Koncept vzdělávací sociální práce – zdůvodnění © 1
Koncept vzdělávací sociální práce – odůvodnění © 2
Koncept vzdělávací sociální práce jako inovativní součást systému sociální práce jako sociální vědy, oboru studia a sociální pomoci je výsledkem naší dlouhodobé teoretické i praktické pedagogické práce, výzkumu a také našeho pevnérého přesvědčení, že

  • duchovní chudoba vede k materiální chudobě, a proto je pro sociální práci zásadní projevovat svou identitu jako vědy, oboru studia i praktické práce i projekcí svého sociálního přínosu v podpoře sociální sebezáchovy lidí, aby se zvýšila jejich sociální a mentální zralost a odpovědnost za vlastní život;
  • sociální práce by měla být účinnou a reálnou (ne pouze deklarovanou) oporou sociálního zdraví, jinými slovy podporou sociální komunikace a sociálních vztahů, které zvyšují sociální a psychickou integraci a adaptaci lidí v jejich životním prostředí, což je ověřitelné a podpořené nástroji dostupnými sociální práci;
  • hlavním cílem sociální práce není léčit sociální problémy a sociální patologii, ale má být skutečným, nikoli jen deklarovaným sociálním rozvojovým programem, který podporuje rozvoj sociálního a individuálního potenciálu.

Holistický přístup

Koncept Vzdělávací sociální práce vychází z holistického přístupu při porozumění jedinci, sociálnímu prostředí a jejich vzájemně dynamickému vztahu; ze systematického přístupu při porozumění vlastnímu rozvoji jedince jako individuálního systému v rámci sociálního a vzdělávacího prostředí; z humanistického přístupu při porozumění obsahu a významu vzdělávání jako způsobu sociální pomoci, vedení k sebezáchově a rozvoji vlastního potenciálu. Koncept tedy představuje průnik výchovných a poradenských paradigmat sociální práce.

Koncept Vzdělávací sociální práce je opodstatněn kontextem životních podmínek lidí v dnešní postmoderní době. Máme za to, že je mimořádně důležité upozornit na vzájemnou sociální podmíněnost člověka a společnosti a tím zvýraznit vzájemný respekt a odpovědnost jednotlivců, skupin lidí a společnosti jako celku. To, co se stane jedné osobě, je soukromou, ale zároveň i veřejnou věcí. Není dostačující nabízet lidem jednorázovou sociální pomoc. Je žádoucí vzdělávat lidi a vést je k sebepoznání a sociální sebezáchově s cílem zvýšit jejich individuální potenciál. Důvod je zřejmý: právě v nich je třeba hledat smysl života a zdroj změny v jejich životě. Teprve tehdy se mohou prosadit v životě a využít své dary a talent.

Odůvodnění konceptu Vzdělávací sociální práce

Na odpovědi na otázky jsme se rozhodli otevřít vědeckou diskusi, abychom vyjádřili vlastní profesní názor a podívali se na vědeckou a praktickou realitu vztahující se k oblasti znalostí vzdělávací sociální práce.

Co je sociální práce? Zjednodušená odpověď by mohla znít: věda, výzkum a praxe v sociálním životě lidí zaměřená na jednotlivce při práci na mikroúrovni sociálního života; zaměřená na sociální skupiny a komunity při práci na mezzo úrovni; zaměřená na sociální celky (národ, stát) při práci na makroúrovni sociálního života.

Co činí předmět sociální práce jako vědy specifickým? Co dělá její teoretickou reflexi v sociálním životě lidí specifickou? Předmět „sociální“ najdeme u několika věd, např. sociální filozofie, sociální antropologie, sociální věda – sociologie, sociální psychologie, sociální pedagogika, sociální andragogika, sociální medicína, sociální biologie aj. To znamená, že jediným rozdílem mezi všemi výše uvedenými vědami s přídavným jménem „sociální“ v názvu je vědecký problém. Vědecký problém je jádrem vědeckého a badatelského zájmu konkrétní vědy.

Sociální problém

Vědeckým problémem v sociální práci je sociální problém – jednotlivce, sociálních skupin či sociálních komunit. Sociální problém je víc či méně složitý. Obecně vyžaduje komplexní řešení, protože stejný sociální problém je věcí jednotlivce, ale i určité sociální skupiny, ve které žije, i určité společnosti, jejichž je občanem. To znamená, že sociální problémy mají vždy více dimenzí (jsou mnohorozměrné). Uveďme například následující dimenze sociálního problému: dimenzi duchovního a psychologického prožitku, dimenzi sociální inkluze nebo exkluze, dimenzi různých lidských aktivit – práce, koníčků; dimenzi sociálních rolí – rolí v rodině, na pracovištích, v neformálních přátelích, u sousedů, v komunitních skupinách, rolí ve veřejném životě, rolí ve formálních skupinách ve škole, na pracovišti, v zájmových skupinách, politických stranách; dimenzi zdraví, kulturní dimenzi a další.

Určení sociálního problému

Sociální problém jako předmětí vědeckého, badatelského a praktického zájmu sociální práce má různé příčiny (determinanty) a různou podstatu (aspekty) u různých lidí. I když se jeví jako stejný problém, není tomu tak. Například skutečnost, že člověk je nezaměstnaný, přináší zcela odlišné sociální problémy každému nezaměstnanému člověku. Když mluvíme o individuálním nebo skupinovém sociálním problému, je třeba pečlivě zvažovat příčiny a osobu či skupinu, které jsou předmětem sociálního problému, tj. uvažovat o odlišném určení problému a tedy o odlišných aspektech sociálního problému.

Každý sociální problém je obvykle způsoben několika determinanty. Pokud vezmeme v úvahu, že konkrétní člověk – sociální klient je jednotou duchovní, psychologické, somatické a sociální složky lidské existence, jeho potenciální sociální problém je vždy problém „celé osoby“. Sociální problém nezaměstnanosti nelze předložit pouze jako změnu či ztrátu finančního příjmu, ale také jako rozpory v rodinném životě, zhoršený zdravotní stav, psychické poruchy, zhoršení duchovní a mentální úrovně. Jednou z příčin sociálních problémů může být osobní handicap, handicap ve zdraví, věku nebo vzdělání.

Individuální sociální problém je zároveň duchovní a filozofický problém konkrétní osoby, protože se týká jejích životních hodnot. Současně je to zdravotní problém, protože se týká ohrožení života, a také psychologický problém, protože zahrnuje psychiku, chování a jednání člověka.

Předmět vědy sociální práce

S přihlédnutím k povaze sociálního problému předpokládáme, že předmět vědy sociální práce má více dimenzí. Lze jej vnímat jako vysoce komplexní předmět a do jisté míry jako zastřešující předmět vědy sociální práce, badatelství a praxe sociální práce. Předmět sociální práce lze definovat následovně:

  • A. Teoretická a metodologická dimenze sociální práce jako empirické vědy.
  • B. Metodologická dimenze sociální práce, tedy implementace teorie a metodologie.
  • C. Praktická dimenze sociální práce.

Teoretický rámec sociálního problému ↔ badatelský a praktický postup ↔ implementace v praxi (implementace teoretických znalostí v praxi sociální práce ve formě sociální pomoci)

A naopak: Implementace v praxi (sociální pomoc) ↔ badatelský a praktický postup ↔ vědecká reflexe sociálního problému (implementace empirických znalostí do teorie sociální práce) Teoretické znalosti sociální práce přenesené do konkrétní implementace sociální pomoci a následné empirické poznatky ze sociální pomoci, vložené do rámce teoretických znalostí, nás vedou k pochopení, že proces pomoci v sociální práci zahrnuje několik profesionálů z oblasti sociální práce i profesionály z jiných vědních oblastí a pomáhajících profesí.

Cíl a potenciál sociální práce

Všechny jsou spojeny na základě hlavního cíle sociální práce, kterým je poskytování preventivní a rehabilitační sociální pomoci lidem v materiální a sociální nouzi. Proto je sporné a kontraproduktivní očekávat, že sociální pomoc bude poskytována pouze pracovníky s titulem v oblasti sociální práce. Poskytování sociální pomoci zahrnuje sociální pracovníky i profesionály specializovanými v jiných důležitých oblastech nepostradatelných pro poskytování různých forem sociální pomoci: právní sociální pomoci, lékařské a zdravotní sociální pomoci, psychologické sociální pomoci, duchovní sociální pomoci, vzdělávací sociální pomoci atd.

Tato skutečnost je výsledkem sociální práce jako vědy a praxe. Jak jsme již uvedli, předmět sociální práce je multidisciplinární a je vymezen interdisciplinárními průsečíky. (Například vzdělávací sociální práce je průsečíkem výsledku znalostí sociální práce a sociálního vzdělávání.) Předmět sociální práce je charakterizován transdisciplinaritou, a proto přesahuje vědy, které vstupují do sociální práce a z nichž sociální práce vznikla.

Sociální práce má svůj vlastní teoretický, metodologický a praxeologický vědecký potenciál. Je třeba upozornit na to, že v rámci pokračujícího procesu emancipace sociální práce jako vědy, oboru studia a sociální praxe, sociální práce používá také přizpůsobené metody dalších věd: politických věd, ekonomických věd, sociologických věd, duchovních věd, filosofických věd, psychologických věd, kulturologie, lékařských věd, právních věd a dalších věd zabývajících se lidmi a společností.

Současný kontext sociální práce Modernizace Co může modernizace společnosti znamenat pro sociální práci nebo vzdělávací sociální práci jako vědu a obor studia? Modernizace společnosti je proces, který probíhá v tom, že v ní vedle sebe existují tradiční i nové jevy. Lidé se musí poměrně rychle přizpůsobovat životním podmínkám se závažnými změnami. „Modernizace znamená ambivalentní proces trvalé změny se svými klady a zápory – život nabízí lidem mnohem více možností osobního, profesního a sociálního rozvoje než kdy dříve. Tyto možnosti jsou však zároveň šancemi i omezeními. Na jedné straně představují nárůst svobody a rozhodování, na druhé straně ústup jistot a nevyhnutelnost hledat vlastní cestu mimo tradiční modely práce, rodiny, vztahů a komunikace.“ (E.Gruber,2001, p.14-23.) (přeložil autor)

P. Ondrejkovič upozorňuje na teorii hyperrealit (podle Baudrillarda, 2006. In: P. Ondrejkovič, 2008, p.32). Hyperrealita je definována jako „agónie pevných vztahů, agónie skutečného a rozumného“ a příchod věku simulace, „např. ´hyperreality´ snového světa Las Vegas nebo vynález ovocné šťávy obsahující extrakt z neexistujících plodů.“ (přeložil autor)

Lidé čelí jevům modernizace: rozšiřování racionalizace; výrazné pluralizaci; pokračující individualizaci; mizícím hranicím mezi prací, zaměstnáním a vzděláváním; uvolňování mravnosti a chování, které dosud fungovalo na základě tradice a sociálních norem; unifikaci ve sociálním a kulturním poli, potřebě lidí neustále hledat své místo ve světě a jejich prostředí; změně mezilidských vztahů. (Z. Baumann, 2002. In: M. Sycha, 2012, p.26.)

Společnost znalostí Iniciativa nazvaná evropská cesta k informační společnosti (vznik 1994) přináší představy, jak připravit občany pro novou dobu. Úkolem je vést občany k přijetí změn, které jsou součástí rozvoje informační společnosti (společnosti znalostí). Vzdělávání lidí má být klíčové při vytváření „evropského modelu“ společnosti. Mělo by také podporovat sociální inkluzi a posilovat osobní kompetence lidí a jejich osobní rozvoj ve vztahu k životním rolím. Východiskem je silné přesvědčení, že celoživotní učení a vzdělávání hraje klíčovou roli v životě jednotlivců i společnosti.

Vzdělávání dospělých3 se stává důležitou součástí života populace, která čelí „složitosti světa a je uchvácena mocí finančního světa, světa vědy a techniky a světa masových médií.“ (J. Lefort, 1997, p.37.) (přeložil autor)

Je zvlášť nezbytné zvažovat, zda proces vzdělávání skutečně dělá to, co název naznačuje. Vzdělávání je synonymem kultivace a liší se od školení a jednostranné indoktrinace stupněm kultivovanosti, která se projevuje v úrovni svobody vlastní morálního svědomí, mírou uvědomění sociálních důsledků vlastních motivů a znalostí toho, co pravidla víry, prospěchu a krásy, mezilidských vztahů, života a jeho humanizace znamenají. (Š. Švec, 1995, s.72.)

Závěr

Když hovoříme o účelu konceptu vzdělávací práce, musíme také upozornit na chápání změny v dnešní sociální realitě. Nové principy vědeckého uvažování a praktického jednání jsou diskutovány v intencích postmoderního paradigmatu: „pořádek a chaos jsou komplementární, pozorovatel definuje pozorované skrze své pozorování; každá hodnota je historicky omezena, rozpory a náhodnost nelze odstranit.“ (J. Bělohradský, 2002. In: M. Sycha, 2012, p.26.) (přeložil autor)

Je zřejmé, že lidé nemohou aktivně reagovat na každou sociální změnu, musí si nastavovat priority a rozhodovat, které změny považují za důležité, a soustředit se na ně. Je nezbytné pro schopnost lidí přizpůsobit se sociálním transformacím tuto schopnost zvyšovat jak na úrovni jednotlivce, tak sociální jednotky. (M. Sycha, 2012, p. 28.) A z pohledu vzdělávací sociální práce je to hlavní důvod a účel sociálního vzdělávání lidí dnes.

Autor: Prof. PhDr. Mária Machalová, PhD.

1The concept of Educational social work the author of this article published in these monographs: MACHALOVÁ, Maria. 2013. Preventívna sociálna práca - Edukačná paradigma v sociálnej práci. (Preventive social work – Educational paradigm in social work.) Prešov: Prešovská univerzita, 2013. MACHALOVÁ, Maria.2014. Edukačná sociálna práca. (Educational social work.) Prešov: Prešovská univerzita, 2014. 2The concept of Educational social work the author of this article published in these monographs: MACHALOVÁ, Maria. 2013. Preventívna sociálna práca - Edukačná paradigma v sociálnej práci. (Preventive social work – Educational paradigm in social work.) Prešov: Prešovská univerzita, 2013. MACHALOVÁ, Maria.2014. Edukačná sociálna práca. (Educational social work.) Prešov: Prešovská univerzita, 2014. 3From our point of view, the term education of adults, includes the education and educational counselling for adults. When talking about the adult education, we mean instruction, education and educational counselling for adults. Education must go hand in hand with instruction and vice versa. The term education of adults, for us, intertwines three educational realities: instruction, education and counselling as means of helping to guide adults to learn how to learn, to engage in lifelong learning and learn in term of preparing themselves to handle stress life situations.