Otcovství
Pro samotný začátek je důležité si vysvětlit a definovat samotný pojem ,,otcovství". Otcovství je v naší společnosti od nepaměti a tak jako všechno i ono se vyvíjelo společně s lidmi během historie. Kobová a Bosá (2017) definují otcovství jako vztah, který ho ,, podstatné jsou jeho další společenské a právní aspekty. Tradiční model otcovství se definuje v protikladu k idealizované představě mateřství a otců obvykle charakterizuje jako nepřítomné, vzdálené, bez silnější citové angažovanosti ve vztazích s dětmi.“
,,Vnímání rodičovství v západní civilizaci se dlouhodobě vyznačuje dualismem ve vlastnostech, schopnostech a očekáváních kladených na muže a ženy. Mateřství se do velké míry chápe jako biologické spojení matky - dítěte, přičemž ženy jsou považovány za automaticky schopné péče o potomstvo. Tato automatičnost vyplývá z „přirozenosti“ člověka jako živočicha (savce). Vztah otce – dítěte je naproti tomu definován především sociální – muž se stává otcem nikoli narozením dítěte, ale prostřednictvím konstruování vztahu. Tato konstrukce je ovlivněna mnoha faktory – sociálními a kulturními (hodnoty společnosti, role a úkoly přisuzované mužům a ženám), skupinovými (očekávání užší a širší rodiny a okolí muže), partnerskými (vyjednávání rodičovského páru o jejich úkolech jako otce a matky), individuálními (vlastnosti otce a dítěte) vlivy výchovy vycházejícími z orientační rodiny mužů a žen a jinými. V moderních sociologických a psychologických teoriích (Ruddick, 1995) je dualismus otec/matka stále více podroben kritice. Mateřství se chápe rovnocenně s otcovstvím jako sociální vztah – budovaný, vytvářený, vyjednávaný v procesu každodenní interakce rodič – dítě. Genderová socializace „zvýhodňuje“ ženy oproti mužům, kteří nabývají rodičovské dovednosti pomaleji, případně později (nikdy). Mezigenerační přenos může být jedním ze způsobů, jak přispět ke zvýšení zapojení mužů do péče o děti a domácnost“ (Bosý, 2011, s. 345-346).
Podle American Psychological Association (2009) ,,moderní otec přichází v různých podobách. Dnešní otec už není vždy tradičním ženatým živitelem rodiny a disciplinářem v rodině. Může být svobodný nebo ženatý; externě zaměstnán nebo doma; homosexuál nebo heterosexuál; adoptivní nebo nevlastní rodič; a více než schopný pečovatel dětí. Psychologický výzkum napříč rodinami ze všech etnických prostředí naznačuje, že náklonnost otců a zvýšené zapojení rodiny pomáhají podporovat sociální a emocionální vývoj dětí.“
Lze říci, že otcovství opravdu umíme definovat i jako vztah mezi mužem, tedy otcem a jeho dítětem. Jak uvádí American Psychological Association je jedno jaký otec je, jestli je vlastní ale nevlastní, svobodný či ženatý a pod. - to nejdůležitější je aby byl otcem na plný úvazek, ochotný, laskavý, pečlivý, chápavý, zodpovědný, tolerantní a hlavně milující. A tak jako mateřství i otcovství procházelo celá staletí změnami a vývojem, a tak těmi nejnovějšími změnami procházejí otcové 21. století. Jaké změny přineslo otcům v jejich úkolech 21. století?
Změny v roli otce 21. století
,,Jedním z významných aspektů měnící se role moderního otce je odklon od tradičních očekávání kladených na otce. V minulosti byli otcové považováni především za jediné živitele rodiny a ochránce rodiny" (Cameron, 2023). Dnešní otcové však již nejsou pokládáni jen za živitele rodiny a jejích ochránců. Jaké další změny nastaly v roli mužů jako otců?"
Aktivní ale i emocionální zapojení se do rodičovství
,,Moderní otcové se aktivně zapojují do života svých dětí a přebírají větší podíl povinností v domácnosti a péči o děti. Už nejsou jen poskytovateli, ale také pečlivými a emocionálně podporujícími pečovateli. Vzestup žen v pracovní síle přispěl k měnící se roli otců. S rostoucím počtem žen, které se věnují kariéře, otcové přistupují ke sdílení domácích a rodičovských povinností, čímž vytvářejí spravedlivější dělbu práce“ (Cameron, 2023).
,,Otcovství však sehrálo mnohem aktivnější roli. V minulosti byli otcové považováni za více živitelů a matka byla skálou rodiny. Dnes, s bláznivým rozvrhem všech a rovnováhou mezi pracovním a soukromým životem, je třeba, aby se věci daly do pohybu" (Bui, 2022). Foreman (in Bui, 2022) tvrdí, že s ,,nárůstem domácností s dvojitým příjmem a větším počtem žen, které vstupují na trh práce, se život. rozvrhy, které je třeba zvážit, a dva zdroje příjmu, a když to spojíme s již tak hektickým životem, který přichází s výchovou dětí, otcové musí zintenzívnit a být více než jen živiteli rodiny. Musí převzít mnohem aktivnější roli při pomoci a mentorování dětí." To znamená být zde fyzicky pro dítě, zajistit rodinu a být zde pro něj emocionální a duševní“ (Bui, 2022).
,,Aby otec úspěšně pomáhal dětem a mentoroval, potřebuje vztah, který přesahuje neformální rozhovor. Ano, fyzické zdraví, známky a pokrok vašeho dítěte v domácích pracích jsou důležité, ale stejně důležité je i jeho duševní zdraví, sny, obavy, dotazy a ambice. Otcové byli zobrazováni jako drsné postavy, jejichž jediná zodpovědnost se točila kolem toho, že jsou živitelem rodiny. Nyní otcové tráví více času se svými dětmi fyzicky, duševně a emocionálně“ (Bui, 2022). ,,Moderní otcové jsou výrazněji zapojeni do emocionálního vývoje svých dětí. Upřednostňují budování silného pouta se svými dětmi a aktivně se zapojují do jejich sociálního, emocionálního a kognitivního růstu“ (Cameron, 2023).
Přítomnost otce v rodině je důležitá, ale ještě důležitější je, aby otec byl i skutečným otcem pro své děti. Musí být přítomen v rodině pro děti a ženu nejen bytostně, ale i duševně. Pro všechny členy rodiny je podstatné, aby i jako rodina fungovaly. Jak uvádějí autoři Bui a Cameron, v dnešním světě kdy příjem rodiny zajišťují v drtivé většině oba rodiče, je nesmírně důležité, aby si pár nastavil pravidla, aby spolupracoval, pomáhal si v domácnosti ale i ve výchově dětí. Dnes už muž/otec není jediný, který zajišťuje rodinu z ekonomického hlediska jako tomu byly kdysi, a tak zodpovědnost nejen za domácnost ale i děti nesou oba rodiče rovnoměrně. Matka je však ta, která povětšinou první měsíce či léta života dítěte zůstává s dítětem doma a primárně pečuje o jeho výchovu a vývoj pokud je partner v práci, ale ani otec nemůže zanedbávat a usnadňovat si svou roli otce, hlavně v dnešním uspěchaném světě, kdy i matka pečující o dítě potřebuje velkou pomoc a dítě. A tak jako matka dítěte potřebuje přítomnost otce svého dítěte – čili partnera, tak tuto přítomnost otce potřebuje i dítě. Přece se také říká, že otec není ten, kdo dítě zplodí, ale ten, kdo dítě vychová a postará se o něj. Téměř každé dítě si mnohem více váží lásky, pozornosti, něhy otce a času strávení s ním jakékoliv hračky nebo peníze. Dítě touží po otcovém uznání, pochválení, lásce a hlavně po jeho čase.
V návaznosti na první změnu v roli otce zaměřujeme pozornost také na nové ekonomické trendy, které jsou součástí dnešní rodiny.
Nové ekonomické trendy
,,Jeden z hlavních vlivů na roli otce je ve skutečnosti vliv ekonomický. Před dvěma až třemi stoletími bylo úkolem otců sloužit především jako živitelé rodiny a zprostředkovatelé morálních hodnot a náboženské výchovy svým dětem. S urbanizací a industrializací práce vzala otce z domova na velkou většinu dne" (Launder, 2023). Otcové byli v této době jedněmi a hlavními živiteli rodiny, ženy-matky se povětšině staraly o děti a jejich výchovu. Až postupem času, kdy ženy začaly být více emancipovány a měly chuť postupně začaly začleňovat stále více do pracovního procesu,, Mezi lety 1948 a 2001 se podle Americké psychologické asociace procento zaměstnaných žen v produktivním věku nebo hledajících práci téměř zdvojnásobilo - z méně než 33 procent na více než 60 procent. otcové začali přebírat úkoly, které jsou diametrálně odlišné od otců předchozích generací“ (Launder, 2023). Pro dnešní rodinu je naprosto přirozené, že oba partneři/rodiče pracují. Kdysi tomu tak nebylo a jak již bylo zmíněno, pracoval převážně muž, který měl v rodině ekonomickou funkci. Nejen z osobního, ale i ekonomického hlediska bylo začlenění se do pracovního procesu pro ženy dobré. Nejenže ženy své rodině pomohly zlepšit ekonomickou situaci, ale pomohlo jim to i po osobní a psychické stránce, kdy mohly na určitý čas opustit domov, změnit prostředí, změnit roli pečlivé matky na ženu, která je potřebná a oceňovaná iv pracovním prostředí, může se vzdělávat, růst a vyvíjet se osobnostně i kariérně. Otcové 21. století už tak nemusí plnit primárně ekonomickou funkci rodiny, ale rozdělují si ji společně i se svými partnerkami a tak i úloha výchovy a péče o dítě se přirozeně rozděluje mezi oba rodiče.
Změny v pečovatelských úkolech
,,Historicky se výzkum vývoje dětí (American Psychological Association, 2009) zaměřoval více na citlivost matek na naplnění potřeb svých dětí. V posledních 20. až 30. letech se však výzkum stále více zaměřuje na otce. Je to způsobeno rostoucím úkolem, který hrají moderní otcové v péči. Studie provedená Národním institutem pro zdraví dětí a lidský rozvoj (NICHD) zjistila, že otcové měli tendenci být více zapojeni do péče, když:
- pracovali méně hodin než jiní otcové,
- měly pozitivní charakteristiky psychologického přizpůsobení (např. vysoké sebevědomí, nižší úroveň deprese a nepřátelství a dobré zvládání hlavních úkolů dospělosti);
- matky pracovaly více hodin než jiné matky.“
,,Jiný výzkum o roli otců naznačuje, že vliv otcovské lásky na vývoj dětí je stejně velký jako vliv lásky matky. Otcovská láska pomáhá dětem rozvíjet smysl pro své místo ve světě, což pomáhá jejich sociálnímu, emocionálnímu a kognitivnímu rozvoji a fungování. Kromě toho děti, které dostávají více lásky od svých otců, mají menší pravděpodobnost, že se budou potýkat s problémy s chováním nebo zneužíváním návykových látek“ (American Psychological Association, 2009).
Jak American Psychological Association (2009) uvádí ,,zatímco stále relativně malá část všech otců, kteří objevili možnost "zůstat doma" demonstruje nový typ patriarchy, který je primárně pověřen péčí v kontextu své rodiny. Ve skutečnosti počet amerických otců, kteří zůstali doma, roste rychlým tempem. Pro mnohé otce rozhodnutí zůstat doma se svými dětmi vyplývá ze:
- silného výdělečného potenciálu jejich manželky;
- jejich vlastní touhy být jako primární pečovatel;
- sdílené neochoty spolu s partnerem dovolit někomu jinému vychovávat jejich děti (např. chůvičce).“
,, Role otců ve Velké Británii se za posledních 50 let změnila k nepoznání. Dnes už otcové nechtějí být omezováni na roli živitele rodiny. Chtějí být skutečnými spolurodiči, kteří svým dětem poskytují výchovu a péči. Tato změna je částečně způsobena nárůstem domácností se dvěma výdělečně činnými osobami, snížením nemocniční péče po porodu a absencí geograficky blízké širší rodiny, což vyžaduje, aby otec zasáhl“ (Machin, 2021).
Jako lidé ,,máme tendenci věřit, že mámy jsou instinktivní rodiče, ale otcové se musí učit. Ve skutečnosti jsou biologickí otcové stejně biologicky připraveni na rodičovství jako mámy. Všichni noví otcové zažívají trvalý pokles testosteronu v době narození dítěte – v některých případech až třetinu. Tento pokles je rozhodující, protože nejen motivuje otce, aby byl empatickým a citlivým praktickým rodičem, ale také odstraňuje inhibiční vliv vysokého testosteronu na hormony vazby, čímž se zajišťuje, že otec dostane „zdravou dávku chemikálií“ vždy, když komunikuje se svým dítětem. Přidejte k tomu změny mozku, které zvyšují péči, pozornost, empatii a řešení problémů a táta je stejně biologický fenomén jako máma. Už tady pro něj není žádné odsunutí do role sekundárního rodiče. Je skutečným spolurodičem“ (Machin, 2021).
,,Otcové si budují hluboká a silná pouta se svými dětmi, která jsou stejně silná, ale zásadně odlišná od těch, která se budují mezi matkou a dítětem. Mámy i otcové budují svá pouta založená na výchově, ale otec má další prvek výzvy, což odráží jeho roli při vstupu jeho dítěte na svět mimo rodiny. Bez ohledu na kulturu je vidět, že otcové posouvají hranice vývoje a vystavují své děti riziku a výzvám, což jim pomáhá budovat duševní a fyzickou odolnost, kterou budou potřebovat k přežití v našem rychle se měnícím a náročném světě. A jedním z nejúčinnějších způsobů, jak to dělají, je hra“ (Machin, 2021).
,,Kvůli této zvýšené interakci se otcové také změnili, pokud jde o jejich metody rodičovství. Role přísného vynucovatele se vyvinula spíše do rodičovského stylu, který se liší od otců v minulosti. Dr. Sanjay Juneja říká: ,,Myslím si, že v minulosti byly děti vychovávány více výukou než spoluprací. To znamená, že to byl spíše patriarchální přístup, děti by to neměly dělat, kluci to nedělají. Chcete-li být vítězem, musíte to udělat. Nebyl velký prostor pro otázky nebo úvahy o tom, jak se dítě mohlo cítit.“ Dnešní otcové, často vychovávaní spíše prostřednictvím výuky než spolupráce, jak uvádí Dr. Sanjay, chápou, že je to zastaralá metoda učení dětí. Ano, je čas a místo k tomu, abychom byli přísní a pouční, ale to by neměla být správná reakce. Dr. Sanjay věří, že bychom se měli ponořit hlouběji do jejich osobností a jedinečnosti našich dětí a na základě našeho pozorování podle toho vypracovat plán. Mám pocit, že rodičovství není o přístupu k věcem z perspektivy toho, co dělají vítězové, ale spíše se stanete úspěšným, když jste rodičem způsobem, který je jedinečný pro vaše děti a jejich osobnosti." Proto být otcem není to jen o fyzické přítomnosti“ (Bui, 2022).
,,Navíc otcovství jako sociální konstrukce v našem kulturním prostoru podléhá rozličným změnám. V každé historické epoše docházelo ke změnám v požadavcích kladených na otce. Primární role otce procházela vývojem od „učitele morálky“ před průmyslovou revolucí, k „živiteli“ (otec plnící výhradně ekonomickou funkci) v období po průmyslové revoluci. Ve třicátých a čtyřicátých letech dvacátého století se do popředí dostává model „pohlavní role“, aby byl nahrazen „novým pečlivým otcem“ v sedmdesátých letech (Morman, Floyd, 2006). Objevení se posledně jmenovaného modelu úzce souvisí s novým definováním genderových rolí mužů a žen, k němuž dochází pod vlivem ženských (feministických) hnutí a následných mužských hnutí (Men's studies). Uvedené historické koncepce, stejně jako často protichůdné současné koncepce, představují normativní koncepty společnosti, které v daném historickém období sumarizují dominantní očekávání otců na jejich aktivitu v rámci rodiny. Tyto ideálotypické normativy však poskytují jen určitá „doporučení“ a mohou se do značné míry odlišovat od reálné participace mužů v rodině (Burgess, 2004). Navzdory poměrně výraznému společenskému tlaku současné společnosti na muže ohledně jejich zapojení se ve skutečnosti jen poměrně nízké procento mužů participuje rovnoměrně s partnerkou na péči o děti (Butorová, 1996; Filadelfiová, Kiczková, Szapuová, 2006). Relativně vyrovnané je podílení se na „příjemných“ aktivitách – hraní si, trávení volného času s dětmi, případně na některých aktivitách, které nejsou tradičně konotovány jako „ženské“ (nakupování, vodění dětí do školy a školky). Výrazný rozdíl je však v participaci na pracích, které jsou „rodované“ (žehlení, praní, vaření, drobné opravy a úpravy v domácnosti)“ (Bosý, 2011, 346 – 347).
,,Měnící se role moderních otců je charakterizována jejich zvýšeným zapojením do rodičovství a povinností v domácnosti. Od mužů se už neočekává, že budou jedinými živiteli rodiny, zatímco ženy zůstávají doma méně. Páry si vyměňují tradiční úkoly, přičemž otcové zůstávají doma a starají se o děti. Moderní otcové jsou hravější a emocionálně expresivnější, přemosťují propast mezi svými vlastními zájmy a zájmy svých dětí. Umožňují svým dětem zkoumat podnikatelské nápady a věnovat se svým zájmům a vášním. Otcové mají také větší flexibilitu při řízení subjektivních rodičovských konceptů a aktivně se účastní aktivit, jako jsou různá setkání rodičů a každodenní úkoly. Tento posun v roli moderních otců umožnil rodičům spolupracovat jako tým a vytvořit vyváženější a naplňující rodinnou dynamiku“ (Cameron, 2023).
Otcovská dovolená
Otcovská dovolená se u nás pomalu ale jistě stala realitou a někteří otcové ji také naplno využívají. Tento trend se začal realizovat iu nás a tak si otcové mohou vzít otcovskou dovolenou v rozsahu 14 kalendářních dnů. Jak uvádí Černegová (2022) ,,čerpáním otcovské dovolené po narození dítěte otcové nedostávají 14 dní volna navíc, protože čerpáním otcovské dovolené se jim zkrátí o 2 týdny případné čerpání mateřského. Pokud tedy otcové tuto možnost využijí, standardní vyplácení "mateřské", které trvá 28 - týdnů se o již 2 vyčerpané týdny otcovské dovolené zkrátí." Připojili jsme se tak k dalším zemím, které pro otce nabízejí možnost otcovské dovolené. I "Spojené království je jednou z dlouhou cestu k rovnosti rodičů. Zaměstnaní otcové mají právo na dvoutýdenní dovolenou v zákonné výši 149 liber týdně. Není to kvůli často nesprávně uváděné neochotě ze strany otců vzít si dovolenou, ale proto, že jen málo otců si ji může dovolit. I když můžeme pozorovat u otců v různých zemích zvýšený zájem o otcovskou dovolenou, není jim to moc umožněno buď ze strany zaměstnavatele nebo i ze strany státu, který poskytuje nejen velmi krátký čas ale i málo financí pro otce, kteří by měli o tuto možnost dovolené zájem. A tak ještě ve většině států zůstávají na mateřské dovolené spíše ženy než muži a to hlavně z finančního hlediska – ať už se to týká výše mateřské/otcovské dovolené nebo i celkového příjmu rodiny.
Závěr
Článek se věnuje některým vybráním změnám, které přinesl vývoj otcovství až do 21. století. Tyto změny jsou o něco dost výraznější a viditelnější ve společnosti, než tomu bylo ve 20. století. Za nejdůležitější změnu u otců 21. století lze považovat jejich velkou aktivní angažovanost v péči a výchově svých dětí. Jelikož otec měl od dávné minulosti primárně ekonomickou nebo tzv.. živitelskou funkci rodiny, tato funkce dnes není ničím nevídaným. Mnohem více se proto do popředí dostává právě emocionální a pečovatelská funkce, která takříkajíc spolu souvisí is otcovskou dovolenou, kterou si někteří otcové berou často krát ne (pouze) z ekonomického hlediska ale také hlavně z vlastní vůle a přesvědčení, že i oni chtějí být přínosem pro svou rodinu a své potomky, a tak jim jen svůj čas věnovat, a jak jim jen svůj čas ven ven přijdou z práce domů. Změnu této pečovatelsko-emocionálně-aktivní angažovanosti lze v péči a výchově o dítě považovat za velmi příjemnou změnu v otcovství, která když se v naší společnosti udrží, může přinést pozitivní změny do rodinného ale i společenského života lidí.
Autorka: Mgr. Zuzana Uličná
Tento text vznikl díky podpoře projektu UGA: II/6/2023: Postoje k otcovství a jejich etické kontexty a díky podpoře projektu VEGA: 1/0158/23: Nenáboženská spirituální gramotnost: vznik, rozvíjení v dětství a význam v dospělosti.
Seznam použité literatury
AMERICAN PSYCHOLOGICAL ASSOCIATION. 2009.The changing role of the modern day otec. (online) (cit. 5.11.2023) Dostupné na: https://www.apa.org/pi/families/resources/changing-father
BOSÁ, M. - KOBOVÁ, Ľ. 2017. Otcovství (online) (cit. 5.11.2023) Dostupné na: Glosář rodové terminologie (aspekt.sk)
BOSÝ, D. 2011. ZKUŠENOSTI Z ORIENTAČNÍ RODINY JAKO PŘEDPOKLAD AKTIVNÍHO OTCOVSTVÍ (online) (cit. 12.11.2023) Dostupné na: https://www.pulib.sk/web/kniznica/elpub/dokument/Balogova5/subor/bosy.pdf
BUI, A. 2022. How the Fatherhood Úkol Has Changed (online) (cit. 12.11.2023) Dostupné na: https://www.nolafamily.com/how-the-fatherhood-role-has-changed/
CAMERON, S. 2023. How Has Modern Fatherhood Changed Over Time? (online) (cit. 12.11.2023) Dostupné na: https://fatherresource.org/how-modern-fatherhood-changed-over-time/?utm_content=cmp-true
ČERNEGOVÁ, A. 2022. Otcovská dovolená od 1. 11. 2022 (online) (cit. 18.11.2023) Dostupné na: https://www.podnikajte.sk/socialne-a-zdravotne-odvody/otcovska-dovolenka-od-1-11-2022
LAUNDER, A. 2023. Changing Role Of The Father (online) (cit. 13.11.2023) Dostupné na: https://theawarenesscentre.com/father/
MACHIN, A. 2021. V otázce otec: učinit moderní tátu (online) (cit. 2.11.2023) Dostupné na: Pro chválu otců: tvorba moderního otce | Rodiče a rodičovství | The Guardian