Aplikovaná etika v probaci a mediaci v trestních věcech

Aplikovaná etika v probaci a mediaci v trestních věcech Jednou z priorit Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky (MS SR) v roce 2003 byla příprava zákona o probačních a mediačních úřednících. Přijetí zákona o probačních a mediačních úřednících předpokládalo i usnesení vlády SR č. 1328 z 11. prosince 2002 k prioritním úkolům vlády SR vyplývajícím z Pravidelné zprávy Evropské komise o připravenosti SR na členství v Evropské unii z 9. října 2002. Splněním této požadavky upravil výkon probace a mediace ve věcech, které se projednávají v trestním řízení, zákon č. 550/2003 Z. z. o probačních a mediačních úřednících. Na účely tohoto zákona vykonávají probaci a mediaci v trestných věcech probační a mediační úředníci, kteří jsou ve státnězaměstnaneckém poměru a jejich služebním úřadem je soud. Zákon č. 549/2003 Z. z. o soudních úřednících ustanovuje v § 2, že probační a mediační úředníci jsou podobně jako vyšší soudní úředníci a soudní tajemníci soudními úředníky. Koncepčně a metodicky řídí a usměrňuje výkon probace a mediace MS SR, jehož poradním orgánem je Rada pro probaci a mediaci složená ze soudců, prokurátorů, probačních a mediačních úředníků, zástupců orgánů státní správy a odborníků z teorie a praxe, kde je zastoupena i profesní skupina sociální práce (funkčnost a efektivita návrhů a aktivit této rady je diskutabilní pozn. a.). Přehlednou schému organizačního řízení výkonu probace státními orgány uvádíme v Obrázku 1. Samostatné oddělení probace a mediace MS SR bylo v rámci reorganizace v roce 2010 zrušeno jako samostatný útvar sekce trestního práva. Po stránce pracovních činností bylo organizačně začleněno do odboru dohledu nad trestním soudnictvím a milostí. To znamená, že plnění úkolů v této oblasti vykonává některý ze státních radců pracujících v odboru dohledu nad trestným soudnictvím a milostí.

U nás se s termínem probace setkáváme při realizaci pilotního projektu probace a mediace v trestních věcech od roku 2002. O rok později přichází už zmíněná samostatná právní norma, která ustanovuje vykonavatele probační činnosti – probační a mediační úředníky na okresních soudech a právně upravuje probaci jako:

1. „organizování a výkon dohledu nad obviněným, obžalovaným nebo odsouzeným,
2. kontrolu výkonu trestu nespojeného s odnětím svobody, včetně uložené povinnosti nebo omezení,
3. dohled nad chováním obviněného v průběhu zkušební doby při podmíněném propuštění (2) z výkonu trestu odnětí svobody,
4. napomáhání obviněnému k tomu, aby vedl řádný život a vyhověl podmínkám, které mu byly uloženy rozhodnutím prokurátora nebo soudu v trestním řízení“ (Zákon č. 550, 2003, § 2).

Uvedená právní úprava precizuje i cílové skupiny klientů (podmíněně propuštění, podmíněně odsouzení, klienti v probačním dohledu), reprezentující marginální skupinu společnosti, která porušila zákon a vyžaduje specifický přístup k „vedení života bez trestných činů“. Samozřejmostí specifického přístupu profesionální pomoci cílovým skupinám probace jsou různé aspekty (právní, psychosociální, ekonomické). V širším slova smyslu probaci chápeme jako kontinuální proces profesionální pomoci a kontroly s individuálním přístupem ke klientovi zahrnující právní, psychosociální a ekonomické aspekty s cílem „vedení života bez trestných činů“. Davies (2000, s. 270) uvádí, že je množství variací v detailech formy probace v různých právních systémech, ale ve všech můžeme vyčlenit tři následující podstatné prvky:

1. příkaz soudu obsahující požadavky, kterým musí pachatel vyhovět,
2. pravidelný kontakt s probačním pracovníkem,
3. zabránění dalšímu potrestání za spáchaný čin v případě, že je plnění požadavků uložených soudem uspokojivé.

Výkon probace je však nevyhnutné profesionalizovat. Čipkár (2003) se domnívá, že profesionalismus bude ochuzen, pokud se bude redukovat jen na souhrn profesionálních znalostí a návyků. Skutečný profesionalismus nevyhnutně zahrnuje určitou mravní a morální dominantu, která se realizuje v profesní povinnosti, v co nejsvědomitějším vztahu k otázce profesní cti a ve vysoké míře profesní odpovědnosti. Obecně bychom mohli říci, že profesionální odpovědnost probačního a mediačního pracovníka i ideál profese, který je komplexem nejen dobrých vlastností probačního a mediačního úředníka, ale především jejich integrace do každodenního jednání probačního a mediačního úředníka, jsou zakotveny v etickém kodexu. Etický kodex v práci probačních a mediačních úředníků je nezbytností, která zajišťuje jak ochranu klienta a společnosti, tak status tohoto povolání. V širším kontextu zároveň prezentuje atributy profesionálního přístupu vůči klientovi a etickou odpovědnost jak k samotnému klientovi, tak i kolegům, zaměstnavateli a společnosti.

Současnou etapu vývoje probační a mediační služby na Slovensku lze jen těžko označit jako uspokojivou. Chronicky opakovaným argumentem týkajícím se ospravedlnění současného stavu probační a mediační služby je krátká existence tohoto institutu v našich podmínkách. Tento argument však nelze akceptovat, což dokládají i výstupy z konference STARR, která se konala 28.–30. dubna 2010 na Univerzitě v Cambridge. V zemích, kde se ustavil institut probace a mediace v trestních věcech v porovnatelném časovém horizontu jako u nás, se v současnosti realizuje široká paleta konkrétních projektů a opatření směřujících k praktickému zefektivnění tohoto institutu. Problémy, které jsme prezentovali na několika vědeckých podujatích v souvislosti s probací a mediací v trestních věcech, můžeme shrnout do následujících fokusových oblastí:

• nedostatečný počet probačních a mediačních úředníků působících na okresních soudech a absence probačních asistentů,
• absence standardů probační praxe a etického kodexu,
• rozporné přístupy v praxi probační a mediační služby a nerespektování paradigmy praxe řízené výzkumem a zásady „lege artis“,
• systematické a dlouhodobé zlyhávaní řídících orgánů a vzdělávacích institucí probační a mediační služby.

Když uvedené oblasti reflektujeme prizmatem obecné systémové teorie a jejího základního principu („celok je více než součet jeho částí“), současná existence tohoto institutu nápadně vnucuje konstatování, že probace a mediace v trestních věcech u nás existuje, ale stagnuje nebo alespoň nereflektuje nejnovější výzkumné a vědecké poznatky.(3)

Každodenní situace staví probační a mediační úředníky před rozhodování, které se více či méně přímo dotýká člověka a proto v sobě nese etický rozměr. K snažení probačních a mediačních úředníků o etickou praxi jim mohou pomoci návody etického rozhodování, zejména v situacích, v nichž není jasné, která alternativa konání je ta „správná“. Takovými vodítky etické praxe mohou být etické teorie, modely etického rozhodování nebo právě etický kodex.

V roce 2009 jsme z důvodu absence etického kodexu v této „profesi“ v rámci institucionálního projektu Univerzitní grantové agentury zpracovali projekt s názvem Tvorba, implementace a evaluace etického kodexu probačních a mediačních úředníků v Slovenské republice a vytvořili pracovní skupinu, v níž jsou zastoupeny následující organizace:

• Katedra sociálnej práce a sociálnych vied UKF a rektorát UKF v Nitre
• Ministerstvo spravodlivosti SR (oddelenie probácie a mediácie)
• Glasgow School of Social Work
• Probačný a mediačný úrad okresného súdu NR

Vědecký projekt „Tvorba, implementácia a evaluácia etického kódexu probačných a mediačných úradníkov SR“ je úzce propojen s praktickým výkonem probace a mediace na okresních soudech. Novovytvořený regulační etický kodex probačních a mediačních úředníků, který je hlavním cílem projektu, bude mít vliv na kvalitu realizace probace a mediace v trestních věcech v SR. Regulační etický kodex, jako soubor detailně rozpracovaných pravidel řízení profesionálního chování, slouží také jako podklad pro řešení stížností. Pravidla se prosazují prostřednictvím systému monitorování a aplikací sankcí za nedodržení etického kodexu (Luknič, 1994, s. 198). Realizace projektu je rozdělena do následujících fází:

1. TVORBA

etického kódexu probačních a mediačních úředníků v SR Etapy tvorby etického kódexu probačních a mediačních úředníků v SR: I. Workshop pracovního týmu a stanovení konkrétních strategických postupů vedoucích k naplnění cílů projektu. II. Obsahová analýza a studium již existujících etických kodexů probačních služeb používáných v zemích EU. III. Deskriptivní průzkum názorů zahraničních expertů na potřeby jednotlivých položek etického kodexu probačních a mediačních úředníků v SR, jeho analýza, interpretace a závěry. IV. Návrh etického kódexu, jehož východiskem bude průzkumná sonda zahraničních expertů a týmová práce pracovní skupiny, a jeho připomínkování jednotlivými členy pracovní skupiny. V. Úprava návrhu na základě připomínek a jeho závěrečné zpracování v elektronické formě.

2. IMPLEMENTÁCIA

etického kódexu probačních a mediačních úředníků v SR do praxe I. Distribuce etického kódexu prostřednictvím elektronické pošty všem probačním a mediačním úředníkům v SR k připomínkování. II. Organizace workshopu na téma „etický kodex probačních a mediačních úředníků v SR“ s cílem diskuse pracovního týmu, akademické odborné veřejnosti a probačních a mediačních úředníků z praxe, vyhodnocení workshopu a jeho závěrů. III. Vyhodnocení a úprava kodexu na základě připomínek a jeho konečná úprava v elektronické formě. IV. Grafický návrh a tisk etického kodexu pro probační a mediační úředníky v SR s odborným komentářem v minimálním rozsahu 20 stran. V. Publikování etického kódexu v odborných časopisech se zaměřením na trestní justici a probační praxi v SR.

3. EVALUÁCIA

etického kódexu probačních a mediačních úředníků v SR I. Zjišťování sporných a problematických oblastí etického kodexu v praxi na základě zpětné vazby probačních a mediačních úředníků v SR. II. Zahrnutí potřebných změn do etického kódexu v souvislosti s efektivní aplikací etického kódexu v praxi. Závěrečná zpráva z realizace projektu a publikování vybraných aspektů v odborné literatuře.

Normy a kodexy jsou důležité v každé profesi, ale být dobrým probačním a mediačním úředníkem neznamená jen následování souboru pravidel. Jsme názoru, že probační a mediační úředník se stává dobrým probačním a mediačním úředníkem a profesionálem, pokud sám reflektuje normy a zásady, které mu etický kodex nabízí, snaží se je pochopit, vtáhnout do svého vnitřního světa a nechat se jimi vést při výkonu své práce. Nejde o přijetí kodexu jako vnějšího normativu, ale o přisvojení si jeho principů jako vlastního normativu, což je výzvou pro probační a mediační úředníky. Proto by se probační a mediační úředníci jako profesionálové mohli rozvíjet a zkvalitnit svou práci, měli by znát a osvojit si svůj etický kodex.

Při tvorbě tohoto příspěvku jsme aktivně diskutovali i o tom, zda status probačních a mediačních úředníků je možné z vědeckého hlediska označit jako profesi nebo semi-profesi. Podle Lúkášové-Kantorkové (2003) jsou semi-profesie vykonávané ve velkých byrokratických organizacích s hierarchickou strukturou na čele s administrativní autoritou, mají velký počet členů, značný podíl žen, vyžadují nižší vzdělání s kratší dobou přípravy a mají nižší legitimní status. Zatímco Greenwood (1954 in Matoušek a kol., 2003, s. 39) považuje za základní vlastnosti profesie systematickou teorii, autoritu uznávanou klientem a společností, kulturu profese a etický kodex, Krsková (1994) považuje za základní znaky a rysy profesie: rozsáhlou přípravu, intelektuální komponentu obsaženou v přípravě, existenční důležitost služeb odborníků, vytváření profesních organizací, autonomní rozhodování odborníků a službu hodnotám.

Probace a mediace v trestních věcech je institutem, který by se měl rozvíjet v souladu s nejnovějšími vědeckými poznatky. Současná absence standardů probační praxe i etického kodexu přispívá k nejednotným přístupům v praxi, což se obzvlášť v oblasti probace odráží jako rizikový faktor ve vztahu k recidivě trestné činnosti. Cílem tohoto příspěvku bylo prezentovat základní informace o projektu směřujícím k tvorbě etického kodexu uplatňovaném v praxi probačních a mediačních úředníků.

Autor: PhDr. Martin Lulei, PhD. Mgr. Zuzana Mališková, PhD. Katedra sociálnej práce a sociálnych vied UKF

Seznam bibliografických odkazů

[1] ČIPKÁR, Ján. 3003. Profesijná etika právnika. Košice : UPJŠ, 2003. 171 s. ISBN 80-7097-355-2. [2] DAVIES, Martin. 2000. The Blackwell Encyclopaedia of Social Work. Oxford : Blackwell Publishing, 2000. 412 s. ISBN 0-631-21451-8. [3] JEDLIČKA, Richard a kol. 2004. Děti a mládež v obtížných životních situacích. Praha : Themis, 2004. 478 s. ISBN 80-7312-038-0. [4] KRSKOVÁ, Alexandra. 2004. Etika právnického povolania. Bratislava : UK, 2004. 131 s. ISBN 80-7160-065-2. [5] LUKÁŠOVÁ-KANTORKOVÁ, Hana. 2003. Učitelská profese v primárním vzdělávání a pedagogická příprava učitelů (teorie, výzkum, praxe). Ostrava : OU, 2003. 302 s. ISBN 80-70-42-272-6. [6] LULEI, Martin, MALIŠKOVÁ, Zuzana. 2010. Tvorba, implementácia a evaluácia etického kódexu probačných a mediačných úradníkov v Slovenskej republike. In 2. Česko-slovenská konference doktorandů oborů pomáhajících profesí. Ostrava : Ostravská univerzita, 2010. s. 219-227. ISBN 978-80-7368-782-3. [7] LUKNIČ, Arnold. 1994. Štvrtý rozmer podnikania - etika. Bratislava : SAP, 1994. 344 s. ISBN 80-85665-30-1. [8] MATOUŠEK, Oldřich. a kol. 2003. Metody a řízení sociální práce. Praha : Portál, 2003. 380 s. ISBN 80-7178-548-2. [9] ZÁKON č. 549/2003 Z. z. o súdnych úradníkoch v znení neskorších zmien a doplnkov. [10] ZÁKON č. 550/2003 Z. z. o probačných a mediačných úradníkoch v znení neskorších zmien a doplnkov.

(1) Příspěvek vznikl v rámci řešení projektu UGA VIII/8/2009 - Vytvoření, implementace a evaluace etického kódexu probačních a mediačních úředníků v SR - zástupce vedoucího projektu. (2) Jako ekvivalent pojmu podmíněného propuštění je v zahraniční odborné literatuře používán termín parola. Parola chápeme jako „právní termín označující formu podmíněného propuštění, která umožňuje některým odsouzeným vykonat část trestu mimo vězení, přičemž neodmyslitelnou součástí je povinnost spolupráce s probačním pracovníkem“ (Jedlička et al., 2004, s. 447). (3) Zde považujeme za důležité zdůraznit regionální rozdíly jednotlivých okresních soudů.

Přednáška zazněla na mezinárodní vědecké konferenci Aplikovaná etika v sociální práci a dalších pomáhajících profesích, která se konala 20. – 21. října 2010, v Piešťanoch a byla publikována v sborníku této konference: MÁTEL, A. – SCHAVEL, M. – MÜHLPACHR, P. – ROMAN, T. 2010. Aplikovaná etika v sociálne práci a ďalších pomáhajúcich profesiách. Zborník z medzinárodnej vedeckej konferencie. Bratislava : VŠZaSP sv. Alžbety. 413 s. ISBN 978-80-89271-89-4.