V loňském roce se od 15. do 16. listopadu v Paříži uskutečnilo expertní jednání, které bylo spojeno s projektem Zdravotnického výboru a Pracovní skupiny pro sociální politiku dlouhodobé péče a jejího financování OECD (1) (OECD Health Committee and Working Party on Social Policy on LTC Workforce and Financing). Setkání se účastnili odborníci z ministerstev zdravotnictví a sociálních věcí členských zemí OECD spolu s několika hostujícími vědeckými pracovníky.
OECD definuje dlouhodobou péči (dále jen LTC(2)) jako péči o osoby, kterou vymezuje jako ucelené spektrum služeb určených lidem závislých na pomoci v některých ze základních sebeobslužných aktivit. Služby LTC tedy potřebují lidé, kteří mají omezenou soběstačnost zejména v základních sebeobslužných aktivitách a tento stav je setrvalý; může být způsoben jednak chronickými onemocněními, jednak může být důsledkem zdravotního postižení, ať již tělesného nebo duševního.
Expertní jednání se zaměřila na zkušenosti jednotlivých zemí ohledně pracovních sil a financování LTC a dále na identifikaci problémů ve znalostech řízení a tvorby politických priorit. Je v politickém zájmu nalézt řešení, jak čelit společenským a demografickým změnám (stárnutí populace, snižování nabídky neformální péče, růst poptávky po péči), které mají přímý dopad na trh práce.
V souvislosti s touto problematikou je v rámci sekce LTC připravovaná studie, která si klade v rámci stanovených hypotéz tyto otázky k následnému celospolečenskému řešení:
- Jak se vyrovnat s rostoucí poptávkou po formální LTC a jak zajistit dostatek pečovatelů (například jak zvýšit atraktivitu těchto povolání a jak snížit fluktuaci pracovníků)?
- Měli bychom podporovat pečující rodiny? Jaké motivační mechanismy bychom měli používat?
- Může si veřejný sektor dovolit financovat očekávaný růst nákladů a zároveň zajistit odpovídající krytí proti rizikům LTC?
- Potřebujeme jiné mechanismy financování? Jaké další zdroje můžeme využívat?
- Jak je možné systémy LTC zefektivnit?
- Jaký je dopad hospodářské krize na financování LTC a na zaměstnanost v ní?
Problematika neformální péče v různých zemích OECD
Problematikou neformální péče se zabývají různé země začleněné v OECD, neboť pečující rodiny a přátelé jsou páteří systému LTC. Je však všeobecně známo, že neformálně pečující jsou péčí o své blízké psychicky i fyzicky zatěžováni. Na zasedání se politika pro prevenci a zmírnění nežádoucích důsledků neformální péče pro pečující diskutovala. Především se jedná o problematiku zhoršení duševního a fyzického zdraví, pasti chudoby pro pečovatele a rozhodnutí o odchodu z trhu práce z důvodu vysoké zátěže této péče. Je nutné pro tuto skupinu neformálně pečujících vytvořit strategii, která se bude opírat o kombinovanou péči (sdílená péče rozdělená mezi neformálně a profesionálně pečující), která může pomoci při skloubení pracovní kariéry a péče. Je velice potřebné zavedení takových preventivních opatření, která pomohou zlepšit zdraví a duševní pohodu neformálně pečujících. V této záležitosti bude nutné pro neformálně pečující vytvořit flexibilní pracovní schémata, která umožňují lépe skloubit pracovní život a pečující roli. Nezpochybnitelná je i role respitní péče a poskytování nezbytných informací a koordinace sociálně zdravotní péče.
Zkušenosti z Belgie
Zástupkyně z Belgie Mireille Goemans, Federal Public Service Social Security, představila systémy přístupu k LTC v Belgii. Ve valonské části je kladen důraz na služby v domácnosti, a na rozdíl od vlámské komunity je méně lidí umístěných v institucích. Na federální úrovni nemají vytvořenou zvláštní strategii v LTC, ale existují iniciativy financované zdravotním pojištěním – jedná se o respitní péči (denní centra, krátkodobé pobyty) a alternativní péči (jedná se o novou iniciativu, zejména podporu péče v domácím prostředí). Tato země má však vytvořenou strategii na podporu rodinných pečujících, která se skládá z měsíčního příspěvku na péči a ochrany proti propuštění z práce, pokud pečují o rodinného příslušníka; tím je jim umožněn zpětný návrat na trh práce po ukončení péče. Dále mají pečující nárok na sociální zabezpečení. V rámci neformální péče byla vytvořena studie – Legal recognition and access to social rights for informal carers” (online: http://www.aidants-proches.be/rshared/File/reconnaissance-legale-des-aid... [4] - PDF), která se zabývá novým definováním role pečujícího (kdo je vlastně blízkou osobou) a zajištěním adekvátní podpory a právní i sociální ochrany této osoby. Do budoucnosti bude zapotřebí vytvořit legislativní, daňový a sociální statut neformálního pečujícího. Tato opatření povedou k uznání jeho práv na sociální zabezpečení, neboť se jedná o práci, a uznání jeho v péči získaných znalostí a dovedností pro další integraci na trhu práce.
Zkušenosti z Norska
V Norsku je tato péče zajištěna prostřednictvím komunit. Existuje velmi úzká spolupráce komunit a rodin. Za tímto účelem přijala vláda Norského království (v r. 2006) v parlamentu usnesení ohledně plánu přípravy LTC do roku 2015. Potřeba LTC představuje stále rostoucí problém, takže nebude možné, aby se s ním vyrovnal pouze sektor zdravotní a sociální péče, ale je zapotřebí přijmout celospolečenská opatření.
Vláda schválila materiál o LTC jako o budoucí výzvě a vymezila pět základních okruhů k řešení, které jsou promítnuty do strategie péče do roku 2015:
První okruh se zabývá identifikováním nových skupin obyvatelstva, které budou vyžadovat služby LTC.
Druhým okruhem jsou demografické změny ve společnosti, které budou představovat nejen potřebu zvýšit objem poskytované péče, ale také prohloubit znalosti pečujících profesí o problematice LTC. Stárnutí populace není možné považovat jen za problém, ale je zapotřebí také vzít v úvahu skutečnost, že příští generace seniorů budou zahrnovat lidi v lepším zdravotním stavu a také ty, kteří budou bohatší než předchozí generace. Tito lidé budou mít větší nároky například na kvalitu poskytovaných služeb.
Třetím okruhem je budoucí nedostatek pečujících, který souvisí s prodlužující se délkou života.
Čtvrtým okruhem je potřeba zvýšeného lékařského dohledu a sledování, kdy zcela nepochybně bude také narůstat potřeba specializované medicínské a multidisciplinární odborné podpory jak v domácí LTC, tak v ústavním prostředí. To se týká zejména pacientů s komplexními zdravotními potřebami, ale také například lidí s demencí a dalšími psychiatrickými a neurologickými syndromy ovlivňujícími duševní zdraví a kognitivní funkce, kteří potřebují koordinovanou nabídku služeb počínající specializovanými zdravotnickými službami a končící službami v komunitě.
Pátým okruhem je dostatečné uspokojování psychosociálních potřeb osob vyžadujících LTC, neboť je LTC příliš zaměřena na zdravotní a sociální aspekty péče. Uspokojení psychosociálních potřeb vyžaduje účast širšího spektra profesionálních pracovníků tak, aby bylo možné klást větší důraz také na psychologické aspekty péče a smysluplné aktivity.
Z problémových okruhů byly vytvořeny strategie do roku 2015, které v systému nepředstavují revoluční změny, ale postupný rozvoj LTC. Mezi základní strategie patří:
- Podpora kvality, výzkumu a plánování – rozvoj LTC bude vyžadovat jak investice do přizpůsobení zařízení potřebám dlouhodobě nemocných lidí, tak do vzdělávání a rozvoje lidských zdrojů. Na LTC je v Norsku nahlíženo jako na aktivitu, kterou by měly zajišťovat komunity.
- Nárůst kapacit prostřednictvím zvyšování schopností a znalostí.
- Lepší koordinace se zdravotním sektorem a sledování pacientů.
- Aktivní přístup k péči.
- Dohoda o kvalitě – vláda se domluvila s profesními organizacemi na tom, že v poskytování služeb bude věnována dostatečná pozornost jejich kvalitě, která bude založena zejména na multidisciplinární spolupráci, zlepšení dovedností multidisciplinárních týmů, zlepšení plánování a organizování péče na úrovni komunity i vůči jednotlivým klientům.
Další součásti strategie tohoto plánu jsou posílení managementu a lepší organizace služeb. Služby na komunitní úrovni by měly být schopny pružně reagovat na požadavky a potřeby příjemců LTC v jednotlivých komunitách. Nástrojem k lepší organizaci služeb jsou i moderní technologie.
Závěr
Problematika LTC je v evropských zemích velmi diskutovanou otázkou v rámci zdravotnických systémů. Tyto systémy se budou muset zabývat stárnutím populace a zabezpečením zdravotní a sociální péče, vytvořením nových profesí v LTC dle specifických problémů stárnoucí populace. Dle odborníků v této oblasti bude do roku 2020 chybět asi 1 milion zdravotnických pracovníků, asi 15 % zdravotní péče nebude zcela pokryto. Nicméně dále budou chybět 2 miliony pracovníků v LTC, což povede k tomu, že 15 % nebude pokryto ani v tomto sektoru. Tyto výsledky jsou velmi závažné. Je zapotřebí zmapovat budoucí zdravotní potřeby a pomoci členským zemím plánovat lidské zdroje v této oblasti. Dále je zapotřebí zmapovat kompetence a znalosti současné pracovní síly a podle budoucích potřeb je upravit. Je zapotřebí zvýšit atraktivnost zdravotnických povolání, a to zlepšením pracovních podmínek. A také vyřešit problematiku migrace.
Nové dovednosti pro nová pracovní místa jsou součástí strategie „Europa 2020“. Je zapotřebí vzdělané pracovní síly a také vzdělávacích institucí, které budou na tyto potřeby pružně reagovat. Vlajkovými iniciativami jsou v této oblasti „An agenda for new skills and new jobs“ a „Youth on the move“. Dalším krokem Evropské komise bude vytvoření akčního plánu pracovní síly, společná akce (joint action) na modelování a předpovědi pracovních sil a použití evropských fondů na vzdělávání.
Mgr. Monika Válková
doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D.
Mgr. Tomáš Roubal
(redakčně upraveno)
Zdroje:
OECD EXPERT MEETING ON LONG-TERM CARE: How to support family carers?,15-16 November 2010, Paris
_____________________________
(1) Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (pozn. red.)
(2) Z angl. long-term care (pozn. red.)
______________________________
Více informací lze získat na webových stránkách http://www.socialnisluzby.eu [5] a http://www.apsscr.cz [6].