a Life Satisfaction ve Španělském Adolescentu: Regression vs. QCA Models. In: Frontiers in Psychology. ISSN 1049-431, vol. 11, 2020.

INTERNATIONAL WELLBEING GROUP, 2013. Personal Wellbeing Index – Adult (5. ed.). Melbourne: Austrálské centrum na kvalitě života, univerzitě Deakin.

LOON, M. – OTAVE-EBEDE, L. – STEWARD, J., 2019. Paradox zaměstnance psychologické well-being practices: An integrační literatury review a nové směry pro výzkum. In: The International Journal of Human Resource Management. ISSN 1466-4399, vol. 30, čj. 1, 2019, s. 1 156–187.

MAALOUF, E. – HALLIT, S. – OBEID, S., 2022. Osobní tratě a kvalitu života mezi Lebanese lékařské studenty: any mediating effect of emotional intelligence? A cesta analysis approach. In: BMC Psychology. ISSN 2050-7283, vol. 10, čj. 1, 2022, s. 1 1–12.

MANCINI, G. – ADRIANI, M. – TASSO, A. – MASCIA, M. L., 2022. Emotional intelligence: Mnohé výzkumné a budoucí perspektivy na duševní zdraví a individuální difference. In: Frontiers in Psychology. ISSN 1049-431, vol. 13, 2022.

MARKS, N. – SHAH, H., 2004. A well-being manifest pro flourishing společnosti. In: Journal of Public Mental Health. ISSN 1746-5729, vol. 3, čj. 4, 2004, s. 1 9–15. PETRIDES, K. ​​V. – FURNHAM, A. – MIKOLAJCZAK, M., 2007. Umístění trati emoční intelligence v individuální továrně. In: British Journal of Psychology. ISSN 2044-8295, vol. 98, 2007, s. 1 273–289.

TAN, T. H. – LEE, J. H., 2022. Residential environment, third places and well-being in Malaysian older adults. In: Social Indicators Research. ISSN 0303-8300, vol. 162, čj. 2, 2022, s. 1 721–738.

WIGINTON, K., 2024. What is emotional intelligence? [online]. Dostupné na: https://www.webmd.com/mental-health/what-is-emotional-intelligence [cit. 2025-09-25].

WONG, C. – LAW, K., 2002. Účinky vůdce a follower emoční intelligence on performance and attitude: An exploratory study. In: The Leadership Quarterly, roč. 13, s. 1 243–274. ISSN 1048-9843.