To, že je třeba šetřit životní prostředí, žákům a studentům na mnoha základních a středních školách, není třeba dlouho vysvětlovat. Hodně se o tom už popsalo a řeklo. Ale proč je třeba slovenským žákům mluvit o dopadech klimatické změny v rozvojových zemích? Z vlastní zkušenosti mezi nimi jsme zjistili, že souvislost mezi ničivými následky klimatické změny a rozvojovými státy, je pro mnohé novinkou. Dříve si ji neuvědomovali.
Zkreslené představy žáků a studentů o rozvojových státech se projevily již při otázce, co to vlastně znamená slovní spojení „rozvojová země“. Jednou z odpovědí bylo: Slovensko přece také patří mezi rozvojové země, vždyť se stále rozvíjí. Inu ano, až na jednu „drobnost“ – Slovensko jako člen OECD patří k 30 nejrozvinutějším státům světa.
Ale není se moc co divit. V jistém pořadu se nás paní ve středním věku ptala, k čemu je ta rozvojová pomoc v cizině potřebná: "Tady, na Slovensku, nepotřebujeme pomoc? Nemáme dost svých problémů a chudých lidí? A nám kdo pomůže?" V takových případech „nevěřících Tomášů“, kteří neuvěří, dokud neuvidí, cílené přednášky o významu rozvojové pomoci už asi nepomohou. Má smysl křičet do slepých duší?
V České katolické charitě jsme se rozhodli pro odkaz Žít jednoduše a solidárně. Rozvojovou pomoc nebereme jako povinnost, ale jako něco, co vychází z našeho pocitu zodpovědnosti, z hlubšího poznání a uvědomování si vzájemné závislosti mezi rozvojovými zeměmi a zeměmi rozvinutými, k nimž patří i Slovensko. I když některým lidem Slovensko nepřipadá jako rozvinutá země.
Když chudí doplácejí za bohaté
Podle údajů OSN ve světě loni trpěla extrémní chudobou téměř miliarda lidí. Rozvojový program OSN zároveň odhaduje, že následkem globálního oteplování, přesněji pro rozpadající se zemědělství, bude v subsaharské Africe do roku 2015 trpět hladem o 600 milionů lidí více. Za strohými čísly ve statistikách jsou konkrétní lidé. Ženy, muži, děti, staří lidé, zdraví, nemocní, ti, co chodili do školy i ti, co neumí číst a psát, farmáři a pastevci, kteří přicházejí o skromné živobytí.
Trápí nás jejich osudy, osudy lidí v oblastech postižených důsledky extrémního počasí a velkých teplotních výkyvů. Při klimatické změně za největší paradox považujeme fakt, že nejchudší země trpí důsledky toho, co způsobily vyspělé státy nezodpovědným postojem k životnímu prostředí. Pro následky extrémního počasí v uplynulých letech zemřely a trpěly statisíce lidí, hynul dobytek, farmáři přicházeli o úrodu, šířily se přenosné nemoci.
I proto se Slovenská katolická charita loni zapojila do boje za klimatickou spravedlnost projektem rozvojového vzdělávání Změna klimatu se mě netýká. Opravdu? s podtitulem Směrem ke klimatické spravedlnosti v rozvojových zemích, se zaměřením na subsaharskou Afriku. Projekt provádíme ve spolupráci s kolegy ze Slovinské charity s finanční podporou Evropské komise a SlovakAid.
Tříletý projekt je v polovině. V rámci něj se snažíme vyvolat v lidech vědomí spoluodpovědnosti za stav životního prostředí. I církev ve svém stanovisku vzpomíná, že jsme stvořeni k obrazu božímu, a proto každý z nás má právo na důstojný život. Do projektu jsme včlenili kampaň s heslem Ži jednoduše a solidárně.
Ve školách i obchodních centrech
Do projektu se zapojilo přes 110 škol, které dostaly didaktické materiály včetně DVD, s krátkým animovaným dokumentárním filmem. Ve spolupráci s Metodickým centrem učitelů a Asociací učitelů jsme zorganizovali tři školení pro 59 učitelů z celého Slovenska.
\"Téma byla velmi aktuální a zajímavá. Nechala jsem se inspirovat vaším metodickým materiálem a se žáky 6. ročníku jsem se jí věnovala na pěti vyučovacích hodinách, \"napsala nám Mgr. Valéria Visocká, učitelka náboženské výchovy na košické základní škole v Šaci. Žáci měli také vymyslet projekt na zadaná témata: Rozvojové země, Pomoc rozvojovým zemím, Stav vody na planetě, Alternativní zdroje energie, Jak snížit odpad v domácnosti, Ekologické nakupování, Ekodem, Rady na snížení spotřeby energie v domácnosti, Vliv klimatických změn na člověka, Klimatické změny na Slovensku. \"Kromě závazného šetření s pitnou vodou jsme vyráběli náramky přátelství a výtěžek z prodeje dali na sbírku Cihlička pro Afriku - stavba studny. V květnu jsme dělali sběr papíru a víčka z PET lahví. Ve vestibulu školy máme také umístěn kontejner na sběr použité elektroniky a nefunkční uvedla paní Visocká.
Podobné aktivity se plánují i pro střední školy. Příští rok, ke konci projektu nás čeká příprava vědecké konference.
Do projektu se snažíme zapojit i širší veřejnost. Loni jsme v Bratislavě otevřeli putovní výstavu 48 fotografií s informacemi o situaci v zemích subsaharské Afriky as příběhy lidí, kteří trpí klimatickou změnou. Letos si ji mohli prohlédnout lidé v dalších sedmi městech na Slovensku. Výstava byla instalována v prostorách obchodních center v Banské Bystrici, Nitře, Trenčíně, Žilině, Spišské Nové Vsi, Košicích a v Prešově. Materiály jsme připravili ve spolupráci s kolegy ze Slovinska, fotografie poskytly Caritas Internationalis, Slovinská charita, Vysoká škola sv. Alžběty zdravotnictví a sociální práce v Bratislavě, Slovenský skauting a eRKo. Zájem veřejnosti byl vyšší, než se očekávalo.
Dá se žít i skromně
Uvědomujeme si, že žít prostě není v dnešní době moc stylové. V labyrintu zpráv a novinek se člověk někdy ztrácí a žene se za věcmi, které jsou stále novější, modernější, komplikovanější.
Náš projekt je zaměřen na mladé, jejichž myšlení se formuje a budují si základy pro své názory. Nabízíme jim další cihličku do jejich obrazu světa. Aby si uvědomili, že nic není trvalé a je třeba mít úctu ke všemu živému. Přes interaktivní hry na příkladech s tříděním odpadu, šetřením vodou a energií a ochraně přírody jim chceme ukázat, že žít jednoduše a solidárně se dá. Protože každý z nás je zodpovědný za život na Zemi.
Mariana Ištoňová, Ivana Pástorová Slovenská katolická charita
Změní se sever Keni na poušť?
„Říká se, že Turkana se změní na poušť,“ říká Mary Amodoi. Je jí 18 let a bydlí ve venkovské usedlosti v Turkanu, vyprahlé oblasti na severu Keni. Do školy nikdy nechodila, bydlí s tátou, babičkou a třemi mladšími bratry. Od loni po smrti matky převzala starost o domácnost, jeden z mladších bratrů se stará o stádo koz. Mary chodí dvakrát denně chodí po vodu, která je kilometr od jejich příbytku. Jedí jen jednou denně, pokud se jim daří, tak i dvakrát. Hlavně kukuřičnou kaši.
„Stará máma říká, že kdysi se žilo snáze,“ říká Mary. \"Lidé prý uměli předvídat období sucha a měli dost času se na ně připravit. Teď jsou suchá častěji, je zde méně stromů a pastvin. Často jsme odkázáni na dodávky pomoci. Jezero Turkana nedaleko našeho domu vysychá. Moje babička je 75 let.
Za tisíce let se pastevci skotu na severu Keni přizpůsobili kočovnému životu v drsném klimatu. Dnes je však tento způsob života na hranici přežití. Keňané nikdy nezapomenou na krutá sucha v roce 2005. Přišli až o 70% dobytka, každý třetí člověk trpěl akutní podvýživou. Vzpomínky na tato sucha stále mátají lidi. Prší stále méně, každá katastrofa činí tu následující méně únosnou.
"Sucha bývají častá a stále se vracejí," vysvětluje Chiri Bule a ukazuje na vyprahlou krajinu kolem sebe. "Dříve tu zvyklo pršet dvakrát do roka, teď někdy prší jednou, někdy vůbec ne." snů o vzdělání svých dětí.
Jiný život, než ten, který je založen na chovu dobytka, si i zdejší mladí lidé umí těžko představit. Vlastnit stádo pro ně znamená víc než jen mít mléko a zabránit podvýživě nebo mít kůže na přístřešky. Tradičně to přináší jistotu, postavení a podíl na budoucnosti. Ale tento život se stává stále obtížnějším.
( Z příběhů k putovní výstavě fotografií, www.trocaire.org/sites/trocaire/files/01f9918757774fc82afa44b6c2346b3a )
Článek vyšel v bulletinu Rozvojová pomoc - Podzim 2011. Vydává jej Platforma mimovládnych rozvojových organizácií (MVRO), která je sdružením právnických osob - střešní organizací 31 (23 řádných členů a 8 pozorovatelů) slovenských nevládních organizací, které se zabývají zejména zahraniční rozvojovou a humanitární pomocí. http://www.mvro.sk