Aktualizace etického kodexu sociálních pracovníků Slovenské republiky – základní náčrt

Úvod

Etický kodex označuje soubor písemně formulovaných etických principů, hodnot a standardů relevantních a normativních pro jednotlivou profesi, instituci nebo organizaci. Cílem článku je upozornit na význam etického kodexu sociální práce, jeho základní typologii a představený základní náčrt koncepce aktualizace Etického kodexu sociálních pracovníků v Slovenské republice.

Formulování etického kodexu profesí pomáhajících profesí – včetně sociální práce – má několik důvodů a významů s ohledem na samotnou profesní činnost, ochranu klientů, sociálních pracovníků, profesi a její postavení ve společnosti. Mezi nejdůležitější funkce etického kodexu patří (por. Mátel, 2010a, s. 58-59):

  • je průvodcem etické praxe pro profesionální sociální pracovníky, což je zvláště důležité pro ty, kteří začínají pracovat v profesi;
  • stanovuje normy, jaké chování sociálních pracovníků je možné hodnotit jako eticky přijatelné a jaké ne;
  • pomáhá zajistit ochranu klientů a členů společnosti;
  • napomáhá k disciplíně a usměrňuje výkon profese;
  • upozorňuje na morální nebezpečí konfliktů vlastního a veřejného zájmu;
  • pomáhá řešit morální dilemata;
  • je podkladem pro posuzování stížností a kritériem hodnocení aktuální praxe;
  • má význam pro profesní identitu sociální práce na různých úrovních, ať už akademické, komunitní, politické nebo celospolečenské;
  • je jedním ze společných jmenovatelů různorodých druhů sociálních služeb a důležitou zárukou jejich kvality.

Typologie etických kodexů

Na základě typologie deontologických kodexů můžeme rozlišovat etické kodexy podle více kritérií. S ohledem na specifickou profesi, resp. profesní činnost, rozlišujeme etický kodex zdravotníka, sociálního pracovníka, policisty, učitele, etický kodex psychologické činnosti atd. V případě sociální práce se dá rozlišit etický kodex sociálního pracovníka (např. na Slovensku, v České republice, v Rusku, v Izraeli) a etický kodex sociální práce (např. v USA, Kanadě, Austrálii, Německu, Velké Británii). V druhém případě je rozsah obvykle širší a komplexnější, etická odpovědnost není limitována výhradně na samotnou činnost sociálního pracovníka, ale i na vnější podmínky této činnosti, odpovědnosti zaměstnavatelských organizací, národních asociací a společnosti. Tuto podobu považuje autor článku za vhodnější. Pokud musí nebo má sociální pracovník jednat profesionálně a mravně odpovědně, potřebuje pro svou činnost náležité podmínky a jako člověk má také svá práva, která zajišťují další aktéři procesu profesní činnosti sociální práce (zaměstnavatelé, supervizoři, společnost atd.).

Na základě specializace odborné činnosti lze rozlišit od etického kodexu sociální práce specifické etické kodexy klinické sociální práce, poradenství, supervize, sociální prevence, managementu, výzkumu, probace a mediace atd. Například etiku v supervizi několik autorů téměř identifikuje s etikou sociální práce. Obě mají společné jisté hodnoty, principy a etické odpovědnosti vůči sobě, klientům, kolegům, pracovišti, profesi a společnosti. Supervize jako osobitá metoda sociální práce a specifická činnost sociálních pracovníků si však vyžaduje i osobitou etickou pozornost (Mátel, Roman, 2010a). V podmínkách Slovenské republiky není však kodifikován etický kodex konkrétně pro supervizi sociální práce (por. Schavel, Tomka, 2010, s. 84). Změna se může realizovat dvěma způsoby – vlastním etickým kodexem nebo specifickými částmi v širším konceptu etického kodexu sociální práce.

Velmi důležitým kritériem typologie etických kodexů je také území dosahu jejich působení. V tomto případě rozlišujeme mezinárodní (nadnárodní) etické kodexy, národní etické kodexy a etické kodexy organizací, firem či zařízení. Posledně jmenovaným se v tomto článku nebudeme specificky věnovat, i když jsou v sociální práci velmi důležité. Právě etické kodexy jednotlivých zařízení sociálních služeb mohou navázat na základní hodnoty, principy a odpovědnosti obecně formulované v národních a mezinárodních etických kodexech a aplikovat je na konkrétní cílové skupiny klientů a specifika dané organizace. Souhlas s nimi může být součástí pracovního kontraktu, čímž se mění charakter doporučení etického kodexu (jaký dosud i Etický kodex sociálních pracovníků v SR), na závazný dokument, alespoň v některé konkrétní organizaci.

Mezinárodní a nadnárodní asociace jednotlivých profesí se snaží o formulování základních etických principů a hodnot do podoby „mezinárodního etického kodexu“. V sociální práci tuto roli plní Medzinárodná federácia sociálnych pracovníkov (International Federation of Social Workers, skr. IFSW http://www.ifsw.org ), která v současné podobě vznikla v Mnichově roku 1956. Tato organizace se sídlem ve švýcarském Bernu zastřešuje národní asociace sociální práce po celém světě. V otázkách vzdělávání a etiky velmi úzce spolupracuje s Medzinárodnou asociáciou škôl sociálnej práce (International Association of Schools of Social Work, skr. IASSW http://www.iassw-aiets.org ). V současnosti lze považovat za aktuální mezinárodní etický kodex sociální práce společný dokument IFSW / IASSW „Etika v sociálnej práci – vyhlásené princípy ( http://www.ifsw.org/p38001872.html )“ (resp. Deklarace etických principů sociální práce), přijatý v roce 2004. Z historického hlediska byly předtím důležité „Principy a standardy etiky sociální práce ( http://www.ifsw.org/p38000020.html )“ (1994), které zase vycházely z etického kodexu IFSW z roku 1976. Zmíněný mezinárodní etický kodex sociální práce (1994) se de facto skládal ze dvou dokumentů – „Mezinárodní deklarace etických zásad sociální práce“ a „Mezinárodní etické standardy pro sociální pracovníky“. Jejich účelem bylo prezentovat základní etické principy profese sociální práce, doporučit postupy při výskytu etických dilemat a zabývat se vztahy mezi profesí sociální práce a sociálními pracovníky vůči klientům, kolegům, zaměstnavatelům a ostatním členům společnosti. Nový dokument „Etika v sociálnej práci – vyhlásené princípy“ (2004) je jejich zásadním přepracováním. Jsou v něm stručně formulovány etické principy s krátkým komentářem. Tyto by měly být detailněji a cíleněji formulované národními asociacemi sociální práce v jednotlivých zemích s ohledem na místní legislativu, kulturu a další specifika (por. Mátel, 2010a, s. 59-60).

Národní etické kodexy jednotlivých zemí ilustrují velkou rozmanitost v detailech, jako jsou například druhy a formy sociálních služeb, přístupy k nim, způsoby placení poplatků, nebo účast uživatelů služeb na výzkumech. Národní etické kodexy sociální práce, resp. sociálních pracovníků, jsou obvykle utvářeny národní asociací sociální práce, která je členskou organizací IFSW. Tuto funkci v našem prostředí po jistou dobu reálně plnila Asociácia sociálnych pracovníkov na Slovensku, která vznikla v roce 1994. Ta v Žilině v roce 1997 deklarovala Etický kodex sociálnych pracovníkov Slovenskej republiky v souladu s tehdejšími „Principy a standardy etiky sociální práce“ IFSW (1994). V té době šlo o první a dosud jediný etický kodex sociálních pracovníků na Slovensku, který má doporučující charakter.

Proč je potřebná aktualizace etického kodexu?

Jeden z trefných výroků postmoderní doby zní: „Není nic nepotřebnějšího než včerejší noviny.“ Nejde zde o popření významu historie ani historických událostí, ale o potřebu neustálého reflexivního zachycení současného dění ve společnosti. Sociální práce jako profese, vědní disciplína i obor vzdělávání je poměrně mladá, ale právě tím, že se neustále snaží pružně reagovat na aktuální potřeby svých klientů – kterými mohou být jednotlivec, rodina, komunita, organizace nebo společnost – se stává jednou z nejdynamičtějších profesí současnosti. Čím včasněji a cíleněji reaguje na dění ve společnosti, tím účinněji může nabízet preventivní opatření a systematickou pomoc při řešení negativních dopadů sociálních událostí.

Otázkou je, zda se dynamické změny ve společnosti dotýkají i základních hodnot, morálních principů a jednotlivých etických odpovědností. Na tuto otázku by rozličným způsobem odpověděly jednotlivé filozofické směry etiky, čemuž se však v tomto článku nebudu podrobně věnovat. V každém případě to, co se mění nezávisle na filozofických koncepcích, jsou:

  • nová globální etická témata navazující na rozvoj technologií nebo nových sociálních událostí (např. bioetické otázky v souvislosti s rozvojem genového inženýrství; etika internetové komunikace; rozvoj mezinárodního terorismu a potenciální zneužívání charitativně-sociální práce k tomuto účelu);
  • nové etické problémy a dilemata související s výkonem profese (např. otázka odpovědnosti zařízení sociálních služeb za přípravu nových sociálních pracovníků, která se může identifikovat jako etická povinnost spolupráce se školami sociální práce);
  • měnící se hodnotové orientace (např. v sociální práci opouštění paternalistické a náboženské orientace směrem ke klinické orientaci, orientaci na sociální spravedlnost, resp. v současnosti k oprávněné defenzivní orientaci, kde se vedle priority práv klientů zohledňují také práva sociálních pracovníků);
  • identifikace a formulace obecných lidských práv (např. akcentování antidiskriminačního přístupu, práva na práci, práva na sexuální orientaci);
  • identifikace a formulace etických principů v profesní činnosti založených na nových výzkumech a teoriích (např. holistický přístup, důraz na silné stránky klienta);
  • rozvoj a transformace sociálních služeb (např. na Slovensku v náhradní rodinné péči přechod od ústavní péče ke rodinnému typu náhradní výchovy);
  • změny legislativy, která vytváří i jakýsi „minimální standard chování“ závazný i pro profesijní etiku (např. legislativa ohledně diskriminace, korupce, ochrany osobních údajů, na Slovensku také definování sociálního pracovníka podle zákona č. 448/2008 Z. z., které může být v rozporu s minimálním věkem stanoveným IFSW);
  • přestože mnoho etických hodnot a principů sociální práce může být nadčasových, způsob jejich formulování podléhá změnám v myšlení a jazyce dané společnosti i profesní komunity (např. spojení „pomoc k soběstačnosti“ bývá nahrazováno výrazem posilování a zmocňování, kterému v angličtině odpovídá pojem empowerment).

Aktualizace etického kodexu sociální práce na Slovensku – základní náčrt

Z výše uvedených důvodů je zřejmé, že každý etický kodex je časově limitovaným dokumentem, který vyžaduje systematickou evaluaci. Odpovědnost za něj nesou především samotní sociální pracovníci, kterým má deontologický kodex pomáhat při výkonu povolání. Aby etický kodex byl dokumentem, který naplňuje všechny stanovené cíle, musí být pravidelně aktualizován. Tato aktualizace je závislá na několika faktorech, jako jsou:

  1. institucionální zajištění;
  2. personální zajištění odborníky a specialisty na sociální práci a profesní etiku;
  3. koncepční zpracování s přihlédnutím k a) aktuálnímu mezinárodnímu etickému kodexu (v současnosti IFSW / IASSW 2004), b) specifikům sociální práce na Slovensku, c) aktuální mezinárodní a národní legislativě.

Institucionální zajištění aktualizace etického kodexu je na Slovensku jedním ze zásadních problémů. Vzhledem k historické souvislosti by měla nejvhodnější pozici mít Asociácia sociálnych pracovníkov na Slovensku, která je členskou organizací IFSW a v jejímž rámci byl vytvořen a deklarován současný etický kodex sociálních pracovníků. Tato bohužel v současnosti téměř nevykazuje žádnou činnost na Slovensku ani směrem k IFSW. To znamená, že neexistuje reálná instituce, která by iniciovala, prosazovala a reálně uskutečňovala revizi a aktualizaci etického kodexu sociální práce. Otázkou je, zda je možné a vhodné oživit činnost ASP na Slovensku, resp. hledat jiné institucionální zajištění. V druhém případě je třeba zvážit, zda by bylo vhodnější vypracování novějšího etického kodexu v rámci státní správy (pod gescí MPSVaR) nebo v rámci jedné z aktivně působících neziskových organizací s předběžnou poznámkou, že právě tyto zpravidla reprezentují jen určitou specifickou skupinu v rámci sociální práce (do úvahy přicházejí např. Asociácia vzdelávateľov v sociálnej práci na Slovensku; Asociácia supervízorov a sociálnych poradcov; Asociácia poskytovateľov sociálnych služieb). Výhodou těchto asociací je, že mají široký potenciál odborníků na sociální práci a profesní etiku. Eventuální alternativou by byla společná přípravná etická komise složená z odborníků – zástupců veřejné správy a neziskových organizací pod gescí MPSVaR. V této souvislosti je vhodné připomenout, že na Slovensku chybí stavovská organizace sociálních pracovníků, včetně jedné silné zástřešující asociace s etickou komisí. Návrh zákona o zřízení Slovenskej komory sociálnych pracovníkov dříve vypracoval Štefan Strieženec (2006). Bohužel, po jeho náhlé smrti se dosud nepodařilo zřídit žádnou obdobnou instituci (Mátel, Roman, 2010c). V rámci tohoto institucionálního vakuua by bylo vhodné spojit zejména lidský potenciál odborníků z oblasti vzdělávání, klinické sociální práce, sociálních služeb a etiky z různých institucí, kteří mají vážný zájem o zvýšení kvality poskytování sociální práce a sociálních služeb rozvojem profesní etiky. V rámci společného dialogu se zvyšují možnosti nalezení vhodného institucionálního řešení.

Vzhledem k formulaci současného etického kodexu jsou důležité některé zásadní koncepční otázky pro odbornou diskusi:

  1. Bude se pokračovat v etickém kodexu sociálních pracovníků, nebo bude vhodnější širší pojetí etického kodexu sociální práce?
  2. Půjde o aktualizaci etického kodexu z roku 1997, kde bude zachována struktura a podstatné části, nebo bude vhodnější vytvořit zcela nový etický kodex?
  3. Je vhodné, aby byly rozlišeny zásadní (klíčové) hodnoty a principy sociální práce jako konstitutivní základ jednotlivých odpovědností?
  4. Jakým mechanismem lze zajistit, aby byl etický kodex sociální práce závazný pro sociální pracovníky, poradce a supervizory na Slovensku?

Ve starších podobách etických kodexů často chyběly jasně formulované obecné etické principy, které by tvořily podklad pro jednotlivá specifická pravidla etického jednání. V současnosti mají řada významných národních kodexů sociální práce (např. americký NASW kódex /2008/; kanadský etický kodex http://www.casw-acts.ca /CASW 2005/, britský etický kodex http://www.basw.co.uk/about/codeofethics /BASW 2002/) strukturu, kde zásadní východiskem tvoří identifikované klíčové hodnoty a principy sociální práce. Barker v renomovaném Slovníku sociální práce (2003, s. 453) pod heslem hodnota uvádí „zvyky, názory, standardy chování a principy považované za žádoucí skupinou lidí, kulturou nebo jednotlivcem.“ Hodnoty představují zdroj motivace a výrazně ovlivňují i náš smysl života a cíle, které v průběhu života chceme dosáhnout (Loran, 2009, s. 92). V sociální práci a ostatních pomáhajících profesích určují hodnoty povahu práce i povahu vztahu mezi pracovníkem a klientem, kolegy navzájem i širší společností. V rámci jednotlivých profesí se odborníci na etiku obvykle snaží rozlišovat ty hodnoty, které jsou pro výkon dané profese nejpodstatnější a bez nichž by v ní chybělo něco zásadního. Hodnoty jsou také velmi důležité při řešení etických problémů a dilemat. Zkoumání hodnot proto dnes patří k nejdůležitějším tématům etiky pomáhajících profesí (Mátel, Roman, 2010b). Pokud nastane v profesní komunitě shoda s jejich výběrem, bývají těmi jádrem profesního etického kodexu v dané zemi nebo instituci. Například Americká národní asociace sociálních pracovníků (NASW) identifikovala šest klíčových hodnot, které jsou součástí amerického kodexu sociální práce (2008). Jsou: 1. služba, 2. sociální spravedlnost, 3. důstojnost a hodnota člověka, 4. důležitost lidských vztahů, 5. integrita, 6. kompetence. Pro srovnání Britská asociace sociálních pracovníků identifikovala a zahrnula do svého etického kodexu BASW (2002) stejných pět základních hodnot, kromě důležitosti lidských vztahů. Kanadská asociace sociálních pracovníků přidává v svém etickém kodexu (2005) k předchozím pěti klíčovým hodnotám i důvěrnost v profesionální praxi. IFSW opakovaně označila za zásadní pro sociální práci dva principy, resp. hodnoty, jimiž jsou respektování lidských práv a sociální spravedlnost (por. definici sociální práce na generálním shromáždění v Montrealu, 2000). Evropský sociální model je v Evropské unii založen na respektu k základním lidským hodnotám, za které jsou považovány důstojnost, svoboda, právo, solidarita a participace. Sociální služby evropských států musí respektovat právě tyto hodnoty (Tomeš, 2010, s. 37).

Pokud bychom na Slovensku šli cestou identifikace klíčových hodnot a principů sociální práce, bylo by metodologicky vhodné připravit a realizovat v této oblasti výzkum. Další cíle empirického výzkumu by mohly být orientovány na zjišťování specifik etiky sociální práce na Slovensku, včetně etických požadavků sociálních pracovníků. Právě identifikace národních specifik je akorát onou představovanou kolejní cestou, která by měla jít paralelně s textovou analýzou aktuálního mezinárodního etického kodexu (IFSW / IASSW) s přihlédnutím na národní etické kodexy zemí, které mají dlouhodobé zkušenosti v této oblasti (zejména NASW, BASW) a zemí, které jsou nám kulturně blízké (zejména ČR a jejich současný kodex z roku 2006). Součástí textové analýzy by měly být i důležité mezinárodní dokumenty a platná legislativa v SR. Mezinárodní deklarace a úmluvy o lidských právech formulovaly obecné standardy a poukazují na práva, která jsou přijata globální komunitou (IFSW / IASSW, 2004, čl. 3). Vědeckými nástroji nového, resp. obnoveného etického kodexu by tedy byly empirický výzkum zaměřený na specifické hodnoty, principy a odpovědnosti sociálních pracovníků (sociální práce) na Slovensku a textová analýza relevantních etických, právních, mezinárodních i národních dokumentů. Tyto by tvořily vědecký podklad pro pracovní skupinu odborníků.

Pokud bychom sledovali strukturu současného Etického kodexu sociálních pracovníků v SR (1997), v rámci jednotlivých etických odpovědností zasluhují diskusi a přehodnocení i následující témata:

Etická odpovědnost vůči sobě – tato oblast je v současnosti na Slovensku poměrně deficitní. Součástí novějších deontologických kodexů bývá povinnost sociálních pracovníků starat se o svůj profesní růst. K tomu je však potřeba i dostupnost nástrojů profesního růstu a systémová podpora subjektů, zejména odpovědnost zaměstnavatelů za sociální pracovníky v oblastech zajištění dalšího vzdělávání, školení a supervize (Mátel, Roman, 2010c).

Etická odpovědnost vůči klientům – mimořádná pozornost bývá v mezinárodních a národních etických kodexech věnována otázce respektování lidských práv. Požadavek stejného zacházení a antidiskriminace je integrální součástí téměř všech etických kodexů (bohužel mimo slovenského). Výslovná pozornost se ve většině deontologických kodexů věnuje také profesním hranicím, sexuálním a intimním vztahům. Některé národní kodexy přímo uvádějí také problematiku sexuálního zneužívání a sexuálního násilí, kde nejde jen o porušení etických principů, ale i o násilnou trestnou činnost a zneužívání profesního postavení (Mátel, 2010b).

Etická odpovědnost vůči pracovišti – tato neobsahuje výlučně zaměstnance (sociální pracovníky), ale i zaměstnavatele. Tradičně se na tomto místě uvádí titul „etická odpovědnost vůči zaměstnavatelům“. Etické požadavky v této oblasti však musí být reciproční, protože etickou odpovědnost nenesou jen zaměstnanci, ale i zaměstnavatelé (nezřídka i sami sociální pracovníci). Vzhledem ke kolegům mohou být v deontologickém kodexu upraveny některé etické zásady konzultování a supervize. Například v americkém etickém kodexu (NASW, 2008) je vzhledem k supervizorům v sociální práci explicitně uvedeno, že mají stanovit jasné, přiměřené, kulturně citlivé hranice a nesmí se zapojit do žádných dvojích nebo vícečetných vztahů se supervizančními, v nichž existuje riziko jejich zneužívání nebo potenciálního poškozování (Mátel, Roman, 2010a).

Etická odpovědnost vůči profesi – velmi důležitá je explicitní úprava odpovědnosti vůči školám sociální práce a etické pravidla výzkumu v sociální práci (Mátel, 2010c). Nezřídka se na Slovensku studenti sociální práce, stejně jako vysokoškolští odborní asistenti, kteří pro ně zajišťují odbornou praxi, setkávají s odmítáním a negativním postojem vedoucích pracovníků v zařízeních sociálních služeb typu: „Máme hodně práce... málo personálu... Nebude se jim kdo věnovat... Budou tu jen překážet...“ (Mátel, 2010a, s. 96).

Etická odpovědnost vůči společnosti – rozhodujícími pojmy v mezinárodní terminologii jsou sociální inkluze a exkluze. Mezinárodní etické principy IFSW/IASSW (2004) uvádějí, že sociální pracovníci mají povinnost čelit sociálním podmínkám, které přispívají k sociálnímu vyloučení (exkluzi), stigmatizaci nebo útlaku, a pracovat směrem k inkluzivní společnosti. Národní etické kodexy v této části věnují pozornost celospolečenské a politické odpovědnosti sociálních pracovníků.

Závěr

Aktualizace etického kodexu sociální práce je na Slovensku velmi naléhavou výzvou, která úzce souvisí s kvalitou poskytování sociálních služeb. Klíčovým problémem je v této oblasti institucionální vakuum, protože neexistuje organizace, která by tento proces iniciovala, prosazovala a realizovala. Proto je navrženým řešením iniciování tohoto procesu několika odborníky z oblastí sociální práce a profesní etiky, kteří by vytvořili mezoinstitucionální pracovní skupinu. Vědeckými nástroji aktualizace etického kodexu by byly empirický výzkum zaměřený na specifické hodnoty, principy a odpovědnosti sociálních pracovníků (sociální práce) na Slovensku a textová analýza relevantních etických, právních, mezinárodních i národních dokumentů. Diskusi a přehodnocení je třeba provést v několika oblastech a tématech, jako jsou etická odpovědnost vůči sobě, pracovisku a školám sociální práce, dále respektování lidské důstojnosti, antidiskriminace, profesní hranice ve vztazích a další. Osobní pozornost by bylo třeba věnovat výzkumu, supervizi a klinické sociální práci.

Autor: PhDr. ThDr. ThLic. Andrej Mátel, PhD. Seznam bibliografických odkazů

[1] BARKER, R. L. 2003. The Social Work Dictionary. 5th Ed. Washington, DC : NASW, 2003. 493 s. ISBN 0-87101-355-X. [2] British Association of Social Workers. 2002. The Code of Ethics for Social Work. Birmingham : BASW, 2002. 16 s. [3] Canadian Association of Social Workers. 2005. Code of Ethics. Ottawa : CASW, 2005. [4] International Federation of Social Workers. 1994. The ethics of social work: Principles and standards. Geneva : IFSW, 1994. [5] International Federation of Social Workers. 2004. Ethics in social work: Statement of principles. Geneva : IFSW, 2004. [6] LORAN, T. 2009. Paradigma kreovania ľudského kapitálu Rómov. Bratislava : SPN, 2009. 170 s. ISBN 978-80-89225-56-9. [7] MÁTEL, A. a kol. 2010a. Etika sociálnej práce. Bratislava : VŠZaSP sv. Alžbety, 2010. 183 s. ISBN 978-80-89271-85-6. [8] MÁTEL, A. 2010b. Etická zodpovědnost vůči klientům. In: Dni sociálnej práce a InteRRa 8. Sborník z konference s mezinárodní účastí konané na UKF v Nitre. Nitra : FSVaZ UKF, 2010. ISBN 978-80-8094-650-0, s. 162-174. [9] MÁTEL, A. 2010c. Etické aspekty výzkumu. In: Výchova a vzdělávání v ošetrovateľstve zamerané na rozširujúcu rolu sestry - sestra výzkumníčka, Varia. Sborník z XII. vědecké konference s mezinárodní účastí. Skalica : VŠZaSP sv. Alžbety, 2010. ISBN 978-80-89271-82-5, s. 101-110. [10] MÁTEL, A. 2010d. Etické hodnoty a principy relevantní pro sociální práci s rómským etnikem. In: Dialog jako cesta spolužití. Sborník z vědecké konference s mezinárodní účastí. Ružomberok : Verbum, 2010. ISBN 978-80-8084-538-4, s. 132-138. [11] MÁTEL, A. – ROMAN, T. 2010a. Etika v supervizi – kľúčové hodnoty a vybrané etické aspekty. In: Prohuman, odborný internetový časopis. [online 2010-30-09]. Dostupné na internete: < http://www.prohuman.sk/socialna-praca/etika-v-supervizii%E2%80%93klucove-hodnoty-a-vybrane-eticke-dorazy >. ISSN 1338-1415. [12] MÁTEL, A. – ROMAN, T. 2010b. Konflikty hodnot v pomáhajících profesích. In: Človek a hodnoty. Sborník z vědecké konference s mezinárodní účastí. Trnava : Institut existenciálnej psychologie a noo-logoterapie, FF TU, 2010. In press. Abstrakt In: NANIŠTOVÁ, E. – HALAMA, P. (Eds.) Zborník abstraktů z vědecké konference s mezinárodní účastí „Človek a hodnoty“, Trnava : Institut existenciálnej psychológie a noo-logoterapie, FF TU, 2010. ISBN 978-80-970471-0-8, s. 19. [13] MÁTEL, A. – ROMAN, T. 2010c. Zodpovědnost sociálního pracovníka vůči sobě a defenzívní orientace v sociální práci. In: Rizika sociální práce. Sborník z konference VII. Hradecké dny sociální práce. Hradec Králové : Gaudeamus. In press. [14] SCHAVEL, M. – TOMKA, M. 2010. Základy supervize a supervize v praktické výuce v sociální práci. Bratislava : VŠZaSP sv. Alžbety, 2010. 193 s. ISBN 978-80-89271-87-0. [15] STRIEŽENEC, Š. 2006. Teória a metodológia sociálnej práce. Trnava : Tripsoft, 2006. 296 s. ISBN 80-969390-4-1. [16] TOMEŠ, I. 2010. Úloha sociálních služeb v evropských systémech sociální ochrany. In Dni sociálnej práce a InteRRa 8. Sborník z konference s mezinárodní účastí konané na UKF v Nitre. Nitra : FSVaZ UKF, 2010. ISBN 978-80-8094-650-0, s. 30-42.

Přednáška zazněla na mezinárodní vědecké konferenci Aplikovaná etika v sociálnej práci a ďalších pomáhajúcich profesiách, která se konala 20. – 21. října 2010 v Piešťanech a byla publikována ve sborníku z této konference: MÁTEL, A. – SCHAVEL, M. – MÜHLPACHR, P. – ROMAN, T. 2010. Aplikovaná etika v sociálnej práci a ďalších pomáhajúcich profesiách. Sborník z mezinárodní vědecké konference. Bratislava : VŠZaSP sv. Alžbety. 413 s. ISBN 978-80-89271-89-4.