Přinášíme vám článek ze časopisu Sociální práce/Sociálna práca vydaný v čísle 4/2011, který byl zaměřen na téma Dobrovolnictví a sociální práci.
Ve vyspělých demokratických zemích je zapojování občanů do dobrovolnictví každodenní praxí a má dlouholetou tradici. Dobrovolnictví mohou vykonávat lidé bez ohledu na pohlaví, vzdělání, náboženství či rasu.
Evropská komise vyhlásila rok 2011 za Evropský rok dobrovolnictví, který poskytl příležitost v evropském kontextu prokázat, že dobrovolnické činnosti zvyšují občanskou angažovanost a pomáhají posilovat pocit příslušnosti občanů k jejich společnosti. V rámci roku dobrovolnictví (ERD 2011) a 10. výročí Mezinárodního roku dobrovolnictví proběhla kampaň „S vlajkou dobrovolnictví kolem světa“ – Alliance Flag Tour, kde dobrovolníci ze 26 zemí navštívili i Slovensko. Spolu s Občianskym združením INEX se rozhodli přes léto přispět k ochraně životního prostředí pro jedno sociální zařízení v Bratislavě. Aktivita byla podporována programem Mládež v akcii spolu s Ministerstvem školství, vědy a výzkumu Slovenské republiky.
Kdybychom se na dobrovolnickou práci podívali z historického hlediska, musíme konstatovat, že ve společnosti je přítomna už tisíce let. Podstatou dobrovolnické práce je nezištná pomoc těm, kteří ji potřebují. Většinou jde o pomoc starým, chudým, sirotkům a nemocným. Ve středověku tato pomoc spadala pod ochranu církve a charity, která byla stále závislá na práci dobrovolníků a darech. V 19. století se stavěly první nemocnice, vznikaly sirotince, domy pro staré a nemocné. Ve Švýcarsku vzniká v roce 1863 Červený kříž a o několik let později i Americký červený kříž.
Jak uvádějí Tošner a Sozanská (2002), dobrovolnictví se klasifikuje na základě:
I. Historického vývoje – evropský komunitní model, který je starší. Na základě společných zájmů se dobrovolníci spontánně scházejí v přirozených společenstvích (církev, sportovní dětská organizace). Postupně vznikají profesionální dobrovolnická centra, která se specializují na určitou sociální nebo věkovou skupinu. Centra si zachovávají komunitní charakter a jsou novou silou přátelských vztahů.
II. Z hlediska cesty, kterou se dobrovolnictví ubírá, lze ho dělit následovně:
- zdola nahoru, je založeno na neformálních skupinách přátel, kteří se pustili do společné činnosti
- zevně dovnitř, je postavené na strukturovaných skupinách, v nichž pracují profesionálové.
Na Slovensku se o dobrovolnických aktivitách začalo masověji hovořit až po roce 1989. Podle průzkumů statistického úřadu v roce 1998 se ve Slovenské republice do dobrovolnických aktivit zapojilo 19 procent občanů, v roce 1999 jen 13 procent. Když to porovnáváme se zahraničím, u nás je těchto aktivit stále méně. Naši dobrovolníci nemají takový společenský status a uznání jako v jiných zemích. Dosud neexistuje legislativa pro výkon této práce.
Dobrovolnictví – srdce pro službu
Práce dobrovolníka má ve světě dlouholetou tradici a patří k rozvoji společnosti jako neoddělitelná součást. Dobrovolnictví je charakterizováno jako neplacená vědomá činnost z vlastní vůle a v prospěch druhých. Dobrovolník je člověk, který organizaci nabízí své znalosti, schopnosti, dovednosti, zkušenosti za dohodnutých podmínek a není za tuto činnost finančně odměňován formou platu jako běžný pracovník.
Dobrovolník je fyzická osoba, která dosáhne alespoň 15. roku života (nejnižší hranici věku určuje legislativa toho kterého státu podle okolností) a která tak jedná na základě svého svobodného rozhodnutí a ve svém volném čase. Tuto činnost poskytuje na základě smlouvy o dobrovolnické činnosti uzavřené s tím, komu ji poskytuje, nebo s vysílající organizací. Jedná se o následující činnosti:
- Pomoc zdravotně postiženým
- Pomoc cizincům (utěchlické tábory atd.)
- Pomoc lidem ve výkonu trestu
- Péče o děti
- Odstraňování následků přírodních katastrof
- Ochrana životního prostředí
Dobrovolnictví – srdce na dlani
Míra dobrovolnictví je úzce spjata s individuálními charakteristikami člověka. V oblasti dobrovolnictví jsou muži i ženy zastoupeni přibližně ve stejné míře – asi 45 procent mužů, žen asi 46 procent. Nejčastěji participují mladí lidé do 30 let, což představuje asi 40 procent; potom jsou to lidé střední generace přibližně ve věku 30–59 let, kteří v průměru představují asi 50 procent. U lidí nad 60 let to vychází asi na 42 procent. Podíl dobrovolnických aktivit je nejvyšší u vysokoškolsky vzdělaných a to až 57 procent, který se snižuje se stupněm vzdělání. Do dobrovolnictví na Slovensku jsou velmi často angažováni mladí lidé, kteří aktivně vyhledávají problémové situace, protože cítí vnitřní potřebu zapojit se do jejich řešení. Organizace by měla vytvářet prostor pro konkrétní příležitosti pro zapojování mladých lidí do dobrovolnických aktivit – hlavně u těch skupin lidí, kteří jsou sociálně znevýhodněni.
Pro člověka s dobrovolnickým srdcem je smyslem života použít sebe jako nástroj pomoci druhým bez toho, aby čekal nějakou protihodnotu. Zkušení dobrovolníci zůstávají v této službě právě proto, že mají pocit, že dosáhli toho, čeho chtěli dosáhnout, a tak pouze naplňují smysl svého života. Patří sem i ti, kteří jsou dostatečně ekonomicky zajištěni a kteří často říkají: „Mám co jíst, mám co obléct, mám střechu nad hlavou, mám svou rodinu a už nic nepotřebuji – chci tedy pomáhat druhým, kteří to ještě nemají.“
Dobrovolnictví – služba se srdcem
Dobrovolnictví dává kromě pocitu sounáležitosti, seberealizace, uspokojení a množství praktických zkušeností zejména příležitost pomoci člověku a tím ho učinit šťastným. Význam dobrovolnictví můžeme vyjádřit prostřednictvím funkcí, které plní:
1. Servisní funkce
– poskytuje obyvatelům rozmanité druhy veřejně prospěšných služeb.
2. Inovační funkce
– vedle podnikatelského sektoru je zdrojem velkého množství inovací. Patří sem i přebírání a aplikace moderních metod ze zahraničí. Touto funkcí jsou vyjádřeny i požadavky ze strany společnosti na dobrovolnické organizace, aby jejich služby byly odborné a kvalitní.
3. Advokační funkce
– jde o obhajobu a prosazování práv jednotlivce nebo skupin. Dobrovolníci obhajují práva klientů a podílejí se na zlepšování kvality jejich života.
4. Expresivní funkce
– dobrovolnická hnutí vytvářejí prostor pro prezentaci odlišností pro uvedomení si rozmanitosti (jiné kultury, rasy, jazyky).
5. Funkce objevování
– lidé díky dobrovolnickým aktivitám objevují své schopnosti, které běžně nerozvíjejí.
6. Funkce budování komunit
– podporuje jejich přirozený rozvoj, rozvíjí odpovědnost za život v dané komunitě (městská čtvrť, obec, město).
Je třeba upozornit na to, že dobrovolnictví je výrazně spjato se smyslem života, osobním pohodlím, spokojeností a kvalitou života. Je jednou z cest humanizace společnosti, která čím dál více staví pouze na materiálních hodnotách a kariérismu.
Esej pro časopis Sociální práce/Sociálna práca zpracovala Iveta Šípošová
Zdroje:**
BÚTOROVÁ, Z., BÚTORA, M.: Mimovládne organizácie a dobrovoľníctvo očami verejnej mienky. S.P.A.C.E, 1997.
OCHMANOVÁ, M.: Dobrovoľníci – cenný zdroj pomoci. Institute for Policy Studies, Baltimore, 1997.
TOŠNER, J., SOZANSKÁ, O.: Dobrovoľníci a metodika práce s nimi a v organizáciách. Portál, 2006.
WOLEKOVÁ, H.: Dobrovoľníctvo vo svetle výskumu. Centrum pre analýzu sociálnej politiky, Bratislava, 2002.
Objednejte si časopis Sociální práce/Sociálna práca prostřednictvím online formuláře, který najdete na adrese http://www.socialniprace.cz/objednavka.php, a získejte přes 160 stran odborné inspirace, jak profesionálně a efektivně pracovat se svými klienty. Komunikaci pro objednávky zajišťuje Olga Cídlová, e-mail: olga.cidlova@socialniprace.cz, tel.: (+420)549495224.