De-bureaucratization and Stabilization of Nursing: An Integrated Social Economy Model as an Alternative to the Reduction of Qualification Standards in Nursing Education in Slovakia

Úvod a teoretický rámec

Výchozím bodem pro hloubkovou analýzu geneze současné krize je rozpor mezi dosaženým vzděláním a reálnou náplní práce v klinické praxi. Předkládaný příspěvek v rámci kritické komparace mapuje legislativní turbulence na Slovensku a konfrontuje je s teoretickými přístupy k profesionální autonomii a strukturální diferenciaci v Itálii, jejíž snahou je důsledné dodržování direktiv Evropské unie.

Právě italský precedens potvrzuje, že řešením personálního deficitu by neměla být devalvace vzdělání, ale posilování akademického statusu sester v souladu se Směrnicí 2005/36/ES. Italský zákonodárce namísto snižování nároků na kvalifikaci zvolil cestu prohlubování kariérní struktury asistenčního personálu, čímž chrání klinickou autonomii sestry jako plnohodnotného partnera lékaře.

Analýza se zaměřuje na dekonstrukci aktuálních snah o změnu vzdělávacího standardu a nabízí alternativní pohled založený na úspěšné zahraniční praxi.

Kompetenční krize ve slovenském ošetřovatelství

Současný diskurz o stabilizaci zdravotnického personálu na Slovensku vykazuje znaky koncepční dezorientace a systémové amnézie. Nejmarkantnějším projevem tohoto stavu jsou úvahy o zavedení experimentálního vzdělávacího modelu „1+4“ (jeden rok pomaturitního či jiného studia plus čtyři roky střední zdravotnické školy), který má ambici urychleně a bez ohledu na kvalitativní dopady saturovat prohlubující se deficit ošetřovatelské pracovní síly. Akademická obec, klíčové profesní organizace a stavovské komory tento krok oprávněně vnímají jako dehonestaci statusu sester a jako akademický regres. Navzdory ojedinělé institucionální nekonzistentnosti, kdy minoritní část profesní reprezentace akceptovala pragmatický tlak resortu, drtivá většina odborné reprezentace model konsenzuálně odmítá: vnímá ho totiž jako přímé popření evropských kvalifikačních standardů, především Směrnice Evropského parlamentu o uznávání odborných kvalifikací.

Předkládaný legislativní záměr je v rozporu s účelem a smyslem Směrnice 2005/36/ES, přestože ji formálně neporušuje. Směrnice vyžaduje, aby vzdělávání sester odpovědných za všeobecnou péči spočívalo na hlubokých vědeckých základech a odpovídalo minimálně tříleté univerzitní přípravě nebo ekvivalentu řádného bakalářského studia. Skutečným jádrem krize slovenského ošetřovatelství přitom není inherentní neochota mladých lidí studovat tento obor na univerzitách, ale chronické, systémem tolerované přetěžování vysokoškolsky vzdělaných sester pomocnými, hygienicko-sanitárními a administrativními úkony. V prostředí ústavní zdravotní péče na Slovensku je postavení sestry jako autonomního experta na ošetřovatelskou diagnostiku a management procesu limitováno přetrvávajícím demansionarismem (demansionamento - kvalifikačním podhodnocením sestry v důsledku personálního deficitu). Ten v praxi znamená koncentraci širokého spektra nesourodých činností na jedné pracovní pozici - od odborné farmakoterapie až po uspokojování primárních potřeb pacienta a sanifikaci či sanitaci prostředí oddělení.

Takto nastavená struktura práce generuje vysokou míru kumulativní fyzické a psychické zátěže, která je v odborné literatuře identifikována jako jeden z hlavních faktorů profesního vyčerpání a následného odchodu ze systému. Z komparativních zjištění vyplývá, že bez zásadní strukturální rekonstrukce klinického zatížení a odběremenění sester od pomocných úkonů nepředstavuje ani navyšování počtu nových absolventek udržitelné řešení stability ošetřovatelských týmů.

Zahraniční zkušenost, zejména z Itálie, přitom jasně demonstruje, že řešení personální krize nespočívá v deklasifikaci profese, ale v jejím přesném opaku: v prohlubování kvalifikační struktury asistenčního personálu, jehož vyvrcholením je zavedení nové kategorie asistent sestry (assistente infermiere) dekretem z února 2025. Tento moderní přístup nepočítá se snížením standardů pro sestry, ale s vytvořením odborného mezičlánku, který je přímo podřízen klinickému vedení sestry a odběreměňuje ji od nekvalifikované práce. Předkládaná studie proto na základě této analogie staví tezi, že východisko ze slovenské krize nespočívá v kompetenci Ministerstva zdravotnictví SR ani v deformaci školského systému prostřednictvím modelu „1+4“, ale v radikální strukturální rekonstrukci klinického zatížení ošetřovatelského personálu prostřednictvím jasně definovaných podpůrných úrovní, jakou je právě asistent sestry.

Teoretický rámec

Slovenský systém ošetřovatelské péče si na rozdíl od italského doposud zachoval taxativně vymezenou strukturu práce, v níž vysokoškolsky vzdělaná sestra vykonává vedle klinicko-manažerských úkonů (farmakoterapie, invazivní výkony, ošetřovatelská diagnostika) současně také základní hygienu, sanifikaci a obslužné činnosti. Absence formalizované střední kvalifikační vrstvy (analogické OSS/ASA) znamená, že celá škála činností - od vysoce specializovaných po manuální - zůstává koncentrována na jedné pracovní pozici.

Tato koncentrace má dva bezprostřední důsledky. Za prvé, generuje kumulativní fyzickou a psychickou zátěž, která je strukturálně odlišná od zátěže klinicky specializované práce a je opakovaně identifikována jako jeden z hlavních prediktorů syndromu vyhoření a fluktuace personálu. Za druhé, oslabuje postavení sestry jako klinického partnera lékaře: zatímco italský infermiere po legislativní reformě z roku 1999 vystupuje jako nositel samostatné profesní odpovědnosti v rámci multidisciplinárního týmu, slovenský model - a zejména navrhovaný redukcionistický vzdělávací standard „1+4" - tuto rovnocennost systematicky oslabuje, protože absolventka zkráceného vzdělávacího programu nemůže nést stejný rozsah klinické odpovědnosti jako sestra s ukončeným vysokoškolským vzděláním v souladu se Směrnicí 2005/36/ES.

Dôkazom absencie systémovej reflexie tohto problému je aj priebeh legislatívneho procesu prijímania modelu „1+4". Stanoviská relevantných profesijných subjektov, vrátane Slovenskej komory sestier a pôrodných asistentiek (SKSaPA) a Odborového združenia sestier a pôrodných asistentiek (OZ SaPA), boli podľa dostupných informácií v rozhodovacom procese marginalizované, napriek tomu, že ide o subjekty s priamym mandátom obhajovať profesijné záujmy ošetrovateľského personálu. Táto absencia participácie stavovských a odborových organizácií kontrastuje s talianskym prípadom, kde reforma z roku 1999 vznikla v priamej súčinnosti s profesijnými kolégiami (dnes Ordini delle Professioni Infermieristiche) a bola výsledkom dlhodobého legislatívneho procesu, nie administratívne urýchleného opatrenia. Zapojenie odborových organizácií, akou je OZ SaPA, do pripomienkovania modelu „1+4" by malo prebiehať v súlade so zákonom č. 2/1991 Zb. o kolektívnom vyjednávaní, ktorý upravuje postavenie a účasť odborov v procese tvorby pracovnoprávnych noriem.

Slovenský prípad tak nepredstavuje len otázku kvalifikačného štandardu, ale širší problém absencie štrukturálneho mechanizmu na rozloženie pracovnej záťaže medzi diferencované kategórie personálu - problém, ktorý model „1+4" nielenže nerieši, ale svojím znížením kvalifikačnej úrovne vstupu potenciálne prehlbuje, keďže presúva časť klinicko-kontrolnej zodpovednosti na lekára a časť manuálnej záťaže naďalej ponecháva v kompetencii sestry.

Dekonštrukcia protiargumentov

Taliansky systém ošetrovateľstva je definovaný robustnou infraštruktúrou, ktorá v porovnaní so slovenskou sieťou čelí výrazne vyššiemu tlaku na personálne kapacity. Napriek tejto masívnej záťaži sa taliansky model neuchýlil k znižovaniu kvalifikačných nárokov na vstup do profesie, ale k striktnej diferenciácii klinickej práce od činností obslužných a pomocných. Úspešná implementácia tohto modelu v objemovo podstatne väčšom systéme je priamym dôkazom jeho vysokej miery škálovateľnosti. Argument o špecifickosti či menšom rozsahu slovenského zdravotníctva preto neobstojí ako dôvod na výnimku, nakoľko taliansky precedens potvrdzuje, že systémová deľba kompetencií je funkčným a prenosným riešením aj pre potreby Slovenskej republiky.

Pre slovenskú makromanažérsku prax je preto kľúčové analyzovať historický precedens Talianskej republiky, ktorá na prelome 80. a 90. rokov 20. storočia prechádzala identickou štrukturálnou krízou. Taliansky zdravotný systém (Servizio Sanitario Nazionale – SSN) v tomto období vykazoval signifikantnú personálnu deficitnosť v segmente ošetrovateľstva, čo generovalo intenzívne politické tlaky na dereguláciu kvalifikačných štandardov s cieľom urýchlene saturovať trh práce nízkonákladovými profesijnými kategóriami. Inštitucionálni decízori stáli pred systémovou dilemou: buď akceptovať koncesionársky prístup spojený s devalváciou kvalifikačnej štruktúry, alebo pristúpiť k redefinícii statusu ošetrovateľskej profesie v súlade s trendmi modernizácie klinickej praxe.

Taliansky zákonodarca zvolil druhú cestu, a to dvojfázovo. Prvým krokom nebolo pridávanie personálu, ale zvýšenie atraktivity samotného vysokoškolského štúdia ošetrovateľstva: presunom vzdelávania výhradne na univerzity (Laurea Triennale/Magistrale), rozšírením kariérnych a špecializačných dráh a legislatívnym uznaním sestry ako plnohodnotného, autonómneho zdravotníckeho profesionála. Tento krok bol legislatívne zavŕšený prijatím zákona č. 42/1999 (Legge 42/1999), ktorý definitívne eliminoval ošetrovateľstvo zo zoznamu tzv. „pomocných profesií" (professioni sanitarie ausiliarie) a povýšil ho na samostatnú profesiu (professione sanitaria autonoma), rovnocennú partnerovi lekára v multidisciplinárnom tíme. Zvýšenie prestíže, autonómie a kariérnej perspektívy predstavuje motivačný (pull) faktor pôsobiaci opačným smerom než slovenská stratégia znižovania kvalifikačných nárokov. Zatiaľ čo taliansky model sa opiera o dlhodobé posilňovanie atraktivity profesie, slovenský prístup možno charakterizovať ako krátkodobé, núdzové riešenie, ktorého udržateľnosť z hľadiska stability profesie nie je preukázaná.

Druhým, komplementárnym krokom bolo dôsledné odčlenenie ošetrovateľských kompetencií od obslužných, sanitárnych a hygienických činností. Zavedenie tohto modelu bolo výsledkom celonárodného legislatívneho konsenzu s regionálnou akceptáciou, čo zabezpečilo unifikáciu štandardov naprieč všetkými talianskymi regiónmi: 22. februára 2001 vznikol unifikovaný profil operátora socio-sanitárnej starostlivosti - OSS (Operatore Socio-Sanitario), doplnený o profil ASA (Ausiliario Socio-Assistenziale) v sociálnej oblasti. Tieto kategórie prevzali kompletnú základnú ošetrovateľskú starostlivosť - vrátane celkovej hygienickej starostlivosti o pacienta, jeho obliekania, asistencie pri stravovaní a polohovania, ako aj sanitácie prostredia oddelenia. Agenda sestry sa tak neuvoľnila len čiastočne; bola oddelená od akejkoľvek manuálnej, nekvalifikovanej práce, aby sa mohla plne venovať manažmentu, diagnostike a exekúcii ošetrovateľského procesu.

Demografia a personálny deficit: asymetrické starnutie ako systémový tlak

Po vymedzení teoretického rámca kompetenčnej krízy je potrebné tento problém podložiť dátovo - na úrovni demografického tlaku, personálnej hustoty a architektúry ústavnej starostlivosti v oboch krajinách.

Prvým prvkom štrukturálnej homogenity medzi Talianskou republikou a Slovenskou republikou je demografická tranzícia, charakterizovaná progresívnym a asymetrickým starnutím populácie. Tento fenomén generuje lineárny a neudržateľný tlak na oba zdravotnícke systémy.

Tab. 1: Porovnanie krajín

Zdroj: Vlastné spracovanie autorky podľa údajov Štatistického úradu SR, ISTAT a Eurostatu.

Základné demografické a systémové ukazovatele

Z hľadiska demografickej škály Taliansko s 58,9 miliónmi obyvateľov predstavuje makronárod Európskej únie, zatiaľ čo Slovensko s 5,41 miliónmi rezidentov tvorí stredne veľký systém (približne 9,1 % talianskeho demografického objemu); trendy vývoja sú však takmer identické. V Taliansku dosiahol podiel populácie nad 65 rokov európske maximum 25,1 % (14,8 milióna osôb). Na Slovensku sa táto kvóta zatiaľ zastavila na úrovni 19,0 % (1,02 milióna osôb), avšak miera prírastku geriatrickej zložky za posledné štyri roky (+11 %) indikuje extrémne rýchle vyrovnávanie sa talianskemu štandardu.

Paralelne narastá segmentácia „starých seniorov" (nad 80 rokov). Taliansko eviduje 4,6 milióna osôb v tejto kategórii, čo sa premieta do viac než 12 miliónov pacientov s chronickou multimorbiditou. Na Slovensku priemerný vek populácie dosiahol 43,3 roka, čo sprevádza masívna expanzia chronicko-degeneratívnych patológií. Výsledkom je anomália v podobe 11 ambulantných vyšetrení na občana ročne (jedna z najvyšších hodnôt v EÚ), čo poukazuje na masívny dopyt po základnej starostlivosti, ktorý nedokáže odfiltrovať slabo rozvinuté terénne zázemie.

Tab. 2: Statistické ukazovatele personálního deficitu

Zdroj: Vlastní zpracování autorky podle údajů OECD, WHO a Corte dei Conti (2025).

Klíčové zjištění: Navzdory vyššímu deficitu sester zvolila Itálie kompetenční diferenciaci (OSS/ASA), nikoli snižování kvalifikace. Přesun obslužných činností garantuje bezpečný poměr přibližně 6 pacientů na jednu sestru, zatímco na Slovensku absence pomocného personálu nutí sestry zvládat všechny úkony při kritickém zatížení 15 až 20 pacientů. (Conferenza permanente Stato-Regioni, 2001; Dimensione Infermiere, 2025; OECD, 2025).

Porovnání poptávky po péči s reálnou nabídkou profesionální pracovní síly odhaluje hlubokou personální krizi v obou zemích. Itálie dlouhodobě čelí strukturálnímu deficitu s hodnotou 6,5 sestry na 1 000 obyvatel, což je hluboko pod průměrem OECD (blížícím se k hodnotě 10) (OECD, 2025; European Observatory on Health Systems and Policies, 2024). Slovensko se nachází v ještě alarmující pozici, kde tento ukazatel klesl na 5,7 sestry na 1 000 obyvatel (OECD, 2025; OECD / European Observatory on Health Systems and Policies, 2025). Jinými slovy: Itálie má nižší poměr sester na obyvatele než průměr OECD, avšak vyšší než Slovensko – přestože je její relativní deficit nižší, zvolila radikálnější řešení (kompletní odejmutí obslužných činností), zatímco Slovensko s hlubším deficitem sahá po řešení, které problém dlouhodobě prohlubuje.

Klíčovým indikátorem organizační neefektivity a ohrožení bezpečnosti poskytované péče je poměr lékařů a sester. Evropský bezpečný standard vyžaduje minimálně 2,5 sestry na jednoho lékaře (Evropský parlament a Rada EU, 2005). V Itálii je tento poměr kriticky nízký – 1,4 ku 1 (Ferraro, 2025). Na Slovensku je situace téměř identická (přibližně 1,3 ku 1) (VReduMED, 2024), což v praxi generuje destruktivní řetězový efekt.

Klíčovým indikátorem organizační neefektivity a ohrožení bezpečnosti poskytované péče je poměr lékařů a sester. Evropský bezpečný standard vyžaduje minimálně 2,5 sestry na jednoho lékaře. V Itálii je tento poměr kriticky nízký – 1,4 ku 1. Na Slovensku je situace téměř identická (přibližně 1,3 ku 1), což v praxi generuje destruktivní řetězový efekt: lékaři jsou přetíženi byrokratickou agendou a sestry jsou vystaveny enormnímu fyzickému a psychickému tlaku v důsledku kumulace nesouvisejících činností. Zatímco však italský lékař má v sestře plnohodnotného, akademicky rovnocenného partnera schopného samostatné diagnostiky a rozhodování v rámci ošetřovatelského procesu, slovenský model „1+4“ tento vztah systematicky deklinuje: sestra se středoškolskou úrovní přípravy nemůže nést stejnou míru klinické odpovědnosti, a proto se část rozhodovací a kontrolní zátěže nevyhnutelně přesouvá zpět na lékaře – přesný opak deklarovaného cíle odlehčit zdravotnický systém (Evropský parlament a Rada EU, 2005; Ferraro, 2025; OECD, 2025; VReduMED, 2024).

V oblasti péče o dlouhodobě nemocné vykazuje Itálie podíl 1,5 dedikovaného operátora (tj. kvalifikovaného odborného personálu pro sociálně-zdravotní péči, především v kategorii Operatore Socio-Sanitario – OSS) na 100 seniorů. Na Slovensku tento ukazatel odhaluje téměř úplnou absenci formalizovaného podpůrného personálu přímo na odděleních a v zařízeních rezidenční péče. Slovenská sestra tak zůstává v klinické praxi izolovaná, bez existence hierarchicky nižší, subordinované asistenční vrstvy, která by ji zbavila fyzicky i psychicky vyčerpávající manuální práce. (European Observatory on Health Systems and Policies, 2024; OECD, 2025; OECD / European Observatory on Health Systems and Policies, 2025; VReduMED, 2024)

Uvedená komparativní zjištění vedou k fundamentálnímu závěru, že řešení personální krize ve slovenském ošetřovatelství nemůže spočívat v legislativní devalvaci vzdělanostních standardů, ale v radikální rekonstrukci klinického zatížení personálu. Italský model dokazuje, že exaktní kompetenční diferenciace a institucionalizované vyjmutí bazálních obslužných činností z rukou sester umožňuje etablovat bezpečný a medicínsky udržitelný normativ na úrovni šesti pacientů na jednu sestru. V ostrém kontrastu s tím stojí slovenská realita permanentního trojnásobného přetížení (15 až 20 pacientů na jednu sestru), které je přímým důsledkem absence jakéhokoli podpůrného personálního segmentu.

Klíčový transformační nástroj pro odlehčení zdravotnického personálu a delegování obslužných činností nabízí sociální ekonomika prostřednictvím integračních sociálních podniků (v SR podle zákona č. 112/2018 Z. z., po vzoru italských sociálních podniků typu B – cooperative sociali di tipo B). Jejich primárním cílem je pracovní integrace znevýhodněných osob (inserimento lavorativo) a jejich zapojení do pomocných asistenčních služeb. Systematickým, legislativně upraveným nasazením asistenční pracovní síly, generované a řízené prostřednictvím registrovaných integračních sociálních podniků (ve smyslu zákona č. 112/2018 Z. z.), je možné na Slovensku ochránit intelektuální status sestry, eliminovat její přetížení a současně řešit sekundární, avšak stejně akutní strukturální problém inkluze znevýhodněných osob na trhu práce.

Tato navrhovaná meziresortní synergie mezi Ministerstvem zdravotnictví SR a Ministerstvem práce, sociálních věcí a rodiny SR představuje slovensko-specifickou alternativu k italskému modelu OSS. Zatímco Itálie musela pro transformaci ošetřovatelství vytvořit zcela novou profesní kategorii vázanou na zdravotnický systém, Slovenská republika může efektivně využít již existující a legislativně ukotvený institut integračních sociálních podniků.

Alokací znevýhodněných nebo zranitelných osob, které projdou cíleným, modulárním odborným zaškolením pro výkon nízkokvalifikovaných pomocných, sanitárních a logistických úkonů v nemocničním prostředí, dojde k okamžitému odlehčení přetížených ošetřovatelských jednotek. Tento přístup zároveň řeší finanční bariéru: mzdové náklady a management pomocného personálu by nezatěžovaly primární zdroje veřejného zdravotního pojištění, ale byly by majoritně refundovány a stimulovány prostřednictvím nástrojů aktivní politiky trhu práce a fondů určených na rozvoj sociálního podnikání. Výsledkem takové koncepční transformace je nejen aproximace k bezpečným evropským normativům péče o pacienta, ale také systematická ochrana vysokoškolsky vzdělaných sester před profesionálním vyhořením a předčasným odchodem ze systému.

Architektura ústavní péče a paradox slovenské hospitalizace

Absorpční schopnost obou zdravotnických systémů (italského i slovenského) při zvládání chronických kritických pacientů přímo závisí na nastavení nemocničních a sociálně-zdravotních sítí. Itálie disponuje sítí celkem 996 nemocnic a více než 8 000 rezidenčních zařízení dlouhodobé péče (LTC, veřejných, akreditovaných soukromých), což v absolutních číslech vytváří akutní deficit ošetřovatelské pracovní síly – zatímco Slovensko jich eviduje 78 (včetně univerzitních a specializovaných ústavů). Tato propast v objemu sítě znamená, že Itálie v absolutních číslech potřebuje řádově více ošetřovatelského personálu než Slovensko – a přesto čelí strukturálnímu deficitu sester. Pokud tedy země s objemově nesrovnatelně větším tlakem na personál dokázala problém vyřešit profesionalizací, a nikoli jejím opakem, argument o „jiné“ slovenské situaci ztrácí váhu (European Observatory on Health Systems and Policies, 2024; MarkNtel Advisors, 2026; OECD / European Observatory on Health Systems and Policies, 2025).

Tab. 3: Systémové ukazatele lůžkového fondu a segmentu LTC

Zdroj: vlastní zpracování na základě agregovaných statistik a Italy: Health System Summary, 2024.

Strukturální nevyváženost slovenského zdravotnictví v komparaci s italským modelem odhaluje hluboký paradox v managementu lůžkového fondu a financování následné péče. Zatímco Slovensko vykazuje nadměrnou míru hospitalizací na akutních lůžkách z důvodu absence terénních alternativ, Itálie investuje do robustní sítě rezidenčních zařízení (LTC), která efektivně odlehčují akutní sektor. Tento stav přímo souvisí s deficitem pomocného personálu, což nutí systém saturovat potřeby geriatrických pacientů v nákladném nemocničním prostředí namísto cílené komunitní nebo asistenční péče.

Italský případ slouží v tomto příspěvku jako komparativní precedent, protože řeší strukturálně identický problém - chronické přetížení sester obslužnými úkony - v systému s objemově větším tlakem na personál. Následující část popisuje italský subsystém, jeho legislativní evoluci a přesné vymezení kompetencí, které z reformy vzešlo.

Italský subsystém: SSN a personální deficitnost

Italský Servizio Sanitario Nazionale (SSN) představuje užitečný komparativní rámec právě proto, že jeho řešení personální krize nevzniklo v podmínkách personálního nadbytku, ale naopak - v kontextu přetrvávajícího a dodnes neuzavřeného deficitu ošetřovatelského personálu. Zatímco Itálie ke zvládnutí tlaku stárnoucí populace legislativně zřídila v roce 2001 profesi OSS (Operatore Socio-Sanitario), jejímž úkolem je saturovat primárně biologické potřeby pacienta a chránit sestry před profesním propadem (demansionamento), Slovensko zakonzervovalo rigidní, překonaný model.

Itálie přitom dodnes eviduje vlastní deficit ošetřovatelského personálu, který podle Rapporto Ministero della Salute a Corte dei Conti přesahuje 60 000 sester, a odměňování italských sester se pohybuje přibližně 20 % pod evropským průměrem. Italský model tedy nepředstavuje důkaz, že rozdělení kompetencí řeší personální deficit v absolutních číslech - jeho funkcí je strukturální rozložení pracovní zátěže, které zabraňuje kumulaci klinických, administrativních a manuálních činností na jedné pracovní pozici.

Tento pragmatický přístup k dělbě práce se opírá o širší italskou politiku integrace znevýhodněných osob, jejíž základy položil rámcový zákon č. 104/1992. Ten připravil půdu pro klíčovou Legge 68/1999, která prostřednictvím institutu „smluvního zprostředkování zaměstnání“ (collocamento mirato) - vytvořila legislativní most mezi sociální inkluzí a zdravotnictvím. Právě tento mechanismus umožňuje nemocnicím legálně a efektivně čerpat pomocnou pracovní sílu (OSS/ASA) ze sociálních subjektů, čímž se sociální politika státu stává přímým nástrojem k odlehčení sester v klinické praxi - což je přesně ta funkční logika, kterou pro slovenské podmínky nabízí zákon o sociální ekonomice.

Historická evoluce a normy

Legislativní vývoj v Itálii probíhal ve dvou vlnách - akademizace profese sestry a paralelní zřízení podpůrné kvalifikační vrstvy - a pokračoval i v roce 2025 zavedením dalšího mezičlánku.

Italský ošetřovatelský systém prošel na přelomu 20. a 21. století zásadní legislativní transformací, jejímž cílem bylo překonat tzv. katalogový model pracovních povinností (italsky mansionario) – tedy systém, ve kterém byla profesní činnost sestry vymezena striktním soupisem úkonů bez klinické autonomie a bez jasného oddělení od pomocných činností (Repubblica Italiana, 1999; Tobruk, 2016). Zákon č. 42/1999 (Legge 42/1999, „Disposizioni in materia di professioni sanitarie") zrušil kategorizaci ošetřovatelství mezi tzv. pomocné zdravotnické profese (professioni sanitarie ausiliarie) a přeřadil ho mezi samostatné zdravotnické profese (professioni sanitarie), jejichž výkon je vymezen profesním profilem, kodexem deontologie a specifickým studijním programem, nikoli taxativním výčtem úkonů. Tato změna znamenala právní uznání klinické autonomie sestry v managementu ošetřovatelského procesu.

Tab. 4: Vznik a vývoj komory sester - kompetence a institucionalizace

Zdroj: Vlastní zpracování autorky na základě italské a slovenské legislativy.

Paralelně s akademizací profese byla dohodou mezi státem a regiony z 22. února 2001 (Provvedimento 22 febbraio 2001) zavedena unifikovaná kvalifikační kategorie Operatore Socio-Sanitario (OSS), doplněná v sociální oblasti o profil Ausiliario Socio-Assistenziale (ASA). Zavedení této kategorie umožnilo strukturální oddělení klinicko-manažerské složky ošetřovatelské práce od její manuální, obslužné složky bez toho, aby se snížily nároky na vzdělání sestry. Legislativní vývoj pokračoval i zákonem č. 3/2018 (tzv. Legge Lorenzin), který přinesl další uspořádání zdravotnických profesí v Itálii a potvrdil směřování k profesionalizaci a autonomii jednotlivých kategorií zdravotnických pracovníků.

Institucionálním a sociologickým předpokladem pro prosazování, ochranu a rozšiřování profesních kompetencí ošetřovatelského personálu je míra reprezentativity profesní komory. Komparativní analýza ukazuje, že povinné členství (italský model FNOPI podléhající zákonu č. 3/2018) zakládá absolutní konsolidaci profesního stavu. Tato plošná reprezentativnost generuje nejen významnou ekonomickou soběstačnost organizace, ale především vysokou institucionální legitimitu v partnerství s ministerstvem a státními orgány. Národní normativní mandát umožňuje komoře efektivně prosazovat kompetenční nároky, garantovat právní ochranu a předcházet kvalifikační devalvaci (tzv. demansionamento). Naopak, model dobrovolného členství vede k fragmentaci stavu, limity v alokaci zdrojů a inherentně oslabuje vyjednávací sílu komory při systémových zásazích do kompetenčního rámce (Repubblica Italiana, 2018; Tobruk, 2016).

Vývoj kompetenčního modelu v Itálii pokračuje i v současnosti. Dekretem předsedy vlády (DPCM) z 28. února 2025 byla zavedena nová kvalifikační kategorie assistente infermiere (asistent sestry), představující další stupeň kvalifikace navazující na OSS po absolvování doplňkového vzdělávacího programu. Federace profesních komor sester (FNOPI) zdůvodňuje zavedení této kategorie jako nástroj ke snížení rizika kvalifikačního podhodnocení, tedy opětovného přetížení sestry nekvalifikovanými úkony v důsledku personálního deficitu.

Regionální implementace (například v Lombardsku) explicitně podmiňují zavedení této kategorie tím, že nesmí vést ke snížení počtu kvalifikovaných sester ani k jejich nahrazení personálem s nižší kvalifikací. Model je k datu zpracování tohoto příspěvku ve stadiu implementace a jeho účinnost je předmětem průběžného monitorování ze strany regionálních i profesních orgánů; část odborné a politické obce (například opoziční zástupkyně v Lombardské regionální radě) vyjadřuje obavu z rizika opakování předchozího, méně úspěšného pokusu o zavedení tzv. „super OSS". Navzdory této otevřené diskusi je směřování změny jednoznačné: reakcí na přetrvávající deficit personálu je přidání dalšího kvalifikovaného mezičlánku do struktury péče, nikoli snížení kvalifikačních nároků na vstupní pozici sestry.

Kompetence OSS a ASA: mapování a striktní vymezení hranic

Na základě komparace obou systémů lze kompetenční spektrum ošetřovatelské péče rozdělit do tří jasně oddělených úrovní, které reflektují moderní vývoj italského modelu směrem k posílení ošetřovatelského týmu.

  1. Klinicko-manažerské úkoly (sestra / infermiere):

  • ošetřovatelská diagnostika a plánování ošetřovatelského procesu,

  • podávání farmakoterapie a management invazivních úkonů,

  • vyhodnocování klinických dat a rozhodování v rámci ošetřovatelského procesu,

  • koordinace s lékařem a ostatními členy multidisciplinárního týmu. (Conferenza permanente Stato-Regioni, 2001; Dimensione Infermiere, 2025; Repubblica Italiana, 1999; Tobruk, 2016)

  1. Pokročilá asistenční úroveň (assistente infermiere – novinka 2025): Italský model v roce 2025 zavedl tuto novou kvalifikační kategorii (DPCM z 28. února 2025) jako nástroj k dalšímu snížení rizika přetížení sester nekvalifikovanými úkony (demansionamento).

  • Kvalifikace: Nejde o vstupní pozici, ale o kariérní postup pro zkušené operátory OSS (vyžaduje se min. 24 měsíců praxe a doplňkový 500hodinový vzdělávací kurz).

  • Vztah k sestře: “Assistente infermiere” vykonává svou činnost výhradně v součinnosti s pokyny sestry a v souladu s plánem ošetřovatelské péče. Pracuje pod jejím přímým klinickým vedením, přičemž existence této pozice nesmí vést ke snížení počtu kvalifikovaných sester ani k jejich nahrazení (Conferenza permanente Stato-Regioni, 2025; Presidenza del Consiglio dei Ministri, 2025).

  • Postavení: Tato pozice vytváří v týmu mezičlánek, který sestře umožňuje delegovat techničtější asistenční úkoly na kvalifikovaného pracovníka, čímž se chrání její klinická kompetenční působnost. (Conferenza permanente Stato-Regioni, 2025; Presidenza del Consiglio dei Ministri, 2025).

  1. Základní asistenční úkony (OSS/ASA):

  • celková hygienická péče o pacienta včetně oblékání,

  • polohování a mobilizace,

  • distribuce stravy a asistence při stravování,

  • sanifikace bezprostředního okolí lůžka a manipulace se zdravotnickým materiálem a pomůckami (Conferenza permanente Stato-Regioni, 2001; Tobruk, 2016).

Toto rozdělení nepředstavuje hierarchizaci hodnoty jednotlivých činností, ale funkční diferenciaci odpovědnosti: zatímco kategorie sestry vyžaduje vysokoškolské vzdělání a nese plnou právní odpovědnost za klinická rozhodnutí, kategorie OSS/ASA je vhodná právě jako vstupní bod pro řízenou pracovní integraci znevýhodněných skupin obyvatelstva ve smyslu zákona č. 112/2018 Sb. (Zákon č. 112/2018 Sb.). Doplnění o kategorii assistente infermiere jen podtrhuje konzistentní italské směřování: i v krizi systém řeší deficit prohlubováním kvalifikace a rozšiřováním kariérní cesty pomocného personálu, namísto snižování laťky pro vstup do profese sestry (Conferenza permanente Stato-Regioni, 2025; Presidenza del Consiglio dei Ministri, 2025).

Tab. 5: Kontrast mezi kumulací a diferenciací klinické zátěže v ošetřovatelské praxi

Zdroj: vlastní zpracování na základě komparace systémů SR a IT

Aplikační návrh pro podmínky SR

Přechod od teoretické komparace k praktické implementaci vyžaduje opustit izolované rezortní uvažování a přistoupit k hluboké strukturální změně, která propojí akutní potřeby zdravotnictví s existujícími nástroji sociální ekonomiky. Následující návrh definuje konkrétní legislativní a operační mechanismus, kterým je možné dosáhnout klíčového cíle – odlehčení sester od manuální zátěže a stabilizaci ošetřovatelských týmů prostřednictvím mezirezortní synergie.

Normativní transpozice: mechanismus tripartitní dohody

Cílem navrhovaného mechanismu není jen extenzivní vytváření nových pracovních pozic v sektoru sociální ekonomiky, ale především systémová rekonstrukce ošetřovatelského týmu v jeho plně funkční a kompetenčně diferencované podobě. Tento model počítá s rekonstrukcí týmu tak, aby sestra vykonávala výhradně klinicko-manažerskou složku péče, zatímco primární asistenční úkony realizuje její přímý spolupracovník z řad podpůrného personálu, analogického italskému profilu OSS/ASA. Inovativním nástrojem, který umožňuje tento tandem reálně etablovat bez přímé a neúnosné finanční zátěže pro rozpočty nemocnic, je smluvní mechanismus inspirovaný italským modelem „konvenovaného zaměstnávání” (collocamento mirato), ukotvený v článcích 12 a 14 zákona č. 68/1999.

Je však nezbytné zdůraznit, že tento legislativní rámec nabízí efektivní stimuly pro inkluzi znevýhodněných a zranitelných osob, pozice pomocného asistenta není výhradně limitována na tyto kategorie. Jedná se o univerzální kompetenční vrstvu, kterou mohou saturovat všichni uchazeči o práci disponující potřebnou mírou empatie a ochotou vykonávat stanovený rozsah úkonů (mansionari), přičemž institut sociálního podnikání slouží jako flexibilní platforma pro jejich systémové zařazení do klinické praxe pod přímým vedením sestry. Navrhovaný model tak řeší primárně strukturální deficit personálu a ochranu profesního statusu sester, přičemž aspekt sociální inkluze představuje významný, nikoli však jediný benefit tohoto mezirezortního řešení.

Italský legislativní precedens umožňuje zaměstnavateli plnit si zákonnou povinnost zaměstnávání znevýhodněných osob prostřednictvím uzavření smlouvy s externím subjektem, zpravidla sociálním družstvem (cooperativa sociale) nebo sociálním podnikem. Tento externí subjekt danou osobu řádně zaměstnává a následně ji vysílá k výkonu práce přímo na konkrétní nemocniční oddělení v rámci institutu „dohody o integrovaném zaměstnávání“ (convenzione di inserimento lavorativo). Pro sestru v klinické praxi to znamená získání stálého pracovního partnera pro základní péči, s nímž denně koordinuje potřeby přidělených pacientů, přičemž je zcela zbavena jeho pracovněprávního řízení či administrativního zastřešování, neboť tyto kompetence zůstávají v gesci sociálního podniku.

Tab. 6: Legislativní vývoj postavení sestry a pomocného personálu v Itálii a na Slovensku

Zdroj: Vlastní zpracování autorky na základě italské a slovenské legislativy.

Tato systémová změna vyžaduje precizní legislativní upřesnění ve dvou klíčových oblastech, aby se předešlo právní nejistotě a zajistila se funkčnost modelu:

  1. Explicitní vymezení profesní kategorie: Do textu zákona č. 112/2018 Z. z. je nezbytné doplnit kategorii „obslužný asistent ve zdravotnickém zařízení, pracující pod klinickým vedením sestry“ jako legitimní pracovní pozici pro znevýhodněné a zranitelné osoby.

  2. Úprava smluvních podmínek: Je třeba legislativně definovat podmínky, za jakých může veřejný poskytovatel zdravotní péče uzavírat se sociálním podnikem smlouvu o poskytování asistenčních služeb tak, aby tento vztah byl posuzován jako smluvně-dodavatelský vztah o poskytování služeb ve veřejném zájmu. Tímto upřesněním se předejde riziku, že by model mohl být mylně interpretován jako dočasné přidělení zaměstnance k výkonu práce (tzv. personální outsourcing). Profesionální nastavení tohoto vztahu musí garantovat, že zatímco sociální podnik nese plnou administrativní odpovědnost, nemocnice čerpá službu, která je operačně řízena přímo sestrou na oddělení.

Klíčoví aktéři a zákon č. 112/2018 Z. z.

Navrhovaný mechanismus funguje jen tehdy, jsou-li role tří typů aktérů jasně odděleny – sestra a její pracovní tandem s OSS/ASA však zůstávají operačním těžištěm celého modelu.

Úřady práce, sociálních věcí a rodiny (ÚPSVaR) identifikují a evidují osoby patřící do znevýhodněných nebo zranitelných kategorií ve smyslu § 2 zákona č. 112/2018 Z. z., způsobilé po přípravě vykonávat základní asistenční úkony v součinnosti se sestrou. ÚPSVaR může zároveň poskytovat příspěvky na podporu vytváření těchto pracovních míst podle zákona č. 5/2004 Z. z. o službách zaměstnanosti.

Registrované integrační sociální podniky (třetí sektor) jsou formálním zaměstnavatelem asistenta a nesou jeho pracovněprávní a administrativní odpovědnost. Právě tato konstrukce je klíčová z hlediska sestry: její pracovní partner na oddělení má stabilní pracovněprávní zázemí mimo nemocnici, což snižuje fluktuaci této pozice a umožňuje sestře budovat s ním dlouhodobou pracovní rutinu namísto opakovaného zaškolování nových lidí.

Veřejní poskytovatelé zdravotní péče (nemocnice) definují organizaci elementárních činností na jednotlivých odděleních, přičemž klinické vedení této spolupráce zůstává výhradně v kompetenci sestry v souladu s její odbornou autonomií při řízení ošetřovatelského procesu: sestra stanovuje potřeby pacienta v daném čase a asistenční personál (OSS/ASA) zajišťuje výkon samotných obslužných úkonů.

Zatímco vztah mezi ÚPSVaR a sociálním podnikem je aktivačně-podpůrný, vztah mezi sociálním podnikem a asistentem pracovněprávní a vztah mezi sociálním podnikem a nemocnicí smluvně-dodavatelský, o samotné kvalitě poskytované péče reálně rozhoduje denní operační vztah mezi sestrou a jejím asistentem přímo na oddělení.

Vzdělávání a mentoring: řízená tranzice

Úspěšnost navrhovaného modelu nezávisí jen na právní konstrukci smluvního vztahu, ale především na kvalitě přípravy asistenta a rychlosti vytvoření funkčního pracovního tandemu se sestrou.

Dělba kompetencí v řízení:

  • Integrační a pracovněprávní role (Case manažer / Disability & Diversity Manažer - DDM): Jedná se o externího pracovníka registrovaného sociálního podniku (nikoli zaměstnance nemocnice), který doprovází proces integrace, řeší pracovněprávní náležitosti a průběžně monitoruje asistenty dodávané nemocnici.

  • Klinická role (Sestra na oddělení): Zajišťuje každodenní klinické usměrňování asistenta přímo na oddělení. Zatímco DDM řeší integrační a smluvní stránku, sestra řídí klinický výkon obslužných úkonů.

Fáze řízené tranzice:

  • Příprava před nástupem: Základní zaškolení v rozsahu kompetenčního profilu pomocného asistenta (hygienická péče, manipulace s pacientem, zásady bezpečnosti a hygieny práce, komunikační zásady), které realizuje sociální podnik ve spolupráci se vzdělávací institucí nebo přímo s nemocnicí.

  • Řízený nástup na konkrétní oddělení: Asistent je přidělen ke konkrétní sestře nebo ošetřovatelskému týmu. Pod jejich přímým klinickým vedením a v součinnosti s case manažerem prochází počátečním obdobím výkonu práce, v němž se formuje klíčový pracovní tandem.

  • Stabilizovaná integrace s průběžnou podporou: Po ukončení úvodní fáze case manažer nadále udržuje kontakt s asistentem i oddělením. Zajišťuje tím včasnou identifikaci obtíží a stabilitu tandemu sestra–asistent, jehož případné narušení (např. předčasným odchodem asistenta) by opětovně přeneslo zátěž na sestru.

Úloha sociálního pracovníka v tomto modelu přesahuje tradiční zprostředkování zaměstnání: jedná se o průběžný case management funkčně srovnatelný s podporovaným zaměstnáváním (supported employment) používaným v pracovní integraci osob se zdravotním znevýhodněním v rámci EU. Cílovým stavem modelu není jen naplnění kvóty pracovních míst v sociální ekonomice, ale vytvoření stabilního, opakovaně fungujícího pracovního páru sestra–OSS/ASA na každém oddělení, který reálně řeší kompetenční přetížení.

Diskuse a ekonomické zhodnocení

Skôr než sa táto štúdia venujúca sa danej problematike zapojí do širšej odbornej diskusie, je potrebné explicitne pomenovať jadro rozdielu medzi oboma prístupmi, ktoré je súčasne hlavnou tézou tohto príspevku: slovenský a taliansky systém riešia identický problém – deficit sestier – protichodnými stratégiami na strane vstupu do profesie. Slovenský model „1+4“ rieši deficit skrátením a zjednodušením vzdelávacej cesty k profesii sestry oproti súčasnému vysokoškolskému štandardu, teda zásahom na strane rozšírenia prístupových ciest do profesie. Taliansky model rieši rovnaký problém opačne – rozšírením a diverzifikáciou vysokoškolskej vzdelávacej cesty (bakalárske, magisterské a špecializačné štúdium, koordinačné a manažérske kariérne pozície) a súčasne odňatím základných činností sestre v prospech OSS/ASA, teda zásahom na strane atraktivity a udržateľnosti profesie. Tieto dve stratégie majú odlišné časové horizonty účinku a odlišné dôsledky pre kvalitu starostlivosti, ktoré rozoberajú nasledujúce podkapitoly.

Fiškálna udržateľnosť: absencia koordinácie rezortov

Ústredné zistenie tohto príspevku presahuje rámec samotnej ošetrovateľskej problematiky: súčasný stav odhaľuje absenciu koordinácie nie medzi dvoma, ale medzi troma rezortmi, ktorých agendy sa v tejto oblasti priamo prekrývajú. Ministerstvo zdravotníctva SR (MZ SR) rieši personálny deficit vlastným, rezortne izolovaným legislatívnym nástrojom (model „1+4“), pričom samotnú realizáciu tohto modelu – teda vzdelávaciu stránku – zabezpečuje Ministerstvo školstva, výskumu, vývoja a mládeže Slovenskej republiky (MŠVVaM SR) prostredníctvom siete stredných zdravotníckych škôl. Súbežne a nezávisle od oboch spravuje Ministerstvo práce, sociálnych vecí a rodiny SR (MPSVR SR) agendu aktivácie nezamestnaných a pracovnej integrácie zraniteľných skupín prostredníctvom nástrojov sociálnej ekonomiky.

Tieto tri agendy pritom nie sú vecne nezávislé – ide o tú istú populáciu sledovanú v troch odlišných životných fázach a troma odlišnými, vzájomne neprepojenými nástrojmi. MŠVVaM SR už dnes rieši integráciu marginalizovaných a znevýhodnených detí od predškolského veku – teda presne tú cieľovú skupinu, ktorú navrhovaný model plánuje neskôr, v dospelosti, zaraďovať do pozícií pomocných asistentov cez sociálne podniky (MPSVR SR). MZ SR napokon tú istú populáciu míňa ako lacnú vzdelávaciu skratku pre vstup do profesie sestry, bez väzby na čokoľvek z toho, čo sa s ňou dialo predtým v systéme školstva či sociálnej integrácie. Registrované sociálne podniky vrátane sociálnych družstiev, ktoré už dnes pracujú s marginalizovanými deťmi a mladými ľuďmi v spolupráci so školstvom, sú pritom rovnaký typ subjektu, aký by mal podľa navrhovaného modelu zamestnávať asistentov v zdravotníctve – infraštruktúra teda čiastočne existuje a funguje, len sa nevyužíva medzirezortne. Súčasný stav, v ktorom všetky tri rezorty postupujú paralelne a bez vzájomného prepojenia, predstavuje neefektívne využitie verejných zdrojov a premárnenú príležitosť systémového riešenia.

Táto absencia medzirezortnej koordinácie má priamy dopad na profesijnú udržateľnosť ošetrovateľstva. Súčasný slovenský model kladie na sestru dvojakú, štrukturálne nezlučiteľnú požiadavku: na jednej strane manažment ošetrovateľského procesu, klinické rozhodovanie a zodpovednosť zodpovedajúcu vysokoškolsky vzdelanému intelektuálnemu profesionálovi, na druhej strane fyzicky náročnú manuálnu prácu zodpovedajúcu nekvalifikovanej alebo nízko kvalifikovanej pozícii. Táto kombinácia nemá v žiadnej inej profesii s porovnateľnou úrovňou vzdelania obdobu – od vysokoškolsky vzdelaného profesionála sa spravidla očakáva buď prevažne kognitívna, alebo prevažne manuálna pracovná záťaž, nie súčasne oboje v plnom rozsahu. Pokiaľ tento štrukturálny rozpor pretrváva, je pravdepodobné, že bude aj naďalej pôsobiť ako jeden z hlavných faktorov odchodu mladých absolventov z profesie, nezávisle od toho, akým spôsobom bude legislatívne upravený vstup do vzdelávania.

Model „1+4“ zároveň neponúka žiadnu odpoveď na otázku, akým spôsobom má byť profesia atraktívna pre generáciu uchádzačov, ktorá si štúdium a povolanie vyberá aj na základe kariérnej perspektívy a spoločenského statusu, nielen na základe okamžitej dostupnosti pracovného miesta. Znižovanie kvalifikačného vstupu môže krátkodobo zvýšiť počet formálne spôsobilých osôb, no nerieši príčinu odchodu súčasného personálu ani neponúka motivačný rámec pre budúce generácie.

Analýza nákladov a prínosov (Social Return on Investment – SROI)

Fiškálne zdôvodnenie navrhovaného modelu synergie so sociálnou ekonomikou vychádza z premeny pasívneho sociálneho transferu na aktívny príjem zo zamestnania – teda z transferovej efektivity, ktorá je štandardným kritériom hodnotenia aktivačnej politiky trhu práce. Osoba patriaca do znevýhodnenej alebo zraniteľnej kategórie v zmysle zákona č. 112/2018 Z. z., ktorá by bez riadnej pracovnej integrácie poberala dávku v hmotnej núdzi alebo iné transfery, sa zamestnaním na pozícii pomocného asistenta stáva platiteľom odvodov a dane z príjmu. Ide o obojsmerný fiškálny efekt: pokles výdavkovej strany verejného rozpočtu je sprevádzaný rastom jeho príjmovej zložky, čo v makroekonomickom meradle predstavuje vysokú mieru spoločenskej návratnosti investície.

K tomuto priamemu fiškálnemu efektu sa pridáva tretí, kvalitatívne odlišný mechanizmus, ktorý sa týka nemocnice ako zamestnávateľa. Podľa § 63 zákona č. 5/2004 Z. z. o službách zamestnanosti je každý zamestnávateľ s viac než 20 zamestnancami – to znamená aj zdravotnícke zariadenie – viazané povinným podielom zamestnávania občanov so zdravotným postihnutím vo výške 3,2 % z celkového počtu zamestnancov, ktorý pri jeho nesplnení rieši náhradným plnením (zadaním zákazky integračnému podniku či chránenej dielni), alebo odvodom vo výške 0,9-násobku celkovej ceny práce za každú chýbajúcu osobu. Zmluvný vzťah s registrovaným sociálnym podnikom tak nemocnici neprináša len chýbajúci personál, ale zároveň konštituuje priame plnenie tejto zákonnej povinnosti prostredníctvom vecne súvisiacej zákazky na asistenčné služby – namiesto jej suplovania odberom tovarov nesúvisiacich s klinickou prevádzkou, alebo platením odvodu. Navrhovaný mechanizmus tak spája tri samostatné povinnosti troch odlišných aktérov do jedného nástroja: personálny deficit nemocnice, jej zákonnú kvótu zamestnávania znevýhodnených osôb a fiškálnu aktiváciu na strane štátu.

V rovine mikroekonomiky zdravotnického zařízení model nezvyšuje mzdové náklady v rámci vlastní systemizace, protože formálním zaměstnavatelem asistenta zůstává registrovaný sociální podnik; nemocnice vystupuje jako odběratel služby, jejíž cena je při korektním nastavení nižší než hodinová sazba vysokoškolsky kvalifikované sestry vykonávající stejný rozsah manuálních úkonů. Přínos modelu proto nespočívá v absolutním snížení personálních nákladů, ale v alokační efektivitě rozpočtu: kvalifikovaná práce sestry je vyhrazena pro klinické a manažerské úkony, zatímco obslužná složka je hrazena sazbou odpovídající nižší kvalifikaci. Pro exaktní vyčíslení přínosů metodikou SROI jsou klíčová empirická data z pilotního ověření, neboť bez verifikovaných parametrů mzdových nákladů a systémových úspor by ekonomický odhad zůstal v rovině hypotéz a oslabil by celkovou vědeckou relevanci analýzy.

Rodové a mezigenerační benefity navrhovaného modelu

Vzhledem k tomu, že ošetřovatelství je ve slovenském i italském kontextu profesí s dominantním zastoupením žen, důsledky přetížení manuální prací nabývají jasný rodový rozměr. Model přísné diferenciace kompetencí, inspirovaný italským vzorem, přímo přispívá k dlouhodobé udržitelnosti zaměstnanosti žen ve zdravotnictví. Odejmutím fyzicky devastujících primárních úkonů se vytvářejí příznivější podmínky pro setrvání v profesi až do důchodového věku, stejně jako pro plynulejší návrat sester do systému po mateřské či rodičovské dovolené, kdy je klinická, intelektuálně orientovaná práce podstatně slučitelnější s rodinným životem než kumulovaná fyzická zátěž.

Součástí této strukturální transformace v italském prostředí bylo také přehodnocení profesní terminologie, které iniciovaly stavovské organizace s cílem eliminovat rodové bariéry vstupu do profese. Historické označení, odkazující na éru řeholních sester a jejich nezastupitelný charitativní přínos v nemocniční péči, bylo nahrazeno rodově neutrálním a klinicky orientovaným termínem ze sestry na infermiere. I tento posun od tradiční rodové role ke statusu „autonomního zdravotnického profesionála“ byl jedním ze strategických kroků ke zvýšení lukrativity a atraktivity oboru Sestra i pro muže. Ošetřovatelství se tak začalo definovat primárně přes úroveň akademické kompetence, čímž se úspěšně narušuje společenský stereotyp sestry jako výhradně ženského povolání.

Z mezigeneračního hlediska je rozdíl mezi modely určen tím, jaká očekávání formují u budoucích uchazečů. Italská reforma potvrzuje, že klíčovým motivačním faktorem není jen výchozí úroveň mzdy, ale zejména viditelná kariérní trajektorie. Rozšíření vzdělávacího systému o specializované magisterské programy (Laurea Magistrale) a diverzifikované odborné kompetence s důrazem na nové technologie vytváří spektrum příležitostí, které profesi transformuje na prestižní volbu. Pro mladou generaci, která hledá status, progres a profesní perspektivu, se tak ošetřovatelství stává atraktivní oblastí s jasnou vizí růstu, a ne jen místem výkonu rutinní práce. Naproti tomu slovenský model „1+4“ touto perspektivou nedisponuje; zkracováním přípravy de facto potvrzuje nízký status profese a neodstraňuje primární příčinu odchodu absolventů - přetížení manuální prací. Z hlediska dlouhodobé stability systému tak model „1+4“ představuje riziko cyklického opakování personální krize, neboť řeší současný deficit na úkor atraktivity profese pro následující generace.

Syntéza výsledků a implikace pro veřejnou politiku

Předložená analýza demonstruje, že slovenský a italský systém ošetřovatelské péče čelí strukturálně obdobným výzvám - kritickému nedostatku personálu v kontextu narůstající demografické zátěže. Tyto systémy však na daný stav reagují odlišnými, místy až protichůdnými strategiemi. Zatímco Itálie se prostřednictvím edukace a technologického progresu snaží profesi stabilizovat a profesně povýšit, realitou obou zemí zůstává znepokojivý odliv kvalifikovaných sester do zahraničí. Tento únik lidského kapitálu potvrzuje, že pokud profese v domácím systému nenabídne adekvátní míru statusu, kariérní perspektivy a vnitřní stability, zdravotnický personál - ať už slovenský nebo italský - vnímá exodus jako jedinou racionální alternativu k přetrvávající systémové rigiditě a neschopnosti národních institucí inovovat podmínky výkonu povolání. Italský model, ověřený legislativní reformou z roku 1999 a potvrzený jejím pokračováním v podobě kategorie assistente infermiere zavedené v roce 2025, řeší personální deficit rozšířením a diferenciací kvalifikační struktury: sestra si ponechává plnou klinicko-manažerskou autonomii, zatímco obslužné a asistenční činnosti postupně přecházejí na samostatně kvalifikovaný střední personál typu OSS, ASA nebo assistente infermiere. Slovenský navrhovaný model „1+4“ řeší stejný deficit opačným směrem - snížením kvalifikačního vstupu do profese sestry, při současném zachování její původní, nediferencované a přetížené pracovní náplně.

Tato analýza zároveň identifikovala, že samotné mzdové srovnání obou zemí argument ve prospěch italského modelu nepodporuje - italský ošetřovatelský personál je odměňován pod průměrem EU a Itálie eviduje vlastní, kvantitativně větší deficit sester. Skutečným rozlišujícím faktorem tedy není výše mzdy, ale struktura pracovní zátěže: rozložení klinických, administrativních a manuálních činností mezi diferencované kvalifikační úrovně namísto jejich kumulace na jedné pozici. Práce dále identifikovala konkrétní aplikační mechanismus, kterým lze tento princip přenést do slovenského prostředí bez nutnosti vytváření nové systemizované kategorie v rámci zdravotnického resortu: prostřednictvím zákona č. 112/2018 Z. z. o sociální ekonomice a sociálních podnicích. Tento mechanismus umožňuje zaměstnávání znevýhodněných osob na pozicích pomocných asistentů formou smluvního vztahu, čímž řeší současně dva deficity slovenské veřejné politiky - nedostatek ošetřovatelského personálu a nedostatečnou míru pracovní integrace znevýhodněných skupin.

Závěrečná úvaha: Italský precedens jako důkaz směřování, ne jako hotové řešení

Je potřeba zdůraznit, že ani Itálie nemá krizi nedostatku sester vyřešenou – naopak, aktuální deficit přesahující 60 000 sester řadí italský systém mezi nejvíce zasažené v Evropě. Podstatné však není, zda Itálie problém vyřešila, ale jakým směrem se při jeho řešení vydala. Přijetím Dohody mezi státem a regiony ze 3. října 2024 (recipované dekrety DPCM z 28. února a 25. března 2025) Itálie zavedením kvalifikační kategorie assistente infermiere, kterou nelze chápat jako snížení nároků, protože tuto pozici nemůže zastávat čerstvý absolvent střední školy, ale výhradně kvalifikovaný a zkušený operátor OSS (ve slovenském kontextu ekvivalent kategorie sanitář, resp. ošetřovatel ve zdravotnickém zařízení) s předepsanou délkou praxe a absolvovaným minimálně 500hodinovým vzdělávacím kurzem.

Vymezení postavení této nové kategorie je jednoznačné: assistente infermiere vykonává činnost v součinnosti s pokyny sestry a pracuje pod jejím vedením, ne místo ní. Tato reforma je proto významná ne jako důkaz vyřešeného problému, ale jako důkaz konzistentního směřování: i čtvrtstoletí po zavedení profese OSS Itálie řeší krizi personálu prohlubováním kariérní struktury podpůrného personálu, ne snižováním kvalifikačního standardu sestry. Jde o vědomou korekci vlastního předchozího kroku, ne o první a jediný pokus. Italský příklad tak slouží jako důkaz, že i v podmínkách přetrvávající krize je možné držet se principu prohlubování kvalifikace namísto jejího snižování.

Závěry a doporučení pro tvůrce veřejných politik

Současný stav odhaluje kritickou absenci koordinace mezi resorty, jejichž agendy se v této oblasti přímo překrývají. Ministerstvo zdravotnictví SR řeší personální deficit izolovaným nástrojem „1+4“, zatímco Ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny SR nezávisle spravuje agendu sociální ekonomiky, ačkoli jde o dvě strany téhož strukturálního problému. Dokud bude od sestry nadále vyžadována současně intelektuální klinická práce i fyzicky náročná manuální práce, bude tento strukturální rozpor působit jako hlavní faktor odchodu absolventů z profese.

Analýza potvrdila, že slovenský a italský systém ošetřovatelské péče čelí shodným strukturálním výzvám spojeným s demografickou tranzicí. Italský model, orientovaný na diferenciaci kompetencí a prohlubování specializace, vykazuje odlišnou metodickou trajektorii ve srovnání se současným slovenským návrhem („model 1+4“). Identifikovaná absence horizontální koordinace mezi resorty MZ SR, MŠVVaM SR a MPSVR SR limituje možnosti komplexního využití dostupné infrastruktury sociální ekonomiky. Synergické propojení těchto resortních agend představuje předpoklad pro efektivní transformaci ošetřovatelských týmů.

Na základě komparativní analýzy se pro tvůrce veřejných politik doporučují následující opatření:

  • Přehodnocení legislativního návrhu modelu „1+4“: Nahrazení kvantitativních úprav vzdělávacího standardu modelem založeným na kompetenční diferenciaci a optimalizaci ošetřovatelské zátěže.

  • Vytvoření meziresortní pracovní platformy: Zajištění legislativní komplementarity mezi zákonem č. 112/2018 Z. z. o sociální ekonomice a systémem zdravotnictví s cílem integrovat pomocný personál do klinických týmů.

  • Legislativní ukotvení kategorie „obslužný asistent“:

  • Definování pozice v rámci zákona č. 112/2018 Z. z. pro účely financování z mimoresortních zdrojů.

  • Úprava zákona č. 578/2004 Z. z. za účelem vymezení klinické podřízenosti asistenta vedoucí sestře, čímž se zajistí kontinuita a bezpečnost ošetřovatelské péče.

  • Pilotní verifikace modelu: Ověření navrhovaných organizačních změn v klinické praxi s následnou kvantifikací přínosů prostřednictvím metodiky SROI (společenská návratnost investice).

  • Aplikace mezinárodních poznatků: Využití implementačních zkušeností z italského modelu assistente infermiere (DPCM / Decreto del Presidente del Consiglio dei Ministri ze dne 3. října 2024) při nastavování dlouhodobého slovenského kompetenčního rámce.

Koordinované propojení zdravotnictví a sociální ekonomiky představuje systémově dostupnou, avšak dosud trestuhodně nevyužitou příležitost pro stabilizaci slovenského ošetřovatelství. Namísto snižování nároků na vstup do profese musíme sestrám vrátit jejich profesní důstojnost tím, že jim vytvoříme podmínky pro výkon jejich skutečné, vysoce kvalifikované expertní práce. Tento model tak efektivně přeměňuje pasivní sociální transfery na aktivní příjem ze zaměstnání a zároveň chrání profesionální status sestry tím, že jí odebírá fyzicky devastující manuální zátěž. Právě důsledná diferenciace úkolů představuje jedinou udržitelnou cestu ke stabilizaci ošetřovatelství na Slovensku.

Autorka: Mgr. Andrea Podešvová Garatti, MBA, LL.M.

Seznam zkratek ASA - Ausiliario Socio-Assistenziale (ital.) - pomocný sociálně-asistenční pracovník; italský kvalifikační profil pro základní ošetřovatelskou péči v sociální oblasti, zavedený v roce 2001 vedle profilu OSS. DDM - Disability & Diversity Manager (angl.) - manažer pro oblast zdravotního znevýhodnění a diverzity; pozice odpovědná za doprovázení procesu pracovní integrace znevýhodněných osob. DPCM - Decreto del Presidente del Consiglio dei Ministri (ital.) - dekret předsedy vlády Italské republiky; právní nástroj, kterým byla 28. února 2025 zavedena kategorie assistente infermiere. EU - Evropská unie. FNOPI - Federazione Nazionale degli Ordini delle Professioni Infermieristiche (ital.) - Národní federace komor ošetřovatelských profesí; zastřešující profesní organizace sester v Itálii. IT — Itálie (Italská republika) — zkratka použitá v tabulkových srovnáních. LTC - Long-Term Care (angl.) - dlouhodobá péče; sociálně-zdravotní péče o osoby s trvale sníženou soběstačností Model „1+4" - experimentální slovenský vzdělávací model (2026), kombinující jeden rok pomaturitního nebo jiného studia se čtyřmi roky střední zdravotnické školy jako alternativní cestu k výkonu části ošetřovatelských činností. MPSVR SR - Ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny Slovenské republiky. MŠVVM SR - Ministerstvo školství, vědy, výzkumu a mládeže Slovenské republiky. MZ SR - Ministerstvo zdravotnictví Slovenské republiky. OECD - Organisation for Economic Co-operation and Development (angl.) - Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. OSS - Operatore Socio-Sanitario (ital.) - sociálně-zdravotní operátor; italský kvalifikační profil pro základní ošetřovatelskou péči o pacienta. OZ SaPA - Odborové sdružení sester a porodních asistentek. RSA - Residenze Sanitarie Assistenziali (ital.) - zdravotně-sociální rezidenční zařízení; italský typ zařízení dlouhodobé péče, obdoba slovenských domovů sociálních služeb/zařízení pro seniory. SKSaPA – Slovenská komora sester a porodních asistentek

SR - Slovenská republika - zkratka použitá v tabulkových srovnáních. SROI - Social Return on Investment (angl.) - společenská návratnost investice; metodika vyčíslení fiskálních a společenských přínosů veřejně financované intervence. SSN - Servizio Sanitario Nazionale (ital.) - Národní zdravotní služba; veřejný zdravotní systém Italské republiky, obdoba slovenského systému veřejného zdravotního pojištění. ÚPSVR - Úřad práce, sociálních věcí a rodiny.

Seznam bibliografických odkazů

ASSOCIAZIONE ITALIANA OSPEDALITÀ PRIVATA (AIOP). 2025. Pubblicato in Gazzetta ufficiale il DPCM recante istituzione profilo professionale assistente infermiere. [online]. Aiop, 26. června 2025. [cit. 2026-07-09]. Dostupné na: https://www.aiop.it/Aiop/News/ArtMID/488/ArticleID/6850/Pubblicato-in-Gazzetta-ufficiale-il-DPCM-recante-istituzione-profilo-professionale-assistente-infermiere

CONFERENZA PERMANENTE PER I RAPPORTI TRA LO STATO, LE REGIONI E LE PROVINCE AUTONOME DI TRENTO E BOLZANO, 2001. Provvedimento 22 febbraio 2001: Accordo per l'individuazione della figura e del relativo profilo professionale dell'operatore socio-sanitario. [online]. Gazzetta Ufficiale, 19. dubna 2001. [cit. 2026-07-14]. Dostupné na: https://www.gazzettaufficiale.it/eli/id/2001/04/19/001A4046/sg

CONFERENZA STATO-REGIONI, 2024. Repertorio atto n. 175/CSR: Accordo concernente l'individuazione della figura e del relativo profilo professionale dell'assistente infermiere. [online]. Seduta del 3. října 2024. [cit. 2026-07-14]. Dostupné na: https://www.statoregioni.it/it/conferenza-stato-regioni/sedute-2024/seduta-del-3-ottobre-2024/atti-03-ottobre-2024/repertorio-atto-n-175csr/

DIMENSIONE INFERMIERE, 2025. Zega (Fnopi): "L'Assistente Infermiere ridurrà il rischio di demansionamento". [online]. Dimensione Infermiere, 25. února 2025. [cit. 2026-07-14]. Dostupné na: https://www.dimensioneinfermiere.it/zega-fnopi-assistente-infermiere-ridurra-il-rischio-di-demansionamento/

EUROPEAN OBSERVATORY ON HEALTH SYSTEMS AND POLICIES, 2024. Italy: Health System Summary 2024. [online]. Brussels: World Health Organization (European Observatory on Health Systems and Policies), 2024. [cit. 2026-07-14]. Dostupné na: https://eurohealthobservatory.who.int/publications/m/italy-health-system-summary-2024

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EU, 2005. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací. [online]. Úřední věstník EU, L 255, 30.9.2005, s. 22–142. [cit. 2026-07-14]. Dostupné na: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/SK/TXT/?uri=CELEX:32005L0036

FERRARO, V. 2025. Infermieri, l’anello critico della sanità. [online]. Osservatorio CPI - Università Cattolica del Sacro Cuore, 10. října 2025. [cit. 2026-07-08]. Dostupné na: https://osservatoriocpi.unicatt.it/ocpi-pubblicazioni-infermieri-l-anello-critico-della-sanita

INPS (Istituto Nazionale Previdenza Sociale). 2024. Circolare n. 40/2024: Incentivi per l'assunzione di lavoratori con disabilità e sgravi contributivi per le cooperative di tipo B. [online]. [cit. 2026-03-31]. Dostupné na: https://www.inps.it/it/it/inps-comunica/atti/circolari-messaggi-e-normat...

LIBOVÁ, Ľubica, Hilda BALKOVÁ a Zuzana SLEZÁKOVÁ, 2024. Ošetřovatelský proces ve vybraných klinických oborech. Martin: Vydavateľstvo Osveta. 125 s. ISBN 978-80-8063-528-2.

LOCATELLI, P. 2024. Interventi v materia di disabilità e inclusione sociale. Roma: Ministero per le Disabilità. https://disabilita.governo.it/media/vvap4roe/manuale-il-progetto-di-vita...

MARKNTEL ADVISORS. 2026. Italy Healthcare Market Research Report: Market Insights & Analysis (2026-2032). [online]. New York: MarkNtel Advisors. [cit. 2026-07-08]. Dostupné na: https://www.marknteladvisors.com/research-library/italy-healthcare-market-report.html

MINISTERO DELLA GIUSTIZIA. 1992. Legge 5 febbraio 1992, n. 104 - Legge-quadro per l'assistenza, l'integrazione sociale e i diritti delle persone handicappate. [online]. [cit. 2026-03-31]. Dostupné na: https://www.normattiva.it/uri-res/N2Ls?urn:nir:stato:legge:1992-02-05

MINISTERO DELL'UNIVERSITÀ E DELLA RICERCA. 2026. Crisi infermieri, boom di opportunità: tre nuove magistrali per colmare il gap. [online]. Mondo Sanità, 6. července 2026. [cit. 2026-07-07]. Dostupné na: https://www.mondosanita.it/news/politica/100625/crisi-infermieri-boom-di-opportunita-tre-nuove-magistrali-per-colmare-il-gap.html

MINISTERO DELLA SALUTE. 2026. Legge di bilancio 2026, le misure per la sanità. [online]. Ministero della Salute, 2. ledna 2026. [cit. 2026-07-08]. Dostupné na: https://www.salute.gov.it/new/it/news-e-media/notizie/legge-di-bilancio-2026-le-misure-la-sanita/

MINISTERO DEL LAVORO E DELLE POLITICHE SOCIALI. 2022. Linee guida in materia di collocamento mirato delle persone con disabilità. [online]. Decreto Ministeriale n. 43 del 11 marzo 2022. [cit. 2026-07-08]. Dostupné na: https://lavoro.gov.it/

MPSVR SR. 2023. Metodika uplatňování sociálního hlediska ve veřejném zadávání. [online]. Bratislava: Ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny SR. [cit. 2026-07-08]. Dostupné na: https://employment.gov.sk/sk/

NATIONAL CENTER FOR BIOTECHNOLOGY INFORMATION (NCBI). 2025. Nursing Assistant in Italy: The Principle of Delegation of Health Activities and Liability Profiles. [online]. National Library of Medicine, 11. prosince 2025. [cit. 2026-07-09]. Dostupné na: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC12736266/

OECD / EUROPEAN OBSERVATORY ON HEALTH SYSTEMS AND POLICIES. 2025. Slovensko: Zdravotní profil země 2025. [online]. State of Health in the EU. Paříž: OECD Publishing. [cit. 2026-07-08]. Dostupné na: https://www.oecd.org/content/dam/oecd/sk/publications/reports/2025/12/country-health-profile-2025-country-notes_7e72146d/slovak-republic_a9b397e5/da54a084-sk.pdf

OECD. 2025. OECD Health at a Glance 2023: Country Note - Italy. [online]. Paříž: OECD Publishing. [cit. 2026-07-08]. Dostupné na: https://www.oecd.org/content/dam/oecd/en/publications/reports/2025/07/health-at-a-glance-2023_39bcb58d/italy_132ffbaa/ebc37eeb-en.pdf

OECD. 2025. OECD Health at a Glance 2023: Country Note - The Slovak Republic. [online]. Paříž: OECD Publishing. [cit. 2026-07-08]. Dostupné na: https://www.oecd.org/content/dam/oecd/en/publications/reports/2025/07/health-at-a-glance-2023_39bcb58d/slovak-republic_9ce4b799/e4335750-en.pdf

POPULATIONPYRAMIDS.ORG. 2025. Slovakia Population Pyramid (2025). [online]. UN World Population Prospects Data Visualised. [cit. 2026-07-07]. Dostupné na: https://populationpyramids.org/slovakia

PODEŠVOVÁ, A. 2025. Integrační sociální podniky jako nástroj řešení nezaměstnanosti znevýhodněných občanů a jejich srovnání na Slovensku a v Itálii. [Diplomová práce]. Skalica: Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, Detašované pracovisko bl. Jána Havlíka. Školitel: JUDr. Anna Burdová, PhD.

PODEŠVOVÁ, Andrea. 2026. Inkluzívny trh práce na Slovensku a v Taliansku: Od administratívnej evidencie k profesionálnemu riadeniu sociálnej ekonomiky. [online]. Prohuman, 6. jún 2026. [cit. 2026-07-09]. Dostupné na: https://prohuman.sk/socialna-praca/inkluzivny-trh-prace-na-slovensku-a-v-taliansku

REPUBBLICA ITALIANA. 1999. Legge 12 marzo 1999, n. 68: Norme per il diritto al lavoro dei disabili. [online]. Gazzetta Ufficiale, 23. marec 1999. [cit. 2026-07-09]. Dostupné na: https://www.gazzettaufficiale.it/eli/id/1999/03/23/099G0112/sg

REPUBBLICA ITALIANA. 1991. Legge 8 novembre 1991, n. 381: Disciplina delle cooperative sociali. [online]. Gazzetta Ufficiale, 3. december 1991. [cit. 2026-07-09]. Dostupné na: https://www.gazzettaufficiale.it/eli/id/1991/12/03/091G0422/sg

REPUBBLICA ITALIANA. 2018. Legge 11 gennaio 2018, n. 3: Delega al Governo in materia di sperimentazione clinica di medicinali nonche' disposizioni per il riordino delle professioni sanitarie (Legge Lorenzin). [online]. Gazzetta Ufficiale, 31. január 2018. [cit. 2026-07-09]. Dostupné na: https://www.gazzettaufficiale.it/eli/id/2018/01/31/18G00019/sg

REPUBBLICA ITALIANA. 1999. Legge 26 febbraio 1999, n. 42: Disposizioni in materia di professioni sanitarie. [online]. Gazzetta Ufficiale, 2. marec 1999. [cit. 2026-07-09]. Dostupné na: https://www.gazzettaufficiale.it/eli/id/1999/03/02/099G0084/sg

REPUBBLICA ITALIANA. 1970. Legge 20 maggio 1970, n. 300: Norme sulla tutela della liberta' e dignita' dei lavoratori, della liberta' sindacale e dell'attivita' sindacale nei luoghi di lavoro (Statuto dei lavoratori). [online]. Gazzetta Ufficiale, 1. jún 1970. [cit. 2026-07-09]. Dostupné na: https://www.gazzettaufficiale.it/eli/id/1970/06/01/070U0300/sg

TIRPÁKOVÁ, Libuša a kolektív. 2022. Ošetrovateľstvo v ambulantnej zdravotnej starostlivosti. Košice: Univerzita Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach, Lekárska fakulta. ISBN 978-80-574-0114-8.

TOBRUK, Dario. 2016. Legge 42/99: Abrogazione del Mansionario degli Infermieri. [online]. Dimensione Infermiere, 15. jún 2016. [cit. 2026-07-09]. Dostupné na: https://www.dimensioneinfermiere.it/legge-4299-abrogazione-del-mansionario-degli-infermieri/

VAIRANI, D. 2026. Case di comunità e la lezione che abbiamo già dimenticato. [online]. Il Cantiere del Welfare, 17. jún 2026. [cit. 2026-07-08]. Dostupné na: https://www.ilcantierewelfare.it/case-di-comunita-e-la-lezione-che-abbiamo-gia-dimenticato/

VReduMED. 2024. Care Education: Basic Information on Care Education in Slovakia. [online]. Care Education Forum, Erasmus+ Project. [cit. 2026-07-08]. Dostupné na: https://www.vredumed.eu/wp-content/uploads/VReduMED_Care-Education_Basic_Info_SK.pdf

ŽIAKOVÁ, Katarína a kolektív. 2009. Ošetrovateľstvo - teória a vedecký výskum. Martin: Osveta. 322 s. ISBN 8080633042.

Zákon č. 5/2004 Z. z. o službách zamestnanosti a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení neskorších predpisov. [online]. [cit. 2026-07-08]. Dostupné na: https://www.slov-lex.sk/pravne-predpisy/SK/ZZ/2004/5/

Zákon č. 112/2018 Z. z. o sociálnej ekonomike a sociálnych podnikoch a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení neskorších predpisov. [online]. [cit. 2026-07-08]. Dostupné na: https://www.slov-lex.sk/pravne-predpisy/SK/ZZ/2018/112/

Zákon č. 578/2004 Z. z. o poskytovateľoch zdravotnej starostlivosti, zdravotníckych pracovníkoch, stavovských organizáciách v zdravotníctve a o zmene a doplnení niektorých zákonov. [online]. Slov-Lex, 21. október 2004. [cit. 2026-07-09]. Dostupné na: https://www.slov-lex.sk/pravne-predpisy/SK/ZZ/2004/578/

Zákon č. 311/2001 Z. z. Zákonník práce (Desiaty oddiel - Odborové organizácie a zamestnanecké rady). [online]. Slov-Lex, 2. júl 2001. [cit. 2026-07-09]. Dostupné na: https://www.slov-lex.sk/pravne-predpisy/SK/ZZ/2001/311/

Zákon č. 2/1991 Zb. o kolektívnom vyjednávaní. [online]. Slov-Lex, 4. december 1990. [cit. 2026-07-09]. Dostupné na: https://www.slov-lex.sk/pravne-predpisy/SK/ZZ/1991/2/