The relation of relaxation and surviving stress in college students Foto: Peter Senko (2018)

Úvod

Stres je všude kolem nás – v práci, v našem okolí, v osobním životě. Stal se neodvratným společníkem ve všech oblastech našeho bytí. Setkávají se s ním lidé pracující, kteří přicházejí pozdě domů kvůli přesčasům, také učitelé či studenti. Vyvstává však několik otázek. "Co dělat? A co nedělat ve stresu?", "Jak zvládnout tyto stresové situace?".

Dospívající, kteří poprvé opustí svůj domov s cílem studovat na vysoké škole, jsou obzvláště zranitelní vůči vlivu a následkům stresu. Bez ohledu na socioekonomický status, rasu, pohlaví nebo etnickou příslušnost je stres studentů hlavním faktorem při určování toho, jak dobře jsou schopni fungovat v rámci akademického, sociálního a rodinného prostředí. Stres je reakce, která může změnit fyzické a duševní zdraví.

Stresovaným a napjatým jedincům se v první řadě doporučuje změnit způsob, jakým dýchají. Společným cílem dýchacích pokynů je bojovat proti rychlému, mělkému a nepravidelnému dýchání (Conrad, Müller, & Doberenz, 2006).

Odvolávajíc se na Wheelera (2007) můžeme stres definovat jako slovo vyjadřující množství využité síly vůči objektu. V reálném životě stres souvisí s tím, jak určité problémy vyžadující jistou dávku síly působí na lidský život. Příklady mohou být finanční problémy, zdravotní potíže, konflikty v mezilidských vztazích.

Akademický výkon studentů může být ovlivněn mnoha faktory. Phinney a Haas (2003) specifikovaly zdroje stresu konkrétněji než jedinečný soubor stresových bojů, které student musí zvládnout, a které zahrnují: složité finanční problémy, domácí povinnosti, odpovědnost související s dosažením úspěchu ve škole a akademické zatížení. Arnett (2000) popsal vynořující se dospělost jako přechodné stadium mezi adolescencí a dospělostí, kdy 18 až 25 let čelí osobitým problémům a vývojovým úkolům. Mladí v tomto věku musí nabýt dovedností ve vztazích, učí se nezávislosti na rodičích a rozvíjejí svou identitu, což může být stresující a vyvolávající úzkost (Meadows, Brown, & Elder, 2006). Přestože jsou některé zdroje stresu nezbytné pro osobní růst, množství stresu může studenty zaplavit natolik, že ovlivní i jejich schopnost danou situaci zvládnout. Strach z akademického selhání je faktorem, který vede k negativním myšlenkám o sobě ao tom, že vysokou školu nedostudují (Bhujade, 2017). Výzkumy však ukazují, že stresory z akademického prostředí ovlivňují výkon a zdraví studentů více než faktory sociálního prostředí (Abouserie, 1994).

Dopad stresu na individuum se projevuje ve formě strachu, úzkosti, viny a deprese, ve vážnějších případech i formou suicidálních myšlenek. Kromě toho jsou evidovány i špatné stravovací návyky, nedostatek cvičení, poruchy spánku a zvyšuje se i množství projevů destruktivního chování, jako například častější kouření, užívání drog nebo alkoholu (Dom, & Haefell, 2013 in Bernstein, & Chemaly, 2017). U vysokoškoláků Edwards a kol. (2010) upozornili na vliv chronického stresu, který má souvisí s příznaky jako nevolnost, bolesti hlavy, bolest žaludku, křeče. Také je u studentů častá konzumace nezdravých jídel, zejména sladkostí, hlavně v období zvýšeného stresu, například během zkouškového období (Hudd a kol., 2000).

Copingové strategie

Coping je definován jako klíčová proměnná v procesu snižování, minimalizování nebo tolerování stresu a při prevenci psychické zátěže. Strategii chápeme jako kognitivní a emocionální pokus řešit vnitřní nebo vnější požadavky situace, ve které se nacházíme. Vysokoškolští studenti se vyrovnávají různými způsoby s dosaženým úspěchem či neúspěchem během svého studia. Pro menšinu studentů je výzva příliš velká a následně ukončují studium (Deasy a kol., 2014). Podle výzkumu z roku 2002 u studentů patří mezi nejčastěji preferované – strategie řešení problému, hledání sociální opory a na posledním místě volili strategii vyhýbání (Frankovský, 2002). Rozdíl v preferenci copingových strategií mezi muži a ženami navštěvujícími vysokou školu nebyl jasně potvrzen. Výzkum z roku 2007 byl zaměřen na měření copingových strategií u 166 VŠ studentů, přičemž se u dívek zjistila významná korelace mezi úrovní stresu a hledáním sociální opory, vyhýbáním či sebeobviňováním. U chlapců byly prokázány následující korelace: akademický stres a vyhýbání, rodinné stresory a využití sebeovládání, každodenní stresové události a únik (Brougham, Zail a kol., 2009).

Relaxace

Nepříznivý vliv psychické zátěže na zdraví vysokoškolských studentů, jejich akademický výkon, ale i maladaptivní strategie jsou znepokojující. Kromě adekvátní sociální opory existuje mnoho dalších forem, které mohou studenti aplikovat při překonávání stresových situací a zmírnit tak účinky stresu na jejich zdraví. Jednou z preferovaných je také relaxace.

Relaxační odpověď je fyzický stav hlubokého odpočinku, který mění fyzické a emocionální reakce na stres (Klinic Community Health Center, 2010). Existují různé druhy relaxačních technik, například jóga, relaxační hudba, řízená imaginace, Jacobsonova progresivní relaxace, Schultzův autogenní trénink, či biofeedback. Avšak mezi nejjednodušší formu relaxace můžeme řadit kontrolované dýchání. Manipulace s respirační frekvencí se ukazuje jako účinný prostředek k ovlivnění celkové fyziologie. Společným cílem instrukcí je bojovat proti rychlému, nepravidelnému dýchání (Baker, 2012).

Výzkumný soubor

Výzkumný soubor v námi prezentovaném výzkumu tvořilo 90 respondentů, z toho 24 mužů a 66 žen ve věku od 18 do 28 let. Probandi jsou studenty vysokých škol se zaměřením - medicína, ošetřovatelství, psychologie, učitelství, ekonomie a studenti s technickým zaměřením. Výzkumu se zúčastnili dobrovolně, dotazníky vyplňovaly online. Průměrný věk byl 22,03 a standardní odchylka 1,74. Nejvyšší zastoupení měli 23 roční v počtu 22, což tvořilo 24,4% celkového souboru. Nejvyšší zastoupení měli studenti učitelství z Komenského univerzity v Bratislavě, následně studenti psychologie z Katolické univerzity v Ružomberku a studenti Univerzity Pavla Josefa Šafárika z Košic z oboru medicína.

Výzkumné nástroje

Základ výzkumu tvoří experiment prováděný po dobu tří týdnů, údaje od respondentů jsme získávali prostřednictvím dotazníků. Za účelem analýzy copingových strategií byl ve výzkumu použit dotazník BRIEF COPE, ke zjištění míry zranitelnosti stresem byl zadán dotazník dispozice ke stresu. Dalším byl dotazník Ten Item Personality Inventory (TIPI) pro mapování osobnostních rysů respondentů. Pro zjištění možných prožívaných projevů stresu jsme rozšířili baterii io dotazy týkající se symptomů vyskytujících se během stresových situací. Součástí byly i demografické otázky, otázka zaměřená na zjištění situací, které považují respondenti za stresující, kde měli možnost vlastní odpovědi a následně i otázka týkající se činností, které využívají pro zvládání stresových situací. Při této otázce měli možnost výběru minimálně 4 z 15 nabízených alternativ.

BRIEF COPE

Strategie zvládání byly identifikovány použitím 28-položkového dotazníku známého jako BRIEF COPE z roku 1997, jehož autorem je Carver. V BRIEF COPE existuje 14 různých strategií vyrovnávání se rozdělených i do 3 základních skupin.

Strategie zaměřené na problém: aktivní zvládání, plánování, pozitivní přerámování, akceptace, religiozita a spiritualita. Strategie zaměřené na emoce: humor, využívání emocionální opory, použití instrumentální sociální opory, ventilování, odangažované chování. Strategie zaměřené na únik: seberozptýlení, popření, zneužívání drog, sebeobviňování.

Respondenti měli možnost odpovědět pomocí 6 bodové likertovské škály, přičemž 6 znamenalo úplně platí a 0 úplně neplatí (Šiňanská, Šandlová, 2013). Vnitřní konzistenci testu jsme měřili pomocí koeficientu Cronbachovo alfa. BRIEF COPE dosáhl hodnoty α = 0,762, split-half reliabilita, která je jedním z dalších ukazatelů reliability vykázala hodnoty α = 0,638 a α = 0,662.

Dotazník dispozice ke stresu

K hodnocení zranitelnosti vůči stresu byl vyvinut dotazník dispozice ke stresu (Stress Vulnerability Scale = SVS) autory Millerem a Smithovou v roce 1985. Tímto dotazníkem se měří, nakolik je člověk náchylný na fyzický a psychický stres (Tariq, & Mujeeb, 2). Obsahuje 20 položek, jejichž výroky probandi hodnotily 5 bodovou stupnicí Likertového typu. Zahrnovala stupně od 1 = vždy do 5 = nikdy. Hodnota Cronbachova alfa byla v tomto případě α = 0,748, split-half reliabilita α = 0,468 a α = 0,771.

Ten Item Personality Inventory (TIPI)

TIPI byl navržen Goslingem, Rentfrowem a Swannem v roce 2003, aby posoudili konstelaci rysů definovaných pěti faktovou teorií osobnosti. Dotazník je tvořen 10 položkami hodnocenými pomocí 7 bodové škály, přičemž 1 znamená zcela nesouhlasím a 7 zcela souhlasím (Treuer, Gillihan a kol., rok neuveden). Dotazník TIPI zahrnut do výpočtů vnitřní konzistence nebyl, protože samotní autoři nedoporučují přepočítávat reliabilitu pro krátkost nástroje, jelikož prokázána byla v některých z položek (α = 0,68; 0,40; 0,50; 0,73; 0,45), i když v nižší míře než u nástroje. Relativně nižší vnitřní konzistence tohoto nástroje mohla být způsobena faktem, že jednotlivé škály jsou tvořeny pouze dvěma položkami (Gosling, Rentfrown, & Swann, 2003).

Projevy stresu

V této části dotazníkové baterie bylo respondentům předloženo 13 tvrzení popisujících možné projevy stresu. Na výroky typu: „Nemohu usnout nebo se během spánku budím“, „Trpím žaludečními potížemi“, „Točí se mi hlava“ odpověděli respondenti prostřednictvím 4 bodové škály, přičemž 0 znamenala vůbec to neplatí a 3 stále to platí. Cronbachovým alfa jsme naměřili α = 0,846, což se ve výzkumu považuje za dostatečné. Split – half reliabilita byla α = 0,759 a α = 0,760.

Průběh a realizace výzkumu

Respondenti se výzkumu zúčastnili dobrovolně, souhlasili se zpracováním údajů a pro potřebu dále se s nimi kontaktovat, uváděli i své e-mailové adresy. Ke každé adrese bylo přiděleno číslo, pod kterým respondent během celého experimentu figuroval. Pomocí generátoru náhodných čísel jsme účastníky rozdělili do dvou experimentálních skupin s počtem probandů 30 v každé skupině. Experimentální skupiny po dobu tří týdnů - 5minut denně - měly za úkol provádět jeden ze zadaných druhů relaxace. Experimentální skupina 1 prováděla relaxaci nácvikem kontrolovaného dýchání. Účastníkům vybraným do této skupiny byly zaslány instrukce a videonahrávka, podle kterých dané cvičení prováděly. Experimentální skupina 2 relaxovala denním poslechem relaxační hudby námi vybrané, také po dobu tří týdnů 5 minut denně.

Pro zvýšení motivace danou relaxaci dělat obdrželi obě experimentální skupiny tabulku s rozpisem jednotlivých dnů, kde měly zaznačovat splnění, respektive nesplnění relaxování pro daný den. Po deseti dnech od zahájení experimentu byli e-mailem požádáni, aby dané tabulky obratem zaslali z důvodu kontroly provádění relaxace. Po uplynutí tří týdnů byly znovu probandem administrovány dotazníky.

VÝSLEDKY A DISKUSE

Dotazníkem sledujícím dispozici ke stresu jsme zjišťovali citlivost respondentů vůči stresorům. Průměrnou hodnotu dosahovaly 21,35, standardní odchylka 8,96. Hodnoty ve všech osobnostních dimenzích dosahují střední úrovně (medián = 4,50 – 5,50), přičemž domény jako svědomitost a otevřenost jsou jedněmi z nejsilnějších.

K nejčastěji preferovaným copingovým strategiím patřily aktivní zvládání, plánování, pozitivní přerámování, využívání emocionální opory a použití instrumentální sociální opory. Nejméně využívanými byly zneužívání drog, popření a odangažované chování.

Z dotazníku zaměřujícího se na zjištění projevů stresu vysokoškolských studentů jsme zjistili, že mezi nejčastější problémy mladých lidí bojujících se stresem patří: únava během dne, nervozita, chybění motivace a nezájem o školní/pracovní povinnosti. 81,1% z 90 účastníků považuje za největší stresor zkoušky ve škole, dále 28,8% uvádí časovou tíseň a 17,7% konflikty za situace vyvolávající stres. Méně než 5% probandů mezi stresující zařadilo návštěvu lékaře, cestování, převzetí odpovědnosti, tlak okolí a strach z budoucnosti. Až 73 účastníků (81,1%) výzkumu se stres snaží zmírnit poslechem hudby, relaxaci využívá 29 účastníků, což je 32,2%. K méně často uváděným aktivitám patří antistresové omalovánky (6,7%) a pití alkoholu (12,2%). K dalším činnostem, které vedou vysokoškolské studenty k lepšímu zvládnutí stresové situace patří spánek, čtení knih, setkání s přáteli, procházka a mnohé další.

Rozdíl v míře prožívaného stresu mezi experimentální skupinou aplikující kontrolované dýchání a experimentální skupinou poslouchající hudbu se před relaxací nepotvrdil. Signifikantní rozdíl (p = 0,040) se projevil v jedné z copingových strategií, konkrétně aktivní zvládání, mezi respondenty experimentálních skupin, což mohlo být způsobeno právě náhodným výběrem, který jsme ovlivnit nemohli.

V osobnostních dimenzích respondentů signifikantní rozdíl prokázán nebyl, taktéž ani v jednom z projevů stresu. Díky neparametrickému testu jsme tedy zjistili, že ve většině případů není signifikantní rozdíl mezi respondenty experimentálních skupin před zahájením relaxace.

Mnoho výzkumů je orientováno na vztah osobnosti a copingových strategií. Jelikož jsme v našem výzkumu administrovali i dotazník TIPI, sledovali jsme pomocí Spearmanova korelačního koeficientu vztahy osobnostních domén se čtrnácti faktory zvládání. Signifikantní negativní vztah můžeme sledovat u copingových strategií humor a zneužívání drog s osobnostní doménou přívětivost. Humor a také seberozptýlení, využívání emocionální opory, zneužívání drog, odangažované chování negativně korelovaly se svědomitostí. Použití instrumentální opory statisticky významně a pozitivně korelovalo s extraverzí. Další signifikantní negativní vztah se zjistil mezi emocionální stabilitou a strategiemi zaměřenými na únik (popření, sebeobviňování, zneužívání drog) a strategiemi zaměřenými na emoce, konkrétně ventilování a odangažované chování. Otevřenost jako poslední z osobnostních domén negativně korelovala s copingovými strategiemi sebeobviňování a odangažované chování.

Po relaxaci dosáhli respondenti skupiny relaxující pomocí břišního dýchání zmírnění prožívaného stresu (viz Tab. 1). K signifikantnímu snížení míry stresu u vysokoškoláků poslouchajících relaxační hudbu nedošlo.

Tab. 1 Rozdíly v míře prožívaného stresu u respondentů experimentální skupiny aplikující kontrolované dýchání před a po relaxaci

Vysokoškolští studenti zapojení do výzkumu a relaxující prostřednictvím dýchání dosáhli významných změn v copingových strategiích zaměřených na aktivní zvládání, odangažované chování a sebeobviňování (viz Graf 1).

Graf 1 Rozdíly v preferencích copingových strategií u respondentů experimentální skupiny aplikující kontrolované dýchání před a po relaxaci

Rozdíl v copingových strategiích respondentů poslouchajících hudbu byl signifikantní v jedné z nich, a to sebeobviňování (viz Graf 2).

Graf 2 Rozdíly v preferencích copingových strategií u respondentů experimentální skupiny relaxující prostřednictvím poslechu hudby před a po relaxaci

V obou experimentálních skupinách patřily mezi nejvyšší hodnocené projevy únava během, chybění motivace a nervozita. Ve skupině s kontrolovaným dýcháním se signifikantně snížily po působení relaxace žaludeční potíže (p = 0,049), došlo ke snížení přežívané nervozity (p = 0,048) a také chybění motivace bylo hodnoceno pozitivněji (p = 0,039) (viz Graf 3). V případě vysokoškoláků poslouchajících hudbu se signifikantně zmírnila únava během dne (p = 0,035) a nervozita (p = 0,021) (viz Graf 4).

Graf 3 Rozdíly v projevech stresu u respondentů experimentální skupiny aplikující kontrolované dýchání před a po relaxaci

Graf 4 Rozdíly v projevech stresu u respondentů experimentální skupiny relaxující prostřednictvím poslechu hudby před a po relaxaci

DISKUSE

Naším výzkumem jsme chtěli poukázat na vztah relaxace a prožívání stresu u vysokoškolských studentů. Soustředili jsme se na mladé lidi studující na slovenských vysokých školách, ať už s humanitním nebo technickým zaměřením. Důležitým poznatkem celého výzkumu bylo potvrzení účinnosti relaxace na přežívání stresu.

Tyrell (1992) zjistil, že mezi zdroje stresu irských studentů patří hlavně potřeba dobře podat výkon na zkouškách, závěrečné zkoušky, finanční záležitosti, strach z neúspěchu, rozhodování o další kariéře. Studium a časový management byly často uváděny jako faktory způsobující stres. Pořádání si času má velký vliv na akademický stres a špatné uspořádání aktivit se ukázalo jako jeden z hlavních prediktorů stresu v akademickém prostředí (Misra & McKean, 2000). Tyto výzkumy zčásti potvrzují i ​​námi získané výsledky hodnocení stresorů v životě mladých studujících lidí. Mezi nejstresující považovali respondenti našeho výzkumu zkoušky (81,1%), časovou tíseň (28,8%), konflikty (17,7%), vystupování před jinými (16,6%), společnost (14,5%), prezentování (11,1%) a nové situace (10%).

Průzkum Luquise a kolektivu (2003) v oblasti vnímání zdraví prospěšných návyků u studentů vysokých škol přinesl alarmující výsledky. Studie sice potvrzuje dostatečnou fyzickou aktivitu mladých lidí, ale také špatné stravovací návyky a stres management. Studenti vykazovali zvýšené užívání léků, alkoholu i tabáku. Požívání léků, podle respondentů, slouží jako mechanismus zvládání stresu a deprese, alkohol jako odměna za stresující týden. Kromě toho, tabák uvolňuje stres a napětí. Tato copingová strategie – strategie zaměřená na únik – se v našem výzkumu mezi respondenty objevila vzácně. V našem výzkumu jsme sledovali vztah osobnostních domén a copingových strategií. Potvrdil se signifikantní negativní vztah strategií zaměřených na únik s emocionální stabilitou a svědomitostí. Humor a zneužívání drog negativně korelovaly s přívětivostí. Použití instrumentální sociální opory významně pozitivně korelovalo s extraverzí. Výzkum Connor - Smithové a Flachsbartové (2007) poukázal na slabou korelaci mezi osobností a zvládáním stresu, přesto je zde fakt, že osobnost může přímo usnadnit, ale i omezit zvládací reakce.

Prožívaný stres je spojován is různými fyziologickými, ale také psychickými projevy. Nejčastější fyziologické projevy vnímané studenty vysokých škol jsou svalové napětí, obstipace (zácpa), diarea (průjem), nadměrná únava, bolesti hlavy, svírání na hrudi, sucho v ústech, bušení srdce, nadměrné pocení, informuje Majdičová (2009). Podává údaje io psychických příznacích jako nervozita, neklid, obavy z momentálního selhání, nedůvěra ve vlastní schopnosti. Výsledky korespondují s údaji uváděnými respondenty našeho výzkumu. Častou únavu pociťuje až 32,2 % respondentů, nadměrné pocení trápí 25,6 %, 21,1 % uvádí časté bolesti hlavy. Až třetina našich participantů během stresu bojuje se zvýšenou nervozitou. 33,3% studentů referuje chybění motivace v důsledku působení stresoru. Na rozdíl od našich zjištění, výzkum Gurkové, Zeleníkové a kolektivu (2017) konstatoval dominanci emocionálních projevů stresu jako nervozita, smutná nálada, neklid, nad fyziologickými, z nichž nejčastěji vyskytující se byly bolest hlavy, břicha, problémy s dýcháním, tlak na hrudi, nevolnost/zvracení.

Stres management může zahrnovat jakýkoli druh intervence, rovněž nabízí opatření i na individuální úrovni, jakým je právě relaxační trénink, meditace, biofeedback. Výsledky studií ukázaly, že biofeedback, zda samotná rekvalifikace dýchání jsou nástroji produkujícími subjektivní uklidnění.

Experimentem jsme chtěli odpovědět na otázku efektivnosti vybraných relaxací na prožívání a projevy stresu. Výsledek podporuje tvrzení, že už jen samotným nácvikem dýchání lze efektivně bojovat se stresem. Předpokládali jsme, že vstupní a výstupní hodnoty se budou lišit a prokáže se změna. Náhodným výběrem jsme rozdělili 60 studentů do dvou experimentálních skupin, jejichž úkolem bylo po dobu tří týdnů provádět jistý typ relaxace. Relaxujícím prostřednictvím hudby byla zaslána pětiminutová relaxační melodie. Skupině s kontrolovaným dýcháním jsme zaslali instrukce a video – ukázku, aby věděli, jak dané dýchání provádět. Úkolem obou skupin bylo relaxovat každý den pět minut. Respondentům byla poskytnuta také tabulka, kde si měli možnost zaznačit provedení relaxace. Rozdíly ve výsledcích mezi experimentálními skupinami před zahájením relaxace byly minimální.

V rámci našeho výzkumu bylo prokázáno statisticky významné zlepšení v míře prožívaného stresu u skupiny relaxující prostřednictvím dýchání. Experimentální skupina poslouchající hudbu vykázala zlepšení také, avšak ne se statisticky významným rozdílem před a po relaxaci. Kontrolovaným dýcháním se dosáhlo signifikantních rozdílů ve třech projevech, a to chybění motivace, které se po experimentu u studentů snížilo, následné zmírnění žaludečních potíží a nervozity. U skupiny poslouchající hudbu jsme zaznamenali signifikantní rozdíl v položkách nervozita a únava během dne.

V některých ze zvládacích reakcí nastaly změny. U experimentální skupiny využívající kontrolované dýchání se významné rozdíly objevily ve strategii aktivního zvládání, kde se míra výskytu této reakce zvýšila. Také se však signifikantně zvýšily průměrné hodnoty nabyté ve strategii odangažované chování. Snížila se míra sebeobviňování jako další z copingových strategií. Signifikantní rozdíl v této strategii (tj. sebeobviňování) nastal iu respondentů relaxujících prostřednictvím poslechu hudby.

Naše výsledky o snížení míry prožívaného stresu pomocí kontrolovaného dýchání jsou shodné s výsledkem výzkumné studie McKaya (2012), kde cílem bylo determinovat účinek diafragmatického (břišního) dýchání u vysokoškolských studentů na vnímání životních stresorů. Účastníci hodnotili stres v oblasti fyziologické, psychologické, socio-kulturní, spirituální a všeobecné. Zjištění ukázala, že diafragmatické dýchání pět minut denně je účinné při snižování vnímaného stresu. Pomocí dýchání se zmírnily i žaludeční potíže, nervozita a zvýšila se motivace. Správným dýcháním kromě navození klidu dokáže jedinec uvolnit až 70% toxinů z těla, překysličuje se mozek, čímž dochází ke snížení nadměrné úzkosti a pocitům napětí. Pohyby bránice při kontrolovaném dýchání se masíruje žaludek, tenké střevo, játra a slinivka, a tím se zlepšuje cirkulace v nich. Kontrolovaným dýcháním se upravuje také trávení a asimilace potravin, čímž se zmírňují i ​​žaludeční problémy (Herrington, 2013).

Studenti zapojení do výzkumu Blanda a kolektivu (2012) uvedli jako nejlepší formu zvládání stresu poslech hudby. Toto vyjádření potvrdil i výzkum Goethema a Svobodu (2011), který poukázal na efektivitu poslechu hudby při snižování nervozity a napětí. Relaxací prostřednictvím hudby se iv našem případě podařilo zmírnit prožívanou nervozitu participantů, i když na snížení stresu to nemělo dopad, který by byl vyhodnocen jako významný.

Očekávané výsledky našeho výzkumu se tedy potvrdily i ve srovnání s teoretickými a empirickými studiemi zahraničních i domácích výzkumníků. Signifikantní rozdíl mezi oběma experimentálními skupinami po relaxaci prokázán nebyl, ale dokázali jsme pozitivní vztah relaxace a prožívání stresu, přičemž kontrolované dýchání bylo efektivnějším typem relaxace z hlediska zmírnění prožívaného stresu a jeho projevů.

Samozřejmě bereme v úvahu také různé vlivy, které mohly průběh experimentu narušit. Vliv neschopnosti zcela kontrolovat provádění daného druhu relaxace jsme se snažili minimalizovat zavedením tabulek, které každý účastník experimentu před jeho zahájením obdržel. Předpokládali jsme tak zvýšení motivace dané cvičení dělat. Nadále však nemůžeme vyloučit fakt, že účastníci nesplnili třítýdenní relaxaci kompletně. Dalším limitem může být nesprávné provádění břišního dýchání. Tento faktor byl ošetřen posláním jednoznačných instrukcí a videonahrávky jako daný typ dýchání správně provést. Dotazníková baterie je sice z hlediska sběru dat rychlým nástrojem, avšak nevylučujeme přítomnost sociální žádoucnosti, a tím zkresleného vnímání podaných informací. Relaxační hudba zaslaná respondentům nemusela být pro všechny účastníky vhodná, jelikož každý preferujeme jiný druh hudby, proto i tento aspekt považujeme za limit výzkumu.

ZÁVĚR

Hlavním cílem naší práce bylo poukázat na vztah relaxace a prožívání stresu využitím experimentálního výzkumu. Experiment, kterého se zúčastnilo 60 studentů vysokých škol humanitního i technického zaměření ze Slovenska potvrdil efektivnost kontrolovaného dýchání. Účelem třítýdenní relaxace bylo poskytnout studentům praktické dovednosti, zážitek a nové poznatky v oblasti efektivního zvládání stresu. Jelikož až 81,1% dotázaných uvedlo jako hlavní zdroj stresu zkoušky spojované s akademickým prostředím, kontrolované dýchání jsme považovali za praktický prostředek možný aplikovat všude, kde se budou studenti nacházet. Experimentální skupinu relaxující kontrolovaným dýcháním jsme porovnali se skupinou poslouchající hudbu, jelikož výsledek výzkumu Goethema a Svobodu (2011) poukázal na pozitivní vliv hudby na přežívání stresu u studentů. Našimi výsledky jsme potvrdili, že relaxace, kontrolovaným dýcháním nebo poslechem hudby, zajistila zmírnění projevů stresu vysokoškolských studentů. Kontrolovaným dýcháním jsme dosáhli i signifikantní zmírnění prožívaného stresu účastníků, což se však u respondentů poslouchajících hudbu neprojevilo. Vzhledem ke krátkosti experimentu jsme nepředpokládali, že copingové strategie budou zásahem příliš ovlivněny, avšak tato hypotéza se nám nepotvrdila. Změny nastaly v obou experimentálních skupinách, přičemž zavedením relaxace dýcháním se zvýšilo využívání aktivního zvládání, ale i odangažovaného chování. Snížila se i míra sebeobviňování jako jedné z copingových strategií, což nastalo v obou experimentálních skupinách.

Vzhledem ke stanoveným hypotézám a cíli výzkumu považujeme experiment za částečně úspěšný. Nedošlo sice k výrazným změnám v prožívání stresu respondentů, avšak jako výhodu považujeme to, že za relativně krátkou dobu bylo možno dosáhnout pozitivních změn – zvýšení motivace, zmírnění nervozity, únavy, žaludečních obtíží.

Ztotožňujeme se s názorem Jonese (2009), že pro budoucí praxi by bylo vhodné zavést programy zvyšující kvalitu zdraví fyzického i psychického u studentů vysokých škol, ale nejen těch. Jak zmiňují Brougham, Zail, Mendoza, & Miller (2009) vyučující jsou pro mladé lidi nejspolehlivějším zdrojem informací týkajících se zdraví. Je třeba zintenzívnit úsilí při poskytování služeb studentům, například formou vzdělávání zaměřeného na problematiku stresu, toho jak stres identifikovat a hlavně, jak jej zvládnout.

Autor: Mgr. Barbora Molčanová

LITERATURA

ABOUSERIE, R. (1994). Sources and levels of stress in relation to locus of control and self- esteem in university students. Educational Psychology, 14 (3), 323–330. ARNETT, J. J. (2000). Emerging Adulthood: Theory of Development From the Late Teens Through the Twenties. American Psychologist, 55 (5), 469–480. BAKER, N., C. (2012). Does daily meditation or coherent breathing influence perceived stress, stress effets, anxiety, or holistic wellness in college freshmen and sophomores?. Dizertační práce: Associate Dean, Connell Graduate School of Nursing, GNP-BC, FAAN. 2012. 115 s. BERNSTEIN, C., CHEMALY, CH. (2017). Sex role identity, academic stress and wellbeing of first – year univeristy students. Gender & Behaviour, 15 (1), 8045–8069. BHUJADE, V., M. (2017). Depression, anxiety a akademické stresy among college students. A brief review. Indian Journal of Health and Wellbeing. 8 (7), 748–751. BLAND, HW, MELTON, BF, WELLE, P., & BIGHAM, L. (2012). Stress tolerance: New challenges for millennial college students. College Student Journal. 46(2), 362-375. ISSN 0146-3934. BROUGHAM, RR, ZAIL, CH. M., MENDOZA, C. M., MILLER, J. R. (2009). Stress, Sex Differences, a Coping Strategies Studentů Among College. Current Psychology. 28, 85–97. CONNOR – SMITH, J., FLACHSBART, C. (2007). Relations between personality and coping. A meta – analysis. Journal of Personality and Social Psychology. 93 (6), 1080-1107. CONRAD, A., MÜLLER, A., DOBERENZ, S. a kol. (2007). Psychophysiological Effects of Breathing Instructions for Stress Management. Applied Psychophysiology and Biofeedback, 32, 89–98. DEASY, Ch., COUGHLAN, B. a kol. (2014). Psychologické Distress and Coping amongst Higher Education Students: A Mixed Method Enquiry. In: PLoS ONE 9(12): e115193. EDWARDS, D., BURNARD, P., BENNETT, K., HEBDEN, U. (2010). A longitudinální studia stresu a self-esteem in student nurses. Nurse Education Today, 30, 78–84. FRANKOVSKÝ, M. (2002). Strategie chování v náročných situacích v kontextu změny těchto situací - interakční přístup. Člověk a společnost. 5 (3), 13–21. ISSN 1335-3008. GOETHEM, A., SVOBODA, J. (2011). Funkce music pro affect regulation. Musicae Scientiae 15(2), 208-228. ISSN 1029-8649. GOSLING, SD, RENTFROW, P. J., SWANN, W. B. (2003). A velmi brief measure of the Big- Five personality domains. Journal of Research in Personality. 37, 504–528. GURKOVÁ, E., ZELENÍKOVÁ, R., MROSKOVÁ, S. , MAGUROVÁ, D., HADAŠOVÁ, L. (2017). Stres z klinické praxe a jeho zvládání u studentů ošetřovatelství. Ošetřovatelství: teorie, výzkum, vzdělávání. 1 (1), 20-27. HERRINGTON, D. (2013). 13 Health Benefits of Deep Breathing. [online]. [parafr. 19-03-2018]. Dostupné na internetu: HUDD, S., DUMLAO, J., ERDMANN – SAGER, D. a kol. (2000). Stress at college: Účinky na zdraví, zdraví a zdravotní stav. College Student Journal, 34 (2), 217–227. JONES, S. A. (2009). College Students and Stress Management: Utilizing Biofeedback and Relaxation Skills Training. All These and Disertations. 1932. KLINIC COMMUNITY HEALTH CENTRE. (2010). Stress and Stress Management. London: Press books. 30s. LUQUIS, R., GARCIA, E., ASHFORD, D. (2003). A qualitative assessment of college students' perceptions of health behaviors. American Journal of Health Studies. 18(2/3), 156-164. ISSN 1090-0500. MAJDIČOVÁ, P. (2009). Problematika stresu u vysokoškoláků na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. 2009. 106 s. McKAY, J. (2012). Effects of Diaphragmatic Breathing on College Student Stress. Nursing Undergraduate Theses. 7. MEADOWS, S. O., BROWN, J. S., ELDER, Jr. G. H. (2006). Depresivní příznaky, stres a podpora: Gendered Trajectories from adolcescence to young Adulthood. In: Journal of Youth and Adolescence. 35, 89–99. MISRA, R., & McKEAN, M. (2000). College Students' Academic Stress and Its Relation to jejich Anxiety, Time Management, and Leisure Satisfaction. American Journal of Health Studies. 16, 41-51. ISSN 1090-0500. PHINNEY, J. S., Haas, K. (2003).

Process Coping among Ethnic Minority první generace College Freshmen: A narrative approach. The Journal of Social Psychology, 143 (6), 707–726. ŠINANSKÁ, K., ŠANDLOVÁ, V. (2013). Vyrovnávání se se stresem a zátěžovými situacemi terénními sociálními pracovníky. Grant Journal. 41-45. ISSN 1805-062x. TARIQ, Q., MUJEEB, S. (2013). Impact of stress vulnerability on anxiety and depression. Asian Journal of Social Sciences and Humanities. Vol. 2, No. 2, 501–508. TREUER, G., GILLIHAN, CH. W., SIMPSON, T. a kol. (rok neuveden). Item Personality Inventory (TIPI). [online]. [parafr. 05-01-2018]. Dostupné na: http://www.sjdm.org/dmidi/Ten_Item_Personality_Inventory.html WHEELER, C. M. (2007). Ten simple solutions to stres, how to maintain tension. Start enjoying our life. USA: New harbinger publications Inc.