Do zákona o sociálních službách byl od 1. července 2021 zakomponován institut důvěrníka. U poskytovatelů sociálních služeb však vyvolal smíšené nebo spíše negativní reakce typu: „Zase nějaký výmysl od stolu (podobně jako klíčový pracovník)... Je to zbytečnost... I tak důvěrníka nebudou chtít příjemci...“ Výsledkem bylo často strohé informování a vytvoření formuláře o tom, že „příjemce sociální služby nemá zájem o důvěrníka“. Od listopadu 2022 byl institut důvěrníka posílen také přes standardy kvality poskytované sociální služby, protože se tento stal jedním z kritérií procedurálních standardů kvality poskytované sociální služby, konkrétně v kritériu 1.15. V článku se budeme snažit o zodpovězení několika otázek týkajících se důvěrníka v sociálních službách s cílem, aby byl tento institut přijímán jako smysluplná podpora příjemců sociálních služeb poskytovaných pobytovou formou.

Embedded media: https://open.spotify.com/embed/episode/2gVBeeJdPu3mBqS0QC85MN?utm_source=generator&theme=0

  1. Slovenská legislativa zná důvěrníka v trestním řízení, konkrétně v Trestním řádu (§ 48a, odst. 2 zákona č. 301/2005 Z. z.). Jde o právo poškozené osoby, aby ji na úkony trestního řízení doprovázel důvěrník. Důvěrníkem může být fyzická osoba způsobilá k právním úkonům, kterou si poškozený zvolí, ale nemůže to být osoba, která má v trestním řízení postavení soudce, prokurátora, obviněného, obhájce, svědka, znalce nebo tlumočníka (tedy osoba „mimo trestní řízení“). Účelem volby důvěrníka poškozenou osobou v trestním řízení je poskytování pomoci, zejména psychická podpora. Důvěrník může být zároveň zmocněncem poškozeného. O skutečnostech, o kterých se důvěrník dozvěděl v průběhu trestního řízení, je důvěrník povinen zachovávat mlčenlivost.
  2. V mezinárodní perspektivě se v Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením (OSN, 2006) hovoří o přiměřených a účinných opatřeních k zajištění stejného práva osob se zdravotním postižením vlastnit nebo dědit majetek, spravovat své finanční záležitosti a mít stejný přístup k bankovním půjčkám, hypotékám a dalším formám finančního úvěrování a zajistit, aby osoby se zdravotním postižením nebyly svévolně zbaveny svého majetku (srov. čl. 12). Dále je důležité zajistit, aby osoby se zdravotním postižením na stejném základě jako ostatní využívaly právo na svobodu a osobní bezpečnost (srov. čl. 14). Dokument Světové zdravotnické organizace

## WHO

QualityRights Tool Kit (WHO, 2012) uvádí standard 3.3, podle nějž uživatelé služeb mohou uplatňovat způsobilost k právním úkonům a je jim poskytována podpora, kterou mohou potřebovat při způsobilosti k právním úkonům. K tomu patří i následující kritéria: 3.3.4. Uživatelé služeb mohou jmenovat podpůrnou osobu nebo síť (podpůrných) osob podle vlastní svobodné volby a konzultovat s nimi rozhodnutí o péči, léčbě, osobních, právních, finančních a dalších záležitostech. Vybrané osoby budou uznány zaměstnanci (zařízením). 3.3.5. Zaměstnanci (zařízení) respektují autoritu jmenované podpůrné osoby nebo sítě (podporných) osob tak, aby uživatelé služeb byli podporováni při komunikování vlastních rozhodnutí. 3.3.7. Pokud uživatel služby nemá žádnou podpůrnou osobu nebo síť (podporných) osob a přeje si takovou osobu stanovit, zařízení mu pomůže získat příslušnou podporu. 3. Od 1. července 2021 patří mezi práva příjemce sociální služby také právo na určení důvěrníka (zákon č. 218/2021 Z. z.). Ustanovení o důvěrníkovi v sociálních službách jsou v následujícím paragrafovém znění zákona o sociálních službách: § 6 odst. 3 písm. a), d), odst. 6; § 10 odst. 6 písm. b); § 74 odst. 15 písm. b), odst. 16 písm. b; § 94c odst. 1 písm. i), odst. 2 písm. l).

Z hlediska zákona o sociálních službách existují tři podmínky pro důvěrníka (§ 6 odst. 3, písm. d): - musí jít o fyzickou osobu (tedy nejde o právnickou osobu), - písemný souhlas fyzické osoby, - způsobilost fyzické osoby k právním úkonům.

Explicitně je v zákoně uvedeno, že „na určení důvěrníka se nevyžaduje souhlas opatrovníka“ (podle § 27 odst. 2 Občianského zákonníka). To znamená, že v případě, že byl příjemce soudem zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo má omezenou způsobilost k právním úkonům a má ustanoveného opatrovníka, opatrovník nemůže zasahovat do rozhodování příjemce při určení důvěrníka. To znamená, že souhlas opatrovníka, který má chránit zájmy příjemce, se na rozdíl od jiných rozhodnutí a činností týkajících se příjemce nevyžaduje při určení důvěrníka.

Pro příjemce sociální služby vyplývají následující povinnosti vůči poskytovateli sociální služby (§ 6 odst. 6 zákona o sociálních službách): - bezodkladně oznámit mu osobní údaje důvěrníka, konkrétně:

  1. jméno, příjmení a titul,
  2. adresa trvalého nebo přechodného pobytu,
  3. rodné číslo, pokud je přiděleno, a datum narození,
  4. telefonní číslo a elektronická adresa.
  • po určení důvěrníka doručit kopii písemného souhlasu fyzické osoby s určením za důvěrníka,
  • oznámit uvedené změny údajů a skutečností.

Pro poskytovatele sociální služby vyplývají s ohledem na důvěrníka následující zákonné povinnosti: - oznámit použití prostředků omezení bezodkladně a každý záznam omezení příjemce sociální služby včetně údajů uvedených v registru omezení do osmi dnů po použití prostředků omezení důvěrníkovi příjemce sociální služby (§ 10 odst. 6 písm. b) zákona o sociálních službách); - při jednostranném vypovídání smlouvy podle § 74 odst. 14 doručit do vlastních rukou kopii výpovědi, s uvedením důvodu výpovědi, důvěrníkovi (§ 74 odst. 15 písm. b) zákona o sociálních službách); což je jednou z podmínek jednostranného vypovězení smlouvy o poskytování sociální služby (§ 74 odst. 16 písm. b) zákona o sociálních službách); - zpracovat osobní údaje o důvěrníkovi (§ 94c odst. 2 písm. l; odst. 1 písm. i).

Jaký je rozdíl mezi „slovenským důvěrníkem“ a „podpornou osobou“ podle WHO?

Východiskem pro aktuálně platné standardy kvality byly právě standardy WHO QualityRights Tool Kitu. V souvislosti s kritériem 1.15 upozorňujeme na terminologické rozdíly mezi původním anglickým textem a slovenským překladem přijatým do zákona o sociálních službách. Vzhledem k zařízením sociálních služeb i zdravotnických zařízení, respektující principy subsidiarity (náhradní pomoci) a participace (spoluúčasti), mají uživatelé takovýchto služeb možnost: 1. vybrat si jednu PODPORNOU OSOBU (support person) nebo SÍŤ OSOB (network of people). Tuto osobou, kterou si vybral příjemce sociální služby, se v zákoně o sociálních službách (nepříliš adekvátně vzhledem k překladu) označuje jako DŮVĚRNÍK a ve standardech kvality jako DŮVĚRNÁ OSOBA. Zákon přitom používá pouze jednotné číslo, což však nevylučuje, že daný klient nemůže mít více podpůrných osob. 2. Vzhledem na uživatele služeb WHO QualityRights Tool Kit klade důraz na jeho - svobodný a vlastní výběr podpůrné osoby nebo sítě osob; - podporované rozhodování; - podporu v případě, že on sám takovou osobu nemá, ale přeje si podpůrnou osobu stanovit; 3. v souvislosti s poskytovatelem (sociálních a zdravotních) služeb je kladen důraz WHO QualityRights Tool Kitu na: - uznání klientem svobodně vybrané podpůrné osoby nebo sítě osob, - respektování její autority, - podporu při komunikaci vlastních rozhodnutí uživatele služby, - umožnění konzultování vlastních rozhodnutí uživatele služby s podpůrnou osobou nebo sítí osob, - identifikaci přání klienta ohledně podpůrné osoby, pokud ji sám nemá, - poskytnutí pomoci při získávání podpory při stanovení podpůrné osoby, pokud ji sám nemá. Standard kvality přebírá text s tím, že vypouští případy, kdy příjemce sociální služby nemá vlastní podpůrnou osobu (což však neznamená, že poskytovatel sociální služby mu nemá pomáhat při hledání takové vhodné osoby, pokud si to bude přát). Navíc je ve slovenském textu standardu uvedeno „aby byla rozhodnutí příjemce sociální služby efektivně komunikována a realizována.“ 4. Vzhledem k předmětu (obsahu) podpory WHO QualityRights Tool Kit uvádí konzultaci v rámci podpory při rozhodování, tj. podporovaného rozhodování (supported decision-making), zejména pokud jde o: - péči, - léčbu, - osobní záležitosti, - právní záležitosti, - finanční záležitosti, - další...

Standard kvality vypouští oblast léčby (což však neznamená, že tato oblast nemůže být předmětem konzultace s důvěrnou osobou) a konkretizuje svobodná rozhodnutí o poskytování sociální služby.

Obsahový rozdíl mezi pojetím „podpůrné osoby“ podle WHO QualityRights Tool Kitu a „důvěrníka“ v zákoně o sociálních službách ovlivnily z historického hlediska východiskové skutečnosti směřující ke změně legislativy v roce 2021, jak je představili překladatelé novely zákona: 1

  • podněty a nedostatky od příjemců sociálních služeb v pobytové formě nebo jejich příbuzných upozorňující na nevhodné zacházení s příjemci sociálních služeb ze strany zaměstnanců zařízení sociálních služeb (z toho vznikla potřeba „nezávislé vnější“ podpory osoby vzhledem k pobytovým sociálním službám);
  • zjištění, podněty, nedostatky (102 zjištění v roce 2020) Úřadu komisaře pro osoby se zdravotním postižením řešené poučením o správném postupu, poradenstvím či postoupením podnětu policii nebo prokuraturním orgánům (40 z nich),
  • zneužívání funkce opatrovníka, konflikt zájmů, zařízení uzavíraly v místě příjemců sociálních služeb životní pojištění, které mělo být po jejich smrti vyplaceno jemu nebo v jeho jménu; podpisovali smlouvy sami se sebou (soudem ustanovený opatrovník nebylo zpravidla osoba svobodně vybraná příjemcem sociální služby, viz § 6 odst. 3 písm. d) zákona o sociálních službách),
  • rostoucí počet osob odkázaných na pobytovou sociální službu přináší „tržní tlak“ na uvolňování míst, následné vypovězení smlouvy příjemci sociální služby z důvodu „hrubého porušování dobrých mravů“ s cílem „zbavit se příjemce sociálních služeb, uvolnit místo pro jiné“ (viz § 74 odst. 15 písm. b), odst. 16 písm. b) zákona o sociálních službách);
  • neopodstatněné používání omezujících prostředků (viz § 10 odst. 6 písm. b zákona o sociálních službách);
  • bránění kontaktů příjemce s rodinou.

Na jaké druhy a formy sociální služby se vztahuje institut důvěrníka? Právo na určení důvěrníka se podle § 6 odst. 3 zákona o sociálních službách vztahuje jen na příjemce sociální služby v zařízení sociální služby, tedy nevztahuje se na terénní sociální služby. K 1.15 standardů kvality se nevztahuje na sociální služby poskytované ambulantní formou a tyto druhy sociálních služeb:

  • nízkoprahová sociální služba pro děti a rodinu (§ 28),
  • opatrovatelská služba (§ 41),
  • přepravní služba (§ 42),
  • průvodcovská služba a předčitateľská služba (§ 43),
  • tlumočnická služba (§ 44),
  • zprostředkování tlumočnické služby (§ 45),
  • zprostředkování osobní asistence (§ 46),
  • půjčování pomůcek (§ 47),
  • monitorování a signalizace potřeby pomoci (§ 52),
  • krizová pomoc poskytovaná prostřednictvím komunikačních technologií (§ 53),
  • odlehčovací služba (§ 54),
  • pomoc při výkonu opatrovnických práv a povinností (§ 55),
  • denní centrum (§ 56),
  • podpora samostatného bydlení (§ 57),
  • jídelna (§ 58),
  • prádelna (§ 59),
  • středisko osobní hygieny (§ 60).

Jak komunikovat s příjemci sociální služby ohledně práva na určení důvěrníka? Již při komunikaci se žadatelem o sociální službu je vhodné v rámci sociálního poradenství stručně informovat o právu na určení důvěrné osoby. Tato komunikace může být konkrétnější a podrobnější v rámci sociálního poradenství poskytovaného příjemci sociální služby v rámci jejich adaptačního procesu. Odpovědnou osobou za komunikování práva na důvěrníka by měl být sociální pracovník nebo asistent sociální práce, který vykonává sociální poradenství. Vhodné je v poradním rozhovoru zaměřit se na konkrétní témata v této komunikaci s příjemcem sociální služby, stejně jako na osobu, která může být potenciálním důvěrníkem pro klienta:

  • Vysvětlení označení „důvěrník“: Jedná se o klientem svobodně vybranou „důvěrnou osobu“, tedy blízkou vztahovou osobu, která ho podporuje, které věří a se kterou může podle potřeby konzultovat osobní, finanční, právní záležitosti i záležitosti související s poskytováním sociální služby.
  • Kdo všechno může být „důvěrníkem“?
    • může jít o rodiče (otce, matku), dítě (syna, dceru), manžela, manželku a další příbuzné (vnuka, vnučku, strýce, tetu, synovce, neteř aj.). Taková osoba se v praxi sociálních služeb často nazývá „kontaktní osobou“, čímž může dojít i ke spojení s právem příjemce sociální služby vytvořit podmínky pro zajištění osobního kontaktu, telefonického kontaktu, písemného kontaktu nebo elektronického kontaktu s osobou, kterou si sám určí, zejména pro účely ochrany jeho práv a právem chráněných zájmů, navazování a udržování sociálních vazeb s rodinou a komunitou a udržování partnerských vztahů (§ 6 odst. 3 písm. a) zákona o sociálních službách);
    • může jít o partnera nebo partnerku příjemce sociální služby;
    • může jít o osobu, která je zároveň soudem ustanoveným opatrovníkem u osob s omezenou způsobilostí k právním úkonům. Zde je třeba zdůraznit, že důvěrníkem nemusí být opatrovník a právo na určení důvěrníka nevyžaduje projev vůle ve formě právního úkonu;
    • může jít o přítele, známého příjemce sociální služby nebo jinou osobu, které důvěřuje, která ho podporuje a bude s touto rolí souhlasit.
  • Může být jakákoli osoba důvěrníkem? Zákon o sociálních službách vyžaduje, aby šlo o osobu způsobilou k právním úkonům a její svobodný projev souhlasu s určením za důvěrníka. Jiné osoby zákon výslovně nezakazuje. Potenciálním konfliktem zájmů mohou být případy, kdy by příjemce sociální služby osloveného zaměstnance poskytovatele sociální služby, aby byl jeho důvěrníkem (zejména v případech, kdy jde o dlouhodobý pobyt v sociální službě). Konflikt zájmu zaměstnance může být zejména vzhledem k loajalitě vůči zaměstnavateli vs. zájmu příjemce – tyto nemusí být vždy v souladu, zejména v případech jednostranného vypovězení smlouvy ze strany poskytovatele, dále při použití omezujících prostředků, kde by se daný pracovník mohl ocitnout i v roli osoby používající omezení a zároveň osoby, která má být seznámena s použitím omezení; dále při konfliktech mezi více příjemci existuje nebezpečí neobjektivního zvýhodňování jedné osoby a dalších. V případech, kdy by příjemce chtěl oslovit pracovníka, aby se stal jeho důvěrníkem, doporučujeme spíše využít roli klíčového pracovníka a komunikovat s příjemcem, že daný pracovník ho může nadále podporovat v roli klíčového pracovníka.
  • Může mít příjemce sociální služby více důvěrníků? Příjemce může mít více podpůrných osob podle vlastní volby a úvahy, avšak z hlediska zákona o sociálních službách se „důvěrníkem“ chápe jedna osoba, vzhledem k níž má poskytovatel sociální služby osobité povinnosti. Proto by bylo vhodné, aby z řad jeho podpůrných osob („kontaktních osob“) požádal jednu osobu, která bude v roli důvěrníka.
  • Co se vyžaduje a očekává od důvěrníka? Kromě poskytnutí svobodného souhlasu a vybraných osobních údajů má důvěrník v zásadě zákonem vymezené povinnosti jen minimum. Od něj se spíše očekává:
    • obecná podpora osoby, která je jím jako důvěrnou osobou,
    • podpora osoby, které je důvěrníkem, při uplatňování způsobilosti k právním úkonům;
    • podpora osoby, které je důvěrníkem, při rozhodování (např. o jejích osobních, právních, finančních, zdravotních a dalších záležitostech) a realizaci jejích rozhodnutí;
    • spolupráce s poskytovatelem sociální služby v mimořádných případech (např. při použití prostředků omezení, při jednostranném vypovězení smlouvy a pod.).
  • Existuje povinnost pro příjemce zvolit si důvěrníka? Podle zákona o sociálních službách jde o právo, ne o povinnost.
    • Může si příjemce změnit důvěrníka? V zásadě ano, avšak o této skutečnosti je povinen bezodkladně informovat poskytovatele sociálních služeb.
    • Může důvěrník „vzít zpět“ souhlas s určením za důvěrníka? Ano, může tak učinit kdykoli. Jelikož dal souhlas písemně, doporučujeme i v tomto případě použít písemnou formu.

Příjemce sociální služby by neměl být tlačen časově k volbě důvěrníka, avšak pokud na toto právo nereaguje, je vhodná opakovaná komunikace ohledně určení důvěrné osoby. Jelikož Úmluva zdůrazňuje v rámci práva rovnosti před zákonem umožnit i osobám se zdravotním postižením přístup k pomoci, měl by to být na poskytovateli sociální služby povinnost tento právní nárok naplnit. Důležité je, aby každá komunikace o právu na určení důvěrné osoby byla pro příjemce efektivní, srozumitelná a podpořená. To může v některých případech znamenat i podporování komunikace s osobou, kterou si příjemce chce zvolit za důvěrníka, včetně podpory v oblastech, které jsou podle zákona o sociálních službách povinnostmi příjemce, zejména pokud jde o oznámení osobních údajů důvěrníka (viz níže ohledně formuláře „souhlas důvěrníka“). Vzhledem k příjemcům sociálních služeb, kteří nebyli v rámci dlouholeté užívání sociálních služeb zvyklí na roli důvěrné osoby, je kromě toho důležité vysvětlit rozdíl a/nebo vztah mezi:

  • klíčovým pracovníkem (uvnitř poskytované sociální služby svobodně vybraným z řad zaměstnanců) a důvěrníkem („zvenčí“ poskytované sociální služby svobodně vybraným z lidí, kteří ho podporují, k nimž má důvěru);- opatrovníkem a důvěrníkem (může, ale nemusí jít o tutéž osobu, důležité je u opatrovníka rozhodnutí soudu, u důvěrníka svobodné rozhodnutí příjemce);
  • „kontaktní osobou“ a důvěrníkem (může, ale nemusí jít o tutéž osobu, např. kontaktní osobou je dcera, ale důvěrníkem partnerka).

Jakou dokumentaci vést k důvěrníkovi?

Právo na určení důvěrné osoby resp. důvěrníka může být součástí interního dokumentu, v němž poskytovatel sociální služby deklaruje respektování lidských práv a svobod příjemců sociální služby (např. interní směrnice, procesu, domovního pořádku a pod.). Samotné informování příjemce sociální služby o právu na určení důvěrné osoby může být integrální součástí procesu sociálního poradenství v rámci poskytování sociální služby (viz kritérium 1.4 standardů kvality). Alternativou je stručný interní předpis nebo proces zaměřený na institut důvěrníka.

Přes to, že podle zákona o sociálních službách je povinností příjemce sociální služby oznámit osobní údaje jím vybrané důvěrníka poskytovateli sociální služby, nápomocný mu může být jednoduchý písemný formulář, např. „souhlas důvěrníka“ nebo „souhlas fyzické osoby s určením za důvěrníka“, jehož součástí budou i zákonem požadované osobní údaje. 2Tento souhlas může být součástí osobního spisu klienta.

Jakých chyb se v souvislosti s důvěrníkem vyvarovat?

  • Ignorování práva na určení důvěrníka (nekomunikování o tomto právu);
  • chápání důvěrníka jako nepřijatelného „kritika poskytovatele sociálních služeb“,
  • formalizované informování o institutu důvěrníka (např. jen formou velkých „komunitních schůzek“);
  • nepodporování příjemců sociální služby k určování důvěrné osoby;
  • nerozlišování mezi právním zastoupením soudem ustanoveným opatrovníkem a rolí důvěrníka z hlediska podpory příjemce sociální služby v oblastech týkajících se podpory jeho rozhodování o vlastních osobních, právních, finančních, zdravotních a dalších záležitostech;
  • nerozlišování mezi důvěrníkem a klíčovým pracovníkem;
  • nátlak na výběr důvěrníka (jde o právo, ne povinnost, volba důvěrné osoby musí být svobodnou volbou);
  • chybějící souhlas fyzické osoby s určením za důvěrníka.

DESÁTORO přínosu důvěrníka pro příjemce sociální služby

Důvěrník jako svobodně zvolená osoba příjemce sociální služby může mít pro něj více přínosů v oblasti podpory nebo prevence:

  1. Poskytuje mu pomoc a psychickou podporu.
  2. Podporuje ho při efektivním komunikování a realizaci vlastních rozhodnutí, tedy napomáhá k jeho podporovanému rozhodování.
  3. Podporuje ho v uplatňování práva na způsobilost k právním úkonům.
  4. Může s ním konzultovat svá rozhodnutí o péči, léčbě, osobních, právních, finančních a dalších záležitostech.
  5. Může s ním konzultovat vlastní rozhodnutí o poskytování sociální služby.
  6. Jako osoba mimo zařízení sociálních služeb napomáhá k prevenci špatného zacházení.
  7. Napomáhá k prevenci neopodstatněného používání omezujících prostředků při poskytování sociální služby.
  8. Jako svobodně zvolená osoba může napomáhat v prevenci zneužívání role soudem ustanoveného opatrovníka.
  9. Napomáhá k prevenci zneužívání jednostranného vypovězení smlouvy poskytovatelem sociální služby.
  10. Napomáhá mu při hledání vhodné sociální služby nebo podpory při vypovězení smlouvy poskytovatelem sociální služby v souladu se zákonem.

Autor: prof. PhDr. Andrej Mátel, PhD.

Seznam použité literatury

MPSVaR SR. 2021. Důvodová zpráva k zákonu č. 218/2021.

Organizace spojených národů. 2006. Úmluva o právech osob se zdravotním postižením. A/RES/61/106. New York: OSN.

World Health Organization. 2011. WHO QualityRights Tool Kit. Geneva: WHO.

Zákon č. 301/2005 Z. z. trestní řád.

Zákon č. 448/2008 Z. z. o sociálních službách a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) v znění pozdějších předpisů.

  1. Pozn.: Důvodová zpráva k zákonu č. 218/2021 v Z. z. Kurzívou jsou doplněny komentáře.
  2. Pozn. např. https://zssipel.sk/wp-content/uploads/2023/02/Institut-dovernika-suhlas.pdf