Tato teoretická studie je jedním z výsledků vědeckého výzkumného projektu VEGA 1/0128/25 Návrh konstrukce evidence-based modelu administrace projektivní techniky „zvířátka“ pro prostředí supervizní praxe v pomáhajících profesích.

Tato teoretická studie je jedním z výsledků vědeckého výzkumného projektu VEGA 1/0128/25 s názvem „Návrh konstrukce evidence-based modelu administrace projektivní techniky „zvířata“ pro prostředí supervizní praxe v pomáhajících profesích.“

Úvod

V současném prostředí klinické praxe existuje zjevný a rostoucí zájem o nové supervizní techniky, což posouvá projektivitu do popředí supervizního diskurzu. Projektivní přístupy jsou stále více zkoumány a implementovány s cílem zlepšit komunikační dynamiky a prohloubit angažovanost během supervizních setkání. Historicky se literatura v oblasti supervize, ale i poradenství, primárně zaměřovala na techniky „přímé komunikace“, což vytvořilo mezeru v existenci specifických supervizních postupů. Tato situace poukazuje na současnou naléhavou potřebu aktivně zkoumat, rozvíjet a šířit výzkum o inovativních, kreativních přístupech k supervizi (Bradley a kol., 2023).

Projektivní techniky se v klasickém pojetí používaly především v klinické psychologii k diagnostickým účelům, k zkoumání nevědomých dynamik a osobnostních rysů u jednotlivců, zejména u dětí a dospívajících. Tyto nástroje sloužily a částečně slouží i dnes jako cenné doplňky v klinických posudcích a terapeutických intervencích. Nabízejí jedinečné pohledy do vnitřních světů (Santilo a kol., 2025).

V kontextu supervize však pojem „projektivní metody“ ve velké míře zahrnuje i „kreativní“, „expresivní“ nebo „umelecké“ techniky. Tyto metody ulehčují externalizaci a zkoumání vnitřních zážitků, myšlenek a pocitů prostřednictvím neverbálních, symbolických prostředků (Lis-Ron a kol., 2025). Jejich primární užitečnost v supervizi spočívá v jejich schopnosti překračovat čistě verbální komunikaci, což umožňuje zkoumání symbolických a nevědomých obsahů, které vyplývají ze supervizního setkání a vnitřního světa supervidovaného (Bradley a kol., 2023). Je důležité si uvědomit, že „projektivní metody“ v tradičním psychologickém kontextu odkazují na diagnostické nástroje. Avšak většina relevantních studií, které se týkají „projektivních“ nebo „kreativních“ aplikací v supervizi, se netýká formálního psychometrického testování supervidovaného. Místo toho popisují metody, jako je umělecká tvorba, vyprávění příběhů a vizualizace, které umožňují symbolické vyjádření a zkoumání klinické práce supervidovaného a jeho vnitřních procesů. Tento rozdíl v terminologii je klíčový. To znamená, že i když tradiční projektivní testy jsou diagnostickými nástroji, principy projekce a symbolického vyjádření se využívají v „kreativních“ nebo „expresivních“ metodách v rámci supervize. Tyto metody se používají k získání vhledu, profesnímu rozvoji a usnadnění procesu, nikoli k formálnímu psychometrickému posouzení osobnosti nebo patologie supervidovaného. Toto zásadní rozlišení zajišťuje, že uvedené chápání projektivních technik v námi předložených kontextech se zabývá implicitní potřebou pro supervizní aplikace, přičemž uznává jejich širší definici.

Uvedené způsoby aplikované supervize jsou často zakotveny v teoriích „konstruktivistické supervize“, což je rámec, který zdůrazňuje aktivní konstrukci poznání prostřednictvím osobního expresivního vyjádření (Lis-Ron a kol., 2025). V rámci této paradigmatu se samotný akt expresivní tvorby považuje za konstruktivistický, smysluplný proces, který přirozeně usnadňuje učení a rozvoj nových vhledů. Tento přístup umožňuje jednotlivcům vnímat informace a zkušenosti novými způsoby – smysluplněji, osobněji a zážitkověji – čímž se podporuje hlubší porozumění a nové učení. Reflexe a metaforické myšlení jsou pro tento proces centrální. Produkt se stává hmatatelnou metaforou pro komplexní myšlenky (Deaver & Shiflett, 2011).

Integrace projektivních procesů do supervize nabízí jedinečnou cestu k překonání čistě verbálního diskurzu, což umožňuje zkoumání symbolických a nevědomých zážitků, které se objevují v supervizním setkání (Bradley a kol., 2023). Kromě toho se symbolické metody, jako je používání metafor a přirovnání, aktivně využívají v reflexivní supervizi k prohloubení porozumění a usnadnění hluboké sebereflexe. Fenomén „spontánní symboliky“ se může organicky objevit během supervize, projevujíc se jako vizuální obrazy, „slyšené“ fráze nebo slova, pocity či afekty. Efektivní orientace v těchto symbolických projevech vyžaduje supervizora, který je připravený, otevřený a ochotný tolerovat stav „nevědění“, což umožňuje symbolům rozvinout se a odhalit jejich relevanci pro práci supervidovaného (Meekums, 2007).

Opakované zdůrazňování, že kreativní a symbolické metody nabízejí cestu k zkoumání aspektů práce pomáhajícího profesionála a jeho zkušeností, které jsou složité nebo nemožné vyjádřit verbálně (Lis-Ron a kol., 2025), naznačuje, že nejde jen o alternativní styl komunikace. Spíše se tím řeší základní omezení jazyka při zachycení komplexních emocionálních, implicitních a nevědomých dynamik. To poukazuje na kauzální vztah, kde inherentní omezení verbálního zpracování komplexního emocionálního a nevědomého materiálu vyžadují použití symbolů přítomných při použití projektivních technik v supervizi. Tyto totiž nejenže „zlepšují“ komunikaci; umožňují jiný druh komunikace a zpracování, který je jinak neprístupný. Často se stávají základní, a ne pouze okrajovou, součástí supervize.

Přehled supervizních modelů zahrnujících projektivní prvky

Několik „moderních“ supervizních modelů, jak je identifikoval Carroll (Carroll & Tholstrup, 2004), demonstruje přirozenou afinitu k začleňování projektivních prvků.

  • Narativní model: Tento přístup má za cíl vybavit supervidované schopností vytvářet analogická odůvodnění pro svou profesi, přičemž využívá inherentní sílu slov, příběhů a metafor. Supervizor hraje klíčovou roli, přičemž používá pronikavé otázky a „slovní hry“ k usnadnění empatie supervidovaného s problémy klienta a k podpoře změn v jejich postojích a názorech (Schavel a kol., 2018). Tento model se bezproblémově spojuje s projektivními technikami vyprávění příběhů, například technikou Story Scribble (SST) (Bradley a kol., 2023).
  • Zkušenostní model: Tento model se zaměřuje na bezprostřednost přítomného okamžiku a aktuálního problému, přičemž zdůrazňuje kultivaci rovnosti, empatie a přijetí v rámci supervizního vztahu. Jeho inherentní zaměření na přímou zkušenost ho činí vysoce vhodným pro integraci zážitkových cvičení a různých uměleckých aktivit (Schavel a kol., 2018).
  • Dynamický model: Tento přístup se ponořuje do minulých zkušeností supervidovaného i klienta s cílem získat komplexní porozumění jejich dynamice. Teprve po této historické analýze se zaměřuje na rozvoj řešení problematických situací, přičemž zohledňuje obsahové i relační aspekty odborného pomáhajícího procesu (Schavel a kol., 2018). Symbolické umění může účinně podpořit tento model tím, že poskytuje prostředek pro zkoumání a zpracování nevědomých dynamik.
  • Systémový model: Tento model přijímá holistický, systémový přístup integrující rozmanité teorie a vědní disciplíny k řešení problémů supervidovaného (Schavel a kol., 2018).

Takové zdůrazňování projektivních technik jako alternativ založených na potřebách k tradičním modelům supervize naznačuje širší posun v tom, jak je supervize koncepčně chápána. Přesahuje to čistě didaktický nebo kognitivně-behaviorální přístup směrem k holističtějším, relačním a afektivně zaměřeným modelům. Jejich integrace signalizuje paradigmatickou a metodologickou evoluci v supervizi. Odráží posun k přístupům, které jsou více osobocentrické, jsou zážitkově bohaté a uznávají komplexní souhru kognitivních, emočních a nevědomých faktorů v profesní praxi. Stávají se klíčovou součástí moderní supervize (Bradley a kol., 2023).

Některé projektivní techniky v supervizi

  • Model El Duende One-Canvas Process Painting (EDPP): Jde o strukturovaný model skupinové supervize, kde se supervidovaní během každého setkání věnují umělecké tvorbě na sdíleném individuálním plátně. Časem se vyvíjející se plátno stává dynamickým vizuálním zobrazením řešených souvislostí. Tento model, inspirovaný konceptem „El duende“ (tajemná, cítěná, ale neviditelná síla), podporuje zkoumání implicitních prvků ovlivňujících pomáhající proces. Výzkum naznačuje, že EDPP zvyšuje vnímanou hodnotu umění, projektivity a kreativity v supervizi, pozitivně ovlivňuje supervizní alianci a podporuje větší otevřenost k zážitku. Prokázal pozitivní vliv na rozvoj profesionální identity (Bradley a kol., 2023).
  • Response Art (Responzivní umění): Tato technika zahrnuje tvorbu vizuální, kreativní, umělecké produkce. Považuje se za cennou metodu integrace umění do supervize, protože podporuje hlubší porozumění klinických vztahů a slouží jako silná forma zkoumání témat z více perspektiv. Responzivní umění je široce využíváno v praxi a je přizpůsobitelné pro osobní i online supervizní formáty (Bradley a kol., 2023).
  • Konceptualizace případu prostřednictvím metaforického kreslení: Supervidovaní jsou vedení k vytváření metaforických kreseb, které reprezentují jejich klinické případy, po nichž následuje strukturovaný proces reflexe. Tato technika vyžaduje vysokou úroveň kognitivní syntézy komplexních informací, což odráží proces dosažení jasného a integrovaného porozumění případu. Studie naznačují, že kresby případů jsou často efektivnější pro konceptualizaci a prezentaci případů než čistě verbální metody a jsou pro supervidované osobně uspokojivější (Deaver & Shiflett, 2011).
  • Mandaly: Používání mandal (kresby v kruzích) v supervizi je obhajováno pro jejich schopnost zvýšit sebuvedomení supervidovaných, rozšířit jejich porozumění složitým případům a poskytnout uklidňující, snižující stres efekt (Deaver & Shiflett, 2011).
  • Visual Journaling (Vizuální deníky): Tato technika kombinuje zážitkovou uměleckou aktivitu s reflexivním psaním, často s použitím šroubovicových skicáků. Je to silný nástroj k usnadnění vhledů do osobního a profesionálního já supervidovaného, jakož i do jeho klientů. Vizuální deníky nabízejí podporu a prostor pro emoční vyjádření, pomáhají při zpracování problematických zkušeností a přispívají ke snižování stresu (Deaver & Shiflett, 2011).
  • Umělecká tvorba k zkoumání přenosu a protipřenosu: Zapojení se do umělecké tvorby může osvětlit komplexní jevy přenosu a protipřenosu v rámci terapeutického vztahu. Techniky mohou zahrnovat, že supervidovaní kreslí vztah profesionál – klient nebo tvoří v reakci na práci s klientem. Tento proces vede k zvýšenému sebuvedomení a hlubšímu porozumění těchto klíčových dynamik (Deaver & Shiflett, 2011).
  • Umělecká tvorba a psaní deníku k zkoumání vztahu supervizor–supervidovaný: Tento model zahrnuje, že supervizor i supervidovaný se paralelně věnují umělecké tvorbě a psaní deníku, přičemž si pravidelně vyměňují své výtvory. Je vysoce efektivní při stimulaci sebereflexe a obohacování interpersonální dynamiky supervizního vztahu, což umožňuje rychlejší přístup ke klíčovým problémům (Deaver & Shiflett, 2011).
  • Technika koláže: Při této metodě si supervidovaní vybírají obrázky a slova z časopisů, aby symbolicky reprezentovali klinické situace k diskusi. Supervizor pak usnadňuje řízený proces reflexe prostřednictvím průzkumných otázek, čímž se hotové umělecké dílo stává ústředním bodem intenzivní diskuze a zlepšené otevřené komunikace (Deaver & Shiflett, 2011).
  • Bilaterální umění: Tato technika zahrnuje zapojení dominantní i nedominantní ruky k vytváření obrazů v reakci na protichůdné kognice nebo pocity. Je účinná při podpoře empatie, otevírání komunikačních kanálů a usnadňování zkoumání vnímání v rámci supervizního vztahu, často odhalující nové vhledy a explicitně odhalující paralelní procesy (Deaver & Shiflett, 2011).
  • Sandtray Consultation (Konzultace pomocí pískoviště): Tato intervence zahrnuje, že supervidovaný pozoruje supervizora, který vede sezení s klienty pomocí pískoviště. Pro supervidovaného může pozorování tohoto procesu snížit úzkost, vytvořit potřebný odstup pro přesné posouzení dynamiky klienta. Může to vést k větší důvěře a menší sebakritice (Deaver & Shiflett, 2011).

Opakující se vzorec napříč mnoha projektivními technikami je tvorba externího, hmatatelného produktu. Tento akt tvorby, po němž následuje reflexe nad tímto artefaktem, zásadně mění povahu supervizního dialogu. Naznačuje to kauzální mechanismus: externalizace vnitřních zážitků (jako jsou myšlenky, pocity, dynamika klienta nebo protipřenos) do fyzické formy (kresba, malba nebo scéna z pískoviště) umožňuje jejich objektivizaci. Po externalizaci může být materiál pozorován, diskutován a manipulován se stupněm odstupu, který je často nemožný, pokud materiál zůstává čistě vnitřní nebo verbálně vyjádřený. Tato psychologická vzdálenost usnadňuje kritickou analýzu, snižuje emoční přetížení a podporuje vznik nových perspektiv a vhledů. Tyto strategie jsou vysoce účinné při podpoře sebuvedomení supervidovaného a uvědomění si druhých, stimulují „myslení mimo škatulku“, umožňují supervidovaným přístup k jejich inherentním silným stránkám a intuici a významně zlepšují celkový supervizní vztah. Jejich účinnost je obzvlášť výrazná, pokud jsou intervence pečlivě vybrány tak, aby respektovaly specifika a motivace supervidovaného, čímž se zajišťuje maximální dopad a etická aplikace (Purswell & Stulmaker, 2015).

Ačkoli mnoho popsaných technik pochází z terapeutických kontextů, jejich aplikace v supervizi je odlišná. Supervize není explicitně terapií pro supervidovaného. Tyto techniky jsou přizpůsobeny specifickým cílům: posílení profesionální identity, řízení protipřenosu, zlepšení konceptualizace případů a řešení vyhoření – vše přímo relevantní pro profesionální úlohu a rozvoj pomáhajícího profesionála. To znamená, že oblast supervize „dospívá“ a přechází od jednoduchého „používání projektivity a kreativity v supervizi“ k rozvoji supervizně specifických intervencí. Například EDPP je prezentován jako supervizní model, nikoli jen jako arteterapeutická technika. Důraz je důsledně kladen na supervizní pracovní povahu a profesionální rozvoj supervidovaného, nikoli na osobní patologii supervidovaného (Lis-Ron a kol., 2025).

Vliv a přínosy na rozvoj a praxi supervidovaného

Kreativní metody integrované do supervize jsou klíčové při podpoře profesního rozvoje a významném zlepšování porozumění supervidovaných. Konkrétně modely jako EDPP prokázaly pozitivní vliv na rozvoj profesionální identity (Lis-Ron a kol., 2025). Klíčovou úlohou supervizora je aktivně vést profesionály k robustnímu rozvoji jejich jedinečné profesionální identity, což je proces významně podporovaný kreativním zapojením (Schavel a kol., 2018).

Supervizní strategie založené na projektivních technikách jsou vysoce účinné při zvyšování sebuvedomení supervidovaných, pokud jde o jejich vnitřní procesy a interakce s ostatními (Bradley a kol., 2023). Takový postup je cenný při podpoře uvědomění si jevů přenosu a protipřenosu a pomáhá supervidovaným rozlišovat jejich vlastní pocity od pocitů jejich klientů (Lis-Ron a kol., 2025). Akt tvorby v supervizi přímo přispívá ke zvýšenému sebuvedomení, což zase vede k hlubšímu porozumění a efektivnějšímu řízení dynamiky těchto procesů (Deaver & Shiflett, 2011). Používání nástrojů, jako jsou vision boards, může např. specificky přispět ke zvýšenému sebuvedomení pro začínající studenty poradenství, čímž pomáhá rozvíjet jejich potenciál (Tipton, 2024).

Techniky supervize založené na projektivitě a kreativitě jsou záměrně navrženy tak, aby kultivovaly a všakovaly supervidovaným silnou schopnost reflexe (Deaver & Shiflett, 2011). Kreativní strategie aktivně podporují „myslení mimo škatulku“ (Bradley a kol., 2023). Reflexivní supervize se považuje za klíčovou pro zajištění poskytování efektivních, eticky správných a kulturně citlivých služeb v oblasti duševního zdraví, což zásadně podporuje reflexivitu praktiků (Dawson & Chunga, 2023). Právě reflexe je klíčovou složkou profesního rozvoje v pomáhajících profesích, což naznačuje silné, nikoli náhodné spojení. Kauzální souvislost spočívá v tom, že projektivní přístupy poskytují konkrétní podnět pro reflexi. Namísto striktě verbálního připomenutí si případu může supervidovaný reflektovat nad svým uměleckým dílem, projekcí nebo příběhem, který obsahuje symbolické reprezentace jeho vnitřního zážitku a materiálu. Tento proces transformuje abstraktní vnitřní zážitky do hmatatelných forem, které lze efektivněji analyzovat a integrovat, čímž se prohlubuje porozumění a podporuje profesní růst.

Analyzovaná skupina technik nabízí významnou podporu při navigaci v komplexních etických dilematech, zpracování smutku a ztráty a řešení problémů. Umožňuje profesionálům přeformulovat perspektivy, posunout úhly pohledu, externalizovat intenzivní emoce a dosáhnout hlubšího porozumění náročným zážitkům (Bradley a kol., 2023). Techniky založené na kreativitě jsou obzvlášť účinné při zmírňování stresu (Deaver & Shiflett, 2011). Reflexivní supervize prokazatelně pozitivně ovlivňuje sebedůvěru supervidovaných, spokojenost s prací a jejich schopnost vyrovnat se s pracovní zátěží (Dawson & Chunga, 2023). Zážitekově bohaté hry a vizualizační techniky se také využívají v rámci supervize k prevenci a intervenci ohrožení syndromem vyhoření (Schavel a kol., 2018).

Výzvy, omezení a etické úvahy

Obavy týkající se psychometrických vlastností (např. spolehlivost, validita) tradičních projektivních nástrojů podnítily probíhající diskuse v klinické psychologii. Tyto techniky zůstávají cenné pro přístup k vnitřním světům jednotlivců. Přesto v řadě studií absentuje podrobné psychometrické hodnocení a celková metodologická kvalita výzkumu v této oblasti je často hodnocena jako středně nízká (Santillo a kol., 2025). Je tedy důležité připomenout, že primární aplikace projektivních technik v supervizi není určena pro formální psychometrické posouzení nebo diagnostiku supervidovaného. Místo toho spočívá jejich hodnota v usnadňování sebuvedomení, hluboké reflexe a zkoumání komplexního materiálu a vnitřních dynamik (Lis-Ron a kol., 2025). Používají se pro procesně orientované cíle, nikoli pro formální posouzení supervidovaného. Projektivní aspekt v supervizi se týká odhalování vnitřních stavů pro diskusi a rozvojový růst, nikoli formální diagnostiky nebo kategorizace osobnosti supervidovaného.

Navzdory rostoucímu zájmu o projektivní techniky i o supervizi samotnou zůstávají empirické důkazy výrazně omezené. Trpí metodologickou nekonzistentností, což podtrhuje naléhavou potřebu přísnějších, strukturovaných a důsledných hodnocení ve výzkumu (Vagnini a kol., 2024). Metaanalýza zkoumající vztah mezi kreativní sebedůvěrou a mírami kreativity zjistila střední korelaci, odhalila značnou variabilitu mezi studiemi. Tato nekonzistentnost byla částečně přičítána různým typům použitých měření kreativity (Haase a kol., 2018). Kromě toho systematické přehledy studií arteterapie poukázaly na významné metodologické limity, včetně obecně nízké kvality výzkumu, neschopnosti jasně definovat „umění“ a neschopnosti prokázat explicitní důkazy aplikace (Van Lith, 2018). To naznačuje významnou mezeru mezi výzkumem a praxí: odborníci v praxi na základě vnímané účinnosti a anekdotických důkazů integrují tyto metody, ale přísné empirické ověření zaostává. Jde o běžnou výzvu v kvalitativním výzkumu a výzkumu založeném na umění, kde kvantifikace a standardizace mohou být inherentně obtížné. Přehled by měl zdůraznit naléhavou potřebu robustnějšího, metodologicky spolehlivého výzkumu na překonání této mezery, včetně jasnějších definic, standardizovaných protokolů a vhodných měření výsledků.

Aplikace projektivních technik v supervizi přirozeně přináší vnitřní etické obavy, které je třeba pečlivě řešit (Deaver & Shiflett, 2011). Základním etickým principem je, že supervize není terapie pro supervidovaného. Z tohoto důvodu musí reflexivní diskuse udržovat jasné hranice a neměly by zasahovat do „soukromého já“ supervidovaného. Udržování bezpečných a profesionálních hranic je prvořadé. Supervizoři nesou odpovědnost za to, aby si byli plně vědomi potenciálních problémů s protipřenosem a zajistili etické a kompetentní používání takovýchto přístupů (Purswell & Stulmaker, 2015). Jak jsme již vícekrát uvedli, projektivní techniky svou povahou zvou k hlubší emoční angažovanosti a mohou odhalit velmi citlivý osobní obsah (Bradley a kol., 2023). Ačkoliv tato schopnost podporuje hluboký vhled a posiluje supervizní vztah, zároveň přináší značná rizika, pokud nejsou etické hranice důsledně udržovány. Kauzální vztah je takový, že samotná síla těchto metod v přístupu k implicitnímu a nevědomému materiálu vyžaduje zvýšenou etickou ostražitost.

Implikace

Pro praxi/

  • Podporovat supervizory k promyšlené integraci širokého spektra kreativních a expresivních metod do své supervizní praxe včetně zapojení projektivních technik, přičemž zdůrazňovat, aby jejich aplikaci pečlivě přizpůsobovali jedinečným vývojovým úrovním a specifickým potřebám každého supervidovaného.
  • Důraz musí být kladen na stanovení a udržování jasných etických pokynů a profesionálních hranic při používání těchto technik. Tato požadavek je klíčový pro zajištění psychologické bezpečnosti supervidovaného, prevenci odchylky a udržení integrity supervizního vztahu.
  • Pokračující odborné vzdělávání supervizorů v efektivní, kompetentní a etické aplikaci kreativních a projektivních technik je nezbytné pro rozšíření jejich zručného používání.

Pro výzkum

  • Existuje naléhavá výzva k přísnějším, metodologicky spolehlivým empirickým studiím – včetně systematických přehledů, kvalitativních výzkumů a randomizovaných kontrolovaných studií – k robustnímu ověření účinnosti a mechanismů působení takovýchto technik.
  • Budoucí výzkum by měl prioritně jasně definovat specifické projektivní intervence, standardizovat jejich protokoly a identifikovat jejich cílené výsledky, aby se vybudovala robustnější důkazová základna.
  • Mezikultuční výzkum je životně důležitý pro zkoumání toho, jak jsou tyto metody adaptovány, vnímány a účinné v různých kulturních kontextech, včetně hlubšího a rozsáhlejšího zkoumání lokálního kontextu, aby bylo navázáno na existující začínající praxe.

Závěr

Projektivní techniky v supervizi pomáhajících profesionálů jsou tvořeny různorodou škálou expresivních přístupů. Jsou čím dál více uznávané pro svou hlubokou schopnost usnadnit hlubší vhledy, zvýšit sebuvedomení a podpořit komplexní profesní rozvoj překonáním omezení čistě verbální komunikace. Klíčové přínosy vyplývající z integrace těchto přístupů zahrnují posílenou profesionální identitu, zlepšené klinické porozumění, efektivní řízení přenosu a protipřenosu, podporu robustní reflexivní praxe. Přesto je při jejich aplikaci důležité reflektovat kritické výzvy – probíhající diskuse týkající se psychometrických vlastností tradičních projektivních nástrojů a přítomný problém metodologické nekonzistentnosti v širším výzkumu. Důležitý je také význam přísných etických úvah. Napětí mezi široce vnímanými přínosy a rostoucím přijetím projektivních technik v supervizi a uznávaným nedostatkem přísných empirických důkazů vytváří silnou poptávku po budoucím výzkumu. To poukazuje na nezbytný vývoj směrem k „projektivitě založené na důkazech“ v supervizi – systematickému studiu intuitivních a zážitkově bohatých postupů s cílem pochopit, jak a proč fungují a pro koho. Tato vědecká přísnost je klíčová pro jejich širší přijetí, integraci do vzdělávání supervizorů.

Autor: doc. PhDr. Bohuslav Kuzyšin, PhD. et PhD. Katedra křesťanské antropologie a sociální práce Pravoslavná bohoslovecká fakulta Prešovská univerzita v Prešově

Seznam bibliografických odkazů

BRADLEY, L., MENDOZA, K., HOLLINGSWORTH, L., JOHNSON, P., DUFFEY, T., & DANIELS, J. (2023). Creative Supervision: Ten Techniques to Enhance Supervision. Journal of Creativity in Mental Health, 19(2), 262–274. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/15401383.2023.2176391

CARROLL, M. & THOLSTRUPOVÁ, M. (2004) Integrativní přístupy k supervizi. Praha: Triton

DAWSON, N., & CHUNGA, E. (2023). Reflective supervision: The symbolic hands that hold. Psychological Services, 20(2), 300–305. Dostupné z: https://doi.org/10.1037/ser0000741

DEAVER, S. P. & SHIFLETT, CH. (2011) Art-Based Supervision Techniques, The Clinical Supervisor, 30:2, 257-276, Dostupné z: https://doi.org/10.1080/07325223.2011.619456

HAASE, J., HOFF, E. V., HANEL, P. H. P., & INNES-KER, Å. (2018). A Meta-Analysis of the Relation between Creative Self-Efficacy and Different Creativity Measurements. Creativity Research Journal, 30(1), 1–16. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/10400419.2018.1411436

LIS-RON, V., GAVRON, T., & BAT OR, M. (2025). Impact of EDPP Supervision on Creative Arts Therapists’ Professional Development, Art-Working Alliance, and Openness to Experience. Art Therapy, 1–12. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/07421656.2025.2490413

MEEKUMS, B. (2007). Spontaneous symbolism in clinical supervision: Moving beyond logic. Body, Movement and Dance in Psychotherapy, 2(2), 95–107. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/17432970701374494

PURSWELL, K. E., & STULMAKER, H. L. (2015). Expressive arts in supervision: Choosing developmentally appropriate interventions. International Journal of Play Therapy, 24(2), 103–117. Dostupné z: https://doi.org/10.1037/a0039134

SANTILLO, G., MORRA, R. C., ESPOSITO, D & ROMANI, M. (2025) Projective in Time: A Systematic Review on the Use of Construction Projective Techniques in the Digital Era—Beyond Inkblots [online]. Children. roč. 12, č. 4, s. 406. Dostupné z: https://doi.org/10.3390/children12040406

SCHAVEL, M., KUZYŠIN, B. & HYNYADIOVÁ, S. (2018). Podoby supervízie a prevencia syndrómu vyhorenia. Zborník z medzinárodnej vedeckej konferencie. Bratislava: VŠZaSP sv. Alžbety. 2018. [cit. 2025-06-09]. Dostupné z: https://www.vssvalzbety.sk/user/files/e814631cb80752aed61945a5cadf8253

TIPTON, J. L., WHITE, D., KIM, H., ANDERSON WALKER, S. B., & DIAMBRA, J. (2024). Using Vision Boards to Support the Development of Early Student Counselors. Journal of Creativity in Mental Health, 20(2), 267–282. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/15401383.2024.2369073

VAGNINI, D., FUSAR POLI, C., SORGE, A., MOLGORA, S., TARANTINO, G., SAITA, E., & BERTANI, B. (2024). Exploring Group Clinical Supervision: Enhancing Professional Awareness and Unity in a Single-Group Case Study. Mediterranean Journal of Clinical Psychology 12(3). Dostupné z: https://doi.org/10.13129/2282-1619/mjcp-4288