Copingové strategie v lékařské profesi a jejich diferenciace podle sociálně-demografických faktorů

Zvládání (coping) je běžnou součástí téměř každého povolání. Obzvlášť profese, jejichž základem jsou interpersonální situace, si vyžadují vysokou úroveň schopnosti zvládat náročné situace. Především práce ve zdravotnictví je náročná hlavně proto, že její úspěch a dosahování cílů je determinováno schopností zdravotnických pracovníků efektivně řešit sociální situace. Práce zdravotníků se zakládá na odbornosti, altruismu a schopnosti adekvátně reagovat v každé situaci. Lékaři jsou ti zdravotníci, kteří jsou mnohokrát vystaveni mnoha náročným situacím, neboť právě oni jsou často prvními oznamovatelé emocionálně náročných negativních zpráv, v rámci kterých často dochází ke vzniku náročných situací. Zvládání zátěže v lékařské profesi je ovlivňováno kombinací individuálních (věk, pohlaví, osobnostní rysy atd.) a organizačně kontextových faktorů (typ pracoviska, pracovní zátěž, směnovost). V tomto kontextu Obeng Nkrumah et al., (2025) uvádějí výsledky souhrnných přehledů ukazujících široké rozpětí prevalence vyhoření, deprese a úzkosti u lékařů, přičemž v těchto přehledech právě demografické proměnné (zejména pohlaví a věk) a charakteristiky práce významně korelují s výběrem copingových strategií. I další autoři (Yan, et al., 2023, Peng, et al., 2022) prezentují zjištění, že demografické proměnné, jako je věk, pohlaví, vzdělání, rodinný stav, místo bydliště a profesní zázemí, prokazatelně ovlivňují odolnost a oblasti kvality života zdravotních pracovníků. Empirická zjištění Crisana, Pop, Stretea, et al., (2024) poukazují na skutečnost, že ženy lékařky častěji vnímají vyšší psychickou zátěž a zároveň upozorňují na některé studie, v nichž se liší preference typů copingových strategií podle pohlaví (např. častější využívání emocionální podpory u žen a nižší u mužů). Zmíněné studie vysvětlují tyto výsledky tím, že ženy lékařky obvykle uvádějí vyšší emocionální zátěž a větší potřebu emoční opory, zatímco muži častěji preferují racionálnější copingové strategie. Rozdíly však nelze interpretovat normativně, ale v kontextu odlišných sociálních rolí a očekávání. Výsledky přehledů jiných autorů (Puia et al., 2025) popisují zvládání v problémových situacích z hlediska věku, kariérního stádia a učení se copingových dovedností, kde mladší lékaři jsou vystaveni prudkým přechodům mezi úkoly lékařské praxe a vyšší nejistotě. Literární přehledy těchto autorů naznačují, že s rostoucí praxí se profil copingových strategií stabilizuje směrem k adaptivnějším formám (např. aktivní coping, pozitivní náprava dřívějších kroků), zatímco v raných kariérních stádiích mohou mladí lékaři preferovat více vyhýbavé strategie.

To znamená, že s rostoucími pracovními zkušenostmi mají lékaři tendenci vykazovat vyšší míru sebedůvěry a efektivnější strategie zvládání zátěže, zatímco mladší lékaři častěji deklarují potřebu podpory a větší citlivost na stres. Frias et al. (2025) poukazují na organizační kontext práce (nemocnice vs. ambulance, veřejný vs. soukromý sektor, přítomnost nepřetržité/změnové provozu), kde uvádějí výsledky srovnávacích studií, které naznačují, že zdravotníci v různých sektorech používají odlišné copingové přístupy, ačkoli základní psychická odolnost mezi sektory nemusí významně lišit. Zmínění autoři dále uvádějí, že typ organizace (např. nemocnice vs. ambulance) a práce ve směnách významně ovlivňují celkovou míru psychické zátěže. Lékaři pracující v nepřetržitém provozu jsou vystaveni vyššímu riziku stresu a emocionálního vyčerpání, což se následně promítá i do jejich schopnosti manažovat náročné situace.

Naopak stabilnější pracovní rytmus (např. práce v ambulanci) podle zmíněných studií podporuje lepší regulaci stresu. Někteří autoři vedle socio-demografie a organizace práce posuzovali zvládání i z kulturního a hodnotového pohledu (např. spiritualita/religiozita), které byly v některých kontextech vnímány jako významná opora při řešení náročných a emočně vypjatých situací (Ahmad et al., 2025).

Na základě analyzovaných socio-demografických proměnných lze konstatovat, že schopnost lékařů zvládat a řešit náročné pracovní situace není homogenní, je mnohokrát determinována více charakteristikami, zejména věkem, pohlavím, typem zdravotnické organizace i organizací práce. Celkově lze konstatovat, že zvládání náročných situací v lékařské praxi je komplexně podmíněno kombinací individuálních a organizačních faktorů. Identifikace těchto rozdílů může přispět k lepšímu nastavení podpůrných opatření, například formou psychoedukace, intervencí zaměřených na zvládání stresu nebo systémových změn v organizaci práce.

Metodologický rámec analýzy variabilit v mechanismech zvládání stresových situací u lékařů podle vybraných socio-demografických charakteristik

Realizovaný výzkum měl deskriptivní, průřezový a kvantitativní design. Zaměřil se na analýzu strategií zvládání zátěže v lékařské profesi a na identifikaci jejich variací v závislosti na vybraných socio-demografických charakteristikách. Hlavním cílem studie bylo zkoumat rozdíly v preferovaných copingových mechanismech zdravotníků v kontextu různých socio-demografických faktorů.

Výzkumný soubor tvořilo 145 zdravotnických pracovníků působících v lékařské profesi. Respondenti představovali různorodou skupinu z hlediska věku, délky odborné praxe, pracovního zařazení i organizačního kontextu, což umožnilo analyzovat rozdíly v copingových strategiích napříč několika socio-demografickými proměnnými.

Průměrný věk účastníků byl 30,93 roku (SD = 4,69), přičemž věkové rozpětí se pohybovalo od 25 do 55 let. Celková délka odborné praxe se pohybovala mezi 1 a 30 lety, s průměrnou hodnotou 5,73 roku (SD = 5,29). Délka působení na aktuálním pracovišti se pohybovala v intervalu 1 až 15 let, průměrně 4,02 roku (SD = 3,15). Tyto údaje představují pestrou kombinaci začínajících, středně zkušených i déle působících zdravotníků.

Analýza se zaměřila na posouzení odlišností v copingových mechanismech u lékařů v kontextu různých socio-demografických proměnných. Na statistické vyhodnocení těchto rozdílů byly aplikovány neparametrické testy Mann–Whitney U a Kruskal–Wallis. Shromážděná data byla statisticky zpracována a analyzována pomocí softwaru PSPP verze 25 a Microsoft Excel.

Analýza výsledků
Posouzení rozdílů v copingových strategiích mezi pohlavími

Na posouzení rozdílů v copingových strategiích mezi pohlavími byl použit Mann-Whitneyho U-test. Analýza ukázala statisticky významné rozdíly mezi oběma pohlavími ve dvou strategiích – sociální opěře (p = ,024) a řešení problémů (p = ,040), které byly preferovány především ženským pohlavím. Přehled výsledků je uveden v tabulce 1 a doplňující deskriptivní charakteristiky jsou uvedeny v tabulce 2. Výzkum potvrdil, že ženy častěji využívají sociální oporu a strategii řešení problémů ve srovnání s muži.

Tabulka 1. Rozdíly mezi způsoby zvládání náročných situací v lékařské profesi a pohlavím

Tabulka č.2. Popis deskriptivních charakteristik

Posouzení rozdílů v copingových strategiích podle typu organizace

Na ověření rozdílů mezi typem organizace, v níž respondenti pracují, a používanými copingovými strategiemi byl rovnocenně použit Mann-Whitneyho U-test. Výsledky analýzy uvedené v tabulce 3 neprokázaly žádné statisticky významné rozdíly mezi skupinami.

Tabulka 3. Rozdíly mezi způsoby zvládání náročných situací v lékařské profesi a typem organizace

Posouzení rozdílů v copingových strategiích vzhledem k režimu směn

Prostřednictvím Mann-Whitneyho U-testu jsme zkoumali, zda se používání strategií zvládání náročných situací liší v závislosti na tom, zda respondenti pracují ve směnové nebo nehromadové provozu. Výsledky uvedené v tabulce 4 neprokázaly žádné statisticky významné rozdíly mezi sledovanými skupinami.

Tabulka 4 Rozdíly mezi způsoby zvládání náročných situací v lékařské profesi a směnovým provozem

Posouzení rozdílů v copingových strategiích podle úrovně dosaženého vzdělání

Na analýzu rozdílů mezi úrovní vzdělání respondentů a jejich preferencemi v používání strategií zvládání náročných situací byl využit Kruskal-Wallisův test. Výsledky, které jsou uvedeny v tabulce 5, neprokázaly žádné statisticky významné rozdíly mezi porovnávanými skupinami.

Tabulka 5. Rozdíly mezi způsoby zvládání náročných situací v lékařské profesi a typem organizace

Shrnutí analýzy

Komplexní analýza rozdílů ve strategiích zvládání náročných situací v lékařské profesi přinesla několik důležitých poznatků. Z hodnotených proměnných – pohlaví, typu organizace, směnovosti a dosaženého vzdělání – se v našem výzkumu jako statisticky významný ukázal pouze faktor pohlaví. Mann-Whitneyho U-test ukázal na významné rozdíly ve dvou copingových strategiích: sociální opory a řešení problémů, přičemž ženy využívaly tyto strategie signifikantně častěji než muži. Tento výsledek naznačuje, že ženy jsou ve větší míře orientovány na aktivní vyhledávání opory a konstruktivní řešení zátěžových situací. Naopak u ostatních analyzovaných proměnných – typu organizace, směnovosti a úrovně vzdělání – výzkum neprokázal žádné statisticky významné rozdíly v používání strategií zvládání náročných situací. Výsledky získané pomocí Mann-Whitneyho U-testu (u typu organizace a směnovosti) a Kruskal-Wallisova testu (u úrovně vzdělání) potvrzují, že tyto proměnné pravděpodobně nehrají klíčovou roli v preferenci copingových strategií zdravotníků.

Diskuze

Výzkum byl zaměřen na prozkoumání rozdílů v používání strategií zvládání zátěžových situací v lékařské praxi ve vztahu k socio-demografickým faktorům. Z analyzovaných proměnných – pohlaví, typu organizace, směnovosti a úrovně vzdělání – se v našem výzkumu jako statisticky významný ukázal pouze faktor pohlaví. Mann-Whitneyho U-testem byly potvrzeny statisticky významné rozdíly ve dvou copingových strategiích: sociální opory (p = 0,024) a řešení problémů (p = 0,040). Ženy využívaly tyto strategie častěji než muži. Tento výsledek je v souladu s výzkumem Czepiel, McCormack, da Sliva (2024), který ukazuje, že ženy přirozeně inklinují k využívání sociální opory a mají větší tendenci volit copingovou reakci „tend-and-befriend“, založenou na vyhledávání podpory a budování sociálních vazeb. Aktuální studie ve zdravotnických profesích stejně potvrzují, že ženy prožívají vyšší úroveň psychického zatížení a častěji sahají po sociální opore nebo aktivních strategiích zvládání stresu. Mezinárodní výzkumy ukazují, že zdravotnice byly i během období zvýšeného zatížení (např. COVID-19) vystaveny většímu počtu stresorů, což podporuje jejich intenzivnější využívání adaptivních copingových mechanismů (Czepiel, McCormack, da Sliva, 2024).

Naopak při proměnných typ organizace, směnový režim a úroveň dosaženého vzdělání výzkum nezjistil žádné statisticky významné rozdíly v používání copingových strategií. To naznačuje, že strukturální nebo organizační podmínky ve zdravotnických zařízení v našem výzkumu neměly výrazný vliv na výběr strategií zvládání zátěže. Tento trend koresponduje se studií Jin, Ni, Wang (2025), jejíž výsledky poukazují na to, že i když pracovní podmínky ovlivňují celkovou úroveň stresu, konkrétní typ používaných copingových strategií souvisí spíše s individuálními než organizačními faktory.

Podobně ani úroveň vzdělání neovlivnila ve vašem výzkumu výběr copingových mechanismů. Guraya, et al., (2025) uvádějí, že copingové strategie u zdravotníků se formují zejména prostřednictvím osobnostních charakteristik, pracovní expozice stresu a emoční odolnosti, nikoli formálním akademickým vzděláním.

Jin, Ni, Wang (2025) zdůrazňují význam adaptivních copingových strategií při zmírňování dopadů stresu na duševní zdraví. Výsledky výzkumů těchto autorů potvrzují, že pozitivní copingové strategie, jako je aktivní řešení problémů či plánování, dokáží efektivně snižovat negativní psychické dopady práce ve zdravotnictví. Autoři Czepiel, McCormack, da Sliva, (2024) uvádějí, že emocionální podpora hraje zásadní roli v prevenci vyhoření, což odpovídá našemu zjištění, že ženy tuto strategii využívají častěji.

Závěr

Výsledky studie poukazují na to, že mezi zkoumanými socio-demografickými proměnnými je pohlaví nejvýraznějším faktorem ovlivňujícím způsoby zvládání náročných situací v lékařské profesi. Naopak organizace práce ani úroveň formálního vzdělání se neprokázaly jako determinanty významně diferencující copingové strategie zdravotníků. Tyto poznatky mohou přispět k cílenějšímu nastavování podpůrných intervencí zaměřených na duševní pohodu zdravotnických pracovníků. Uvedená zjištění je však třeba interpretovat s ohledem na to, že jsou vázána na charakteristiky analyzované vzorky a nelze je obecně aplikovat na širší populaci.

Kontakt: PhDr. Valéria Parová, PhD. Univerzita Pavla Jozefa Šafárika, Lekárska fakulta, Ústav ošetrovateľstva

Zoznam bibliografických odkazov AHMAD, Bilal. et al. 2025. Coping strategies and resilient behavior among frontline healthcare workers: A scoping review. In Dialogues in Health. ISSN 2772-6533, 2025, roč. 7, 100252.

AMIRKHAN, H. James. 1990. Factor analytically derived measure of coping: The coping strategy indicator. In Journal of Personality and Social Psychology. ISSN 1066-1074, 1990, roč. 59, č. 5, s. 168-172.

CRISAN, Cătălina Angela, POP, Răzvan, STRETEA, Roland. et al. 2024. Coping strategies, resilience and quality of life: reaction to the COVID 19 pandemic among Romanian physicians. In Human Resources for Health. ISSN 1478-4491, 2024, roč. 22, s. 28.

CZIEPEL, Diana, McCORMACK, Clare, da SILVA, Andréa, et al. 2024. Inequality on the frontline: A multi country study on gender differences in mental health among healthcare workers during the COVID 19 pandemic. Cambridge Prisms. In Global Mental Health. ISSN 2054-4251, 2024, roč. 11, e34.

FRIAS, Cindy. et al., 2025. Strategies to support the mental health and well-being of health and care workforce: a rapid review of reviews. In Frontiers in medicine. ISSN 2296-858X, roč. 12, 1530287.

GURAYA, Salman Yúsuf, DIAS, Jacqueline Maria ELADL, Mohamed Ahmed. et al. 2025. Unfolding insights about resilience and its coping strategies by medical academics and healthcare professionals at their workplaces: a thematic qualitative analysis. In BMC Medical Education. ISSN 1472-6920, 2025, roč. 25, s. 177.

JIN, Fubi.; NI, Shaomei.; WANG, Lin. 2025. Occupational stress, coping strategies, and mental health among clinical nurses in hospitals: a mediation analysis. In Frontiers in Public Health. ISSN 2296-2565, 2025, roč. 13.

OBENG, Nkrumah, et al. 2025. Prevalence and correlates of depression, anxiety, and burnout among physicians and postgraduate medical trainees: a scoping review of recent literature. In Frontiers in Public Health. ISSN 2296-2565, 2025, roč. 13.

PENG, Junjie, WU, Wing, DOOLAN, Georgia. et al. 2022. Marital status and gender differences as key determinants of COVID 19 impact on wellbeing, job satisfaction and resilience in health care workers and staff working in academia in the UK during the first wave of the pandemic. In Frontiers in Public Health. ISSN 2296-2565, 2022, roč. 10, 928107.

PUIA, Aida, POP, Sorina, MANZAT, Bianca. et al. 2025. Coping strategies among healthcare workers during the COVID 19 pandemic: Emotional responses, challenges, and adaptive practices. In Medicina. ISSN 1648-9144, 2025, roč. 61, č. 2, s. 311.

YAN, Jiaran.; WU, Chao.; LIU, Yu. et al. 2023. Influencing factors of quality of life among front line nurses who collected nucleic acid samples during COVID 19: a path analysis. In Frontiers in Public Health. ISSN 2296-2565, 2023, roč. 10, č. 11, 1154725.