Jeden z nejmladších klimatologů v Česku a na Slovensku, Josef Pecho, vysvětluje, jak se Země globálně otepluje, proč taje ledovce v Arktidě a jak může každý z nás zmírnit negativní projevy změny klimatu.

Jak byste krátce a srozumitelně vysvětlili laické veřejnosti, co znamená změna klimatu? Jde o změny všech známých fyzikálních (meteorologických) veličin, kterými popisujeme nejen momentální stav počasí, ale v dlouhodobém časovém horizontu i jeho průměrný charakter, tedy klima. Jde především o změny (nárůst) teploty vzduchu, atmosférických srážek, vlhkosti vzduchu, oblačnosti a v neposlední řadě i proudění vzduchu. Klimatická změna není proto ani zdaleka jen o globálním oteplování, i když pochopitelně, samo o sobě stojí na jejím začátku, neboť všechny ostatní veličiny se mění zejména v závislosti na změnách teploty vzduchu. Jaký to má vliv na obyvatelstvo? Razantní ústup horských ledovců, zmenšování plochy mořského ledu v Arktidě, růst hladiny oceánů nebo i posun rozšíření výskytu rostlinných a živočišných druhů, jsou jen nejzřejmější projevy klimatické změny a mnohé z nich začínají pro lidskou společnost přinášet i dost nepříjemné dopady. Například méně častý výskyt deštivých dnů v některých oblastech světa vede k dlouhodobému suchu, které představuje problém nejen z pohledu produkce potravin, ale také schopnosti zásobovat lidi vodou. Změna klimatu vede také ke změnám charakteru počasí, které se v mnoha oblastech stává extrémnější (vlna veder, extrémní srážky, náhlé změny teploty vzduchu).

Ovšem posloucháme, že za globální oteplování si můžeme sami. Je to pravda? Z velké části je to pravda, protože za zmíněnými změnami chemismu atmosféry je třeba vidět zejména lidské hospodářské aktivity, jako jsou produkce a spotřeba energie, doprava, odlesňování, zintenzivňující se zemědělství, ale například i výroba cementu. Každá tuna spáleného uhlí nebo ropy vede k produkci oxidu uhličitého, který vedle vodní páře patří mezi nejvýznamnější skleníkové plyny. Ty dokáží v atmosféře zadržovat teplo vznikající ohříváním zemského povrchu přímým slunečním zářením. Toto teplo šířící se od zemského povrchu do atmosféry je molekulami skleníkových plynů zadržováno a „odráženo“ zpět směrem dolů, k zemskému povrchu. Problémem ale je, že tento efekt se právě v důsledku vyšších koncentrací oxidu uhličitého a některých dalších skleníkových plynů neustále a rychle zesiluje, což se projevuje zejména zvyšováním průměrné globální teploty.

Nejvíce příkladů negativních vlivů změny klimatu na životy lidí vídáme na africkém kontinentu, zejména v rozvojových zemích. Proč? Rozvojové země jsou často příliš chudé na to, aby se s jejími následky dokázaly rychle vyrovnat. Není to však ani zdaleka jen o penězích, ale také o správném „know-how“. V Evropě (ve srovnání s rozvojovým světem) máme stále lepší materiální podmínky pro to – bojovat s těmito dopady. Pokud však v příštích desetiletích přesáhne rychlost změny klimatu hranici „snesitelnosti“, velké problémy bude mít i rozvinutý svět, včetně ekonomicky nejsilnějších států.

Na Slovensku se nemusíme obávat, že změna klimatu změní naše životní návyky? Projevy klimatické změny jsou patrné i na Slovensku. Zvyšování průměrné roční teploty má pozitivní vliv na rozšiřování hlavního vegetačního období. Třeba si však přiznat, že se stále více objevují právě ty negativnější projevy klimatické změny – extrémní počasí v podobě silnějších bouří, častější výskyt povodní, déle trvající suchá a extrémnější vlny horkého počasí v létě. Změna klimatu si zcela jistě vyžádá i na Slovensku změnu našich životních návyků. Odklon od konzumní společnosti, přechod k lokálnímu samozásobovatelskému zemědělství, využívání lokálních zdrojů energie mohou být však docela pozitivní změny pro naši společnost.

Globální oteplování není třeba brát na lehkou váhu. Vyskytují se však i názory, že nic vážného se neděje – Země si se vším poradí. Jak to tedy je? Pravděpodobně poprvé v historii Země se na jejím povrchu vyskytuje biologický tvor, který dokáže ovlivnit klima na globální úrovni. Pokud je však toto působení nekontrolovatelné, pak je to velmi nebezpečná hra – nejen pro nás lidi, ale také pro celou biosféru. Země se s touto rychlou klimatickou změnou zcela jistě dokáže vyrovnat. Otázkou ale je, jestli to dokážeme i my, lidé, se svou složitou technologickou civilizací.

Jak jsme na tom se zabezpečením obživy? Opravdu v mořích ubývá ryb a úrody (obilí či zeleniny) je méně pro extrémně suchá a nedostatek dešťů? Potravinová bezpečnost v rozvinutých, a především v rozvojových zemích je pro dopady klimatické změny velmi ohrožena. Klíčový problém budoucnosti je – jak nakrmit stále rostoucí počet obyvatel světa v době, kdy produkce potravin začíná narážet na své limity a je ohrožována i změnou klimatu. Nedostatek potravin se projevuje v téměř nekontrolovatelném nárůstu cen základních potravin. Celkový stav světových zásob vybraných potravinových komodit klesá iv důsledku takových událostí, jakými byly velké ztráty na úrodě obilí v Rusku v roce 2010 (jako důsledek mimořádných veder v létě 2010). Současné oceány jsou ve skutečně dezolátním stavu. Nejen komerční rybolov, ale také rychlé změny oceánského prostředí (růst teploty a kyselosti vody ohrožuje celé potravinové řetězce, zejména v tropických oblastech) výrazně ohrožují produkční funkci tohoto prostředí, nemluvě o důsledcích znečištění oceánů pesticidy, těžkými kovy, ropnými látkami či dokonce plasty.

Jste jedním z nejmladších klimatologů v ČR. Doktorát si dokončujete na akademii věd v ČR. Proč jste se dala na klimatologii? Klimatologie mě zaujala až na střední a poté hlavně vysoké škole. Tomuto oboru se věnuji už asi 15 let. Je to jedna z nejkomplexnějších přírodních věd jakou známe. Musíte mít základy nejen ze samotné meteorologie, ale také z geografie, statistiky, fyziky, geologie, historie, chemie a biologie. Trvá roky, než pochopíte alespoň ty nejzákladnější zákonitosti formování klimatu a její dlouhodobé změny. Člověk se v tomto oboru učí stále, stále objevuje nové. A to je na klimatologii to nejkrásnější.

Na listopadové klimatické konferenci SKCH v Bratislavě jste s kolegou Alexandrem Ačom přednesli zajímavý příspěvek. Čemu přesně se věnoval? Představili jsme problematiku spojitosti výskytu různých typů povětrnostních extrémů s klimatickou změnou – výsledky výzkumu vln veder, sucha, extrémních srážek, hurikánů a tajfunů i dalších fenoménů z celého světa. Článek dokazuje, že určité typy mají skutečně tendenci být výraznější či vyskytovat se častěji v teplejším klimatu. Ukazuje se, že k některým extrémním událostem počasí by bez klimatické změny možná nedošlo, nebo došlo v mnohem menším rozsahu.

Profesor Milan Lapin je nejen slovenskou klimatologickou špičkou, ale také váženým a uznávaným odborníkem v zahraničí. Právě díky němu se pojmy jako klimatická změna nebo skleníkový efekt atmosféry dostal do „uší“ laické veřejnosti. Měl jsem to velké štěstí, že jsem u profesora mohl nejen studovat, ale spolupracovat s ním. Myslím ale, že i přes tak výraznou osobnost, jakou profesor Lapin je, problému klimatické změny se u nás věnuje jen malá pozornost. Pozitivní však je, že se jím začínají zabývat samosprávy. Uvědomují si totiž, že lokální rozvoj bude v budoucnu velmi limitován právě dopady změny klimatu.

Jak vážně je třeba brát katastrofické scénáře a předpovědi počasí na nejbližší století? Scénáře budoucího vývoje klimatu v nejbližším století nepřinášejí velmi příjemnou perspektivu. Pravděpodobně vzroste globální teplota vzduchu o 3 až 4 ° C do konce tohoto století. Nezdá se to možná moc, ale když k tomu dojde, půjde o nejrychlejší klimatickou změnu ve známé geologické historie Země (za posledních nejméně 60 milionů let). Vše bude pochopitelně záviset na tom, jakým směrem se bude vyvíjet celá společnost, jak vyřešíme náš problém se získáváním dostatečně velkého množství energie, jak se vypořádáme s populačním růstem a celou řadou dalších globálních problémů. Rozhodující však bude omezit naše obrovské emise oxidu uhličitého na co možná nejnižší míru.

Jak můžeme proces globálního oteplování a negativních projevů změny klimatu zastavit? Obávám se, že globální oteplování a negativní projevy klimatické změny už nejsme schopni v tomto stadiu nijak zastavit. Ať už teď uděláme cokoli, oteplování bude dále pokračovat několik desetiletí, a to zejména kvůli tepelné setrvačnosti oceánů a faktu, že globální teplota začíná teprve dohánět současnou vysokou koncentraci CO2 v atmosféře. Co však můžeme zcela určitě udělat, je pokusit se zmírnit rychlost tohoto oteplování na snesitelnější míru (zejména prostřednictvím snížení emisí CO2) a omezit tak nejnegativnější dopady. Problematika změny klimatu je pro nás všechny velmi klíčová. Pravděpodobně ještě nikdy v historii nebylo pro nás tak mimořádně důležité, abychom změnám, které se kolem nás odehrávají, do hloubky porozuměly (a přehodnocovaly náš životní styl a přístup k přírodě). Jedná se o naše kolektivní přežití.

Text: Božena Baluchová, Foto: archiv Josefa Pecha Rozhovor byl zpracován pro časopis Charita 4/2012, resp. 1/ 2013 (téma: Klimatické vzdělávání).