Analýza vlivu empatie na zvládání zátěže v lékařské profesi

Úvod

Empatie představuje komplexní psychologickou schopnost jednotlivce porozumět emocionálním stavům jiných osob, sdílet jejich prožívání a adekvátně na ně reagovat, čímž tvoří jeden ze základních pilířů sociálních interakcí. Tento konstrukt zahrnuje tři navzájem propojené dimenze – kognitivní, afektivní a behaviorální. Kognitivní složka empatie umožňuje identifikaci a interpretaci emocí druhého člověka, afektivní dimenze se vztahuje ke schopnosti emocionální rezonance a behaviorální empatie představuje aplikaci těchto schopností v konkrétním jednání. Právě behaviorální aspekt empatie nabývá mimořádný význam v kontextu poskytování zdravotní péče, kde se empatické porozumění promítá do praktických intervencí a profesionálního chování zdravotnického pracovníka (Decety, 2025). Přestože je empatie považována za nezbytnou součást klinické praxe, současné teoretické přístupy zdůrazňují, že nejde o jednotný ani statický konstrukt, ale o dynamickou schopnost formovanou kontextuálními a situačními faktory a skládající se z více vzájemně se ovlivňujících dimenzí (Gamble et al., 2024).

Význam empatie ve zdravotní péči je opodstatněný několika aspekty. Především tvoří základ péče orientované na pacienta, která reflektuje jeho individuální potřeby, hodnoty a preference. Prostřednictvím empatického přístupu mají zdravotničtí pracovníci možnost budovat kvalitní terapeutické vztahy založené na důvěře, respektu a otevřené komunikaci. Takové vztahy hrají klíčovou roli v procesu léčby, protože pacienti, kteří důvěřují poskytovatelům zdravotní péče, mají tendenci otevřeněji sdílet relevantní informace, důsledněji dodržovat doporučené terapeutické postupy a aktivněji se zapojovat do péče o vlastní zdraví (Stewart et al., 2024). Z perspektivy pacientů jsou obzvláště pozitivně hodnoceni ti lékaři a zdravotničtí pracovníci, kteří kromě vysoké odborné kompetence projevují úctivý a respektující styl komunikace (Broadbridge et al., 2023). Tímto způsobem formované vnímání zdravotnického personálu ze strany pacientů se promítá do vyšší míry důvěry, která následně podporuje lepší adherenci k léčebným doporučením a zároveň přispívá k vyšší spokojenosti a aktivnímu zapojení pacientů do procesu zdravotní péče (Arshad et al., 2024).

Kromě benefitů manifestujících se v vztahu mezi zdravotnickým pracovníkem a pacientem hraje empatie významnou roli i při zvládání a řešení náročných situací, které jsou inherentní součástí lékařské profese. Prostřednictvím empatického přístupu dochází ke zvyšování mezilidských vztahů na pracovišti, k růstu pracovní spokojenosti a podpoře emoční odolnosti zdravotnického personálu. V kontextu zvládání zátěžových situací lze empatii chápat jako osobní zdroj jednotlivce, který má potenciál zlepšovat kvalitu vztahů s pacienty, posilovat subjektivní prožívání smysluplnosti práce, ale v případě nedostatečné regulace může zároveň přispívat ke zvýšené psychické zátěži. Empirické výzkumy poukazují na to, že kognitivní dimenze empatie je významně propojena s aktivními copingovými strategiemi, jako je vyhledávání řešení a proaktivní zvládání problémových situací, zatímco zvýšená afektivní empatie a osobní distres jsou asociovány s emočním vyčerpáním a vyšším rizikem syndromu vyhoření (Shoji et al., 2024).

Metodika výzkumu

Výzkum byl koncipován jako kvantitativní průřezová empirická studie zaměřená na zkoumání vztahů mezi empatií a způsoby zvládání zátěžových situací v lékařské profesi. Sběr dat probíhal v období od ledna do dubna 2024 prostřednictvím standardizovaných výzkumných nástrojů. Do výzkumu bylo zařazeno 145 lékařů působících v různých typech zdravotnických zařízení na území Slovenské republiky, kteří dobrovolně souhlasili s účastí ve studii a poskytli informovaný souhlas. Průměrný věk respondentů činil 31 let, přičemž průměrná délka celkové odborné praxe představovala 5,73 roku. Respondenti zároveň uváděli průměrnou délku působení na aktuálním pracovišti 4,02 roku. Z hlediska sociodemografické struktury tvořila významnou část výzkumného vzorku žena (61 %). Více než dvě třetiny účastníků pracovali na lůžkových odděleních nemocnic ve dvousměnném provozu. Účastníci byli před zahájením sběru dat detailně informováni o cílech, průběhu a významu studie. Účast na výzkumu byla dobrovolná a respondentům byla zaručena anonymita i důvěrné zpracování získaných údajů, které byly využity výhradně pro vědecko-výzkumné účely.

K sběru dat byly využity standardizované psychodiagnostické metody, konkrétně dotazník DE14 a Coping Strategy Indicator (CSI). Uvedené nástroje byly doplněny o zvláštní část zaměřenou na zjišťování základních sociodemografických a pracovních charakteristik účastníků výzkumu. Zjišťované proměnné zahrnovaly věk, pohlaví, nejvyšší dosažené vzdělání, celkovou délku odborné praxe, dobu působení na aktuálním pracovišti, typ pracovního místa, charakter směnového provozu a typ organizace. Tyto údaje byly získány prostřednictvím vlastního souboru položek tvořících samostatnou část výzkumného nástroje.

Dotazník DE14 (Tišanská, Kožený, 2012) je zaměřen na hodnocení empatického chování v širším, obecnějším kontextu. Úroveň empatie je v něm operacionalizována prostřednictvím tří hlavních dimenzí. První z nich je vnímavost (VN), která odráží tendenci jednotlivce kontinuálně rozvíjet svůj kognitivní a emocionální potenciál, a to nejen prostřednictvím formálních forem vzdělávání, ale i prostřednictvím alternativních a neformálních vzdělávacích zdrojů včetně observačního učení. Druhou posuzovanou dimenzí je otevřenost (OT), charakterizovaná ochotou jednotlivce přehodnocovat ustálené vzorce myšlení a chování, stejně jako schopností přijímat nové podněty vycházející ze sociálně či kulturně odlišného prostředí. Třetí dimenzí je respekt (RE), který vyjadřuje míru přijetí jiných osob, jejich názorů, postojů a přesvědčení. Respondenti vyjadřují míru souhlasu s jednotlivými tvrzeními prostřednictvím sedembodové Likertovy škály v rozsahu od 1 – rozhodně nesouhlasím po 7 – rozhodně souhlasím. Dotazník CSI – Coping Strategy Indicator (Amirkhan, 1990) obsahuje 33 položek, které se vztahují k různým způsobům zvládání zátěžových situací. Respondenti si v úvodní části dotazníku představili a stručně popsali konkrétní náročnou situaci, k níž se následně vážely jednotlivé položky. Otázky dotazníku směřují do tří subškál reprezentujících strategie zvládání stresu: vyhledávání sociální opory, řešení problému a vyhýbání se. Odpovědi respondentů byly zaznamenávány na čtyřbodové Likertově škále (1 – ano, 2 – spíše ano, 3 – spíše ne, 4 – ne).

Získaná data byla podrobena statistickému zpracování a analýze s využitím programů PSPP (verze 25) a Microsoft Excel. V rámci deskriptivní analýzy byly aplikovány základní popisné statistické postupy, včetně výpočtu absolutních a relativních hodnot (N, %), ukazatelů centrální tendence reprezentovaných aritmetickým průměrem (M) a míry variability vyjádřené směrodatnou odchylkou (SD). Zároveň byly stanovovány minimální a maximální hodnoty analyzovaných proměnných. Na posouzení vztahů mezi proměnnými byla využita neparametrická korelační metoda Spearmanova korelačního koeficientu. Statistická významnost výsledků byla hodnocena při stanovené hladině významnosti α = 0,05.

Posouzení vztahu mezi mírou empatie a způsoby zvládání náročných situací

V rámci korelačních analýz byl zkoumán vztah mezi mírou empatie a preferovanými způsoby zvládání zátěžových situací. Přehled dosažených výsledků je uveden v tabulce 1. Analýza prokázala existenci několika statisticky významných vztahů mezi vybranými proměnnými.

Signifikantní kladná souvislost byla identifikována mezi využíváním sociální opory jako copingové strategie a dimenzemi empatie vnímavosti (r = 0,168; p < 0,05) a otevřenosti (r = 0,360; p < 0,01). Tento výsledek naznačuje, že respondenti, kteří se v náročných situacích častěji opírají o sociální podporu, vykazují vyšší míru schopnosti vnímat potřeby a perspektivy druhých, i vyšší otevřenost vůči odlišným názorům a postojům. Dále byl zjištěn statisticky významný pozitivní vztah mezi strategií řešení problémů a dimenzí otevřenosti (r = 0,277; p < 0,01), což poukazuje na to, že jedinci preferující aktivní a analytické přístupy k řešení náročných situací jsou zároveň otevřenější alternativním pohledům a možnostem interpretace problémů.

Naopak mezi strategií vyhýbání se a dimenzí otevřenosti byla zjištěna významná záporná korelace (r = −0,281; p < 0,01). Tento vztah indikuje, že vyšší míra využívání vyhýbacích copingových strategií je spojena s nižší úrovní otevřenosti vůči novým podnětům a perspektivám.

Tabulka 1. Korelační analýza mezi mírou sociální inteligence a způsoby zvládání náročných situací

**. Korelace je statisticky významná na úrovni 0,01 (oboustranné). *. Korelace je statisticky významná na úrovni 0,05 (oboustranné).

Diskuse

Výsledky našeho zkoumání vztahu mezi empatií a strategiemi zvládání zátěže v lékařské profesi se shodují s rostoucím souborem důkazů, že kvalita vztahu pacient–kliniký pracovník a osobní coping zdravotníků významně ovlivňují nejen jejich pracovní pohodu, ale i pacientské výsledky. Řada výzkumů provedených mezi zdravotníky jednoznačně prokazuje, že vyšší úroveň empatie souvisí s adaptivnějšími strategiemi zvládání stresu a s nižší mírou vyhoření. Ve studii Shoji a kol. (2024) u japonských zdravotníků (lékaři, sestry, medici) se ukázalo, že kognitivní empatie byla pozitivně asociována s aktivním zvládáním stresu a lepší kvalitou profesionálního života, zatímco osobní distres souvisel s vyšším vyhořením a zvýšeným používáním méně funkčních copingových strategií. Podobné výsledky přinesly výzkumy realizované během pandemie COVID-19. Zdravotníci s vyšší empatií a zároveň se schopností regulovat vlastní distres častěji využívali strategie orientované na řešení problému, zatímco vyhýbavé strategie byly spojeny s nižší empatií a vyšším psychickým vyčerpáním (Calegari, J. G. et al., 2022). Ve studii Abou Hashish, Atalla, (2023) realizované mezi sestrami v univerzitní nemocnici s využitím dotazníku CSI spolu s měřením profesní kvality života byly zjištěny pozitivní korelace mezi strategií zaměřenou na řešení problému a hledáním sociální opory a soucitem. Dalším zjištěním bylo, že vyhýbavé strategie byly významně asociovány s únavou a emočním vyčerpáním. Tato zjištění poukazují na to, že copingové strategie zachycené pomocí CSI jsou úzce propojeny s emočními aspekty profesionálního fungování, které jsou přímo spjaty s empatií. Velká longitudinální studie publikovaná v JAMA Network Open prokázala, že pacienti léčení lékaři s vysokou úrovní empatie dosahovali lepších dlouhodobých zdravotních výsledků. Autoři zároveň poukazují na to, že empatický přístup může snižovat konflikty, zlepšovat komunikaci a tím i snižovat emoční zátěž lékaře, což vytváří příznivé podmínky pro adaptivní coping (Licciardone, et al., 2024).

Závěr

Empatie představuje komplexní schopnost vnímat a porozumět emocionálnímu prožívání druhých i adekvátně na něj reagovat. Tato senzitivita vůči perspektivě jiných osob umožňuje jednotlivcům v náročných a problematických situacích uplatňovat takové strategie řešení, které reflektují názory, postoje a preference ostatních aktérů. V důsledku toho dochází k posunu od rigidních a jednostranných přístupů k flexibilnímu hledání konsensuálních a společensky akceptovatelných řešení.

Na základě existujících teoretických východisek a empirických zjištění lze konstatovat, že vyšší úroveň empatie, zejména její kognitivní složka, je dlouhodobě a konzistentně spojována s využíváním funkčních copingových strategií, jako je řešení problémů a vyhledávání sociální opory. Naopak, osobní distres představuje maladaptivní dimenzi empatie, která je asociována s upřednostňováním vyhýbacích forem zvládání stresu a se zvýšeným rizikem syndromu vyhoření.

Autorka: PhDr. Valéria Parová, PhD. Univerzita Pavla Jozefa Šafárika, Lékařská fakulta, Ústav ošetřovatelství

Seznam bibliografických odkazů

ABOU HASHISH, Ebtsam Aly – ATALLA, Amal Diab Ghanem. 2023. The relationship between coping strategies, compassion satisfaction, and compassion fatigue. In SAGE Open Nursing. ISSN 2377-9608, 2023, ročník 9, s. 1–11.

AMIRKHAN, H. James. 1990. Factor analytically derived measure of coping: The coping strategy indicator. In Journal of Personality and Social Psychology. ISSN 1066-1074, 1990, ročník 59, č. 5, s. 168-172.

ARSHAD, Maham, et al. 2024. Mediating role of physician’s empathy between physician’s communication and patient satisfaction. In Journal of Family Medicine and Primary Care. ISSN 2249-4863, 2024, ročník 13, č. 4, s. 1530–1534.

BROADBRIDGE, Elizabeth, et al. 2023. The influence of perceived provider empathic communication on disclosure decision-making. In Health Communication. ISSN 1041-0236, 2023. ročník 39, č. 9, s. 1807–1824.

CALEGARI, Jessica Graziella. et al. 2022. Coping strategies and professional quality of life during COVID-19. In Journal of Nursing Management. ISSN 0966-0429, 2022, ročník 30, č. 8, s. 4054–4063.

DECETY, Jean – LI, Joanna. 2025. The value of empathy in medical practice: A neurobehavioral perspective. In Social Sciences & Humanities Open. ISSN 2590-2911, 2025. č. 12.

GAMBLE, R. S. et al., 2024. The role of external factors in affect-sharing and their neural bases. In Neuroscience & Biobehavioral Reviews. ISSN 0149-7634, 2024, ročník 157, Article 105540.

LICCIARDONE, Jan, et al. 2024. Physician empathy and chronic pain outcomes. In JAMA Network Open. ISSN 2574-3805, 2024, ročník 7, č. 4, e246026.

SHOJI, Kotaro, et al., 2024. Empathy and coping strategies predict quality of life in Japanese healthcare professionals. In Behavioral Sciences. ISSN 2076-328X, ročník 14, č. 5, s. 400. STEWART, Moira, et al. 2024. Patient-Centered Medicine: Transforming the Clinical Method. Boca Raton: CRC Press, 362 s. ISBN 978-1-003-39467-9.

TIŠANSKÁ, Lýdie – KOŽENÝ, Jiří. 2012. Vývoj a psychometrická analýza dotazníku empatie DE14. In Československá psychologie. ISSN 1804-6436, 2012, ročník 56, č. 2, s. 121–135.