Malignant cults and sekts – addiction and prevention Současná doba je typická přítomností různých sociálně-patologických jevů, jako nezaměstnanost, kriminalita, delikvence mládeže, závislosti a pod. Jedním z nich, který celosvětově prudce roste, je přítomnost zhoubných kultů a sekt a závislost na nich. Pokud ale o nich chceme mluvit, je třeba si nejprve definovat, co sekta je. V zásadě je v očích široké veřejnosti sekta vnímána jako něco a priori negativní, destruktivní a nebezpečné. Nemusí to však vždy být pravda. V základní definici o ní totiž mluvíme jako o náboženské obci, lišící se vyznáním a obřadem od oficiální mateřské církve, případně jako o uzavřené skupině lidí, která se odštěpila pro rozdílné názory, zásady a pod. od nějaké organizace (Šaling – Šalingová – Maníková, 20025, s. 583). To znamená, že i mnohá, v současné době etablovaná náboženství, bychom mohli ve jejich počátcích označit jako sekty a přesto označovány byly (např. křesťané, kteří se odčlenili od judaismu, evangelíci, kteří se odtrhli od katolíků apod.) Podstatné je, že pokud takovéto zeskup, takové zeskupení, svobodnou vůli svých členů, má postupem času reálnou šanci stát se všeobecně uznanou registrovanou církví, aniž by bylo považováno za destruktivní. Jiná situace je při tzv. zhoubných sektách. V jejich případě jde také o seskupení lidí, které bychom mohli definovat podle výše uvedené definice, ale jde io seskupení, „které svým zaměřením představuje nebezpečí pro společnost a to tím, že z jejích členů „vyrábí“ nesvobodné jedince zcela podřízené ideovým záměrům sekty“ (Jusko, 2009, s. 19, 19). 22) dále dodává, že osobnost člena takového destruktivního společenství ztrácí svou jedinečnost a svobodu, a stává se z ní osobnost závislá. většinou náboženské (i když to nemusí být pravidlo - tehdy ale mluvíme spíše o kultu), například synkretického charakteru, případně stojící na výmyslech zakladatele, zde se však svoboda myšlení a respektování svobody jednotlivce nesetká s pochopením.
- Autoritářské vedení (vyžaduje se maximální poslušnost a podřízenost vůdci sekty, který má absolutní moc nad životy a myšlením členů)
- Elitářství a výlučnost (sekta hlásá, že je ta jediná pravá, vybíraná, elitní skupina lidí, která jediná zná pravdu)
- Šíření dogmatu (Sekta a její členové šíří učení, které považují za jedinou všeobecnou pravdu, o které se nesmí pochybovat)
- Přísně nařízená pravidla a zásady pro život členů (sekta předepisuje svým členům jak se mají chovat, vyjadřovat, co mohou a co nesmí jednat, s kým se mohou a nesmí stýkat apod., přičemž často zasahuje až do intimních sfér lidského života)
- Víra povýšená nad rozum (učení prostě třeba věřit a ne o něm přemýšlet, i když se často vymyká logice)
- Přesvědčení o pronásledování (sekta hlásá, že jejich společnost pronásleduje pro jejich víru a jen z důvodu, aby jim zamezili dosáhnout spásy, pravdy apod.)
- Sankce a tresty (ti, kteří se plně nepodřídí učení jsou k tomu donucováni různými tresty, sankcemi, zesměšňováním apod.)
- Psychická manipulace (tu využívají jednak při získávání nových členů a jednak i při působení na již aktivní členy k jejich udržení v přesvědčení sekty). (Škodová, 1996)
Výše jsme uvedli znaky, kterými se zhoubné kulty a sekty projevují. Abychom si ale uměli lépe představit, co pod některé znamenají, uvedeme i pár příkladů.
Autoritářské vedení se ukázkově projevilo například při sektě Svatyně lidu. Tuto sektu založil v USA v roce 1955 James Warren Jones. Poté, co kvůli obviňování z potlačování svobody a lidských práv, jakož i kvůli vlastní paranoji, že ho chce někdo zničit, musel z USA odejít (1974), vybudoval se svými stoupenci v džungli v jihoamerické Guyaně vlastní městečko Jonestown, kde žil spolu se svými věřícími. Jeho vliv na členy byl tak silný, že na základě jeho požadavku v tomto městečku dne 18. 11. 1978 spáchalo hromadnou sebevraždu 909 lidí, včetně jeho samého.
Výše jsme uvedli i to, že zhoubné sekty nařizují přísná pravidla a zásady pro život svých členů, přičemž často zasahují až do osobních a intimních sfér člověka. Je naprosto běžné, že sekty zakazují svým členům kontakt se svými předešlými rodinami, včetně jejich rodičů, manželů či dětí. Jako konkrétní příklad ale uvedeme církev sjednocení (kterou také můžeme znát i jako Moonisty, podle zakladatele Sun Myung Moona). Je přirozené, že sňatky uzavřené před vstupem do sekty neuznávají, pokud i partner k nim nevstoupí. Člověk si v této sektě svého manžela nevybírá sám, ale je mu vybrán vedením sekty na základě dotazníku, který předem pošle. Svého budoucího manžela nebo manželku tak vidí často poprvé v den hromadného sňatku. V ještě větší míře zasahovala sekta do osobního života členům Božích dětí. U nich se například popírala až taková přirozenost, jako jsou rodičovská práva. Děti v této sektě nebyly dětmi svých rodičů, ale všech ai proto používali pro všechny dospělé v sektě pojmenování táta a máma. Také lidé nerozhodovali ani o své vlastní sexualitě, protože upírání pohlavního styku jinému členu nebo kotníku sekty bylo nepřípustné.
I sekty můžeme dělit z více hledisek. Prvním aspektem, který uvedeme je aspekt oficiálnosti. Na jeho základě rozeznáváme: a) Sekty de jure (Sem řadíme ty, které mohou, ale i nemusí být zhoubné. Jsou to tedy všechny ty, které nejsou registrovanými náboženskými společnostmi v dané zemi včetně těch, které se časem mají šanci stát oficiálně uznanými náboženstvími. Vycházíme zde ze základní definice. náboženských společností. Jejich seznam lze nalézt na stránce Ministerstva kultury ČR - http://www.mksr.sk/posobnost-ministerstva/cirkvi-a-nabozenske-spolocnosti-/registrovane-cirkvi-a-nabozenske-spolocnosti-f9.html). b) Sekty de facto (Někdy se stává, že se podaří zaregistrovat i takovým náboženským společnostem, které přesto splňují všechny uvedené znaky zhoubných kultů a sekt. Tedy, i když de jure jejich sektami nazývat nemůžeme, de facto jimi jsou). c) Sekty de jure i de facto (V rámci zhoubných kultů a sekt jde o nejpočetnější skupinu. Řadíme sem tedy všechna náboženská společenství, která nejsou v seznamu registrovaných církví, neprošla registračním procesem a současně i naplňují všechny znaky zhoubných kultů a sekt).
Druhý aspekt, ze kterého můžeme zhoubné kulty a sekty dělit, je aspekt ideologický (nebo také filozofické charakteristiky). Zde rozeznáváme: a) náboženské sekty (orientované na náboženskou víru) b) politické kulty (orientované prioritně na politické dogma) c) psychoterapeuticko-výchovné kulty a sekty (zneužívající psychoterapeutické, resp. pseudopsychoterapeutické postupy) d) komerční kulty (orientované na moc peněz a zisku za jakoukoli cenu) (Škodová, I. – Škodová, Z., 1996)
Výše jsme uvedli několik příkladů, do jaké míry zhoubné sekty zasahují do života člověka, čímž ho vlastně znehodnocují. Z toho ale vyvstává otázka, jak je možné, že jsou lidé ochotni natolik uvěřit nějaké ideologii nebo učení, že mu dobrovolně podřizují své životy. Schválně jsme použili pojem dobrovolně, protože přesně tímto zhoubné sekty nejčastěji argumentují. Je to důsledek psychické manipulace, která se používá již od prvního kontaktu – náboru s potencionálním členem. Ne všichni náboráři používají psychickou manipulaci. Náboráře můžeme totiž rozdělit na 2 skupiny. Tou první, i když nebezpečnou, ale ne až v takové míře, jsou běžní členové sekt. Ti se snaží šířit „pravdu“, které sami věří, nakolik jsou sami zmanipulováni, aniž by ovládali techniky manipulace. Mnohem rizikovější jsou vyškolení náboráři, kteří jsou pečlivě vybráni a do jejichž přípravy sekty investují množství času i finančních prostředků. Jak uvádí Škodová (1996), takoví náboráři se při prvním kontaktu budou snažit působit nevtíravým, sympatickým dojmem s cílem vzbudit v nás důvěru. Budou klást otázky na všeobecně uznávané hodnoty (Chtěl bys být v životě šťastný? Chtěl bys být zdravý? Chtěl bys aby byl ve světě mír? Chtěl bys mít spokojenou rodinu? apod.), na které člověk v zásadě odpovídá kladně - Ano. Následně nabídnou možnosti, že se to všechno dá, že je to možné, přičemž se budou odvolávat stále na stejného autora nebo člověka, který napsal určité dílo. Během celého rozhovoru budou pátrat po nedostatcích člověka, které by mohly použít proti němu, o sobě však budou mluvit velmi málo a neurčitě. Zde musíme dodat, že vyškolený náborář se bude chovat jako běžný člověk, který se náhodou zapojil do vašeho rozhovoru, jako by se s vámi náhodou seznámil, aby oběť nepostřehla, že na jeho chování může být něco podezřelého. Stejně tak výše uvedené „ano“ otázky, zda otázky na osobu oběti zakomponuje nenápadně do běžného rozhovoru bez vzbuzení podezření. I na otázky o filozofii, resp. učení, které oběti zprostředkovává bude odpovídat neurčitě a nejasně. Jeho cílem totiž není přesvědčit oběť o pravdě jeho učení, ale jen vzbudit v ní pochybnosti, zda zájem, přes který může přijmout pozvání na nějakou přednášku, nebo besedu, kde se dozví víc. Tam se oběti už, aniž by si to uvědomila, ujmou více manipulátorů, čímž ztrácí de facto výhodu rozhovoru jeden na jednoho a tak je snáze manipulovatelná. Tlak na jedince se časem stupňuje. Samotná psychická manipulace následně probíhá ve třech fázích, často na několikadenních školeních či výcvicích (oběť stále nemusí mít tušení, že jde o zhoubnou sektu, protože uvedené akce mají názvy a také je organizují různá občanská sdružení založená sektou, které zneužívají pojmy jako vědecký, výzkumný, křesťanský apod., které nevzbuzují podezření). Škodová (1996) uvádí, že v první fázi psychické manipulace se sekta snaží rozložit osobnost jedince a zbavit ho racionálního myšlení. Toho dosahuje více technikami. Kromě jiných je to fyzické vyčerpání organismu (den je neustále naplněn různými povinnostmi, změní se oběti běžný režim dne apod.). Následně je oběť přesycována protichůdnými informacemi a to v takovém tempu, že je nedokáže zpracovat a zamýšlet se nad nimi. Tím ztrácí schopnost racionálně vyhodnocovat skutečnosti. Ve druhé fázi se oběti nabídne nové učení – učení sekty. To se naopak zprostředkovává pomalu, jasně, opakováním, tedy tak, aby se informace dokázaly uložit v mysli oběti a aby je oběť dokázala interiorizovat. Ve třetí fázi je již oběť rituálem přijata za člena, stále se však dohlíží na to, aby si nově přijaté učení uchovala a utvrzovala.
Psychická manipulace způsobuje, že manipulovaný člověk se stává na manipulátorovi (v tomto případě zhoubné sektě) závislý. Jedná se o nelátkovou závislost. Při zhoubných kultech a sektách rozeznáváme několik druhů takové závislosti. Prvním druhem je ideologická závislost. To je závislost, která je získána prostřednictvím myšlení sekty. Jedinec už nedokáže racionálně myslet, sekta myslí ve všem za něj. Druhý druh je sociální závislost. Jedná se o závislost způsobenou členstvím v sektě, příslušností k této skupině. Člen sekty totiž velmi často přeruší kontakty se všemi, koho do té doby znal, včetně přátel, dětí, rodiny a tak zůstává závislý jen na komunitě sekty. Třetí druh závislosti je finanční závislost. Člen často sektě při vstupu předává celý svůj majetek, jakož i své další příjmy, případně jejich podstatnou část a tak nemá dostatečné finanční zázemí pro svůj návrat do společnosti mimo sekty. V případě komerčních kultů se často i zadlužuje za vidinou potencionálního vysokého zisku, který však nikdy nepřijde a také se na základě toho stává ekonomicky závislým na kultu, který mu umožňuje alespoň naplnit si základní finanční nároky a potřeby.
Jakmile se člověk stane na zhoubné sektě závislý, je jen velmi obtížné, u z této závislosti pomoci. Z toho důvodu je třeba podchytit jej již v prvních fázích rozvoje závislosti. Při včasné intervenci je totiž vyšší šance, že se podaří zabránit plnému rozvinutí závislosti na sektě. Rusnáková (2011, s. 19) vymezila základní příznaky, které mohou naznačovat vznikající problém. Jsou jimi:
- bezdůvodné odmítání kontaktu s rodinou, přáteli a blízkým okolím,
- ukončení studia, zanechání práce za účelem věnovat se „smysluplným aktivitám“,
- změna stravovacích návyků,
- praktikování rituálů (meditace, zpívání, odříkávání textů apod.),
- změna, případně zanedbávání zevnějška,
- změna vyjadřování se,
- změna okruhu přátel,
- upouštění od zálib či obvyklých aktivit,
- tendence uzavírat se do sebe, nebo naopak přílišná aktivita až nábor.
Jak jsme již uvedli, když se závislost na zhoubném kultu nebo sektě rozvine, je velmi náročné oběti pomoci. Proto je i při této závislosti, stejně jako při jiných závislostech nejúčinnější prevence. Ta spočívá iv tom, aby se lidé vyhýbali situacím, které by mohly vést k jejich psychické manipulaci, případně by v nich rozvinuly začínající závislost. V tom lze požádat o pomoc profesionály, kteří poskytují poradenství v této oblasti. Pokud si tedy někdo všimne, že se v jeho okolí, nebo mezi jeho blízkými někdo projevuje znaky, které jsme vymezili, je vhodné takovou pomoc vyhledat. Na Slovensku například působí občanské sdružení Integra se sídlem v Banské Bystrici, které se již dlouhodobě věnuje pomoci obětem zhoubných kultů a sekt. V něm jim poskytnou individuální osobní poradenství nebo i krizové poradenství prostřednictvím korespondence, e-mailu, případně telefonu. Vhodné je také organizovat workshopy, besedy či semináře pro veřejnost, na kterých se tato může od odborníků dozvědět o rizicích spojených se zhoubnými kulty a sektami. A v konečném důsledku můžeme shrnout několik doporučení, která mohou potenciálním obětem pomoci vyhnout se rizikovým situacím svépomocí. Prvním z nich je nekomunikovat s lidmi, kteří se snaží veřejně propagovat nějaké učení (rozdávání letáků, prodej knih s danou tématikou,...), často i na ulici, případně osobními návštěvami v domácnostech. Také je vhodné nebýt důvěřivý k lidem, které náhodně poznáme. Hlavně pokud, jak jsme již psali výše, mají spoustu otázek o naší osobě, o našich pocitech a postojích k životu. Naopak, je vhodné se již od seznámení hodně ptát na protistranu a sledovat, zda odpovědi nejsou vyhýbavé a nekonkrétní. Zpozorujeme-li, že člověk se stále odvolává na nějakého autora, jeho zkušenosti, život apod., je dobré pokusit se přimět ho, aby řekl alespoň nějakou pochybnost o dané osobě, případně o filozofii, kterou se snaží prezentovat. Členové zhoubných kultů a sekt totiž nesmí zpochybnit učení a ani jeho autora (většinou vůdce nebo zakladatel sekty). Dalším doporučením je, aby se lidé neúčastnili akcí, o kterých mají jen málo informací, případně jejichž organizátora neznají. Pokud by organizátorem byla seriózní instituce, neměl by být problém si ji dohledat na internetu, případně je šance, že by o ní mohl vědět někdo z našeho okolí. Proto je dobré si takovou instituci předem prověřit do takové míry, jako je v našich možnostech. Pokud by se ale i přesto stalo, že se člověk ocitne na uvedené akci, je třeba si všímat do jaké míry jsou akceptovány rozdílné a nesouhlasné názory. Pokud zpozoruje cokoliv podezřelého, je třeba překonat nepříjemný pocit z vyčlenění se ze skupiny, kterou stejně nezná a odejít. Může tím pomoci i jiným, kteří se takový krok bojí udělat jako první, a to i přesto, že s prezentovanými věcmi nesouhlasí. Lidský jedinec by měl vždy být schopen myslet sám se sebe a neměl by toto právo dát do rukou zhoubným sektám, pro které je jen dalším adeptem ke zneužití pro svůj prospěch.
Autor: PhDr. Peter Papšo, PhD. Seznam bibliografických odkazů
JUSKO, P. 2009. Sociální práce s mládeží a sociálněpatologické jevy. Banská Bystrica: PF UMB, 2009. ISBN 978-80-8083-705-1.
RUSNÁKOVÁ, T. 2006. Diagnóza „SEKTA“. In: Rozměr. Roč. 11, 2009, č.j. 4, ISSN 1335–2660.
RUSNÁKOVÁ, T. 2011. Závislost na psychomanipulativních skupinách – sekt, hnutí I. In: Sociální prevence, roč. 6, 2011, čj. 4. ISSN 1336–9679.
ŠALING, S. – ŠALINGOVÁ, M. – MANÍKOVÁ, Z. 2002. Slovník cizích slov. 2. vyd. Bratislava: Samo, 2002. ISBN 80-967524-7-2.
ŠKODOVÁ, I. 1996. Zhoubné kulty a sekty. Banská Bystrica: KPPP, 1996.
ŠKODOVÁ, I. - ŠKODOVÁ, Z. 1996. Všechno co jste chtěli vědět o sektách, ale neměli jste se koho zeptat. Banská Bystrica: OZ Integra, 1996.