Ctěné dámy, ctění pánové, milí kolegyně, kolegové, buďte srdečně vítáni na pátém ročníku konference Nová sociální edukace člověka.

Je mi ctí, že jste přišli na Pravoslavnou bohosloveckou fakultu obohatit vzácné společenství této konference o své vědecké a osobní poznání. Všichni tušíme, ba i víme, že na úsilí vzdělaných a prosociálně jednajících lidí závisí v mnoha směrech kvalita života v celé společnosti. Od odborníků s vysokou motivací ke konání dobra a ve prospěch mnoha lidí se odvíjí i dobré žití v dané společnosti.

Otázkou je, do jaké míry je člověk v konkrétní společnosti, ve které žije – jako jednotlivá osoba zodpovědný za svůj rozvoj a život? Dovolte pár poznámek k tématu zodpovědnost člověka za svůj život. Vyjádřím se zjednodušeně takto: povahu sociálního života člověka tvoří hodnoty, které vyznává, kterými se řídí, na jejichž základě se chová a koná.

Co však člověk dneška preferuje? Jaké materiální, duševní, duchovní hodnoty vyznává? Je pravdou, že jaké hodnoty vyznáváme, takoví i jsme? Zvnitřněné hodnoty konkrétního člověka lze vytušit z jeho postojů a zájmů. Avšak jeho hodnoty se plně zviditelní až v jeho jednání, v jeho činech a skutcích.

Co se však děje s hodnotami současných lidí v našem geospolečenském prostoru? Dá se říci, že žijeme „věk velké krize lidských hodnot.“ Žijí dnešní lidé v souladu s duchovním, duševním a tělesným genotypem člověka? Otázky a odpovědi jsou spjaty s tím, jaký smysl a význam se přisuzuje lidskému životu.

Zdá se, že lidé dneška si osvojují zničující způsoby života. Z jednání mnoha lze usuzovat, že člověku dnes stále častěji chybí zdravý selský rozum v přístupu k vlastnímu životu. V relativním blahobytu lidé zcela zapomněli na dětský, panenský přístup k životu, na pravdivé žití s ​​otevřenou myslí a srdcem. Jsou nejednou ovlivněni i pokřivení spekulativním způsobem života, který se ve společnosti uplatňuje jako monetární koncept, čili peníze nahradily právo, morálku i Boha. Jsou ovlivněni zhoubným vlivem informací. Lidé ne vždy umí odhalit manipulativní praktiky s jejich vědomím ze strany masmédií či internetu, které jsou dnes hlavními nositeli veřejného mínění postaveného nikoli na čisté pravdě, ale na polopravdách a na lži.

Jenže kulturní člověk přímo bytostně potřebuje rozvíjet duchovní stránku své osobnosti a prahne po pravdě, svobodě a seberozvoji. V současnosti se druh, nazvaný kulturní člověk, ztrácí. Dnešní společnost tvoří především civilizovaní lidé. Nicméně je rozdíl zda je člověk kulturní nebo civilizovaný. Jak jsme již zmínili, pro kulturního člověka je podstatný seberozvoj a duchovní stránka života. Pro civilizovaného člověka je podstatný materiální blahobyt a osobní profit. Společensky expanduje a sám sobě je zároveň manažerem úspěchu i manažerem neúspěchu. Kulturu národů, hlavně duchovno, pořádek a disciplínu vyměnily civilizační trendy masy lidí, hlavně konzum, chaos a bezduchá zábava.

Zdá se, že v epicentru hlavního zájmu řízení světa se neukotvil jedinečný koncept rozvoje lidské bytosti, ani humanistická seberealizace člověka, ani duchovní zušlechtění lidí. Lidé samotní však mají možnost volby, protože disponují dvěma způsoby jednání: reakcí a odezvou. (Osho, 2007.)

Pokud člověk odpovídá reakcí, tak jedná nevědomě. Protože pouze mechanicky reaguje na podněty zvenčí. Takový nevědomý člověk je předvídatelný a lze jej snadno manipulovat. Koná nezodpovědně zpravidla z nevědomosti a psychické nevyspělosti. Pokud člověk odpovídá odezvou, tak jedná vědomě. Protože si je vědom podnětů zvenčí. Takový vědomý člověk je nepředvídatelný a nedá se manipulovat. Koná zodpovědně zpravidla z vědomosti a psychické vyspělosti.

Odpovědnost konkrétního člověka za svůj život závisí na jeho vlastní životní moudrosti, ke které může dospět:

  • Získáváním životního náhledu a nadhledu tím, že poznává, prožívá, jedná.
  • Uvědoměním si vlastní životní cesty tím, že se se učí způsobilostem potřebným pro život.
  • Prácí na vlastním duchovním, psychickém a sociálním rozvoji tím, že se učí a vzdělává.

Člověk je dítětem Nebe a žije na Zemi. Pokud ho chceme pochopit, musíme dohromady znát a respektovat jeho duchovní, duševní a tělesné vlastnosti. Sociální edukace člověka je významným způsobem rozvoje vědomí lidí, které se stává pravděpodobně „kritickou podmínkou pro zachování života na této planetě.“ (S.Grof, 1992, s.2018.)

Nicméně, do jaké míry je současný člověk jako osoba zodpovědný za svůj život? Odpověď možná vyvstane iz příspěvků této konference.

Přeji nám všem tvůrčí jednání. Děkuji vám za pozornost.

Prof. PhDr. Maria Machalová, CSc.